Zkus mě rozesmát

Přiznám se, že filmy Adama Sandlera moc nevyhledávám, ale tohle bylo vcelku příjemné. Celé dvě hodiny mi rychle uběhly, párkrát jsem se i zasmála. Bohužel opět se film nevyhnul několika trapným momentům a klišé. Pokud ale hledáte oddechový film na večer, na který byste se chtěli podívat se svou drahou polovičkou, tak Zkus mě rozesmát určitě není špatná volba. Už jen kvůli sympatické hlavní dvojici, kterým to spolu opravdu seklo. (04.07.2011)

Podobné feel good komedie můžu a jsem rád, že je u toho zrovna Sandler s Aniston, mezi kterými to šlape na výbornou. Pár sandlerovských výstřelků, na které jsou už někteří "filmoví kritici" alergičtí se najde i zde, ovšem nikterak výrazně to zážitek nekazí a u filmu jsem se bavil víceméně po celou délku stopáže. PS : Taky chci na Havaj :) PPS : Obrovská podobnost s pozdějším Blended, ovšem oba filmy mají něco do sebe...70% (19.03.2015)

Jsou to silný dvě *, ale na tři to podle mě, nebo aspoň pro mě, nemá. Na to je to málo originální (ale co taky čekat), především ale málo vtipný, spíš je to na takový uchechtávání a jedno menší zasmání. Sandler je tu celkem sympatickej a Jennifer Aniston úžasná, zbytek za moc nestojí, snad až na Nicole Kidman, která mě svou účastí na tomhle dost překvapila. A ačkoliv tu není moc nechutnej vtipů apod., což je u mě jedině k dobru, jsou tam dlouhý nudný části, který člověk musí přetrpět, aby se dostal ke konci, kterej se dá uhodnout už jen z pohledu na plakát. Ale to stejně není film pro mě a dobrovolně bych se ani nedívala. Ovšem kdo má rád Sandlerovskej styl, neměl by bejt moc zklamanej. (01.05.2011)

Červená barva, opravdu? Tady musel mezi uživateli proběhnout nějaký sdílený výpadek myšlení, jinak si to nedokážu vysvětlit. Úvodní čtvrthodina je neředěné peklo, na zbytek filmu už se sice dá koukat (hlavně díky příjemné Jennifer Aniston), ale s každou další minutou silnější proud příběhové vykonstruovanosti mě doslova ubíjel. Nebudu lhát, že bych se párkrát nepousmál, rozhodně jsem u buranských komedií zažil už i horší chvíle, ale palec přesto dolů. (22.04.2011)

Myšlenka, že finančně zabezpečený plastický chirurg balí děvčata na snubní prsten, jakožto symbol fiktivního manželství v krachu, je sama o sobě dosti uhozená, ale aspoň je pak v upředené pavučině lží dovoleno vše.. Proč ne? Sandler se pomalu dostává z puberty, i když přísun humoru tady zajišťují spíše vedlejší postavy (deutsche dealer ovcí), Jennifer opatrně vykoukla ze škatulky s velkým nápisem Rachel a i na konci se překvapivě podařilo z obvyklých klišé vybruslit se ctí. Zdá se, že Sandlerovy filmy můžete milovat, ignorovat nebo nenávidět, ale uznáte jedno - vždycky je díky stylu poznáte a to nejen na základě přítomnosti syndromu dráždivého střeva. Podobné je to i u pop hudby, člověk je ani nemusí mít rád a hned podle prvních taktů pozná třeba ABBu, Ace of Base nebo ´N Sync. No ty asi ne... Jinak vzhledem k stupni "vyvinutosti" Brooklyn Decker by mě nepřekvapilo, kdyby se její manžel doma měnil z profesionálního tenisty na podavače míčů.. (17.04.2012)