What Maisie Knew
Kamera:
Giles NuttgensHudba:
Nick UrataHrají:
Julianne Moore, Alexander Skarsgård, Onata Aprile, Steve Coogan, Joanna Vanderham, Diana Garcia, Trevor Long, Nadia Gan, Valentine Aprile, Nate Lang (více)Obsahy(2)
Podmanivý příběh dívenky, která - lapena ve víru hořké rodičovské bitvy o její opatrovnictví - prosí o milost. Titulní hrdinka Maisie, která je zároveň vypravěčkou příběhu, přechází onen narůstající zmatek s nevinností, šarmem a velkorysou duší šestiletého dítěte. Stárnoucí rocková hvězda a obchodník se současným uměním, Susanna a Beale jsou tak zahleděni do sebe, že rezignují dokonce i na svou rodičovskou roli. Jejich boj o dcerku Maisie představuje jen další bitvu v epické válce dvou osobností. Všemu nasadí korunu tím, že si oba namluví naprosto nevhodné partnery – otec bývalou chůvu Margo a matka mnohem mladšího barmana Lincolna. Necitelnost, s níž si mezi sebou Maisie přehazují jako horký brambor, tak na dívce zanechává čím dál tím znepokojivější následky. Stále ostražitá Maisie si však začíná uvědomovat, že se z marasmu dospělácké dětinskosti a sobeckého zaslepení dostane jen a pouze vlastním přičiněním. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (159)
Film ve kterém vůbec nejde o Maisie, je smutnou ale naprosto autentickou ukázkou dnešních vztahů a smýšlení velké části společnosti. Ačkoliv některé momenty považuji za filmařsky nadsazené (vysadit dítě z auta před barákem, že se třeba dostane dovnitř), v obecném hledisku z příběhu mrazí. Julianně Moore skvělá, v naprosto odporné roli. Solidní soundtrack, i když ty písničky skupiny JM byly hrozný. ()
Příjemné ale ničím inovativní rodinné drama o rozvedeném páru a jeho vlivu na malou dcerku, která více času tráví s partnery rozvedených rodičů, než s nimi samotnými. ()
Mám dvě stejně staré dcery. Tvrdím, že na dětech je velmi poznat, jak to vypadá u nich doma. Z tohoto pohledu je What Maisie Knew perfektní snímek. Důsledně sledující život z pohledu Maisie. Útržky rozhovorů, pohled oknem, otevřenými dveřmi. Stres, který se odráží na malé tváři. Maisie se v podstatě nemá zle, mohla by na tom být mnohem hůř. Ona sama by se asi za nešťastnou neoznačila - jednak dítě o takovýchto věcech nepřemýšlí, jednak má rádo své rodiče, ať dělají cokoli, jednak těžko porovnávat, když nikdy nezažilo nic lepšího. Postavy jejích rodičů by zasloužily samostatný rozbor. Nejsou zlí lidé. Matku bych označil za nedospělou - stále se chová jako puberťák (podobného člověka znám). Otec působí rozuměji, stejně jako matka však jde primárně za svojí prací. Pozitivní je, že nepřekročí linii, kdy by své dceři vědomě ublížili. Realistický film. ■ Poznámky: Ve scéně v nahrávacím studiu jsou na stole sluchátka Bowers & Wilkins P5 (mám identické). Hra, která je hrána na konci filmu, jsou Monopoly. Starší dcera mě v ní zrovna včera vymlátila :). ■ Upozornění: Výše uvedený obsah filmu od distributora obsahuje nepřesnosti a chyby (pravděpodobně psáno někým, kdo film neviděl). ■ U Onaty Aprile není na ČSFD (ani iMDB) uveden věk (vlastně žádný životopis - což u člověka jejího věku považuji za správné), našel jsem ale článek, že jí v čase natáčení bylo šest let. ()
Snad všechny ty posledně viděné allenovky, lynchovky a zombíci ve válce mohou být jednou z příčin, proč mě toto drama ze skutečného života naprosto srolovalo, není nic, co bych mohla vytknout, od přirozeného vývoje děje, plného prázdných frází, zpřetrhaných plánů a nesplněných slibů ze strany rodičů malé Maisie, přes přesné charaktery, až k úžasnému výkonu Onaty Aprile... Ve složitém světě dospělých, pozorovaném očima šestiletého dítěte nic nechybělo, nic nepřebývalo, nic neloudilo falešné emoce a navíc lahodilo oku - pastva pro moje smysly!... Ti Skarsgårdi se nějak přemnožili, ne? ;-) ()
K tom není co dodat. Nejlepší a nejsilnější rodinné drama za poslední roky. 100% ()
Po zhlédnutí What Maisie Knew mě hned napadá jediné: "Chudák Maisie!" Malý človíček v bláznivém světě dospělých, ve kterém se všichni hádají. Co když se o dítě dokáží postarat mnohem lépe cizí lidé než vlastní rodiče? To už je celkem dost na pováženou. Film mě zprvu zaujal svým hereckým obsazením - zejména Julianne Moore a Alexander Skarsgard. Oba byli skvělí a přesvědčiví. Moore mi byla účelně ve své roli nesympatická a zahrála rockerku-matku velmi dobře. A Skarsgard byl "tatíček" k nezaplacení a sympaťák. Rovněž nesmím opomenout malou Onatu Aprile, která byla naprosto kouzelná a velmi dobře se zhostila své role. Zkrátka moc pěkný a milý film, který je zároveň neskutečně smutný téměř po celou dobu, ale co na tom, když to konec jistí. ()
Průměrná romanťárna schovávající se za drama o holčičce v rodinném víru žabomyších válek. Jenže namísto toho, aby tam aspoň někdo byl pořádně v prdeli a Maisie v pubertě trpěla stereotypními komplexy z dětství, jsou všichni hrozně krásní, vlastně všichni rozumní a samozřejmě nakonec všichni štastní. Och. 6/10 ()
Nesmírně smutný film o tom, co jsme my dospělí schopni udělat křehké dětské duši - a to nemluvím o žádném hororovém fyzickém násilí. Malá Maisie hraje naprosto úžasně, někdy jsem v jejích výrazech viděla moji čtyřletou dceru a nebylo mi z toho zrovna dobře. Julianne Moore je v mojí topce, ale tady hrála tak přesvědčivě, že jsem měla sto chutí ji jako egoistickou a nezodpovědnou matku okamžitě vyhodit. Hodně pocitový film, žádné velké filmařské umění, prostě jen silný příběh, ze kterého mi bude ještě dlouho smutno. Nádherná finální píseň Feeling of being v podání Lucy Schwartz. ()
Působivě vykreslený kontrast mezi dětskou bezelstností a sobeckou krutostí světa dospělých, díky němuž se jedna malá Maisie dostala do začarovaného kruhu ze kterého do své plnoletosti není úniku. Nejedná se o smutný film, ba naopak je to snímek prošpikovaný láskou a niternými city, jen se dá říci, že ze strany rodičů (Coogan a Moore) se jedná o lásku poněkud zvrácenou, kvůli níž se z Maisie stává rukojmí rodičovských bojůvek, nepochopení a nenávisti. Snímek nenabízí řešení, jak z celé situace ven a troufám si říct, že žádné "happyendové" východisko ani neexistuje. Atraktivní alternativou je pouze nenásilné a díky tomu velmi půsivé zakomponování dalších dvou mladých postav a to Maisininy chůvy a charismatického barmana, kteří se dostali do pozice obětí vypočítavým manželstvím ze strany rodičů. Jejich vlivem, nejen Maisie, ale i divák nebyli vrženi do víru hádek a výčitek a naopak odpudivý Coogen a příšerně namaskovaná Mooreová s vizáží zombie, byli z příběhu postupně odklizeni. Naprostý vrchol snímku se udá v závěru, nejen scéna Maisie s matkou, ale hlavně bezchybná pětiminutovka ve které mi srdíčko bušilo jako o závod, ta radost v Maisininých očích a užívání si drobností, které život přináší byl k nezaplacení. Výlet loďkou, ať už s otcem nebo bez něj se udál a jeden krásný dětský sen dostál naplnění. Každý kdo tu píše o odfláknutém konci a podobně nemá cit pro film. Snímek nehledal pro malou nové rodiče, malá své rodiče má. A v podobně laděných filmech si potrpím i na symboly v žánrově spřízněném snímku In America jím byl roztomilý mimozemšťan, zde malé želvičky. Krásné. ()
Pane bože!!! Tak úžasná holčička a rodiče takoví................... Zajímavé, když se všichni lidé okolo chovají k tomuhle zlatíčku mnohem lépe, než její vlastní rodiče. Moc hezký film, který na vás netlačí, nesnaží se vás za každou cenu rozbrečet, úžasná hlavní hrdinka, která dokáže být bezprostředně naivní a veselá i přes to, čím si vlastně dlouhodobě prochází. Malá Onata April je vážně skvělá, ale ani její dospělí protihráči nezaostávají. Alexander Skarsgård a Joanna Vanderham jsou velice sympatičtí, Julianne Moore je správná hysterka a Steve Coogan je povrchní i starostlivý zároveň. ()
Dva sebestřední rodiče se tahají o opatrovnictví holčičky, aniž by byl kdokoliv z nich schopen jí poskytnout to, co by opravdu potřebovala. Vytrhnout zmatenou dívku z přestřelek mezi otcem a matkou se tak paradoxně daří jen oboum novým partnerům znesvářených rodičů, kteří dítěti alespoň občas nahrazují opravdovou rodinu. Tady není co vytknout. Bylo to tak opravdové, až z toho místy mrazilo a tak dobře zahrané, že představitelce Maisie budete mačkat palce stejně, jako našim v dnešním čtvrtfinále s Finama a Julianne Moore nenávidět víc než Arťuchina. Zase po čase 100%. ()
Skvělé drama o tom, že nějací rodiče jsou sobci a ne každý by měl mít děti. Čekal jsem americký doják, ale žádné hraní na city tento snímek ani nepotřeboval, jelikož příběh je sám o sobě silný a díky nepřeplácanému scénáři a výborným hereckým výkonům (především Onata Aprile a Julianne Moore) i velmi uvěřitelný. ()
Absolute misscast. J.Moore, S.Coogan, A.Skarsgard a J.Vanderham k sebe vôbec neladia, "nevlastní" rodičia sú akoby z iného filmu, z úplne iného sveta. Vymyslené, filmové, umelé postavy. Malá Maise (skvelá Onata Aprile) ťahá celý príbeh. A Lucy Schwartz s jej Feeling of being. Inak vskutku nevyužitý potenciál. ()
Říkám dopředu, že vím, že si to pět hvězd nezaslouží :-D :-D, kdybych na to měl koukat ze všech hledisek. Určitě je tam dost divná následnost vztahů rozvedených rodičů, asi moc podivná shoda náhod, že se oba jejich partneři, které si museli hned vzít, daleko víc hodí k sobě, než k nim. Ale čert to vem. Bylo to vážně skvěle natočeno. Super zaznamenáno dětskýma očima, holčičky, která nesoudí, nevybírá, jen žije uprostřed světa, kde se k ní rodiče nechovají spravedlivě. A i když se jim stále do kola snaží dávat šanci, oni si to prostě nezaslouží. Na druhou stranu získává skvělý vztah se svou nevlastní matkou a otcem, kteří vážně vědí, jak mít rádi dítě a jak s ním zacházet. A tak lehce nenápadně a pozvolna jí začínají být daleko bližší, než její vlastní rodiče, kteří si opravdu holčičku jako ona nezaslouží. Samozřejmě, že ty role jsou lehce přehnané a shoda náhod je poněkud vysoká. Ale vážně mě to upoutalo, dostalo do děje a zapůsobilo na emoce tak, jak se to většině filmů ani zdaleka nepovede. Zpracování taky výborné. Takže měly by to být asi 4, ale ze srdečních důvodů za 5. ()
Rozkošná epizodka ze života malé Maisie, při které se každý pedofil svalí na zem v jedné velkolepé spontánní ejakulaci skrz napnuté džíny. On je to prostě neskutečně milý, neotřelý odpolední kalkul, v jehož průběhu mě u srdce hřálo tak pekelně, až jsem vypadl ze své pečlivě budované pózy cynického zmrda. A teď opět ty omšelé, oslavné sračky - Všichni hrají až se jim z uší kouří, zvláště pak ta šestiletá šťabajzna v hlavní roli. Bla bla bla. ()
Domnívám se, že půvabná malá Maisie toho příliš nevěděla, s ohledem na věk, nicméně naprosto přesně vycítila, zcela instinktivně, s kým je jí dobře a příjemně, na koho se může spolehnout, kde je v bezpečí.. Se mnou to měla okatá dívenka velmi snadné, dvakrát mrkla a měla mě, hned bych si ji vzala domů.. Onata Aprile jedním slovem fantastická, v těsném závěsu vynikající Julianne Moore, dokázala ve mně vyvolat tak silné emoce, že jsem měla chuť jí zakroutit krkem, no a Alexander Skarsgård mě dnes vyloženě potěšil, v roli přátelského barmana skvělý.. Krásný film, smutné pokoukání se slzama.. ()
Dobře natočený film o tom jak dítě snáší rozchod rodičů a většinou s tím spojenou špínu.Znám to trochu z vlastní zkušenosti a mohu říct,že to dítě ovlivní na hodně dlouho.Jediné co mi paradoxně na snímku trochu vadilo,ale zase ne nepřekonatelně byla dětská představitelka,které jsem moc na chuť nepřišel,ale zase řekněme si na rovinu kdo v osmi nebo devíti letech by se vůbec dokázal naučit nějaké věty a hrát.Jinak je zde opět výborná Julianne Moore.Za mě celkově 80% a čtyři hvězdy. ()
Perfektně natočený film o tom, jak rozchodem rodičů trpí zejména ti nejzranielnější, jejich děti. Dětská herečka, která hrála Maisie, byla naprosto perfektní (jen na to nekoukejte s dabingem, ten se k holčičce moc nehodí) a sekundují jí všichni čtyři dospělí: Julianne More, Alexander Skarsgård (oujééé), Joanna Vanderham i Steve Coogan. Nabubřelé dospělé ego, kdy se rodiče dohadují, kdo z nich bude mít klíče od bytu, kdo bude bydlet v Anglii a kdo s kým bude spát či nespat. Do toho si přehazují jak horký brambor šestiletou Maisie, která všemi těmi hádkami trpí nejvíc a nemá, jak by se bránila. Za konec samotný dávám jednu hvězdu navíc, protože rozhovor u autobusu mě zkrátka dostal a Julianne se mi po tomhle filmu (i když jen na chvíli) hodně zprotivila. ()
Moc pěkný příběh holčičky zmítané nevraživým světem dospělých a hlavně rodičů. Kde najít trochu lásky, když nikdo nemá čas? Jak pochopit ty věčné hádky a lži rodičů? Kam vlastně patřím? Všichni hlavní hrdinové, Julianne Moore (matka), Steve Coogan (otec), Joanna Vanderham (au pair), Alexander Skarsgard (?), ale hlavně malá Onata Aprile, zahráli své role skvěle. ()
Jestli si dospělí lidé uvědomují, jak zasahují do života dětí opravdu netuším. Ale tento film je živým obrazem jednoho takového případu. Malá Maisie bez vlastního přičinění putuje mezi svými rodiči a jejich partnery, podobně jako tenisový míček na Davis Cupu. Tak moc mě zajímal příběh malé holčičky, že jsem absolutně nevnímala okolí a jen jsem křečovitě objímala polštář a představovala jsem si, jak asi takové malé dítě vnímá svět dospěláků. To nejsmutnější na tom celém je, že za chyby dospělých zaplatí malá Maisie. Herecká část filmu byla příjemná třešnička na už tak sladkém a pěkně ozdobeném dortu :-). Ovšem je velká škoda, že zde vidím tak málo hodnocení, protože tento snímek si zaslouží mnohem větší pozornost. ()