Příběh kmotra

Film mnoha tváří. Na jedné straně skvělý herec Ondřej Vetchý, kterému ale režisér zapomněl říct, jestli má hrát typického českého veksláka, který je stále jednou nohou ve vězení, nebo mafiánského bosse ovládajícího osudy druhých. Výsledkem je takový mišmaš, kdy chvílemi přestávám Vetchému jeho roli věřit. Zbytek herců také kvalitní. Nejslabším článkem je tak opět režisér Petr Nikolaev, který vůbec nemá cit pro látku. Podobně jako v Lidicích se snaží ždímat emoce ve vypjatých scénách, ale zoufale mu to nejde. Závěrečné poselství filmu je opravdu megatrapnost. Ve filmu Kmotr od Coppoly stačilo Al Pacinovi jediné slůvko, aby si divák uvědomil, s kým má tu čest. Tady potřebujeme patetický dovětek, že kmotrové typu Vedrala žijí mezi námi. Tak bacha na ně! Když už jsme u toho srovnání s realitou, nemám nic proti tomu, pokud se události pro potřeby filmu upraví. Ale vyměnit budovu vlastní firmy za fotbalové hřiště v extrémně patetické scéně, to už nepobírám. Celá látka je velmi špatně uchopena. Na vraždě Františka Mrázka bylo nejzajímavější ono tajemno kolem možného vraha a případného propojení s politikou. Na tom měli tvůrci stavět a postupně vytvořit atmosféru strachu a nejistoty. Tyto atributy zde zcela chybí. (20.08.2018)

Příběh kmotra je snímkem rozdílných třetin. První třetina, tj; doba, kdy byl Mrázek resp. Vedral neškodným vekslákem a v teplákovce a stylovejch kotletách s kamarádíčkama okukoval lentilky ve sprchách fotbalové šatny je nejpovedenější, druhá, tj; doba převratu a následné kupónové privatizace a raketového Mrázkova vzestupu se veze stále na vlně té předchozí. Ostatně co víc už si může tvůrce přát, než když má divák permanentní úsměv na rtech a přitom je mu nikoliv stydno, ale plně si uvědomuje tu hořkotrpkou příchuť resp. pachuť. Poslední třetina, tj; doba, kdy se kolem Mrázka stahují mračna a utahuje smyčka, zasloužila mnohem více tlačit na pilu. Především je však zatraceně uspěchaná. Přičemž si troufám jednoznačně tvrdit, že je to způsobeno faktem, že je zde nejvíce bílých míst v Mrázkově životu a Nikolaev resp. Oščatka si s tím bohužel nedokázali uspokojivě poradit. Je to velká škoda, protože Ondra Vetchý, i přes ten kratičký prostor, dokázal umně zachytit ten přechod ze sebejistého frajírka po raněnou lovenou zvěř. Korunu tomu všemu nasazuje rádoby hollywoodský závěr, za který by tvůrci zasloužili kulku společně s Mrázkem. Jedna nečekaná, přesně mířená kulka po vystoupení z auta, by přitom splnila účel mnohem efektivněji. Ve výsledku, vzhledem k nulovým očekáváním, to rozhodně není průser, ale s přihlédnutím k nesmírné síle a troufám si tvrdit i stále přetrvávající aktuálnosti tématu, z toho šlo rozhodně vytěžit více. Spousta klišé (růže), přibyla kontraproduktivní milostná zápletka, vyšetřovací tým zůžen na partičku “čtyřech proti všem” taky není z nejšťastnějších řešení, příliš zjednodušující, heslovité…. Přesto, pokud k snímku přistoupíte a řekněme si upřímně, ono ani nic jiného nezbývá, nikoliv jako životopisu Františka Mrázka, ale fiktivnímu příběhu inspirovaného skutečnou postavou, tj; “nejbohatším invalidním důchodcem v Evropě“, nebudete zklamáni. 65% [Co se hereckých výkonů týče, Ondra Vetchý se ctí, úhlavní nepřítel Lukáš Vaculík i díky nešťastně napsané jednobarevné postavě (charakteru) nemá moc co hrát, zbytek nepřekračující svůj stín.Vyjma Andreje Hryce coby sadisty Farkaše, aneb když se vám práce stane koníčkem]. (07.11.2013)

Přiznám se, že jsem si kousíček knížky přečetl a chystám se ji dočíst hned, jak bude trošku více času. Snímek je poměrně zkratkovitý, ale na české poměry neskutečně dobře zmáknutý. Dlouho u nás nebylo natočeno něco, co rozhodně dovede oslovit i zaujmout. Petr Nikolaev je výborný režisér. Mockrát mě o tom přesvědčil. Celkově je film výborně obsazený a excelentně zahraný. Dokonce nechybí ani ozdoba Vica Kerekes, která umí být docela číča, když chce. Film nám dovoluje opravdu lehoulince nakouknout do mafiánského podsvětí. Zachycuje, co všichni dobře víme nebo alespoň tušíme, a přesto dokonale ignorujeme, protože se nás to zdánlivě netýká. Samozřejmě lze předpokládat, že se na povrch dostalo jen to, co se dostat mělo. Kmotra Mrázka bych rozhodně neviděl špičkou ledovce, ale spíše drobným podvodníčkem, který měl dlouho štěstí. Filmu to ovšem na kvalitách neubírá. Mně se snímek více než líbil. Působí na mě spíše inspirativním dojmem, než že by nějak vehementně hrozil ukazováčkem. (25.05.2014)

Vlastně ani nevím, proč jsem tenhle film chtěl vidět. Když jsem se na něj nakonec dostal do kina, tak na jeho konci jsem jenom nadával a nadával a vlastně jsem se téhle nálady nezbavil ani do teď. Petr Nikolaev příběh kmotra Mrázka natočil dobře a určitě viditelně dost profesionálně. Ze začátku mi teda vadil hodně střih. Nedokázal jsem si zvyknout na tu hromadu efektů, co tam poletovalo spolu se střihem z jedné scény na druhou. Pak už jsem si ale zvyknul. Ono se to taky docela uklidnilo. Rozjeli se totiž skvělé herecké výkony a to především Vetchýho a Vaculíka. U Vaculíka mě dokonce i zamrzelo, jak ho, jakožto charismatického herce, v takových rolích skoro vůbec nevídám. Tady zahrál naprosto skvěle. Co se ale týče samotného příběhu, tak u něj mi bylo na blití. Na blití a smutno. Hlavně z toho, jak je to ve své podstatě všechno hrozně jednoduché. Nechce se mi věřit, že až tak strašně. No…asi jo. (15.11.2013)

Spousta věcí je pouze "rádoby", řada herců hrozných a nejlepší část odehrávající se po revoluci už do konce nic netrumfne, ale Ondřej Vetchý je více než dobrý, poměrně rozumná stopáž odsýpá, tak proč ne. Rozhodně lepší než Kajínek nebo Hranaři, jenže na druhou stranu překonat takové paskvily asi nedalo moc práce. (17.05.2014)