Velká nádhera

Tak konečně po třech měsících od shlédnutí jsem schopna hodnotit. Vůbec jsem nevěděla co si s tím počít. Jediné co jsem cítila po odchodu z kina, byl hnusnej a těžkej pocit. Nechtělo se mi mluvit a hozená jsem byla do takový divný depky. Asi se mi tohle ještě nestalo. Co jsem to viděla? Co to bylo? Co mi tím chtěl Sorentino ukázat? Snad prázdnotu života v nekonečným večírku...tu ubohost společnosti...Stalo se ovšem něco zvláštního. Postupně mi docházeli některé scény, některé jsem zatoužila uvidět znovu...zkrátka a dobře, je to celý nějak postavený na hlavu...respektive je to pořád v hlavě. Film nechci znovu vidět, ale hodnocení si nemohu odpustit to nejvyšší pro Velkou nádheru... (03.03.2016)

Rozpolcené dojmy ve mně nádhera zanechala. Na jedné straně nastavuje zrcadlo povrchní, pozérské a vyprázdněné společnosti, na druhé straně nepřekračuje svůj stín a nepouští se do silné kritiky. Velká nádhera je vlastně svědectví s charismatickým Servillem a dokonalou kamerou, která je zajímavá každým záběrem. Sofistikovaně natočený film, který pro mě ztrácí kvůli své neutralitě a mnohoznačnosti. Kdy mi film ukázal nejvíc? Na každé discopárty, kdy beze slov s duněním bassů vykresloval marnivost římské smetánky. Pozoruhodné dílo, ale já potřebuji k docenění něco více příběhové "utaženého". (03.04.2015)

Doposud viděno 4x v kině. Moje reakce po každém zhlédnutí byla totožná: ještě jednou. (19.11.2013)

Když jsem se smířila s jistou roztříštěností děje, hodila jsem to za hlavu a nechala se plně unášet tou dokonalou atmosférickou a vizuální opulentní hostinou, podpořenou podmanivou hudbou (hlavně ta počáteční taneční sekvence byla přímo famozní) a charismatickým výkonem Toniho Servilla v roli požitkářského ironika Jepa. Jen bych uvítala o něco kratší stopáž, těch vjemů, které se na mně z obrazovky v tak velké koncentraci valily, bylo alespoň na jedno shlédnutí v kuse, přeci jen trochu moc. (06.12.2013)

Je jen velmi málo filmů, které vedle tohohle majstrštyku nevypadají jako nevyzrálé, nevydařené pokusy o cosi.. (29.01.2014)

Skutečně oscarový snímek, to už snad artověji ani nešlo. Nedokoukáno, stačila prostě informace o hrané nadřazenosti povýšeneckého póvlu a mohlo to mít deset minut, tedy ještě jen tak tak koukatelnou délku. (08.02.2014)

Mistrovské dílo a dechberoucí hudba, přistihla jsem se, že na film hledím s otevřenou pusou, určitě jej potřebuji vidět ještě jednou a takové filmy miluju. (11.12.2013)

Vizuálně a hudebně vážně nádhera. (12.01.2014)

Velká nádhera nebo Velká nuda? Nevím, možná jedno, možná druhé, možno obé, každopádně tento oscarový picture, který určitě Oscara za best cizí film určitě dostane mě nebavil nebavil nebavil nebavil nebavil nebavil....podezřívám ten film a ty, kterým se líbí ze snobismu....Podobně jako Sladký život i todle je o prázdnosti života společenské smetánky, oukej, ale stejně jako Sladký život i todle je k nevydržení nudné a snobské dílo...ty více jak dvě hodiny sledovat vyprázdněné nic je opravdu terrible experience...a když jsem pak dostal na konci ono "kýžené" moudro (zase citát z Célina? Nevím a je mi to jedno...), na které jsem nečekal, byl jsem rád, že film is over, opravdu draze vykoupená "velká nádhera". Během filmu se čas neskutečně vlekl, měl jsem dojem, že je film nekonečný...zkrátka a dobře, never again! Jo, to je prostě to Velké umění - otrávit a zprudit člověka, že prosí všechny svatý, aby už byl konec!!! Smích, chechecheche.... (15.02.2014)

Sorrentinův opus chce být Sladkým životem pro 21. století. Tuto ambiciozní výzvu dokázal naplnit dostatečně, i když mistrovství a hloubka Felliniho legendárního díla nakonec zůstaly nepokořeny. Příčinou je i režisérova volba nevytvářet psychologický portrét hlavní postavy v existenciálním bodu přelomu. Spíše skrze velkolepé obrazy světa, který ji obklopuje, znázorňuje nepřestávající hledání krásy a naplnění pod tíhou pokročilého věku. Proto je film rozmáchlým proudem epizod s větší či menší významovou hodnotou, pevnějším či uvolněnějším vztahem k vnitřnímu světu postavy. V každém z životních střípků se daří neopakovatelně otisknout atmosféru věčného města, která i přes řadu moderních výstřelků stále naplňuje představy vzbuzené před mnoha desetiletými Felliniho filmem. Barokní chrámy, paláce přeplněné freskami, fontány, skryté zahrady a terasy s přepychovými výhledy - to jsou dějiště snímku, v nichž se potkává a míjí pestrá směsice postav a vede jiskřivé intelektuální rozhovory, které nakonec nikam přesně nesměrují. Sorrentino však baví nejen slovním humorem, ale v duchu Felliniho do filmu vnáší i absurdní epizody, v nichž jsou jakákoliv slova zbytečná: revolucionářka běžící hlavou proti zdi, rozzuřené dítě kráčející ve šlépějích mistrů akční malby, 104letá jeptiška a její pouť blíže k nebesům... Roztodivná mozaika bez pevnějších vazeb spolehlivě udrží pozornost po celou dlouhou stopáž, i když se jí nakonec nepodaří nic tak podstatného říct. Velká nádhera je tak spíše opojným vyjádřením životního pocitu a zároveň novou poctou italské metropoli v níž každá velkolepá kamerová jízda za doprovodu operních árií je malou oslavou nejen města, ale i filmového řemesla. I když vlastně myšlenka i zpracování filmu má velmi blízko ke kýči, nehrozí hořká pachuť na jazyku, jelikož nakonec se dá celkový pocit z filmu popsat jako strhující. (01.07.2013)

Chvílemi opravdu film hodný svého názvu. Po druhé kinoprojekci opravdu film hodný svého názvu. Po třetí projekci člověk nemá pocit, že by potřeboval vidět nějaký další film. (04.11.2013)

Sorentino príliš netají obdiv k Felliniho La Dolce Vita (1960) a stavia na jeho štýlotvornej proklamácii vylíčenia smotánky v akomsi novom šate. Imagináciou, hoc ju má k dispozícii veľmi nevariuje. Farby mu slúžia viacej do rozmanitosti, ako k umeleckej kompozícii, ale vie narábať s predstavivosťou a správne aj s mentálnym úpadkom, pre ktorý je celý snímok určený. Nezaznamenávam úpadok nápaditosti, unudenia replikami, otravnosťou expresií naprieč minutážou. Skôr naopak. Maľuje mnohoznačne a neopozerane, asi aj preto sa mi tak páčil. Hlavné postavy majú komplexnejšie parametre a neprofanuje ich silou mocou k niečomu, čím by ich opticky bagatelizoval. (11.07.2016)

Upřímně - leze mi na nervy většina aspektů italské mentality, kultury a chování - u filmů jako je tento proto s obtížemi rozlišuju, co je míněno vážně, a co ironicky. Tentokrát jsem se přes to ale nějak přenesl a "Velkou nádheru" si bez větších problémů vychutnal. Poetika a suchý sarkasmus, elegance i obskurní lidovost, poklona i vykrádačka Felliniho, óda i karikatura na Řím. Mňamissimo. (23.03.2014)

Strasne spatne se mi o tom mluvi, todle je vylozane pocitovka. Nema to moc dej, spis se jedna o obrazy ze zivota postarsiho muze. Ale ta forma, to je proste parada!! (30.07.2013)

Velmi zajímavý film, který se trochu tváří jako rozjímání nad stářím, trochu jako nahlédnutí do říše zbohatlíků a jejich života, který se šine ve zběsilém tempu a je naprosto jedno, kolik vám je let, ale ono se vlastně jedná o existenciální drama o tom, jaké je místo člověka ve světě. A je jedno, kdo jste, protože pokud si neuvědomíte, co vlastně chcete, co děláte, kam směřujete, váš život přestane dávat smysl. Nebudete mít cíl. Přesto lze takto žít. Film je možná trochu moc dlouhý a v některých pasážích rozvleklý, ale zejména první polovina nabízí skutečně jedinečné, originální a rozhodně nečekané scény. Scéna na balkóně je pak téměř surreálně magická. (31.12.2013)

Tak jo, chlap se koukal na svou vlastní dceru striptérku, jak se vyvlíká? Nechutné? Jepo má byt u Kolosea? Si děláte prdel... to bych docela brala a mít v 65 takovou žůžo párty....ovšem takhle staré a mladé bych tam pokupě mít nechtěla... vůůůůbec to nebylo divné. Ale toho se stejně nedočkám takové párty na 65. narozeniny, jelikož už budu dávno pod drnem :D Ale hlavně to bylo hrozně deprimující. Vůbec celý snímek byl docela deprimující, když si to vezmu z mého pohledu... já nechci být asi takhle stará a abych pařila pak někde v klubech /polovina filmu/ to už vůbec ne. Taky by mě zajímalo, co to je za umění rozeběhnout se proti zdi? Wtf? Dneska už je to fakt všecko tak na hraně a tak totálně mimo, že lidi nemají ani páru, co je krása umění a pletou si ji s divnými intervencemi, happeningy, performance nebo interaktivními sračkami. Pro mě jednoznačně nejlepším okamžikem filmu bylo, když si procházel tu výstavu, kdy každá fotka zastupovala jeden den života toho umělce. Jak s tím už prý začal jeho otec a on od svých 12 let pokračoval sám. Umístění v prostoru nějakého starého kláštera nebo lázní či co to mohlo být, k tomu ta hudba, když si to Jepo procházel.... prostě dokonalý okamžik s dokonalým nápadem a provedením. Vtipná nebo spíše ne vtipná, ale komická a naprosto neuvěřitelně dovedená do absurdity byla scéna s botoxem a když si tam pro něj přišla i řádová sestra. Krásný byl i záběr řádovou sestru, jak si upravovala kalhotky a myslela, že ji nikdo nevidí. No ale když to vezmu jako celek.. ten film... tak nevím, prostě to pro mě dostatečně neodhalilo "la bellezza"... Evidentně mi Sorrentinovy filmy moc nesedí (This must be the place mě taky nějak nepřesvědčilo, asi zkusím nějaký starší snímek). (02.02.2015)

Audiovizuální bomba, která byla natočena pro kino. Strukturou nedá nepřipomenout Sladký život, kdy také sledujete scénky z rozmařilého života snobů Věčného města. Ještě lepší by film byl tehdy, pokud by byl o půl hodiny kratší a ubralo by se na filosofování a absurditách. Jinak ale zvědavost na další Sorrentinova díla. Poučení: I reklama na město v podobě celovečerního filmu se dá natočit vkusně :-) (12.07.2015)

Na čtyři hvězdy jsem se donutila díky posledním deseti minutám filmu. Po prvních deseti jsem skoro měla chuť to vypnout, jen věčný Řím mne donutil to neudělat. Nesnáším tyhle monstr akce přiopilých, zfetlých lidí při monotónní hudbě. Scéna s plameňáky na terase se světicí byla nádherná....úžasný vizuál, který mě vrátil spoustu pocitů a zážitků, které při brouzdání Římem s prvním pomalým rozbřeskem dostanete. Skvělý Servillo v roli stárnoucího, neproduktivního spisovatele, pozorujícího římskou smetánku kolem sebe, ať rádoby šťastnou či nešťastnou. Řím vám předává své vzpomínky a poselství na každém kroku, tudíž pokud bych si mohla vybrat, kde nešťastná nebýt, jdu balit.:-) (02.12.2013)

Podobné typy filmů asi nejsou pro mě, protože na Velké nádheře jsem tu velkou nádheru neviděl. Uznávám, že je tu spoustu krásných záběrů, několik scén, které byly skvělé a i pár dobrých hereckých výkonů, ale jako celek mne to nezaujalo. Od filmu jsem čekal mnohem více, do druhé poloviny filmu jsem se musel nutit, naštěstí byla lepší. Občas tedy spíše velká nuda s krásnou hudbou. (30.12.2013)

Audiovizuální perla. Vzhledem k odlišnému kulturnímu podhoubí to místy působí jako čirá fantasy, ale klenot to je, o tom žádná. Dám si to znova, je to balzám pro oko i ucho a ten chlapík v letech, kolem kterého se to celé točí, je neskutečný sympaťák. Ještě teď mám před očima tu závěrečnou titulkovou plavbu. (22.05.2014)