Umělec

Vynikající pocta němým filmům a nadčasová alegorie s trochou klasické romantiky. Zároveň menší oslava ikoničnosti, která nám z filmů pomalu ale jistě mizí. Dujardin je famózní a dokonale vystihuje archetyp meziválečného hrdiny a neméně kvalitní je také doprovodná hudba. The Artist je prostě milé překvápko a dokonalý sympaťák. (08.02.2012)

Tak tohle byla bomba. Ani na vteřinu jsem nezapochyboval, že by byl film mladší jak 80 let. Extrémně sympatický Jean Dujardin provází celým filmem o sobě tak lehce a noblesně, žez toho vychází absence slov jako zcela bezvýznamná záležitost. Rozhodně překvapení tohoto roku a Oscara ať už za cokoliv by si určitě zasloužil. (23.02.2012)

Podmanivý film s výborným Dujardinem, který si za svůj výkon ocenění v podobě oscara a zároveň zlatého glóbu zcela zasloužil. Některé momenty jsou ve filmu naprosto skvělé třeba samotný závěr. Film trochu ztrácel grády, když George upadal do depresí, ale jinak jsem se prakticky celou dobu příjemně bavil a hodnotil bych tento výjimečný film na 8/10. (16.03.2015)

Tak to nebyl zrovna šálek mé kávy... už jen proto, že nemám v lásce němé filmy. (15.02.2012)

Jedním slovem, fenomenální! Originální a v dnešní době velmi odvážný nápad natočit němý film. Tím do popředí staví jak excelentní herecké výkony (zkuste vyjádřit myšlenku beze slov), tak výraznou a sluch hýčkající hudbu. Rozhodně snímek roku! (26.02.2012)

Příjemný film, který už ke konci trochu ztrácel dech. Herci i hudba potěšili, ale 5 Oscarů? Za mě ne. (27.02.2012)

Svět Umělce vehementně chce, aby do něj divák pronikal, opájel se nadšenecky nad vyjádřenou láskou ke kinematografii (resp. nad tolik vyzdvihovanou originalitou) s tím problémem, že se nestará o nic jiného. Nevyžaduje ani aktivitu diváka: vývoj postav je chudý a chybí zahrnutí do širšího psychologického rámce (aniž by měl být film vysloveně psychologický). Nesměle odkazuje na Zpívání v dešti, ale srovnávat by bylo čistým rouháním. Umělec je spíše eskapistickou epizodou ze života filmu, ale už vůbec ne edukačním nástrojem filmových dějin. Co se žánru týče, neví čí je. Natolik nabízená romance se stala ne otevřenou, ale zoufale nedodělanou narativní linií – a koherence klasického filmu, která by měla být žádoucí vzhledem k odkazování na danou dobu, je tatam. (Možná tenhle nesoudržný a nedobře strukturovaný komentář někdy rozšířím, přechod na čtyři hvězdičky možný) (03.03.2012)

Bavila jsem se konzumním způsobem. Ano, The Artist je jedinečné dílo, u kterého vítězí forma nad obsahem, ale ne proto, že by byla forma tak úchvatná, ale protože obsah je tak přímočarý, naivní a kýčovitý. Film sází na svou odvahu v dnešní době divákovi předvést černobílý němý snímek. A zhýčkaný (nebo znechucený?) filmový fanoušek čekající na tu filmovou bombu sahající po Oscarovi, kterou byla loni Černá labuť, se vděčně nechá uchlácholit hollywoodskou červenou knihovnou v hávu uměleckém a neobvyklém, takže divák má pocit, že shlédl něco hodnotného a že má vkus, protože dokáže ocenit černobílý snímek, který tak zavání artem a inteligencí. Popravdě už teď si nepamatuji jedinou scénu, která by na mě zapůsobila, která by se mi vracela v myšlenkách a nechávala ve mně aspoň nějaké emoční stopy. Film je prázdný, možná dobře zahraný (nevím, jak těžké je hrát pomocí grimas), ale prvoplánový a beze snahy se spolehnout se na víc než retro styl. (09.03.2012)

Komentář může obsahovat SPOILERy. Osobně nejsem milovníkem němých filmů, nebo abych to uvedla na pravou míru, nenašla jsem si k nim zatím žádný vztah. Příběh galantního, talentovaného, oblíbeného a nejlepšího herce němých filmů George Valentina, který "nešťastnou náhodou" objeví novou vycházející mladou hvězdu Peppy Miller. Netušil však, že svým menším přičiněním mladičké Peppy zajistí slávu. Časy se mění a lidé chtějí vidět něco nového, a tak místo němých filmů se objevují nové snímky s hlasem herců, což George shledává nemožným a dokonce se tomu vysmívá a odmítá se k tomu jakkoliv hlásit. Svou pyšností George přijde o práci, a pak se z něj stane chodící troska plná smutku. Hned na začátku, než jsem si film pustila jsem si říkala - to bude zajímavé vidět film o zrodu mluvených filmů na to se velice ráda podívám - o to více mě mile překvapilo, že takovýto zlom se odehrával pořád potichu v doprovodu hudby, a také musím připomenou velice výmluvnou scénu kdy je George ve své šatně a najednou jakoby slyšel, krásné. Za sebe to musím vychválit a mělo to krásný happy end, který jsem musím přiznat předpovídala. (22.03.2012)

Jako divák, který nevyhledává černobílé, na tož pak němé filmy, musím složit poklonu. Jako bych se vrátil o celé jedno století zpět a nechal se unášet hereckým koncertem za neustálého doprovodu příjemné hudby. Slova jsem opravdu nepotřeboval, výraz řekl vše. Na plný počet to zatím nevidím, ale zato vidím pro mě zcela jasnou favoritku na Oscara - Bérénice Bejo! Po delší době zase jeden originální filmový zážitek. 85% (20.01.2012)

Na jednu stranu zajimavy a stylovy retro experiment s povedenou retro atmosferou a cernobilym vizualem. Na druhou stranu prilis citelny kalkul kracejici si pro ceny v cele s nesympatickym hlavnim hrdinou, od zacatku do konce jasnym scenarem (koncept ala Singing in the Rain) a hodne otravnou posledni tretinou. Je to presne mezi 3 a 4*. 6/10 (21.01.2012)

Artist je výbornou ukázkou toho, co ve vrcholném období němé éry z filmu činilo dovršení jednoho módu, který nahradil mód jiný, jenž musel teprve obdobným vývojem projít. Z této etapy dokázal zúročit to nejlepší a iluze je téměř dokonalá - vyprávění obrazem je originální a neustále oživuje děj, člověk je opět "čitelný" především díky úctyhodným výkonům, u nichž je právě absence řeči skutečným dokladem vysoké herecké úrovně, snaha začlenit určité vývojové stupně kinematografie je přirozená a organicky svázaná s vývojem děje. Skutečnou lahůdkou je ale práce se zvukovou složkou, jakkoli to může zprvu znít paradoxně - hudební doprovod, přesně zvolené momenty naprostého ticha, noční můra s předimenzovanou ruchovou složkou, němý potlesk, závěrečná taneční scéna, kdy se při zaslechnutí dechu účinkujících až "tají dech"... Hazanavicius má vše pevně pod kontrolou a pocit z tak precizně vytvořeného tvaru, který však není jen chladnou kalkulací, ale dokáže vyvolávat i silné emoce, je až povznášející. Dokonalá pocta kinematografii i jejím mučedníkům, kteří padli za oběť "talkie horečce" by si ovšem přeci jen zasloužila silnější a rytmicky vyváženější děj, který se i tak trochu vzdálil tehdejšímu kánonu a pojetí žánru či ho spíše v některých scénách notně časově předbíhal. Ale zase proč rovnou brát jako hlavní kritérium dokonalou imitaci, když zde jde hlavně o osobní vyjádření z lásky k filmu, který dokáže povznášet i ničit, podmanit si celý lidský život. (16.02.2012)

Odkojen zvukem a barvou, nedokázal jsem plně udržet pozornost u všech těch faciálních expresí, na nichž film stojí. V tomhle ohledu mi byla bližší poloněmá argentinská Anténa. Ale nechápejte mě špatně. Tenhle film je narvaný vtipem i výrazovým herectvím. A taky inovací, která je s citem skloubená s nostalgií. U tohohle filmu prostě počítejte s tím, že se budete střídavě culit, lehce (dámy a citlivky těžce) rozplývat, žasnout nad jeho nápaditostí, ale i koukat se na hodinky, a to ne jen občas. Upřímně by tomu prospělo pokrácení o půl hodiny. Na druhou stranu není nutno, aby bylo přímo veselo. (21.01.2013)

Je mi jasný, že zase nic nechápu, unikají mi všemožný aluze, kánonické korelace a archetypální fraktály..... ale zkrátka jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde přesně o ten druh lacinýho sentimentu, kterýmu z vysoka do ksichtu močí Pytlákova schovanka. Ano, neušlo mi, že to celé mám chápat v nadsázce. Jenže bezobsažný kýč "pro takzvaně lepšího diváka" odkazující "tak trochu ve srandě" na jiný kýč, zůstává stále kýčem. Biják mě navíc nezaujal jak dějovou stavbou (něco takového v "Umělci" vlastně ani neexistuje), tak ústřední dvojicí. Dujardin je prostě jenom paňác, házící švihácký "Bartoškovský" úsměvy, případně krabatící čelo do podivuhodných formací. A Béžová Beranice ve mně nedokázala probudit jakýkoli pocity, kromě zhnusení, že jako výkladní skříň botoxové krásy nedokáže ani za mák pohnout obočím. Takže je mi líto, ale jeden zablešenej teriér film nedělá... (14.05.2013)

Tento umelecký počin sa istým spôsobom snaží oslavovať život ako príležitosť jedinečnosti. Vybral si netradičný typ rozprávania a v tejto forme ho veľmi dobre odprezentoval. Je to vábivý film, ale nie len čisto akademický. Ešte sa mi potvrdilo, že hudobný motív Scene d´Amour (z filmu Vertigo) je tak jedinečný, nadčasový a tak podceňovaný divákmi, že tie najväčšie spomienky nadobudnete z tohto filmu práve touto momentkou. Lepšie ako Kráľova reč, ale iba skôr formálne. (14.11.2013)

Milý únik ze světa popcornové 3D zábavy. Ale to je vše. Absolutorium zaslouží Dujardin a Bérénice Bejo, kteří by mezi hvězdy němého filmu perfektně zapadli. (12.02.2012)

Upřímné vyznání lásky starým filmům, ke kterému snad žádný fanda kinematografie nedokáže zůstat chladným. Od začátku až do konce jsem si vychutnal všechny ty dobové perličky a odkazy na klasická díla, paletu typických postav citlivě zakomponovaných do děje (chytrý hafan hlavního hrdiny, dojemně věrný sluha, neohrabaný polda s obuškem), inteligentní hrátky s žánrem němého filmu (okamžik, kdy se v Dujardinově němém světě objeví zvuky). Není to sice žádné epochální veledílo, ale jedno vím určitě - je to jeden z nemnoha filmů poslední doby, které vám nevyšumí z hlavy 20 minut po závěrečných titulcích. (24.02.2012)

Bohužel po většinu stopáže ve mě převládal pocit nudy. Hlavní důvod je až příliš předvídatelný děj (a až příliš podobný Zpívání v dešti). Pořád jsem čekal kdy už to začne být skvělé, ale s přibývajícím minutami jsem se zkalmaně smiřoval s tím, že Santa tentokrát nepřijede. Cenou útěchy byla kouzelná Bérenice Bejo a skvělá scéna s kabátem na věšáku, jinak šeď. (24.02.2012)

Přestože je černobílý, přestože je němý, přestože je francouzský (ne tak úplně), přestože je naivní, tak tenhle film má koule a válcuje Hollywood. A proč tomu vlastně dávám 5*? Nutno říct, že příběh není bůhvíjaký, je to pouhopouhá pocta němým filmům, která však splňuje beze zbytku svůj účel. Ale ta hudba, která právě zde, v němém snímku, absolutně vyniká a splňuje svou původní filmovou úlohu? Dokonalost! A pak samozřejmě herecké výkony hodné minimálně jednoho Oscara (Dujardin je neokoukatelný), chirurgicky přesná čepel režiséra a atmosféra, ach, ta atmosféra... Jsem však zvědav, jak si snímek bude stát u diváckých mas. Tenhle film totiž má co dát každému divákovi, ale jde o to, zda jej ty masy svou přezíravostí nepřehlédnou. Byla by to škoda. Bohužel mi něco říká, že to tak dopadne a budu se divit, když to u nás půjde do multiplexů. Oscarové tipy? HR: Dujardin, hudba: Bource. Bože, jak mě mrzí, že bývám špatným prorokem. (20.01.2012)

The Artist vzdáva hold nemej ére s úsmevom na tvári, je však príliš jednoduchý. Oceňujem všetky skutočne vysoké kvality, veľké množstvo nápadov a výborný hudobný doprovod nesúci sa celým priebehom, no pravdepodobne sa k tomuto filmu už nikdy nevrátim. A ak mám taký pocit pri oceneniami ovešanom snímku, niečo bude zle. Najmä o oscare za najlepšieho herca mám pochybnosti (boli aj lepší kandidáti). Naopak ma nadchol malinký Jack Russel teriér a teší ma psačie ocenenie v Cannes (malichernosť, no môj ďalší pes bude tejto rasy :)) Ak si však budem chcieť pozrieť film z obdobia prechodu z nemej éry na zvukovú, pustím si radšej Spievanie v daždi. (27.02.2012)