Jana Eyrová

|| Scenár: Moira Buffini / Jane Eyre by Charlotte Brontë | Hudba: Dario Marianelli | Produkcia: Alison Owen, Paul Trijbits | Distribúcia: Focus Features | Štúdio: BBC Films, Ruby Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 32,153,173 $ || Jeden z mála zpracovaní knižnej predlohy, kde vývoj vzťahov napreduje správnym tempom a scénár pritom dokáže byť pochopiteľným aj pre neznalca príbehu (ajkeĎ pri tomto titule je málo pravdepodobné, že ho niekto nepozná). Herecké výkony sú skvelé, na konci kvapla aj slza, takže úloha za 5, film za čistokrvné 4. (25.07.2011)

„Chvílemi za hustým mřížovím klece zahlédnu velmi zajímavé ptáče. Živé, se zajetím nesmířené. Vypustit ho, k oblakům by se vzneslo...“ Láska dušená konvencemi a zákony ve filmařsky dokonalém romantismu se srdcem jako zvon. Emoce pod hávem ponurosti, na první pohled někdy možná skryté, jsou pak o to intenzivnější - až si člověk uvědomí, jaké hovno uvízlé mezi diváckými prsty je třeba taková série Twilight.. Rozhovory trojúhelníku krb, Jana a hradní pán Rochester jsou elektrizující, přičemž oheň plápolá, Mia Wasikowska věrohodně podává citlivost, upřímnost a vnitřní sílu a Fassbender..? Vidět ho pohádkový kníže Josef Kemr, dal by si brýle na nos a pravil: „Hmm, vášnivý…“ Nejsem hozený tímhle směrem a nehrávám v napuštěné vaně s Eso Rimmerem žertovnou hru "Najdi ponorku", ale já toho chlapa prostě žeru.. (09.01.2012)

Již několikátá adaptace klíčového románu z poloviny 19. století. Děj je citlivě (v rámci možností) stěsnán do dvou hodin stopáže. Díky krásným lokacím anglického venkova (Haddon Hall v hrabství Derbyshire, jeden z nejstarších domů v Anglii, Thornfield Hall), je děj prostoupen atmosférou viktoriánské Anglie. Zásluhu mají i výborné kostýmy a práce se světlem. Mia Wasikowska zvládla obtížnou úlohu hlavní role velmi dobře. Její Jane je tichá důstojnost, ocelové nervy, sebeobětování, pokora a víra v Boha. Dokonale skrývá ty nejčistší city. Zároveň je velmi průbojná a hrdá. Morální příklad. Dojemné je zakončení celého snímku. Určitě film, který má co nabídnout. 79% (02.11.2011)

Hned na začátku bych chtěl podotknout, že málokteré literární dílo se dá převést ve své úplnosti do filmového tvaru. Co se týče další okolnosti tohoto příběhu, tak pravdou je, že z literárního příběhu, který byl vtěsnán do dvou hodin, byl pouze přenesen povrch a z hloubky jenom část. Na druhou stranu nabízí zase o něco jiný pohled na stejný příběh, který byl již v řadě filmových i televizních adaptací tolikrát ztvárněn. Přesto vše, je výsledek překvapující, vnějšně přitažlivá podívaná je chytlavější než mnohé leckteré starší verze. Pojetí postav Jany Eyrové a Edwarda Rochestera, do kterého se dívka postupně zamiluje, nicméně zase nemá tolik prostoru zobrazování zrodu lásky jako jiné verze. Ale navzdory všem výhradám platí, že jde nezpochybnitelně o silný příběh lásky, na který se velmi dobře dívá. Tak mi na závěr nezbývá nic jiného, než ji vřele doporučit všem romantickým duším…. (25.09.2011)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)