Jedna mezi oči

Velkolepý návrat pana Kopce, kterým si otírá koule o hlavu všem těm kašpárkům, co se snaží v dnešní době plagiátovat staroškolské klasiky. Když ty osmdesátky nemáte v sobě, můžete si holt do Rudého úsvitu oči vykoukat nebo Skončit s Arniem v nějaké nudné prdeli debilního Džekese. To pan Kopec je jinačí frajer a dokazuje, že když se za každou cenu nesnažíte točit film pro náctileté kokoty, dostanete Sláje v pohodě zpět do polohy všech těch Kober, Specialistů a Nájemných vrahů, aniž byste v jednadvacátém století působili trapně či kýčovitě. A i když Sláj nebyl pár let guvernérem Mumulandu, tohle je grandiózní kambek se vším, co kdy dělalo Ramba Demolišnmenem. Konstatntní úšklebek ochrnutého baseta, co sexy barytonem cedí přes tvrďácky sevřené rty přehršel hlášek suchých jako pysky farní posluhovačky, sebevědomí katalogového drsoně, u kterého od začátku víte, že si dá nakonec xnídani i toho dvoumetrového Conana, aniž by mu ten jakkoliv pomuchlal jeho atrofovaným svalstvem k prasknutí nacpané sáčko a v neposlední řadě fantasticky přímočarý a nabitý děj, prostý jakýchkoliv análních kudrlinek pro hloubavé, artové hnědopichy! Prostě něco, co přinutí každého obstarožního otyloně zamáčknout nostalgickou slzu a vrátit se k boxovacímu pytli a do fitka, aby ještě alespoň trochu zkusil za zvuků Tygřího oka prokrvit své povislé bicáky a zahýbat kozama. Samozřejmě, aniž by vyflustnul z levého koutku to frajerské párátko. (17.03.2013)

Chabý televizní look tomu upírá veškerou atmosféru (a že ji režisér stylových tvrďáren Walter Hill kdysi uměl jako málokdo, viz 48 HODIN, EXTRÉMNÍ PŘEDSUDEK, POSLEDNÍ ZŮSTÁVÁ aj.). Jinak je to ovšem do dnešní doby zasazený 80's akčňák se vším všudy - jednoduchá zápletka, drsný hláškující hrdina, jeho sympatický parťák, nelítostný záporák, hodně (tradičně nasnímané) akce, krve, násilí a trocha té ženské nahoty. ;-) Název filmu je oprávněný (kulku do hlavy tu schytá asi polovina lidí) a trojice Stallone/Kang/Momoa to drží po celou dobu ve vodách příjemného nostalgického béčka na jedno použití. 60 % (30.06.2013)

Nemůžete sedět zadkem na dvou židlích. Vždycky to bude nepohodlné. Hill se tu snaží naservírovat moderní zvraty, ale ve staré formě, starými postupy a je to prostě divné, i to posmívání mobilům a Googlu. Začátek je nezajímavý, divák nemá k postavám špetku sympatie, pak se z toho začne kroutit povědomý film, který překvapí místy svou přímočarostí a až neotřelým (masakrem) vyzněním. Sly je super zlý (už to jméno Jimmy Bobo!), chraplácky hlásí (někdy povedeně, někdy ne), ale je nad věcí a z jeho výrazu jde vyčíst, že tímhle snímkem odpočívá. Dalším trumfem je zabiják Momoa. Moc bych mu přál víc rolí, ten kluk na to má. To co hodně podráží filmu nohy je obsazení nudného dřeváka Sung Kanga (nechápu proč přeobsadili původního Tomase Janea), který hrál totálně mimo. Neměnný výraz ve tváří, nulová chemie mezi ním a Slyovou dcerou. To že tam nějáká měla být mi docvaklo až na konci. Slater strašně přehrával a Akinnuoye-Agbaje dostává cenu za nejblbějšího záporáka. KULKA DO HLAVY je podivný paskvil, který mě ale bavil a hlavně překvapil víc než jsem byl tak před pěti minutama ochoten připustit. Teď mě omluvte, jdu si znova pustit bitku se sekyrama a proslov o odvážných hasičích. (27.05.2013)

70%, bylo to předvídatelné, bylo to jednoduché, bylo to béčkové, bylo to neoriginální.... Ale to vůbec nevadí, viděl jsem to až osm let po premiéře a mile mě překvapil snímek ve starém gardu, který si na nic nehraje, plní zákony žánrů a do toho Stallone, který je otcem akčního žánru. Není to vůbec nic převratného, ale vážim si každé poctivé snahy, která nedopadne do nudy a poctivého řemesla, kterou 70 letý Walter Hill bezesporu umí. (28.03.2020)

Drsné filmy o drsných mužích aneb Walter Hill nezklamal a přichází se zábavnou jednohubkou okořeněnou motivem generačního střetu mezi klasickým nájemným vrahem a moderním zabijákem. BULLET TO THE HEAD je vcelku podařená hillovka (nechybí neony ani živá hudba) a různými tématy dává vzpomenout na Walterovy kousky z jeho nejlepších let (osmdesátých). Příkladem můžou být 48 Hrs., Red Heat (polda/zločinec, domácí/cizinec a každý má své metody a pravidla), či Streets of Fire (závěrečný souboj). Příběh je jednoduchý a přímočarý, stejně tak většina postav – které jsou někdy možná až příliš okatě naivní. Zásadní místo má v mnoha Hillových filmech hudba a i tentokrát je soundtrack od začátku zábavný a opět do jisté míry klasický (nechybí harmonika), ale přece jen nepříliš výrazný či tuctový a postupně se trochu ohraje. (P.S. – Slayovy fotky pobavily). Čtvrtá hvězda velmi slabá. (26.05.2013)