Jana Eyrová

Staromilská anglická romantická dramata nejsou zrovna žánrem, který bych nějak zvlášť vyhledával, ale vysoké hodnocení mě do kina nalákalo. Zas až tolik kvalitních filmů letos v létě není, abych je mohl s klidem vynechávat :-D. No a nelituju, je to skvěle natočený film, mou pozornost si udržet dokázal. Spíš než romantické od slova romantika mi to přišlo romantické od slova romantismus. Protože romantika jako taková tu na mne nijak zvlášť nefungovala, zato chmurná atmosféra britského vidlákova fungovala skvěle. Fukunaga by mohl jako svůj příští film natočit horor, asi ve třech scénách se mu zde povedly zajímavé věci, co se týče strašení... (29.07.2011)

Mohlo by se zdát, že nemá smysl zfilmovávat (po víc jak?) dvacáté předlohu Charlotte Brönteové, když se do povědomí diváků zapsalo hned několik verzí: Stevensonův gotický horror s Orsonem Wellesem (1944), Zeffirelliho přímočaře klasicistní (1996) a různé BBC seriály - soudě dle ohlasů - nesoucí se v duchu mírně historizujícího herritage cinema. Ta Fukanagova má ale své právo na existenci, protože Janu Eyrovou ukazuje jako pěkně feministické éro, které oproti dobovým konvencím vyznává rovnoprávnost pohlaví na místo pokory, což ospravedlňuje i závěrečný odklon v případě nedořečení/neukázání "prozření" jedné z postav. (Prozření se zde totiž odehrává v ryze mentální, nikoliv tělesné podobě.) Že nejde jen o ilustraci knihy, stvrzuje i narušení chronologičnosti, kdy je nám valná většina příběhu zprostředkovávána ve vzpomínkách, které jsou filtrovány skrze ústřední protagonistku. Díky tomu jsme na ni mnohem více napojeni, a tak můžeme dění prožívat spolu s ní, aniž by se sklouzávalo k sentimentu či patosu. Nespoléhá se ani na "tradiční BBC kvalitu", ačkoliv daný štempl před filmem najdeme, protože na místo předvádění výpravy je patrná snaha o větší autenticitu, kterou zajišťuje snímání ruční kamerou a upřednostňování přirozeného světla před umělým. Na místo dodržování tradičních postupů (hodně důležité je rozestavení postav v mizanscéně, pozoruhodný je i žánrový a s tím spojený formální zlom po jednom zásadním odhalení - bodu zlomu) se tato adaptace více blíží uměleckému filmu, a tak není na místě se pozastavovat nad Fukanagovým výběrem látky. (03.08.2011)

Temný a totálně emotivní film, který mě dostal naprosto nepřipraveného. Cary Fukunaga dokázal díky své bravurní režii najít v knižní předloze to, o co se tvůrci ostatní verzí někdy jen marně pokoušeli. Atmosféra filmu je temná a depresivní, což podtrhuje i výborná kamera a hudba. Největší výhrou bylo ale pro režiséra bezchybné herecké obsazení. Skvostná Mia Wasikowska ukázala, že není jen mladou hvězdičkou z Alenky, ale že od ní máme v budoucnu očekávat ještě velké věci. Judi Dench se své role zhostila se svou přirozenou grácií. Ale nejvíc pozornosti na sebe upíná, jak už je v poslední době zvykem, famózní Michael Fassbender, který si každou scénu doslova ukradne pro sebe. Ještě mnohem silnější film než Wrightova Pýcha a Předsudek. (02.10.2011)

Sice nejsem z Jane Eyre kdo ví jak nadšená a na plný počet to také není, ale svoje kouzlo to mělo - pro takovéhle romantické příběhy ze starší doby mám prostě slabost. Mia i Fassbender byli skvělí a i když je celý film podle jakési šablony obdobných filmů, co se charakteru hlavní postavy týče, mě to celé dvě hodiny bavilo a nepřinutilo dívat se na čas. Krásná ponurá a deštivá atmosféra,nepřeslazenost děje.. Ty čtyři hvězdičky si to určitě zaslouží. (06.03.2012)

Možno má niekto pocit, že sa podobným romantickým filmom treba vyhnúť, ale mňa to chytilo od prvých minút a skôr mám pocit, že presne tento typ romantických filmov tu dnes chýba. Výborne do detailov prepracovaná hlavná postava strháva na seba najviac pozornosti i kvôli tomu, že miestami pôsobí ako naozaj z inej planéty. Prežila neľahké detstvo, škoda, že scén zo sirotinca nebolo viac a vidieť na jej tvári úsmev je niečo výnimočné. Iskra medzi Janou Eyrovou a pánom domu v podaní M. Fassbendera preletela takmer ihneď, ale v skutočnú lásku prerástla postupne. Film zdobia hlavne dobre napísané dialógy, výborná atmosféra daždivého a hmlistého Anglicka a samozrejme výborné výkony hercov. Kvalitná hudba i dojímavý záver iba potvrdili slová mnohých o tom, že adaptácia známej knihy sa naozaj vydarila. 80%. (24.02.2012)