Já, padouch 2

Je až neuvěřitelný, jak dokážou "vedlejšáci", kteří jsou tam jen tak na doplnění, táhnout celý film. Je mi vlastně v podstatě uplně jedno, že to nemá skoro žádný děj, nebo né zrovna super promakaný. Že tam jsou stejné postavy, že film staví spíše na královsky vtipných miniscénkách, než na celku a ani mi nevadí, že to je krátké. MIMOŇOVÉ prostě válej a já se směju až se za břicho popadám! (19.07.2013)

Už to nemá tú emocionálnu a príbehovú hĺbku ako jednička, chýba tam viac toho zlodušstva a teplákový záporák (i keď Macho tiež nie je zlý) :D Ale stále som sa dobre bavil, je to miestami celkom zaujímavé a stále sa to narozdiel od iných druhých dielov (áno, pozerám sa na vás, Autá!) snaží o niečo viac - tu napr. Gruova osamelosť, chýbajúca matka a prvá láska Margo. Len škoda, že je tu viacero slabších a zopár dokonca vyslovene trápnych gagov. Animácia na úrovni (odrazy ohňa vo vode na konci sú skvelé) a celkovo slušná (a miestami trochu neslušná -zadek :D) zábava pre celú rodinu. Ale ne jednotku to nemá ani zďaleka. 70% (23.12.2013)

Pôvodný JA, ZLODUCH bol viac ako len príjemným prekvapením. A to aj po komerčnej stránke. A toho si tvorcovia všimli hneď. Naneštastie, ale trpí druhé Gruovo dobrodružstvo presne tou istou chorobou, ako 90% sequelov. Pracuje sa tu s klišé a novostí je tu minimum a dokonca by ste uhádli od polovice zvyšok filmu. Zo začiatku to ale vyzeralo naozaj nádejne a za 5 hviezdičiek. Skvelé hlášky, dokonalí Mimoni a strhujúce gagy. Škoda. Odpúšťam a bavím sa. (06.07.2013)

"Neboj, podruhý je to vždycky lepší!" řekl mi kdysi kamarád, když jsem se mu pochlubil svou první nocí na dívčím internátu. Tu větu jsem si zopakoval před několika dny v kině a odvážně vlezl do sálu nacpaného malými fakany. Pomyslel jsem si, že jestli "podruhý je to vždycky lepší" bude v tomhle případě znamenat děcko, měl bych honem rychle hodit zpátečku. Jenže to už mi cestu do uličku zatarasila soukromá mateřská školka obložená tak metrákem popcornu a mně nezbylo než zůstat. Jóóó, vážení... Když pak na konci ta drobotina vyběhla tancovat pod plátno ke scénce u závěrečných titulků, měl jsem sto chutí vyrazit za nima, protože jsem se královsky bavil! Kéž by takhle skvělá, jako dvojka Padoucha, byla bývala i moje druhá noc na intru. To bych se pak totiž toho mýho kámoše nemusel ptát "hele, a co potřetí? To už bude fakt dobrý?" (14.07.2013)

První láska v dvojím provedení, typická zápletka s děckem majícím jen jednoho rodiče toužícím po druhém (jako velmi úlevné vnímám, že babičku ti sirotečci už mají, takže je rozumný předpoklad, že sháňky po prarodičích ve třetím padouchovi zůstane už tak dost ztýraný divák ušetřen), napravený padouch zahradníkem, tedy pátračem po padouších v aktivní službě a spousta a spousta žluté a posléze fialové. Fialová je, podle jakési psychologické poučky, barvou hysterek. Cenit na mě zuby popudlivý fialový piskoř, asi bych se pod tuhle definici fialové podepsala bez rozmyšlení. Mimoně vymyslel někdo, kdo měl prudkou potravinovou alergii na arašídové křupky, jinak si vznik těchhle postaviček neumím vysvětlit. Se mnou se zkrátka tohle přebujelé tupé veselí míjí a jako jedinou kloudnou myšlenku vnímám použití guacamole jako potravinového antidepresiva. Určitě je to mnohem dietnější verze než zmrzlina. (07.11.2015)