Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marthos
    *****

    Po určitém bezradném období přišla firma Nationalfilm se silnou filmovou předlohou. Bankovní úředník a talentovaný spisovatel Jaroslav Havlíček (1896 - 1943) ve svých prózách dokázal velmi silně zobrazovat rozmanité lidské povahy a konflikty, vyvěrající z široké palety lidských osudů. Povídka Skleněný vrch nadchla všechny zúčastněné, kteří připravovali její filmovou adaptaci. Karel Steklý jako scénárista překonal sám sebe a předložil jednu ze svých nejzdařilejších prací. Opravdové drama s hlubokým morálním posláním, podněcujícím k odvaze žít a vyrovnávat se s těžkostmi i zoufalstvím. Tedy dílo nanejvýš potřebné a očekávané. Svůj jubilejní padesátý zvukový film nazval Frič Barbora Hlavsová. Chtěl zvýraznit osud silné ženy, matky, která se rozhodne postavit strašlivé osudové ráně a očistit rodinné jméno od synova závažného společenského provinění. Martin Frič tehdy kolem sebe soustředil pracovní tým, složený z těch nejlepších, včetně hudebních skladatelů Jaroslava Křičky a Miloše Smatka, kteří se rozhodli učinit nejsilnějším hudebním motivem filmu variace na Dvořákovu píseň Když mne stará matka. Jako hlavního kameramana angažoval Frič kouzelníka s oblaky Karla Degla a snímání interiérů postavených v radlických ateliérech svěřil zkušenému Jaroslavu Blažkovi. Velkou hereckou příležitost snímek nabízel především Terezii Brzkové, která v roli staré Hlavsové vytvořila jednu ze svých největších filmových rolí, následována Jiřinou Štěpničkovou, Františkem Smolíkem, vynikajícím Rudolfem Hrušínským a Jindřichem Plachtou. Cílevědomě připravený film měl potom skrytý apelativní význam, který jako by říkal: Buďte silní a odvážní přes všechny nepřízně osudu.(4.10.2008)

  • Sandiego
    ****

    Opravdu silných filmů vzniklo v době první republiky a protektorátu poskrovnu, Barbora Hlavsová je jeden z nich. Působivý Havlíčkův příběh dokázal Frič obohatit adekvátní filmovou formou s vydatnou pomocí Deglovy kamery a dramatické hudby Křičky a Smatka. Na čem film však stojí nejvíce jsou herci - Brzková zde pokořuje Babičku a vytváří nezapomenutelný obraz nezlomné ženy, pro níž je čest rodu nade vše. Rudolf Hrušínský i v mladém věku podává úctyhodný civilní výkon a dokonale ladí s Jiřinou Štěpničkovou, jež si filmové herectví také osvojila. Jindřich Plachta a František Smolík v menších rolích pak skvěle doplňují velmi vyrovnaný ansámbl (až na mladičkou Barbořinu příbuznou, jejíž podání je naopak až tragicky směšné). Nejsilnější scénou je bezesporu lopotné a nekonečné odkameněňování pole a nanášení úrodní půdy zachycené v nádherné posmutnělé kompozici, jako by Jasný pro Andělu hledal inspiraci právě zde. Až na pár škobrtnutí dokázal Frič stvořit jedno ze svých vrcholných děl, nestárnoucí příběh, který se snaží hrát na dobově požadovanou vlasteneckou notu, ale tu dna psychologický příběh uplatňuje tak organicky, že zobecňující přesah není nijak vážně narušen.(9.12.2009)

  • t0ny
    ***

    Film z doby, kdy zachování cti bylo hodno velkých obětí. Film je poslem krásných hodnot, jejichž pouhé vyznání bylo ve své době smutným zadostiučiněním. Všichni herci skutečně excelují a film je točen s citem - možná až s jeho přemírou, která ústí v utahané tempo. Kdybych film viděl v premiéře za okupace, pocity by mohly být jiné...(10.8.2010)

  • Karlos80
    *****

    Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná.(11.11.2006)

  • tomtomtoma
    ****

    Kvalitní psychologické drama o vině, odpuštění a falešné morálce. Silný příběh, dobré herecké výkony, pozoruhodné obrazy kamery, silná hudební stránka, pouze velký patos herečky v hlavní roli je občas přes míru mého vkusu. Provinění, odsouzení, morální pokrytectví, tvrdá práce a odříkání, náprava prohřešku, dobré jméno rodiny a čest prostá a zároveň svazující. Barbora Hlavsová (Terezie Brzková), prostá a možná až přespříliš čestná žena, i za cenu velkého odříkání zachraňuje rodinnou čest, pozvedává morálku a odčiňuje defraudační poklesek svého syna Vojtěcha (skvělý František Smolík), ředitele záložny, který si pod tíhou svědomí sahá na život. Pozůstalá žena Klára (dobrá Jiřina Štěpničková) a syn Bořík (dobrý Rudolf Hrušínský) jsou pokryteckou morálkou obyvatel města odsouzeni a ostouzeni. Jejich snaha o společné narovnání poklesku se dostává do střetu s fyzicky namáhavou prací. Předchozí spokojený život lepší třídy je strhává z odříkání k pohodlnějšímu způsobu života, ze kterého se Bořík pod tíhou svědomí vrací zpět ke své babičce. Z dalších rolí: švec Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), Barbořin morálně pevný bratr, bodrý penzista Žanta (Jindřich Plachta), snažící se marně pomáhat Barboře, důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), holič Kvěch (Vladimír Řepa), zástupce pokrytecké morálky, Eliška (Eliška Kuchařová), Barbořina hodná neteř, a zaujme přítomnost nejstaršího Hrušínského v roli mlynáře Ryšavého. Kvalitní psychologické drama, kde morálka jedná zarputile, houževnatě, možná až tvrdohlavě a dostává se tak do přímého kontrastu s pokrytectvím, kterým lidé vůbec nešetří.(8.5.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace