Válečná generace

Tragický alibismus dnešních Němců, který si nehezky vyprojektovali do tohoto filmu, jenž ze zcela nepochopitelných důvodů dostal punc sebereflexe, kterou jsem v těch třech dílech neviděl ani z vlaku. Skutečnost byla taková (a dle nedávného detailního procházení záznamů Wehrmachtu samotnými německými historiky), že válečných zločinů se na východní frontě dopouštělo až 80 % všech divizí (jednotky SS započítané pochopitelně nejsou), a co jsme z této skutečnosti mohli vidět za ty tři díly? Kolaborantské Ukrajince, kteří střílejí a odváží židovské děti (vojáci Wehrmachtu protestují), příkaz zastřelit politického komisaře (voják Wehrmachtu protestuje), permanentně zhnusené vojáky Wehrmachtu z toho, že střílí lidi (vždy ale divákovi výstřel zdůvodní: "oni by to udělali taky", "chtějí nás zabít"), Němku, která zachraňuje žida, naproti tomu polskou partyzánskou skupinu, která opovrhuje židy ještě víc než samotnými Němci a skoro jednoho popraví, i když s nimi bojoval celou dobu, udavačskou Němku, která ale v závěru nasazuje vlastní život za záchranu kolaborantské Rusky, udanou židovku odvezenou na popravu, ze které se ale nakonec vyklube komunistický voják Rudé armády velící ožralým prasatům chtějíc znásilnit zdravotní sestřičky (Němky), běžného ruského vojáka ošetřovaného v německé polní nemocnici, kde dochází prostředky i pro samotné Němce... Mám pokračovat? Všechny díly v podstatě svalují vinu na ty neurčité "nacisty", případně alibisticky hlásají: "Poláci nesnášeli židy stejně jako my" a z hlavních hrdinů (Němců) dělají buďto naivní pitomečky (věří propagandě, ale jinak jsou v základu hodní) nebo zcela čestné muže ve zbrani, kteří šli bojovat proti Rusku za svojí vlast... Ani náznak všeobecné "nálady" v řadách Wehrmachtu nezastavitelně se valícího při operaci Barbarossa na východ, kdy sami vojáci pod tíhou propagandy a vlastních úspěchů považovali sami sebe za nadlidi, nadřazené bytosti, které čistí prostor pro dokonalého Němce (výpovědi samotných přeživších veteránů z východní fronty). Proboha, kdyby alespoň za něco stál ten scénář a všechno nestálo na tragických postavách kámošů z Berlína, kteří se nahodile potkávají po celé východní frontě dvakrát za díl někde v lese, nemluvě o té účelové čestnosti, která jim vždy trčela až z prdele. Nepovedený pokus o Bratrstvo neohrožených, s tím rozdílem, že tady jsou v hlavní roli náckové ... Pardon, udatní a čestní němečtí vojáci a pak pár odporných nacistů, kteří jim občas přikázali někoho popravit, což obratem zkritizovali. Německý divák tedy bude vědět to podstatné, "Unsere Väter" nebyli zločinci a "Unsere Mütter" nebyly udavačky, všechno to byl ten Hitler a pár ostatních pomatenců. 40% (21.04.2013)

Ono není nikdy nikdy na škodu vidět druhou stranu barikády při jakékoliv válce. Ono se totiž často ukáže, že i ta špatná strana jsou většinou úplně stejní lidé jako my všichni ostatní. Lidé se svými dobrými stránkami, ale i se svými špatnými stránkami. A já jsem rád, že Němci konečně našli sebevědomí takové, aby nám i svůj příběh dokázali odvyprávět. A i když to udělali skrz televizní peníze, pořád nemůžu říct, že by tenhle mini seriál nestál za to. Pojem TV film na něm totiž není vůbec znát. Obsahuje naprosto skvělý příběh party kamarádů, kteří se kvůli válce rozdělí a kameraman prostřednictvím své kamery vypráví příběhy každého z nich. Mělo to hodně do sebe. Němci zde na sebe byli tvrdí, ale nejenom na sebe, ale i na různé národy po celé Evropě. Pojem sebereflexe se tak odráží i na další tábory, což si myslím, že ne každý dokáže zkousnout. Objevili se zde jak dobří lidé, tak špatní lidé. Což je vlastně válečný standard. Objevili se tak díky tomu jak emotivní scény, tak scény u kterých Vám bude zle. Technicky vzato já téhle sérii nemám vůbec co vytknout. Takhle vydařený příběh z války jsem hodně dlouho neviděl a byla čest ho vidět na dlouhém takřka 300 minutovém formátu. A přiznám se, že bych vydržel klidně i víc. Němci tak opět potvrdili post filmové země, která se nejlépe umí poprat se svojí minulostí. Nejlépe a dost razantně. (18.05.2014)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Co napsat na obranu národa, který ztratil své obranné mechanismy a nechal se zaslepit, zmanipulovat do té míry, že rozpoutal největší válečné zvěrstvo v lidských dějinách? A co je vlastně měřítkem pravdy? I německý agresor měl svoje mrtvé, raněné, zničené osudy, ztracenou generaci, i tak vypadala válka z německého pohledu. Je jistě mnoho pohledů jiných a pravd trpčích než optika současné německé veřejnoprávní televize, to ale nic neubírá na tom, že stojí za to seznámit se též s pravdou, kterou nenapsali vítězové, nýbrž viníci (příčí se mi říci oběti)...vlastně klobouk dolů před takovouhle sebereflexí...zvláště v komparaci se sebereflexí českou a všemi těmi ostalgií páchnoucími Vyprávěj... Po formální stránce standardní moderní televizní produkt, který má jednu výraznější slabinu, totiž že trpí (zvláště v závěrečném dílu) přehnanou překombinovaností, scénárista Stefan Kolditz si zřejmě předsevzal, že musí navýšit míru náhody na úroveň severské detektivky, tolik nepravděpodobných ,,náhodných" setkání a prolínání osudových drah hlavních (pěti) hrdinů by nevyprodukoval snad ani Jo Nesbø... (15.07.2014)

,,BYLO NÁS PĚT. PĚT PŘÁTEL. VYROSTLI JSME V JEDNÝ ČTVRTI, ZNALI SE OD MALIČKA A NEMOHLI SE VÍC LIŠIT.“...... /// …a měla jim patřit budoucnost (aspoň některejm…). Červen 1941 – je radost útočit! Dva na frontě, jedna v polním lazaretu a páreček doma. Střih sem, střih tam, všude se něco děje. Židovskej přítel má svoje starosti, kluci na východní frontě taky….. Jako bych četl knihu (jen řečnickej výraz vole…). Děj běží a čovek sedí a vstřebává (nenásilně) informace. Bližší vztah k postavám si buduju vcelku dost z pozvolna. Seriál se vyhejbá scénám, na který nemá prachy. Nečekejte davový scény, bitvu u Kurska, atp. Tvůrci nedělali pokračování ,,Ryana“, ale jde o projekt pro televizi, proto je třeba vocenit, že těch pár válečnejch okamžiků je natočenejch (hlavně díky kameře) zajímavě. Spíš vypráví vo tom, že vojna dělá z kluků chlapy a z holek …. vlastně taky. Za pochodu (a po upuštění od naivních idejí) se učej, co je či není správný a náš pohled na věc se může lišit. Ale kdo z vás musel někdy konat tak, aby přežil? Asi hlavně vo tom je tahle minisérie. Proběhne všeobecný okamžiky těch let a zaměřuje se na 5 osudů, který se (samozřejmě) taky křížej. Mladejm Němcům ukazuje, že fašismus byl totalitní režim a že to, co tenkrát bylo, bylo špatný. Vo to víc člověk lituje, že nebylo víc prachů na kompars, pyrotechniku nebo červenou barvu. Možná, že pak by i ty charaktery lezli líp pod kůži. Rozhodně je zde míň romantiky a víc myšlenek než přinesl Birdsong. Možná, že je to i větší drama, páč vlastně furt čekáte, kdo že to vlastně nepřežije. 3* by byly málo. Dávám 4 a budu přemejšlet, jestli si The Promise nezaslouží hvězd pět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem pacifista a mám jít do války. 2.) Tenkrát jsme si s chlapama v Rusku řekli: ,,UVIDÍME SE V BERLÍNĚ“ (že nás kurva hnali….). 3.) Thx za titule ,,wolf225“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (25.04.2013)