Kostel
La chiesa
The Church
Režie:
Michele SoaviKamera:
Renato TafuriHrají:
Hugh Quarshie, Tomas Arana, Giovanni Lombardo Radice, Asia Argento, John Richardson, Michele Soavi, Gianfranco De Grassi, Barbara Cupisti (více)Obsahy(2)
Italský horor pojednává o strašidelném chrámu s násilnou minulostí. Historie katedrály sahá daleko do středověku, kdy templáři vyvraždili celou italskou vesnici, jejíž obyvatelé byli považováni za satanisty, a vybudovali v místě jejich hromadného hrobu obrovskou stavbu. Do chrámu navrženého architektem a alchymistou v jedné osobě, který byl ve svém výtvoru pohřben zaživa, je zabudován složitý mechanismus sestrojený tak, aby zatarasil všechny vchody v případě, že by se duchové pohřbených vesničanů někdy rozhodli znovu povstat... Právě k tomu dojde v současnosti, poté, co je pečeť krypty odstraněna. Když se démonické síly chystají zaútočit na nájemníky chrámu, je jen na faráři (Hugh Quarshie) a malé dívce (Asia Argento), aby objevili stavitelovu poslední linii obrany dřív, než se zlým silám podaří uniknout do okolního světa. (Cinemax)
(více)Recenze (68)
To že má být satanisticky děsivé? Jestli něco bylo hororové, tak můj znechucený škleb. Tolik jsem se těšila, že se budu bát, ale čeho? Toho "neuvěřitelně pervezního ďábla" v gumovém skafandru a la rohatá ještěrka spícího na restaurátorce? 1* za prvních deset minut, jinak to bylo ..... řídký. ()
Nadšení se u mne nekoná, La Chiesa mi přišla spíše (mírně nad)/průměrná. Oceňuju několik atmosférických scén (bohužel jsou dost nahodilé, v žádném případě se strašidelná atmosféra netáhne celým filmem) a vcelku nápadité smrti, stejně tak potom i hudbu, jež na několika místech udělala své. Nejméně se mi narozdíl od ostatních líbila první středověká část děje - historický horor obecně moc nemusim, ještěže zde to bylo po 10 minutách pryč. Nemůžu říct, že bych se při sledování vyloženě nudil, ale plně se Svatyni mou pozornost upoutat nepodařilo... 60% ()
║Rozpočet $3,5milióna║ ()
Prvních 10 minut O.K. . pěkná atmosféra, hezký masový hrob...ale dále _ NUDA, NUDA, zývání, NUDA a konec : katastrofa: Bubák ve sklepě!" ()
Italská země má hororový žánr v krvi. Její tvůrce a jejich díla považuji za mistrovská a patřící mezi nedílnou součást filmového žánru. Tomuto snímku vévodí naprosto fenomenální "chrámová", ponurá hudba, nyní po čase, mě již dobře známého seskupení Goblin a génia jménem Phillip Glass. Jedná se o mé první setkání s ním a soundtrack celého filmu se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmových (nejen hororových) melodií vůbec. Dále si mě Svatyně podmanila autentickou děsivou atmosférou a gotickou katedrálou, která byla postavena na samotných základech zla. Pokaždé, když nějaké takové "stavení" vidím či navštívím, vzpomenu si na Svatyni. Co se pod ní skrývá, kdy byla postavena a co bylo před ní...? První setkání s Asiou Argento a Tomasem Aranou, který je zde dokonale fascinující a démonický. Už navždy si ho budu pamatovat v této roli. Čarodějnictví, vyvraždění vesnice, velký kříž padající kamsi do hlubin a temná, vysoká katedrála. Chtěli byste v něčem takovém bydlet? Tak jako Lotte? Já nejspíš ne, určitě ne po tomto filmu. Pro mě nejlepší italský horor, jaký jsem dosud zhlédla a myslím, že ať se mi dostanou do rukou jakékoliv filmové klenoty z této země, tento pro mě zůstane stále tím nejlepším na špičce. Nezapomenutelné scény: chlapík s vrtačkou, žena drásající si obličej, pár ve zvonici, závěr. A spousta dalších. Když jsem prvně Svatyni "navštívila", byla jsem ještě v letech školních a po zhlédnutí se mi zrovna lehce neusínalo. Neustále mi bude znít v hlavě jedna věta. "Gotické katedrály jsou součástí vesmírného impresa, který neznáme, ani nepoznáme." ()
Pokud jste viděli Démony (režírované Lambertem Bavou), pak jste vlastně viděli i Svatyni. Stačí si jen představit, že film přesídlil z kina do kostela, přišel o část vizuální působivosti, do větší míry je rozdělen na nepříliš kauzálně provázané epizody a casting na něj zřejmě probíhal dle náhodného výběru na nejbližší zastávce MHD. Goblini jsou samozřejmě pořád fajn, černý humor (zvonění na zvon) potěší a několik scén je slušně zinscenovaných a vypointovaných (metro), ale od spolupráce mistra Argenta a člověka, který natočil geniální Dellamorte Dellamore, jsem čekal víc. ()
Zase jeden ze skvělých italských hororů. Tuhle zvláštní atmosféru, kterou při tom zažívám prostě miluju. Když vstoupíte do toho chrámu, tak přestává okolní svět existovat a vy pocítíte co se tam za celá staletí odehrálo, že tam číhá skryté zlo, které čeká jen na to až ho někdo vyvolá. A to nebude trvat moc dlouho. ()
Takže Michael Soavi prekonal moje očakávanie a podarilo sa mu natočiť pôsobivý atmosferický horor, kde na rozdiel od svojich kolegov ako Fulci alebo Argento nepoužíva samoúčelné splatter scény pospájané nejakým hlúpym dejom, ale naopak práve pomocou nich dokázal vybudovať atmosféru solídnymi krvavými výjavmi spolu s nájazdmi kamery a veľmi dobrou hudbou. ()
Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)... ()
V podstate skoro to isté ako Demoni len bez humoru. Hektická kravina, ktorej jediným účelom je predviesť maskérske a gore efekty tvorcov. Argento je (resp. bol) geniálny režisér, no vždy otrasný scenárista. Nápad točiť niečo podľa jeho scenára je fakt hodné Darwinovej ceny. ()
masky nie su zrovna ako z fulciho dielne ..ale len malo režiserov dokáže ponúknuť divákovi lepšiu brutálnu alternatívu .... ()
Stará dobrá klasika.Scénář Daria Argenta zrežírovaný Michelem Soavim ()
Trochu gotické, velmi ponuré... Jeden dlouhý parádní danse macabre. Úžasná vzpruha v záplavě banalit... ()
Dokud nebyli vypuštěni démoni, tak jsem si podívanou užíval. Zejména prolog je výborný. Poté se z toho stala víceméně nuda. Filmu by výrazně prospělo prostříhání prostřední části. Co se týče plusů, potěšila mě mladá Asia Argento, pěkné záběry - kamera je celkově na velmi dobré úrovni, a hlavně hudební složka. Kombinace Philipa Glasse a Goblinů nemohla dopadnout jinak než výborně. Škoda méně kvalitního scénáře. Argento má na svědomí mnohem lepší kousky. Spíš než Svatyni doporučuji výborného a tématicky podobného Vládce temnot od Johna Carpentera! ()
Dário Argento presents velkou nudu!!! Jak si mohl mistr Argeneto vzít pod svou záštitu takový paskvil, vážně nechápu. Dokonce filmu dodal i své oblíbené rekvizity v podobě hudby od Goblinů(tentokrát se nedají poslouchat ani oni), své dcery Asii a dokonce spolupracoval na scénáři. Jenže film je od začátku až do konce špatný, nudný a působí neskutečně lacině(dobře no až na tu gotickou katedrálu) a odfláknutě. Proč proboha režisér točí film okolo 2 hlavních aktérů a pak to s nimi tak nekutečně zazdí a začne se věnovat úplně nečemu jinému?? U takovýchto horrorů je důležitá aspoň atmosféra, ani ta se bohužel nepodařila vybudovat. S popisem už raději končím, protože je to jen plýtvání slovy. Absolutně nechápu, jak pak Soavi dokázal natočit výborné Dellamorte Dellamore. ()
Brutální a atmosférické, jestli on to nebude italský horor. Historické entrée s teutonskými rytíři plné nemilosrdného násilí a krutosti, střih a dostáváme se do naší současnosti, kde se satanské mystérium velmi rychle dostává do popředí celého dění a nastává masakr. Kdo viděl Bavovy Demony nebude překvapen, byť Soavi přece jen se svými postavami alespoň zpočátku víc pracuje a zaujme i třeba přelévání významu mezi hlavními hrdiny. Zpočátku ústřední dvojice vědce a restaurátorky ustupuje do pozadí knězi a dceři kostelníka. Hádanky, tajemné mechanismy, ale i sny, halucinace , kruté způsoby smrti a ďábel sám. Peklo přichází na Zemi... Po nějaké době mne milovaná Itálie opět velmi potěšila, díky Adaamosi! ()
Už samotné spojení Soavi-Argento vzbuzovalo u fanoušků obrovské očekávání, protože oba pánové jsou dodnes v Itálii velice oblíbení. Do jaké míry se jim to však povedlo, když se jejich dílo setkalo s opravdu rozporuplnými pocity u diváků? Nelze popřít kvalitu tohoto filmu, jenže v některých pasážích to až nepěkně skřípalo. Mohl za to lehce nevyvážený scénář, nebo oba pánové špatně spolupracovali? Každopádně za sebe můžu říct, že já jsem byl ve finále celkem spokojený o čemž bude svědčit i mé nadprůměrné hodnocení. Přestože mám k tomuto snímku celou řadu výhrad, jako celek to u mě „obstálo“. Především samotný začátek nabízí „úchvatnou“ podívanou na vyvraždění vesničanů a jejich hromadný pohřeb. V těchto chvílích hráli prim pěkné kostýmy rytířů a „lehce gumové“ efekty. Co na tom, že hlava vypadala uměle a meče se při ponoření do těla zasouvali dovnitř. Nekompromisní vyvraždění žen a dětí navodilo opravdu hustou atmosféru, která měla i nadále gradovat ve velkém stylu, jenže….Poté nastal jakýsi chvilkový zlom, kdy jsem se začal nehorázně nudit. Bohužel ani teď si nelze nevšimnout, že tvůrci kladli důraz především na jednotlivé scény, než na film jako celek. Přesto všechno co jsem chválil, ale i kritizoval, dám tomuto snímku nadprůměrné hodnocení. Nejvíce mě okouzlil začátek a prostředek filmu. Dále pak musím pochválit hudební vložku, která byla tím nejlepším, co si z tohoto filmu odnáším společně s vyvražděním vesničanů. Skloubení Philipa Glasse a Goblinů je prosto dokonalé. Souhlasím s názorem mnoha lidí, že Soavi skutečně závěry točit neumí! La Chiesa je totiž především filmem silných momentů, na které člověk jen tak nezapomene, kdežto jen málo kdo si bude pamatovat, jakže ten film vlastně skončil.7/10 ()
La Chiesa obsahuje všechno, co mám na hororech rád – magii, démony (včetně jejich fyzických a ne digitálních masek), gotické kostely, postupné ovládání lidí zlem, satanské rituály, tajné a tajemné okultní nápisy a malby a svým způsobem to je přesně ten typ hororu, které mám nejradši. Jenže se mi zdá, že se scénárista a režisér drželi trochu při zdi, mohli občas trochu více přitlačit na pilu. Má to pár nudnějších míst, rozjede se to až ke konci. Místy je to trošku nesourodé a je to spíš několik scén slepených k sobě, než souvislý příběh. Parádní je úvodní scéna někdy z desátého století, podobné scény mě vždycky strašně baví. Prsty v tom má i Dario Argento (myslím, že je jeden ze scénáristů) a hraje tu i mladičká Asia Argento. 3,5* ()
Pri Soavim je to zložité. Respektíve sám si to robím zložitým kvôli kontextu, v ktorom ho vnímam. Filmy Cemetery Man a Deliria (podľa mňa jeho najlpšie) ho stavajú do pozície atypického hororového revizionistu. Filmy ako Svätyňa (alebo neskoršia Sekta) ho naopak ukazujú ako režiséra, ktorý vie skrátka poctivo napĺňať žáner a divácke očakávania. Svätyňa reprezentuje to lepšie z talianskeho horroru konca 80-tych rokov, je vťahujúca a veľmi atmosférická, Soaviho v prvom rade stále neopúšťa schopnosť budovať veľmi zapamätateľné obrazy a podmazávať snímku výborne padnúcim soundtrackom, ale naďalej budem stáť za jeho viac pravidlám sa vymykajúcimi filmami. Overall, vo Svätyni sa oplatí počkať na jedno z naj kinematografických vyobrazení satana. ()
Talianska verzia Prince of Darkness. 70%. ()