Pěna dní

Typický přiklad toho, kterak neortodoxní režisér dokáže zprznit originální předlohu. (20.12.2023)

Jednoduchá matematika: forma za 3 a obsah za 5 hvězd ... I když v Gondryho "Pěně" je matematika asi stejně reálná jako kolo s pneumatikou v "soutěžním autíčku pro svatbychtivé " :) (10.07.2013)

Musím říct, že když jsem se až po tom, co už jsem zamluvil lístky do kina, podíval na trailer, nebyl jsem si jistý, jestli na to opravdu chci jít. Před mým zrakem se ukázaly idealistické vize lidí křepčících v někdy až moc fantaskním světě. A sám film přibližně takový zpočátku i byl, i tak mě ale pár věcí příjemně překvapilo a postupem času jsem si na podivné způsoby celkem zvykl a mírně mi to připomínalo Švankmajera. Stejně jako děj, i celý film později začal vypadat pochmurněji a pochmurněji, barvy mizely, svět plný živých bot i zvonků a bizarních přírodních zákonů zůstával světem plným živých bot i zvonků a bizarních přírodních zákonů, ale už nebyl idealistický a nádherný, ale byl mistrně pomocí obrazu a hudby převeden do zmateného a skličujícího, aniž by se výrazně změnil. Změnila se totiž finanční situace postav a místo poklidného, šťastného života mezi hmotnými slunečními paprsky museli pracovat a krčit se ve špíně mezi hmotnými slunečními paprsky. A tak se z nadměrně "krásného" až kýčovitého filmu s křiklavými barvami stala černobílá vize strašlivého světa a i krev mnohdy zatekla. Prostě to na mě udělalo velký dojem a utvrdil jsem se v tom, že bych neměl film hodnotit podle začátku a odsuzovat ho předem. Také velmi kladně hodnotím herecké výkony nejen Omara Sy a mistrné symbolické výjevy. 5*, jen tu myš si mohli odpustit. (14.08.2013)

Nejdivnější, nejzvláštnější, nejavantgardnější film, který jsem kdy viděl. (06.09.2013)

Gondry nesklamal a dokonca si zahral doktora Mižmaž. I keď typický, ale stále iný a originálny režisér. Sadne len niektorým divákom. 95% (08.10.2013)

Smysluplná adaptace, která vám na rozdíl od textu nezaměstná obrazovou představivost, naopak vizuálními orgiemi často překrývá "to další", co kniha krom příběhu a rozdováděného pitoreskna skrývá. Svérázná poetika i duše díla je zachycena věrně, jen se nelze ubránit pocitu, že Gondrymu šlo hlavně o obrázky a přes klíčové existenciální momenty knihy se hopem přehnal k tomu "zábavnému", díky čemuž zase má film rychlý spád (doslova - teprve u filmu mi došla symbolika názvu knihy). (30.10.2013)

"Les gens ne changent pas. Ce sont les choses qui changent." Tuhý oříšek. Po vizuální stránce naprostá dokonalost. Zvláště pak u druhé poloviny moje duše plesala radostí, nicméně moje logické Já pořád hledalo za každou scénou nějaký smysl. Tohle znamená tohle a tohle zas tamto, ne? No, vlastně ne, neb jsem nějaký vyšší smysl nedokázal najít. Vím, že to není to hlavní. Vím, že by měla pracovat moje představivost. Vím, že změna bezchybného světa, který se mění v závislosti na bezstarostnosti vztahu Colina a Chloé, pracuje bezchybně, nicméně to moje logické Já pořád nedokáže přijmout. Zkrátka nemám radost z filmů, které nutí moji představivost pracovat a nedají mi dostatečné množství času, abych jednotlivé scény strávil (99,9% filmů). Na druhou stranu nemůžu popřít, že autor nejspíše dosáhl toho, co chtěl. Chápu, proč film obdivovat, a chápu, proč film zatracovat. Nacházím se někde na půli cesty, jako člověk, co si film náramně užil, a nechápe proč. PS: Nevím, kdo je Étienne Charry, ale za hudbu bych mu dal metál. Asi mám jen moc rád Duka Ellingtona. (28.11.2013)

Gondryho aj Viana mám veľmi rád, ale samotná predloha nebola nikdy mojím srdcotrhačom. A mačací koniec skutočne chýba. (15.02.2014)

Som uchvatena (z vizualnej stranky filmu) a v soku (z pribehu, deja, a reality, o ktorej neviem,co si mysliet).Trochu mi to vygumovalo hlavu. Nie,nehladajte v tom hlbku a zmysel,skor oddych a wtf?! pocit. (18.06.2014)

Za originalitu **, ale po pravdě je to mnohem slabší. Zpočátku je to příjemně originální podívaná, docela vtipná navíc. Postupem času je ale originalita a nesmyslnost hnaná do těžko přijatelných mezí a člověk se nejen ztrácí, ale zároveň jsou některé scény skoro nechutné. Suma sumárum není o co stát. (15.11.2014)

A je to tady, ta chvíle, kdy dávam plné hodnocení. Tohle je totiž tak krásný příběh, že mi z něj bylo na konci smutno. Ten skvělý pocit ze sledování sureálistických "nereálností" , ta křišťálově čistá forma lásky, lidi s dětskou duší a nádhernou naivitou. Krásná Audrey, která by mohla hrát princeznu víl, v druhé půli důkaz toho, že pokud člověk miluje, udělá pro toho druhého cokoli. Film, který je tak bipolární, jak jen jde, na začátku pouhé štěstí a na konci bezmoc, celé se to protíná. Myslím, že to není pro každého, ale pro mě určitě. (24.11.2014)

No a teď je všechno v prdeli a taky to není fér. Takový filmy by se měli promítat pouze pro prověřenou a důkladně vybranou skupinu lidí. Jestli jsem si před vzhlédnutím tohoto filmu myslel, že mám celkem dobrou fantazii, kreativitu a bohatou představivost, tak po těchto dvou hodinách si připadám jako primitivní, bezduchý a nudný debil. Co všechno je, nelze jinak popsat než že nacpáno v tomto filmu, tak já bych nevymyslel za několik životů. A jestliže se říká, že ďábel je v detailech, tak potom Gondry musí být sám kníže pekel!!! (30.12.2014)

Typický Gondry, to ano, ale Vian to není. (03.01.2015)

Nemyslím, že by Vian zvracel, a taky si nemyslím, že by dostal infarkt jako u první filmové adaptace jeho novely Naplivu na vaše hroby. To ale zdaleka neznamená, že by skákal do vzduchu radostí. Gondryo estetika do filmu sedí velice příjemně (neumím si představit, že by to zfilmoval Hollywood), nicméně absurdno v první polovině filmu dostává na můj vkus příliš zábavný a úsměvný nádech. Druhá polovina filmu, ve které se barvy postupně vytrácí až do černobíla, ve mne naopak vzbudila kýžené pocity, které jsou srovnatelné se čtením románu, jehož jsem zapřísáhlým fanouškem. Co se týče hereckého obsazení, tak asi jediný, kdo splnil naplno mé očekávání, byl Nicolas. Nebyl jsem schopen akceptovat Audrey Tatou, ačkoli je i přes svůj pokročilý věk stále roztomilá, Chloe jsem si vždy představoval ještě více zasněnou a především blond. Na konci filmu jsem si však oddechl, jak se s nelehkou adaptací Gondry vypořádal. Bál jsem se kardinálního průšvihu a tento snímek jím není. Skutečnost, že při opětovném čtení oblíbené literatury si člověk buduje nesplnitellné požadavky na vizuální zpracování, je rubem každého pokusu o adaptaci. Po shlédnutí Pěny dní na plátně však mohu s čistým srdcem prohlásit, že Gondry se snažil, co to šlo. (06.07.2013)

Musím se ztotožnit s jedním z předešlých komentářů... Stopáž bych rozdělil na pětiny. První tři jsou skvělé. Obsahují spoustu zajímavých a dobře realizovaných nápadů, dobrou hudbu, barvičky a celkově jsou tak milé, že člověka doslova nabijí energií. Ovšem to jen proto, aby si ji zbývající dvě pětiny vzaly zpět. Tato část je celá smutná, šedá a celkově hůře koukatelná. Jistě je to záměr a dělá z filmu skutečné umění, ale jako divák to zkrátka nedokáži takto ocenit. Přesto hodnotím velice kladně, jelikož většina stopáže funguje jako kvalitní švýcarské hodinky a to včetně hereckého obsazení. (12.07.2013)

Zpětně mám pocit, jakoby mě tento film včera v pražském Světozoru na několik minut vytrhl z reality. Sedě se svojí přítelkyní na naší oblíbené dvoj-sedačce pro zamilované nechal jsem na sebe působit kouzlo Vianova fantaskního světa v podání velkého režisérského „hračičky“ M. Gondryho. Zatímco první část, vizuálně barevná smršť všelijakých vychytávek, ručně sestavených strojků a líbivé jazzové hudby, vyvolává v divákovi pozitivní pocity, druhá je pravým opakem. Život postav se mění z „užívání si“ na „směřování ke smrti“ a nekompromisně se také rozjíždí krutá mašinérie společenského systému založená na práci a penězích. Tíhu obnaženého existencialismu dokresluje mimo jiné množství odkazů na významného představitele tohoto filosofického směru Jean-Paul Sartra, vystupujícího zde pod alter-egem Jean-Sol Partre. Pravicově zaměřený Vian si navíc s tímto svým levicově orientovaným bývalým přítelem vtipně vyřizuje účty, když v několika pasážích paroduje názvy jeho knih, či jej staví do polohy angažovaného demagoga. Obeznámenému divákovi se tak otevírá další rozměr příběhu. K hereckému obsazení nemám výtek, ústřední dvojice i všechny vedlejší postavy (včetně doktora v podání samotného M. Gondryho) předvádí kvalitní výkony. Určitě se nenechte odradit velkým množstvím negativních recenzí, většinu z nich napsali novináři rozčarovaní nečekaným přerodem pohádky v drama a zcela nechápající smysl druhé části. V žádné z těchto pracích nenaleznete pro děj klíčové slovo „existencialismus“. A odflákla to tentokrát i věhlasná Mirka Spáčilová. (14.08.2013)

Fíha! Bezpochyby výborný film a takřka nezfilmovatelná látka předána na plátno. Boris Vian prostřednictvím Michaela Gondryho rozebrali moji duši na malinkatý kousičky. Vše začné strašně vesele, barevně, bláznivě až po černobílou smutnou depku. Jo to je Vian. A že z kina Art odešli někteří diváci? Moc se nedivím. Není to pro všechny.Každý to zcela nepochopí, stejně jako třeba uživatel thommas. (22.09.2013)

Jeden z najzaujímavejších filmov, ktoré som kedy videla. michel gondry opäť zabodoval po Eternal sunshine of the spootless mind. K filmu ladí všetko- Francúzsko, predstavy, netypické veci, Romain Duris aj Audrey Tatou. Iných francúzskych hercov by som si v ňom ani nevedela predstaviť. Film ma veľmi zaujal, zo začiatku ma pobavil, rozveselil, no v druhej časti aj zarmútil a emotívne vplýval. Bol krásne spracovaný so zvláštnymi vizuálnymi efektami, ktoré posobia veľmi realisticky. Film je pre mňa drámou, komédiou aj romancou. Veľmi štýlové prevedenie, ktoré diváka určite zaujme. (07.12.2013)

Na tejto hladine vysielania proste nechytám signál. Skoro žiaden. A tak som sa pozeral a pozeral a čakal a čakal...až som zistil, že čakám na koniec. Preto som počas neho nebol smutný, rozľútostený...nič okrem radosti, že je potom. Samozrejme tam bolo niečo pozitívne- priesvitné auto vyzeralo skvelo, prapodivný tanec ušiel a Omara som si vychutnal. Dielo určite nie pre každého..alebo aspoň pre mňa nie. (17.01.2014)

Nebýt to povinnou školní akcí na kterou byl v zápětí test, bývala bych odešla z kina a nechala si zaplatit odškodné za újmu na zdraví. Nejen že surrealismus nesnáším, ale ani Audrey Tatou a její písklavý hlásek není mým šálkem čaje. Naprostá absurdita děje v podobě prodloužených nohou a nechutného člověka/myši, Jean Sol Partre jako anagram Jean Paul Sartra který ještě víc zmátl děj, nebo hýbající se objekty (zvonek, tkaničky do bot, nádobí,...) Jednu hvězdu za zfilmování, není chyba režiséra, že knížka je úděsná. (21.06.2013)