Inherent Vice

Po dlouhé době jsem se dostal k tomuhle filmu od mého oblíbence PTA. A je to psychedelická pecka. Ani já, ani PTA jsme přechod 60. a 70. let v Americe nezažili, takže těžko říct, ale přijde mi to jako úžasný popis té doby. Je to zmatené, je to náročné a některé náznaky těžké na pochopení, ale má to své kouzlo. A ta hra s filmem noir, hippies, drogovým raušem alá Strach a hnus v Las Vegas, to má koule. (15.10.2017)

Film o generaci rodičů samotného PT Andersona (film se odehrává v roce jeho narození) je po boku Nejhledanějšího muže a Map ke hvězdám tím nejzajímavějším a nejlepším z celého loňského roku, včetně mimo-hollywoodské produkce (a všechny tři filmy svým způsobem mluví o Americe... a všechny tři filmy svým způsobem přehlédli na Oscarech). Zfetovaná matka Amerika aneb s Larry "Doc" Sportellim triviálně řečeno: "Jak dlouho už pracujete pro Golden Fang?". "Peace" + vztyčený prostředníček knižním vydavatelům - Pynchona je tu málo! (a repete distributorům - proč to nešlo do českých kin!?) Skvělá filmařina, skvělá komedie, skvělá hudba a především krásný film o lásce! (26.04.2015)

Sorry, Paul Thomas Anderson, ale tentoraz sme sa úplne minuli. Až tak, že sa mi strácaš z dohľadu. Táto prehúlená dráma? komédia? krimi? alebo čo to vlastne bolo išla mimo mňa. O čom vlastne je ani nedokážem popísať. Celý dobu sa tu húli, chvíľu to vyzerá, že by Inherent Vice mohol mať aj nejaký príbeh, ale nie, nie je to tu. Nie je tu vôbec nič, akurát to je totálne prehúlené a hlavne neujasnené. Nepomáha ani lákavé herecké obsadenie a tých 149 minút je skutočne prehnane veľa. Dialógové filmy mám rád, ale najprv musia mať nejaký zmysel, ja som ho v Inherent Vice nenašiel a po prvých prehúlených 20 minútach ani nemal chuť hľadať. A nikto má nepresvedčí, že toto mal byť nejaký intelektuálny zážitok ... možno tak keby som si dal pred sledovaním špeka alebo radšej aj dvoch. Hodnotenie tento krát s rezervou, vyjadruje skôr môj odmietavý postoj k tomuto filmu než by odrážalo akékoľvek jeho kvality, odmietol som ich tu totiž hľadať. A už som spomínal aké to je prehulené? (17.03.2015)

Do detailu vypiplaná konverzační komedie, která je moc dlouhá, ale zkrátit by ji nešlo. Pynchon je mistr jazyka, vytříbených slov neužívá zrovna střídmě, přesto jsou jeho dialogy přirozené, plné ostrovtipu a skrytých narážek. Anderson tohle ctí a snaží se o maximální věrnost originálu. Jeho režisérský um je podepřen kvalitními hereckými výkony, skvělou výpravou a znovu připomínám ohromnými detaily, které se starají o hodně z oné komediálnosti této jinak multi-žánrové detektivky. Běžným filmovým konzumentům ale silně nedoporučuji. What's Up, Doc? (18.02.2015)

Během sledování obou filmů, kterými jsem načal rok 2021 (právě Skrytá vada a Obřad N. Ošimy) jsem nabýval dojmu, že se míjím s kontextem. Že tyto filmy nevznikaly pro mě (Evropana, který si nepamatuje nic než, co se dělo před začátkem třetího milénia), že jejich účinek musí být lokálně podmíněn. Či ještě jinými slovy, že kdybych byl Američan (potažmo Japonec), tak by nedalo tolik práce porozumět, že by vše bylo samozřejmější, nakonec si definitivně sedlo (čímž by mě posadilo). Hmm, teď však, když si čtu vaše komentáře a scrolluji vaše hodnocení (teď promlouvám k svým oblíbeným), tak si říkám, že to byl vskutku jen dojem, stalo se jen a pouze to, že jsem narazil na své divácké limity (je to otázka intelektu? všeobecných či zvláštních znalostí? empatie?), oba ze zmíněných filmů v sobě zřejmě nesou cosi univerzálního, tedy nic nebrání tomu, aby si z nich něco odnesl i Středoevropan. Další (a nejen další) slova jsou asi zbytečná, vždyť si to sami můžete ověřit, že ano! ___ Proč 4*, přestože je Skrytá vada prvním (a tak také jediným filmem) PTA, ke kterému se nemám chuť vrátit? Zafungoval na mě za a) faktor Phoenix a za b) faktor Pynchon. a) Myslím, že stačí napsat, že Joaquin čím dál hlasitěji klepe na dveře mé herecké TOP 10. b) Po všech těch debilních konspiracích, kterých jsou plné internety, je rozkoš rozplétat konspirace pynchonovské (Nikdy nevěřte zubařům!). 70% (07.01.2021)