Režie:
Andrew HaighScénář:
Andrew HaighKamera:
Urszula PontikosHudba:
James Edward BarkerObsahy(1)
Měl to být klasický vztah na jednu noc. Nesmělý plavčík Russell si po večírku s přáteli ještě zašel do gay baru a ráno se probudil s kocovinou a Glenem. Přestože výchozí podmínky nebyly příliš nadějné a oba muži se lišili jak povahou, tak zkušenostmi a představami o vztazích, nedokázali si dát sbohem. Jejich společný víkend ubíhá v diskusích, drogách, sexu a znovu diskusích, při nichž postupně vycházejí na světlo další a další zážitky, názory, odhalují se jejich já, která v podstatě touží po tomtéž. Vzchází tu naděje na skutečný vztah? Anebo je jejich společný čas omezen právě jen oním víkendem? Přestože se Víkend soustředí na homosexuální vztah, otázky, které otevírá, mají obecnější platnost. Hledání odvahy k překonání obav, vzpomínek na minulost a otevření se citu – to jsou témata univerzální a stále aktuální. Na formálně jednoduchém a výrazově lakonickém snímku je nejzajímavější autorova úspěšná snaha o autenticitu, pečlivě vystavěný scénář a precizní herecké výkony obou hlavních představitelů Toma Cullena a Chrise Newa. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (98)
Výborná konverzačka, okořeněná sexem a drogami. Zajímavý pohled do života 4% menšiny, odhaluje hloubku duše a citů dvou mladých mužů, z nichž každý je úplně jiný a má jiné představy o životě a přesto se velice sblíží. Víkend je nemilosrdný a utíká rychle, budou jejich cesty společné, nebo se rozdělí záleží jen na nich a jejich rozhodnutích, která nejsou vůbec jednoduchá. Výborní herci v hlavních rolích, jsou neuvěřitelně uvěřitelní. Jednoduchá linie jen podtrhuje tento skvělý film. ()
Konečně nějaký film, který mě oslovil po emocionální stránce. Musím říct, že oba hlavní herci mě dojímali svou přesvědčivostí, takže ani nebylo nutné, aby své pocity dávali do slov. Určitě jde o kvalitní film, který hezky ukazuje, jak společnost vnímá gaye a jak oni vnímají společnost, jak se snaží zapadnout a jak se i částečně skrývají... na druhou stranu mě to přimělo k zamyšlení o tom, nakolik tento film může bořit nějaké stereotypy a být pro gaye osvobozující, když je v něm vlastně homosexualita jako ústřední téma. Myslím, že snaha hlavních hrdinů o "normálnost" byla spíše o tom, aby právě na ně nebylo ukazováno proto, že jsou to dva muži. A pokud budou točeny filmy, které mají být zajímavé tím, že řeší homosexualitu, tak samozřejmě homosexualitu nevnímáme jako něco běžného, ale spíš jako podivné zvířátko v zoo. Z tohoto důvodu určitě skutečný pokrok nastane až ve chvíli, kdy ústředními postavami jakéhokoliv hollywoodského filmu budou dva muži či dvě ženy a nikdo to nebude považovat za hlavní senzaci filmu. ()
(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 ()
Převážně konverzační záležitost, která nahlíží na gaye trochu jinak - tedy jako na dva normální milující lidi, kteří se cítí nepochopení okolím. Na nějaké úchyláky nebo homosexuální "stereotypy" zapomeňte. Je to inteligentní, je to příjemně romantické a přestože dost upovídané, divák se nenudí (pozn.divák, který není homofób!!). Neznámé tváře byly pro film jedině přínosem, přestože hlavní hrdina mi do oka úplně nepadl. Na jedno podívání dobré. ()
Překvapivě skvělá panelstory o tom, co se může stát mezi dvěma muži za jeden víkend. Film jsem sledoval se směsí zvídavé dychtivosti a blazeované znuděnosti, protože mám pocit, že sexuální orientace už dávno není nic, co by vůbec stálo za řeč. Ech, homosexualitu podle mě řeší snad už jen lidi, pro které je velká věc už jen slovo SEX. Na Víkendu nejvíc oceňuji kameru, dialogy a herecké výkony, naopak můj dojem trochu sráží jistý náběh k onomu strašnému filmovému klišé současnosti, že mezi dvěma lidmi - lhostejno jakého pohlaví - nemůže proběhnout čistě jen sex, aniž by to nebylo vzápětí poznamenáno nějakými emocemi. Panebože, proč lidi nemůžou prostě podléhat takovému primitivnímu pudu bez jakéhokoli básnění o citech? ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Celý štáb bol zložený iba z 15 členov. (dwdb)
- Namísto skutečných drog šňupají herci ve filmu glukózový prášek. (Stanislaus)
- Snímek byl časopisem Premiere zařazen mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob. (kostak)
Reklama