Nedotknutelní

Při sledování filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na podobný snímek Uvnitř tančím. Zvláštní však je, že zatímco u britského filmu se podstatně víc tlačilo na pilu a obvinění z citového vydírání mohlo být nasnadě, přesvědčil mě asi víc než jeho francouzský následovník. Asi proto, že Intouchables pracoval víc s humorem a celkově byl takový víc bezstarostnější, pohodovější a...méně úderný. Ve výsledku si možná najde i více fanoušků, ale jeho aroma ve mně nezůstane tak dlouho jako u výše zmiňovaného anglického produktu a nejspíš na něj i časem zapomenu. Tímto srovnávacím úvodem však nechci říct, že by Nedotknutelní byli nějak slabším filmem, to určitě ne. Je to po všech stránkách kvalitní dílo. Příběh není vůbec hloupý, v tech. kategoriích nenajdete slabšího místa (ach, ta hudba!), dýchá na vás příjemná a hřejivá atmosféra, funguje zde humor, ale snímek jasně stojí na úvodní dvojici, jejichž společná chemie (přestože tenhle aspekt zohledňuju spíše u milostných párů) funguje velmi dobře, a tak nějak přirozeně. Jako hlavní nedostatek filmu však vidím jeho celkovou nereálnost. Přestože se tvůrci dušují, že se inspirovali skutečným příběhem, nevěřím jim to. Při sledování filmu mi to ani moc nevadilo, ale v závěrečném hodnocení na to přece jenom přihlédnu. Nebudu sice zbytečně pálit tak ostrými náboji jako třeba Tetsuo a jeho sociální utopie, přesto 1* dolů půjde, nic ve zlém. (30.05.2012)

Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. (01.05.2012)

Absolutne nečakané, ale ak by som mal vybrať len jeden, tak najlepší film roku 2011 je tento. Veľmi vtipný, dojemný, pohodový a ústredná dvojka patrí k najsympatickejším filmovým postavám posledných pár (desiatok) rokov. Vôbec sa nečudujem, že to na domácej pôde prebilo úplne všetky Hollywoodske veľkofilmy poslednej doby..... Čo si si vzala? Imodium? Čo si s tým chcela akože spraviť? Zabiť sa? S tým sa tak akurát 3 mesiace nevyserieš. (11.03.2012)

Príjemná buddy dramedy s výbornou ústrednou dvojicou, niekoľkými solídnymi fórmi a zručnou réžiou. Je to ale dokonale predvídateľný korektný Hollywood (americký remake je len otázkou času), ktorý sa nehanbí nasadzovať ani ťažkotonážne klišé. Samozrejme, tunajší hype je absurdný, ten film nepatrí nielen do prvej desiatky, ale ani do stovky najlepších filmov. O tisícke by som pouvažoval. (31.03.2012)

Nápis "podle skutečné události" může způsobit obavy z kalkulovaného patosu, či nechutné slzopudnosti, ovšem hned úvodní předtitulková scéna bravurně vyvede z omylu, neboť je jasné, že film se bude ubírat jiným směrem. Nedotknutelní mají reálné/realistické základy, trošku se nám snaží i ukázat, jak by bylo fajn, kdyby to takhle fungovalo i v reálném světě, ale zbytek už je nefalšovaná komedie. Chararaktery vedou příběh správným směrem (střed odlišných světů, vzájemné ovlivňování se, ústící až v částečnou asimilaci) a Omar Sy jako Driss naprosto exceluje. Celkově zamrzí snad jen absence větší psychologické, či filozofické (existencionální) hloubky. 8/10 (07.07.2012)