The Iron Lady
La Dame de fer
Železná Lady
The Iron Lady
Režie:
Phyllida LloydScénář:
Abi MorganKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrají:
Meryl Streep, Jim Broadbent, Alexandra Roach, Anthony Head, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham, Harry Lloyd, Nicholas Farrell (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Poslední léta svého života tráví Margaret Thatcherová osaměle v soukromí. V halucinacích promlouvá se svým zemřelým manželem a promítají se jí hlavní události jejího života. Narodila se jako dcera hokynáře a po studiích na Oxfordu se už od začátku 50. let začala angažovala v komunální politice... (TV Prima)
Videa (35)
Recenze (710)
Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... ()
Kupodivu mnohem více zaměřené na současný život hlavní hrdinky než období její největší slávy. Události dějin jsou tu předhazovány jen náhodně, útržkovitě a neznalec britské politiky si tak z filmu odnese spíše vědomí, že Británii kdysi vedla osamělá žena, která dnes trpí halucinacemi, než že by se dozvěděl něco o životě a politických názorech první britské premiérky. Celý film na mě tedy vyznívá podobným dojmem jako My Week With Marilyn: Výborně zahraná vsuvka do života kohosi slavného a velmi zajímavého, která je ale po scénáristické a režisérské stránce podána nikterak výjimečným, spíše zapomenutelným dojmem. Malý pokus o předpověď: Pokud film získá Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli a nejlepší make-up, vůbec bych se nedivila. ()
Že tenhle film vypadá (snad kvůli hojně používaným dobovým záběrům) televizněji než mnohé díly seriálu Koruna, by mi ani nevadilo, nicméně on může ke Koruně vzhlížet hlavně co do kvality scénáře, která je nesrovnatelná. I když se mi líbil výkon Meryl Streep i Alexandry Roach coby mladé Margaret, i když mě bavil Jim Broadbent a líbilo se mi jeho použití ve scénách ze současnosti, i když byl scénář příjemně vyvážený a Thatcherové ani nenadržoval, ani ji neodsuzoval, na konci filmu jsem bohužel vlastně nevěděl, o čem byl, co mi chtěl říct.____P.S. Film vznikl dva roky před smrtí Margaret Thatcherové, ale z posledního záběru mi vzhledem k jejímu výroku, že nehodlá umřít při mytí hrnku od čaje, tak nějak vyplynulo, že ukazuje právě její smrt. Zvláštní. ()
Prvýkrát, čo mi niekde vadil Jim Broadbent. Dobrý film, nezaujatý, konštatujúci a nesúdiaci. Čo rozhodne nepotreboval, bola jeho komická postavička. A halucinácie, popri štátnických gestách, prejavoch a ideách, značne ponižujúce. Tá forma nepustí, rozpráva o zásadovom človeku; jeho rozhodnutia sú možno chybné, no nevyjadruje sa k nim, aby si každý urobil vlastný názor. A pritom ho polku filmu vykresluje ako magora, ktorého vrcholom je revolúcia manželovho šatníku ()
Galerie (103)
Zajímavosti (22)
- V poslední scéně, kdy Margaret Thatcher (Meryl Streep) schází po schodech domu číslo 10 v Downing Street, je na odpočívadle viditelně umístěné světlo osvětlovače. (hansel97)
- V průběhu celého filmu nosila Meryl Streep umělé zuby. (BabetakCZE)
- Deti známej političky sa na margo filmu vyjadrujú pobúrene – scenár totiž Thatcherovú zobrazuje aj ako dementnú starenku, ktorá sa rozpráva sama so sebou a nemá poňatia o tom, že jej zomrel manžel. [Zdroj: FilmMax] (ash99)
Související novinky
MFF CINEMA MUNDI Brno (29.2.-7.3.2012)
Brněnská filmová komunita v březnu ožije festivalem CINEMA MUNDI. Ten ve své jedinečné koncepci přinese během osmi dnů kolekci těch nejlepších českých a světových filmů za uplynulý rok. V hlavní… (více)
Skutečnost, že portrét velké osobnosti britské demokratické pravice je podán mimořádně nekonvenčním způsobem a že oproti všem očekáváním v reflexi tvůrčího štábu ustupuje politická dráha úvahám stárnoucí osmdesátnice a jejím vnitřním bojům, které přerůstají až do obecných úvah o smysluplnosti feminismu a schopnosti žen propojit mateřství a veřejnou činnost do jednoho vyváženého celku, zdá se, překvapila většinu diváků. Druhý fakt, totiž snaha o podání lidsky chápavého, ale v žádném případě lichotícího či se dokonce podbízejícího portrétu, který zápasí - nutno dodat že s mimořádným úspěchem - o zachycení živého člověka, zaniká v té již zmíněné očekáváníplné divácké odezvě ještě více. Sociální typ britské střední třídy, významná úloha silného otce, vlastenectví a touha prospět upadající vlasti, doživotní zakotvení v historicky překonané "splendid isolation", svár emancipační mise a touhy dostát požadavkům patriarchálně artikulovaného mateřství i hospodyňství, provázené silnou osobností a bystrým, až nežensky chladně zvažujícím mozkem, jsou půdorysem, z něhož vyrůstá portrét pozoruhodné anglické ženy, která si hlavní rysy své autoritativní osobnosti, jinak bezbřeze oddané hodnotám nejstarší planetární demokracie, uchovává i na konci své životní cesty. Úloha manžela, odsouzeného hrát doživotně ve vztahu druhé housle, prolínání, zápas a svár patriarchálních hodnot, do nichž byla velká Angličanka vychována a přirozené, mimořádně robustní matriarchální ženské osobnosti, propůjčují filmu mimořádné napěti (scéna psaní kondolenčních dopisů matkám vojáků padlých ve falklandské válce nebo naopak úklidu věcí zesnulého životního partnera). Tato nesmírně obtížná feministická vize je postavena na mimořádném hereckém výkonu geniální americké herečky Meryl Streepové. Způsob, jakým tato svěží šedesátnice bravurně zvládá jak charakteristickou dikci Thatcherové čtyřicátnické, šedesátnické i stařenecké osmdesátnické, připomíná jiné mimořádné výkony evropského filmu - Mirrenové Alžbětu I. Velikou a Edith Piaf v neuvěřitelném podání Marillon Cotillardové. Kdybychom hledali vhodný příměr v našem filmu, můžeme s úspěchem využít vyjádření dr. Krčmy, dlouholetého přítele a společníka velké čeké herečky, ženy Karla Čapka Olgy Scheinpflugové, na adresu Hany Maciuchové: "Vy jste Olgu Scheinpflugovou nehrála, vy jste jí skutečně byla." (jedná se o vynikající film režisíra Štěpána Skalského ČLOVĚK PROTI ZKÁZE; srovnání snese i pojetí námětu a ztvárnění Skalského scénáře). Takto načrtnutý půdorys skvělého díla britské kinematografie hraného filmu také plasticky naznačuje i důvod předčasného pádu britské státnice. A nastoluje otázku po podobném ztvárnění životního příběhu jiné velké ženské osobnosti evropské a světové politiky, Norky Gro Harlem Brundlantové. (O 14 let mladší skandinávská státnice, premiérka a stejně jako Thatcherová předsedkyně své politické strany - sociálnědemokratické Norské dělnické strany - globálně proslula v osmdesátých letech jako předsedkyně zvláštní komise OSN pro životní prostředí a později i jako vůdčí představitelka Světové zdravotnické organizace). Sečteno a podtrženo: svébytný ženský film, ženské filmové vidění světa přestává být feministickou touhou a stává se postuponě zažitým obohacujícím prvkem, který již trvale obohacuje evropské myšlení, umění, evropské a tím i světové lidstvo jako takové. () (méně) (více)