Lenny

Filmové puzzle. Jednotlivé dílky postrádají návaznost a pokud divák stojí o plnohodnotný zážitek, musí si je v hlavě sestavit k finálnímu obrazu svému, což byl zajisté velmi originální nápad, avšak pro mě byl ten sled chronologicky neseřazených scén poměrně rušivým elementem, který jsem zpočátku nemohl vystát. K mému překvapení jsem se však tomuto stylu přizpůsobil a s jistým zaujetím jsem sledoval dál. Lenny je celkově vzato dosti otevřený film obsahující určitou obscenitu a vulgární projevy, s čímž je třeba počítat vzhledem k autenticitě. Výpovědi Lennyho blízkých z něj místy dělají spíše dokument, než životopisný film, což jsem bez problému akceptoval. Dustinova obsáhlá průprava na roli je evidentní a na jeho výkonu je postaven téměř celý film, což mi však ke spokojenosti tak úplně nestačí. Hudební složka zde představuje zhruba 1% filmu a pátrat zde po emocích je jako hledat jehlu v kupce sena. Nevím zda je zapotřebí více projekcí, či obdiv Lennyho Bruce, nicméně mě jeho život neoslnil. 65% (09.04.2013)

Amerika byla vždy mnohými lidmi považována za jednu z nejdemokratičtějších zemí světa. Přitom si v sobě její obyvatelé stále nesou na západní svět velmi konzervativní myšlenky svých puritánských předků. Právě proto byl Lenny několikrát zatčen. Použil slova místo zbraní, aby u diváků prolomil zpátečnické ledy a byl v tom velmi dobrý. Jinak to však bylo se státním aparátem...hlavně v druhé polovině filmu pak můžeme zřetelně vidět ten pověstný boj jedince s větrnými mlýny. V tomto poněkud netradičním biografickém snímku můžeme vidět celkem tři hlavní roviny - vývoj Lennyho života a kariéry od začátku 50s až do jeho smrti, který je prokládaný jeho výstupy z jeho pozdějších let a důležitou úlohu zastává také rovina "současnost", ve které je prováděn rozhovor (samozřejmě fiktivní) s Lennyho životní láskou, manažerem,... Všechny tři části fungují jako celek téměř bezchybně a nemám jim téměř co vytknout. Černobílý film navíc poskytuje přesný nádech a atmosféru 50s a první půlky 60s. Bob Fosse si poradil skvěle. Ale má největší poklona musí zákonitě směřovat k Dustinu Hoffmanovi. Tímto způsobem zahrání Leonarda Schneidera alias Lennyho Bruce se definitivně usadil mezi (alespoň mou) TOP nejlepších filmových hereckých výkonů. (04.07.2009)

Dusty si v tomto životopisném snímku opět vybral svou "one man show." Nebýt jeho výstupů, nejspíš bych hodnotila méně. Portrét, do této doby mně neznámého baviče totiž není natolik silným, jak jsem si představovala, že by měl o podobné osobnosti být. V podstatě zhruba hodina a půl stopáže je věnována hlavně jednotlivým bavičským výstupům Lennyho a rozhovorů s osobnostmi, se kterými se stýkal a kteří o jeho "existenci" podávají výpovědi. Během celého snímku se děj vlastně nikam nevyvíjí, nenastanou žádné zvraty či dramatické scény, kdy se dostane do krutého sevření slávy. Bojuje pouze proti společnosti, on sám, jakoby během děje neprošel žádnými proměnami osobnosti či konflikty se svými démony. Až posledních dvacet minut sledujeme Lennyho, jak se, za pomocí drog, dostává na dno. Takže snad jen toto zpracování mi přišlo vzhledem k jeho osobnosti jako jednoduše ztvárněný osud. (15.01.2012)

Stalo se mi to naposledy u Taxikáře, kdy Robert De Niro stál s napřaženou rukou před zrcadlem a kladl otázku: "To mluvíš na mě?". Byl jsem tak moc ponořenej do jeho světa, tak moc uzavřenej v sobě, že jsem nevnímal prakticky vůbec nic. U Dustina Hoffmana to mám tak, že jsem ho vždycky vnímal jako skvělého herce, ale co do De Nirových kvalit, vždycky pokulhával. Už ne! Ten chlap přímo běží a strašně ho obdivuju. To jak vytvořil postavu komika, který se nebál kritizovat, je v mých očích naprostý vrchol hereckého ztvárnění. Při jeho slovech se mi podlamovala kolena, při pohledu na jeho úsměv, jsem chtěl zase žít o něco víc! Scéna s "blablabla" je úchvatná, má gradaci, a Hoffman se tady předvedl jako mistr. Ten film je o životních pravdách, filozofii ("Každý ženatý muž bude do pěti let ležet na koberci s otevřenou Dívkou měsíce a honit si ho, protože žena už mu na něj nechce sáhnout!") a o krutosti, která je někdy docela potřebná, ale nesmí překročit hranici. Ale je především o hereckém výkonu Hoffmana, jemuž skládám obrovskou poklonu. Lenny je unikát, Lenny je borec! (02.10.2009)

Lenny Bruce je americký Američan, tedy Žid. A jeho židovské fóry dovedou popsat stav společnosti - tedy naší, křesťansko-židovské - lépe než cokoli jiného. Bohužel se ho už nemůžeme zeptat co říká na Zemana. V roce 1981, tedy pár let po natočení Fosseova filmu jsem dostal od ORF Dylanu desku Shot of Love (s věnováním). Dylan na ní zpívá písničku, kterou složil s Tomem Pettym „Lenny Bruce“. Písnička má čtyři sloky, uvádím z každé poslední verš (jsou doře srozuitelné, takže bez překladu): Lenny Bruce is gone but his spirit's livin' on and on. He's on some other shore, he didn't wanna live anymore. Lenny Bruce moved on and the ones that killed him, are gone. Lenny Bruce was bad, he was the brother that you never had. Svou stavbou i jednoznačným vyústěním se podobá jeho starším písničkám jako "Only a Pawn in Their Game" či "Hurricane". Ať má pravdu či nikoli, předkládá svá slova upřímně a přesvědčivě - jako Lenny Bruce...  Paul Krassner píše padesát let po Bruceově smrti (předávkování morfiem): Lenny’s problem had been that he wanted to talk on stage with the same freedom that he had in his living room. - Lenny měl problém s tím, že chtěl na jevišti mluvit jako v obýváku. Na jevišti dosud nemůžeme dělat téměř nic z toho, co děláme v obýváku. (13.12.2021)