Nastala chyba při přehrávání videa.
  • NinonL
    *****

    Co asi dělají maminky našich tunelářů a zlodějů krytých "imunitou", kteří nemají ani tolik cti, aby se zastřelili. Terezie Brzková jakožto čestná matka čestného defraudanta bere po jeho sebevraždě odpovědnost na sebe. Očistit jméno, které v době vzniku filmu ještě něco znamenalo, nebylo lehké. Asi proto tento krásný film ČT vůbec nevysílá. Byl by pro dnešní politiky jako pěstí do oka a lidé by si uvědomili, že vina není jen věcí soudu.(23.2.2014)

  • Marthos
    *****

    Po určitém bezradném období přišla firma Nationalfilm se silnou filmovou předlohou. Bankovní úředník a talentovaný spisovatel Jaroslav Havlíček (1896 - 1943) ve svých prózách dokázal velmi silně zobrazovat rozmanité lidské povahy a konflikty, vyvěrající z široké palety lidských osudů. Povídka Skleněný vrch nadchla všechny zúčastněné, kteří připravovali její filmovou adaptaci. Karel Steklý jako scénárista překonal sám sebe a předložil jednu ze svých nejzdařilejších prací. Opravdové drama s hlubokým morálním posláním, podněcujícím k odvaze žít a vyrovnávat se s těžkostmi i zoufalstvím. Tedy dílo nanejvýš potřebné a očekávané. Svůj jubilejní padesátý zvukový film nazval Frič Barbora Hlavsová. Chtěl zvýraznit osud silné ženy, matky, která se rozhodne postavit strašlivé osudové ráně a očistit rodinné jméno od synova závažného společenského provinění. Martin Frič tehdy kolem sebe soustředil pracovní tým, složený z těch nejlepších, včetně hudebních skladatelů Jaroslava Křičky a Miloše Smatka, kteří se rozhodli učinit nejsilnějším hudebním motivem filmu variace na Dvořákovu píseň Když mne stará matka. Jako hlavního kameramana angažoval Frič kouzelníka s oblaky Karla Degla a snímání interiérů postavených v radlických ateliérech svěřil zkušenému Jaroslavu Blažkovi. Velkou hereckou příležitost snímek nabízel především Terezii Brzkové, která v roli staré Hlavsové vytvořila jednu ze svých největších filmových rolí, následována Jiřinou Štěpničkovou, Františkem Smolíkem, vynikajícím Rudolfem Hrušínským a Jindřichem Plachtou. Cílevědomě připravený film měl potom skrytý apelativní význam, který jako by říkal: Buďte silní a odvážní přes všechny nepřízně osudu.(4.10.2008)

  • lucascus
    ****

    Perfektně zvolení herci a výborný scénář - to je hlavní úspěch tohoto filmu, Štěpničková jako pořádná mrcha, už tehdy výborný Hrušínský, avšak všechny zde zastiňuje ještě o třídu lepší Brzková, tolik přirozenosti a oduševnělosti snad do hereckého projevu ani není možné dát. Talent Brzkové je opravdu výjimečný, v divákovi vzbuzuje lítost, touhu po tom ji pomoci, zastat se ji, takoví lidé už neexistují. Opravdu skvělý film, taková kapka v protektorátním moři, je známé, že se v době protektorátu točily úspěšné komedie, ovšem dobrých dramat se točilo poskrovnu, toto je jedno z nich.(13.7.2012)

  • tomtomtoma
    ****

    Kvalitní psychologické drama o vině, odpuštění a falešné morálce. Silný příběh, dobré herecké výkony, pozoruhodné obrazy kamery, silná hudební stránka, pouze velký patos herečky v hlavní roli je občas přes míru mého vkusu. Provinění, odsouzení, morální pokrytectví, tvrdá práce a odříkání, náprava prohřešku, dobré jméno rodiny a čest prostá a zároveň svazující. Barbora Hlavsová (Terezie Brzková), prostá a možná až přespříliš čestná žena, i za cenu velkého odříkání zachraňuje rodinnou čest, pozvedává morálku a odčiňuje defraudační poklesek svého syna Vojtěcha (skvělý František Smolík), ředitele záložny, který si pod tíhou svědomí sahá na život. Pozůstalá žena Klára (dobrá Jiřina Štěpničková) a syn Bořík (dobrý Rudolf Hrušínský) jsou pokryteckou morálkou obyvatel města odsouzeni a ostouzeni. Jejich snaha o společné narovnání poklesku se dostává do střetu s fyzicky namáhavou prací. Předchozí spokojený život lepší třídy je strhává z odříkání k pohodlnějšímu způsobu života, ze kterého se Bořík pod tíhou svědomí vrací zpět ke své babičce. Z dalších rolí: švec Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), Barbořin morálně pevný bratr, bodrý penzista Žanta (Jindřich Plachta), snažící se marně pomáhat Barboře, důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), holič Kvěch (Vladimír Řepa), zástupce pokrytecké morálky, Eliška (Eliška Kuchařová), Barbořina hodná neteř, a zaujme přítomnost nejstaršího Hrušínského v roli mlynáře Ryšavého. Kvalitní psychologické drama, kde morálka jedná zarputile, houževnatě, možná až tvrdohlavě a dostává se tak do přímého kontrastu s pokrytectvím, kterým lidé vůbec nešetří.(8.5.2012)

  • raroh
    *****

    I když Jaroslav Havlíček určitě nechtěl v novele Sleněný vrch, podle níž film vznikl, poukazovat na zdravé kořeny českého lidu, ale zpracovat psychologii českého maloměšťanstva, jak bylo jeho kvalitním zvykem (a ve filmové řeči převedeno adekvátně J. Herzem v Petrolejových lampách), Fričova a Steklého adaptace ukázala tuto možnost jako tvůrčí a přímo mistrnou. Frič zvolil typově vhodné herce a dobře je vedl, Karel Degl virtuozně nasnímal snobské maloměsto i rustikální vesnici, Jaroslav Křička pak objevně pracoval s ohlasy klasické a lidové (případně evangelické liturgické) hudby, jíž dopnil filmový celek.(17.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace