Železná lady

Nelineární vyprávění zastihuje jednu z dříve nejmocnějších žen světa ve stáří a částečné popletenosti. Což je dobrý a logický rámec pro epizodické vyprávění na přeskáčku, které v problikajících vzpomínkách zachycuje zlomové okamžiky od mladé dívky po ženu, která po vnitrostranickém puči musela opustit post premiérky. Neústupnost však bývalé političce zůstala i jako stařeně s odcházejícím mozkem. Neústupnost, která nebyla empatická a laskavá, ale spravedlivě dodejme, že to ani k ní samé. Líbí se mi způsob vyprávění, který nepůsobí jako uhlazená učebnice dějepisu, ale živelný a různým výkladům přístupný portrét osobnosti. Meryl je samozřejmě perfektní. SHRNUTÍ: Silná osobnost se dokáže prosadit. Síla ale vždy i zraňuje. (02.02.2021)

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. (16.02.2012)

"Vždy cíl máš mít a za ním si jít..." Tento film je hereckým koncertom M. Streep, ktorá za svoj výkon dostala zaslúženého Oscara. V tomto smere je film špičkový, pretože divák vidí, že sa do toho Meryl oprela zo všetkých síl. Problém je, že herec môže filmu výrazne pomôcť, ako aj v tomto prípade, ale všetko jednoducho neutiahne. Jednotlivé krátke scény či už z politického alebo súkromného života sú výborné. Stará Margaret nakupuje mlieko, je u doktora, háda sa v parlamente, volí ťažké politické rozhodnutia, kolegom neváha naložiť a prehovoriť im do duše...Dobové zábery skvele dopĺňajú obraz o vtedajšej dobe. Veľký problém má film s neustálym preskakovaním medzi politickým a súkromným životom, v ktorom Alzheimerom postihnutá Margaret všade vidí svojho manžela. Týchto "duchárskych" scén, kde hovorí s mužom, no v skutočnosti sama zo sebou je viac než je nutné. Filmu by sedelo vrátiť sa ku klasike a vyrozprávať ho chronologicky, ale to dnes zrejme nie je moderné a preto sa vždy vymyslí nejaká iná forma ako v tomto prípade. Mne však nesadla. Film 60%, Meryl Streep 100%. (05.10.2016)

Filmu svědčí komorní scény, kde toho jde poměrně málo zkazit, protože je na to Streepová sama. V těch ostatních ale příběh sklouzává do šablonovitých klišé, jež postrádají přirozenost. Třeba vyhlášení války o Falklandy vypadá jako pečlivě nacvičený divadelní akt. Těžko uvěřitelné jsou také burcující proslovy ve Sněmovně, jejíž osazenstvo tvoří očividný komparz. Sociální bouře jsou zase opakovaně prezentovány na projíždějící vládní limuzíně, na niž se demonstrující tlačí s transparenty. Z těchto důvodů atraktivita vyprávění vadne a nepomáhají mu ani prostřihy archivního materiálu. Hodně se mluvilo také o historické nepřesnosti. Dějinné události jsou totiž líčeny výhradně z perspektivy hlavní postavy. Tuto výtku režisérka odráží vysvětlením, že debata o Železné lady už dávno uvázla doslova v aspiku, kdy jí jedna strana interpretuje pouze jako monstrózní čarodějnici a druhá jako zachránkyni, která dostala Anglii z poválečného útlumu. Zjistit, kdo má pravdu, ale prý Lloydová nechtěla. A tak se to nedozvíme. Díky výkonu Meryl Streepové ale můžeme leccos pochopit o stáří, ztrátě rozumu, samotě a pomíjivosti. To je poznání, které vyzdvihuje středně dobrý film do nadprůměru. (25.05.2020)

Nebyť typologicky presne zvolenej a samozrejme rigorózne hrajúcej Meryl Streep tak potom ani pes neštekne. Ono to aj tak po týždni z hlavy vyfučí, kedže Ms. Lloyd akosi ušlo, že curriculum vitae tak povestnej političky by malo vychádzať predovšetkým z detailného zmapovania jej aktívnej kariéry, prípadne neopomenuteľných okamihov zo súkromia a až potom by mohlo (ale nemuselo) dôjst k zbytočne okázalému dramatizovaniu (schýza). Takto v pamäti ostane len záblesk z ďalšieho životopisného "romániku", ktorý k svojmu predobrazu síce vzhliada, no veľký úspech mu na poli dômyselných biopicov teda neprináša. Tak nejak zjednodušene by sa dalo povedať, že Phyllida sa skrátka preflashbackovala... (10.01.2012)