Válečná generace

"Každá válka je jiná, než ty předchozí, a úplně jiná, než ta, kterou si představujeme." Počet obětí padlých na frontách II. světové války: 22 756 700, počet obětí padlých v koncentračních táborech II. světové války: 5 754 000 ********************************************************************************************************************************* Film, tedy správně třídílnou sérii, se až bojím komentovat, jakoby každé slovo mohlo být poskvrnou dokonalosti vybroušeného skvostu. Toto dílo tu chybělo celé dvacáté století, a tak jsme ho potřebovali. Pro mě osobně je každý válečný film filmem protiválečným. Tento je jím však závratně hyperrealisticky, bez patosu, na který ve sledu událostí není čas, avšak nikoli na úkor niternosti pocitů, jež dopadají uprostřed strhujícího víru bez uspěchání do stejné hloubky, do které se kdysi propadly životy mnoha lidí, aby se od ní pak pomalu a těžko odrážely celé následující generace. Generace našich otců, matek, a nás. V tomto smyslu je film výpovědí o válkách obecně, o stopách, jež léčí děti a vnuci, o zátěži, kterou každá válka uvalí vždy na mnoho generací, uvnitř v poznamenaných duších a venku v překotnosti, jíž se svět na oko snaží s minulostí vypořádat. Dílo dává podrobně nahlédnout do procesu proměny psýché pod tíží války, což je v době míru, plných talířů a televizních estrád nepoznatelná a neocenitelná zkušenost, a velký dar. Noříme se do duší lidí na frontě a zažíváme spolu s nimi duševní zvraty, poznáváme dosud neznámá epicentra nových zkušeností, jiskry nového vědomí (doslova), náš mozek roste spolu s nimi a my chápeme, poprvé od poslední války chápeme - co vede lidi do válek, a co je z nich odvádí nenávratně pryč. Mně samotné film pomohl zodpovědět několik otázek, na které mi odpovědi dosud chyběly. Například, co nutí davy vojáků na frontách k tomu, aby na sebe opravdu útočili, i když po určité době strávené na bojištích řada z nich ve válce pokračovat nechce a povely nadřízených ani původní ideje nejsou již skutečnou motivací. Vždy jsem se domnívala, že jde o davovou psychózu, v níž tón udává hrstka doživotně přesvědčených, ale vůbec to není tak jednoduché. Důvody leží víc v osobní než v kolektivní úrovni. Zdá se, že tváří tvář nevyhnutelné smrti je boj tady a teď, plnění rozkazů, dokončení úkolu, pokračování ve známém, v bytí na místě, ke kterému jinak chybí vztah atd., za určitých okolností to jediné, co dává celé situaci smysl. Zoufalá snaha mít onen opěrný bod, tj. smysl života, i v takovém životě, který se jím již často nezdá být, je stvořitelem činů, hybatelem, skutečným důvodem, motivací. Smysl člověku dává řád a bez řádu je psychologicky velmi obtížné žít i v mírových podmínkách. Ochraňuje také před strachem ze smrti. Vložit umělý smysl do nesmyslné situace je sice iluzorní, virtuální, nepravdivé, a často v rozporu s původním přesvědčením, ale může to být to jediné, co v dané situaci zbývá. Proto se nakonec dobrovolně a třeba až fanaticky účastní vykonávání rozkazů, útoků i bojů i ti, proti jejichž vůli ony situace původně vůbec vznikly. Vzniká úplně nový smysl života, jinde nepoužitelný, tady je ale jedinou záchranou. I proto se člověk někdy ve válce stává někým "úplně jiným". Tato linie příběhu mladšího z bratrů Friedhelma (Tom Shilling) je ve filmu jednou z nejhlubších a mně osobně přináší největší poznání. Dílo zdaleka nevyznívá tak beznadějně, pesimisticky a rezignovaně jako většina filmů o hrůzách koncentračních táborů. Spíše je tomu, přes všechen ten děs, naopak. Je v něm pohyb, směřování do budoucna, vývoj, zkušenost, očekávání, zítřek. To, že se děj filmu neodehrává ve známém a často prvoplánově pojatém prostředí koncentráků, je paradoxně osvěžující. Právě na frontách zemřela velká většina obětí války (viz čísla nahoře), a to v morálních dilematech a hororech nesrovnatelných se zcela jiným typem břemene pomalé smrti v koncentračních táborech. Je nespravedlivé vydávat za největší a jediná utrpení ta z koncentračních táborů, stávající filmovou tvorbou takový obraz skoro vzniká. Unsere Mütter, Unsere Väter je divoká, pružná a kolotavá směsice příběhů, jako řeka se valí pořád dopředu, vtahuje do děje jako skvělá detektivka, postavy se vyvíjejí v dramatické rychlosti, která odpovídá rychlosti, s níž poslední válka nenávratně akcelerovala vnímání času a umožnila tak mentální nástup toho, čemu dnes říkáme pokrok. Skvělé je i realistické vykreslení pozadí partyzánských venkovských skupin (zde polských), které v detailech (včetně militantního antisemitismu) až mrazivě odpovídá osobnímu vypravování mých příbuzných, jimž bylo dáno podobná prostředí za války také poznat. Zajímavá je namátkou také postava ukrajinské Židovky, doktorky Lilijy a jejího vypořádání s pomstou vůči Charlotte, která ji vlastně jen z nedospělosti a nezralosti poslala na smrt. Nedalo mi nezamyslet se nad tím, jak by se takový zajímavý osud vyvíjel později za stalinských čistek. V závěru nezbývá než zmínit omračující výkony německých herců, kteří dnes patří dle mého soudu k tomu nejlepšímu, co světové herectví má. Nejvíce mě osobně zaujal tradičně vynikající Tom Schilling, jeden ze současných největších světových talentů, a pro mě dosud neznámý Ludwig Trepte. (19.04.2014) (méně) (více)

2.SV je v podstatě vinou bankéřů a ekonomů, kteří ve své chamtivosti a nedostatku vědomostí, znalostí a zkušeností způsobili hlubokou hospodářskou krizi, jež vedla k oslabení zdravých zpětných vazeb, které obecně a zásadně přispívají k ochraně a bezpečnosti společnosti. Absence klidu je živnou půdou extremismu. Pokud ony zpětné vazby chybí, tak celospolečenská nespokojenost zasévá plíživě nenávist vůči skupinám, které jsou pro daný moment (či stále) trnem v patě příslušné vládnoucí skupině. Krajně vyhraněné skupiny, jejichž osobní zloba většinou pramení z příkoří, křivd, méněcennosti, nedostatku schopností a dovedností, resp. v sekundárním chápání - nedostatku peněz, moci, sexuální frustrace, ale již méně, aniž by si to ve své zaslepenosti uvědomovali, z intelektuální převahy a rigorozity, absentující od nepřekroucených a populistických formulací a tezí. Kumulací těchto skupin se možný stav ve státu snadno může dostat do patu, stát je rukojmím, což je srovnatelné s ne tak výjimečnou stávkou řidičů hromadné dopravy nebo lékařů. ___ Válka je šance pro "neestablishment". Pokud je někde demokratické uspořádání, tak oním neestablishmentem jsou běžně chápaní sociální lůzři, kriminálníci, povaleči, kteří chtějí změnu, moc a zahojení se na vládnoucí - úspěšnější skupině. Nejsnadnější cestou je diktatura, která opozici likviduje terorem. Diktatura je neudržitelná, jestliže jako stát nejste izolováni, nevymýváte lidem mozky, nešíříte strach a programově nelikvidujete opozici. Demokracii by měl člověk ze své přirozenosti chránit a napětí ve společnosti minimalizovat alokací bohatství do sociálního systému, která pomyslně zavírá přirozeně rozevřené sociální nůžky. Malé úhly rozevření jsou pracovně demotivující, velké vzbuzují nepokoje, střední cesta rozevření je motivující pro práci a klid ve společnosti. Lepší uspořádání, než zmíněná demokracie, pro běžného - mírumilovného člověka prostě není. Je to systém drahý a velice zranitelný, ale je to kýžený a rovnovážný stav pro lidskou přirozenost, zejména pokud jí netrápí pocit nebezpečí. Pokud je sociálně nespokojen, tak povětšinou postrádá nějaký ze základních pilířů deklarací, které zajišťují jeho základní práva a převraty odchylující se od demokratických principů jsou varováním číslo jedna. Demokracii, abych závěrem doplnil, lze řídit i pevnou rukou - ve vztahu k zahraniční politice, viz Ronald Reagan, Margaret Thatcher, Winston Churchill, pak je vzestup extrémismu nepravděpodobný. ___ Není pochyb o tom, že se Němci za druhou světovou válku stydí (především za holocaust, který je jen do krajnosti dohnaným povyšováním; nebýt jeho, tak by i tak brutální válka, která byla jimi rozpoutána, neměla přídech absolutního zla a například tažení na Moskvu by bylo bývalo jen dalším neúspěšným "napoleonským" pokusem, kterého pokořil nemilosrdný generál zima, který zaútočí na každého, kdo ho nebude respektovat - zasype ho 3 metrovou závějí a spálí 40° mrazem a pokud jste nalehko a máte méně svršků, než tamní bezdomovci, tak to nemůže skončit dobře a ani neskočilo navzdory stavu, který panoval po mnohaletém teroru na území bolševického Ruska) a toto stigma je bude provázet do konce věků. Je to nesmazatelná kapitola minulosti vzhledem k budoucímu uspořádání světa, ale i myšlení. A i když etnické čistky jsou nedílnou součástí !celé! historie (tzn. probíhaly, probíhají a bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by měly přestat probíhat), tak to co předvedl nejen! Adolf Hitler, ale i Mao Ce-tung (některé odhady mu připisují dokonce prvenství - ale vzhledem k nízké rezonanci v Evropě to zapadá), Josif Stalin, Kim Čong-il, Pol Pot nemá obdoby. Bohužel nevědomí o současných čistkách v Africe, nemyslím nedávnou Rwandu, ale i v evropoidní Asii - Turecku - je často upozaďováno, podobně se to má s nedávnou Bosnou. Nyní rezonuje jen Blízký východ a IS. O Čingischánovi se už vůbec nemluví. atd. *pozn. po světě chodí cca 16 mil. jeho potomků - dohledatelný gen - čistky porobených mužů a dennodenní znásilňování žen, osobně, udělalo za 700 století své. ____/ malá úvaha o relativní důležitosti s faktorem času a místa - Nebál bych se tvrdit, že pokud by měla zůstat jediná kapitola z 20. století ve vyučovacích osnovách pro nějakou "ech budoucí generaci" - řekněme pro rok 10000 po Kristu, tak zůstane toto. Protože pochybuji, že lidé udrží v paměti něco navíc. Kdopak ví, co se třeba událo v 70. letech 17. století? (že se Vám to nezdá (tak) důležité pro dnešní dobu? - přesně, máte pravdu! a to je prosím jen nějakých 350 let ) a je ještě otázkou kde? (tedy nejen, kdy) Když někdo zná odpověď, tak jistě pro Evropu, maximálně Ameriku. V budoucnu se obávám, že nositelem historie, vzhledem k počtu obyvatel a úrovni vzdělání bude Asie, vzhledem ke kulturní dominanci možná ještě severoamerický kontinent. Evropské - "nedůležité podkapitoly" - neřku-li detaily, budou z globálního hlediska marginální. Tak jako spousta etnik, která vymizela z mapy světa - v současné době hrozí spíše úbytek díky nízké porodnosti, než-li válkami - i navzdory mediální masáži. Dnes se prostě vyplatí žít v míru a bohatnout díky technologiím a hospodářskému růstu, než dobytím území, které se minimálně na mnoho let destabilizuje. Na světě je kolem 7,5 mld. lidí. 10 milionů je obyvatel Česka (1,3 promile, každý 750-stý člověk na světě je Čech, kdežto 60% obyvatel je v Asii, tedy cca 2 lidé ze 3 a vzhledem k soustavné kolonizaci Afriky Čínou to bude brzy přes.). Již teď jsme malinký a co teprv s odstupem času. Američané, ale i jiní, dokáží přiřadit naši republiku maximálně ke kontinentu a to mají kolikrát problém s Čečnou nebo Československem. Obráceně to platí stejně tak a to nemluvím o provinciích v Číně, Indii nebo alespoň městech, které svoji velikostí a významem jsou se svoji aglomerací, kolikrát - ekonomicky - důležité jako například celá Visegrádská čtyřka. /____ Jsem rád za to, jak film zobrazil válku, protože válka je pořád stejná (jak se říká ve Falloutu), i když jiná. S historií se to má stejně - historie se opakuje. Je to jak s módou. I když se něco vrátí, tak lehce pozměněně. Liberalismus je bohužel příliš měkký vzhledem k současnému světu. Svět totiž není jen západní Evropa. Co funguje zde, vzhledem a k minimálně kulturním rozdílům, nemusí fungovat, resp. nefunguje jinde. ___ Film se také dotýká nesmyslnosti války jako takové. Být figurkou v subordinovaném systému, kde si vrchní honiči ega hrají s vláčky a pistolkami a zaštiťují se ideály, které potlačují vlastní méněcennost za cenu nespočitatelného množství životů cizích - "nepřátel". Války vedou ke srážení hřebínků, ale zejména slouží k upouštění páry, na které se ti, kteří posléze rozhodují o vašem životě, nebyly schopni dohodnout. ___ V podstatě rozmíšky jsou směšné a podle některých teorií je to důvod, proč pro nás ve vesmíru není doposud známý jiný život. Poněvadž rozmíšky vyspělejší společnosti vedou k její záhubě, protože než se stihne rozšířit na vzdálenosti větší, než je planeta, popř. mateřská sluneční soustava, tak se sama zničí. Život je boj, ve smyslu dynamické rovnováhy systémů, které pokud se nevratně destabilizují, tak vedou v lepším případě ke stagnaci, popř. úpadku. ___ Pokud jsou lidé vychování v míru a pokoji, tak i když mají násilnické sklony, tak se v nich neprobudí. A jak zaznělo několikrát ve filmu - "válka v nás probudí jen to nejhorší" - čili sebehorší rodiče ji nepředčí. Bohužel mnozí nejednají racionálně, ale pohání je nenávist, která v kombinaci s nízkým vzděláním udělá své. (12.12.2015) (méně) (více)