Hej rup!
Heave Ho!
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Helena Bušová, Anna Švarcová, Josef Skřivan, Theodor Pištěk, Zvonimir Rogoz, Alois Dvorský, Václav Trégl, František Černý (více)Obsahy(1)
Legendárny predvojnový film kultovej dvojice komikov Jirího Voskovca a Jana Wericha. Filip je nezamestnaný robotník a Jakub zas mimoriadne bohatý továrnik. Teda, bývalý bohatý továrnik. Jeho konkurent Worst ho totiž priviedol na mizinu a teraz musí spolu s Filipom začať odznova. Čoskoro však pochopia, že sami nič nezmôžu a tak sa rozhodnú spojiť svoje sily v prospech celku. Tak vzniká družstvo "Hej rup", aby všetkým okolo seba dokázalo pravdu. Pravdu o hesle: V jednote je sila... (STV)
(více)Recenze (136)
Překvapuje mě zde relativně nízké hodnocení tohoto filmu. Když si připustím, na jaké sračky (americké především) teď chodím do kina, tak nemůžu tomuto filmu upřít plný počet bodů. Možná je to nezvyklý komentář, ale V+W mě k tomu donutili. ()
Aj Pat a Mat museli mať niekde svoje predobrazy...alebo aj o tom, že vo filmoch sa veľa bozkáva a niekedy veľmi dlho...vtip na hlasný smiech je tu jeden, tempo to má solídne, ale zostrihané na 90 minút by bolo svižnejšie a že to odráža ľavicové myšlienky svojej doby a kritizovať to, je totálne od veci. Trochu mi to pripomenulo Clairovo Nech žije sloboda!, i keď tam je dej odlišný. ()
Honzíka Wericha se mi z nějakého podivného důvodu hrozně dobře poslouchá. Nemohu se nabažit jeho skvělého humoru a jemné hlazení naší mateřštiny. S Jiříkem Voskovcem vytvořili nesmrtelné duo, které bude mít jistě stále své fanoušky. K tomuto snímku bych si dovolil snad pouze dvě výtky. Jedna výtka se týká katastrofální technické stránky. Člověk musí mít opravdu bedlivě nastražené uši, aby mu nic neuteklo. Zázračná není ani kamera. Druhou výtku bych měl k lehce ideologickým závěrečným minutám. Zbytek filmu byl vynikající. Scénky z 5* hotelu a pracovní začátky v čele s plotostřižnou ve stylu Pata a Mata, se mi zabydlí v paměti na pěkně dlouhou dobu. Pánové mi připravili opravdu velmi příjemné chvilky. Těším se s nimi na další shledání. ()
Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. ()
Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály. Sociální taškařice plná hlášek a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma. Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem. ()
Po prvních zkušenostech s filmovými veselohrami, které byly v podstatě jen pásmem volně spojených komických výstupů, připravili se Voskovec s Werichem velmi svědomitě na svůj další film, založený tentokrát na pevné dějové osnově. Byli si vědomi, že jejich dosavadní poloamatérský přístup k filmové práci není nadále možný. Nebylo ovšem snadné získat výrobce pro natočení veselohry, která by vybočovala ze vžitých konvencí. Taková příležitost se naskytla až po více než dvou letech trpělivého čekání. K realizaci filmu Hej - rup! se V a W spojili se zkušeným režisérem Martinem Fričem. Jejich film byl v české produkci oněch let bohužel jediným odvážným pokusem o sociální komedii. V ději se odrážely živé problémy doby: otázka nezaměstnanosti a hledání cesty z hospodářské krize. Ústřední myšlenkou zůstává solidarita nezaměstnaných, kteří založí družstvo, čelící dravým metodám monopolního kapitálu a zajišťující práci všem, kdo se ocitli na dlažbě. I když byla tato myšlenka vyjádřena značně idealisticky, znamenal film podstatný posun v české kinematografii. Pod pseudonymem FORMEN si scénář napsali Voskovec s Werichem, režisér Frič a scénárista Wasserman. Obdivuhodná fantazie této čtveřice je fascinující zejména ve výběru žánru, kterým byla satira nebo chceme-li poněkud nečitelný termín sociální veselohra. Jaroslav Ježek, stálý spolupracovník a přítel Osvobozených, složil k filmu výbornou hudbu a především optimistická píseň Hej rup - chceme žít se stala v té době jakousi hymnou mladých. Při výběrů dalších představitelů se Voskovec s Werichem opírali o členy svého divadla, příležitost tu proto získali osobnosti jako Václav Trégl, Josef Skřivan, František Černý, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Je škoda, že úsilí o nový typ filmové veselohry s aktuální tématikou zůstalo v českém filmu ojedinělým činem. Mezi tehdejšími tvůrci se totiž nenašel nikdo, kdo by stejně jako V a W pokračoval na této dobře započaté cestě. ()
Opět snaha soucítit s těžkým životem dělníků. ()
Voskovec s Werichem se jako jedni z mála netvářili, že se krize nekoná a film je jenom únik z reality. Dokonce divákům nabídli řešení. Jen redaktorům Rudého práva se film zdál málo levicový. ;-) Nejlepší ze všech čtyř filmů dvojice V+W. ()
Legendární komedie dvojice Voskovec-Werich, která rozesmává a zároveň poukazuje na problémy s nezaměstnaností v předválečném Česku. Občas se film nepříjemně vleče ale scény s hledáním práce jsou nezapomenutelné. ()
Pohled na řešení hospodářských problémů meziválečné Evropy očima dvou levicových komiků, jejichž sen o spravedlivém světě se naplnil až v r. 48. Jako komedie je to místy docela vtipné. ()
Skutečně asi nejlepší film W+V. První cca asi 2/3 jsou bezchybné (Werich trochu připomíná Wellese v roli Kanea:), ke konci se projeví až příliš okatá agitační část filmu, která sice také oplývá spoustou vtípků, ale s bezstarostnou první půlí filmu nejde tak úplně dohromady. Film je ukázkovým případem levicového směřování meziválečných intelektuálů, a přitom naplno využívá jejich až "geekovského" nadšení hlavně z amerických filmů - ať už v pasážích evokujících grotesky, nebo ve skvělé Voskovcově scéně parodující styly líbání významných filmových milovníků... ()
Náhle zkrachovalý továrník Simonides (Jan Werich) a hladový a nezaměstnaný dělník Filip (Jiří Voskovec) se snaží vydělat si na živobytí, jak se dá. A ze zavšivené noclehárny a z "uměleckých" zahradníků se brzy vypracují do čela dělnické fabriky na výrobu mléka. Idealistická levicová pasáž někde od druhé poloviny dnes může působit snad směšně, nebo i odrazujícím způsobem, protože všichni víme, jak to u nás o pár let později dopadlo. Ale každý mladý člověk má v sobě ideály a každý mladý člověk snad musí cítit podobně jako kdysi V+W, takže ji nelze zatratit jako komunistickou propagadu, i když ji od ní odlišuje snad jen ten humor. Příjemně mě překvapily originální a pro V+W netypické filmové narážky (jinak jim využívání již ve filmu použitých gagů nedělalo problémy): krátká a úderná ejzenštejnovská montáž, Voskovcova instruktáž, jak líbá Fairbanks nebo Mozžuchin, a zcizující efekt s happyendem. Ze všech gagů mě asi nejvíc pobavil přespolní běh! ()
"To jsou moje hodinky a ty já neprodám !! Já umřu hlady, ale budu vědět v kolik hodin..";) ()
Jedna z mála pamětnických komedií, která se veze na aktuální (nejen domácí vlně). Začátek je trochu zdlouhavý a těžko proniknutelný (příliš dlouhá Werichova exhibice v baru), ale pak děj začíná nabírat grády a přichází s neopakovatelnými gagy mezi nimiž obzvláště vyniká výborná scénka s parním válcem. Také mě dostalo pojetí "objeveného" stroje na máslo ve stylu montážní školy, opravdu trefa do černého. VaW si již zvykli na filmové plátno a jsou daleko přirozenější než v předchozích dvou filmech, blahodárný vliv na ně měl určitě profesionální Frič. A levicově-sociální myšlenky v českém předválečném filmu jsou tak řídké, že je je třeba brát s povděkem, protože co jiného by bylo s tehdejší dobou krize typičtějšího. ()
Nadčasové, i v dnešní hnusné republice použitelné, a to možná více, než v době vzniku. ()
Klasický český film, který by dnes určitě byl označen za angažovaný, akorát je třeba si uvědomit, že byl natočen ještě před druhou světovou válkou a před příchodem komunismu. Když se odhlédne od toho, že je v něm možné vidět ideologii, dostává se vám film, který v sobě má neskutečné hlášky. V podstatě pořád je čemu se smát a na pánech Voskovcovi a Werichovi je patrné, jak skvěle mezi nimi fungovala chemie. Dnes to určitě neosloví každého, hlavně pro svou bezuzdnou nadšenost a snadné spojení se socialismem komunistů, kdy všechno je všech, ale to nic nemění na tom, že je to zábavný film se skvělými herci a výbornými dialogy. ()
Ani obdiv, ani bezmezná úcta, kterou ke dvojici Voskovec + Werich chovám, mi nezabrání popsat film tak, jak na mě dnes působí. 1) Upřímně řečeno - nic moc. Rozpaky umocňuje dobová technická úroveň a typické divadelní móresy a hlášky._____ 2) 32letý fešácky vyhlížející režisér Martin Frič už měl za sebou dvacítku úspěšných filmů, když se pustil do spolupráce s 29letým Jiřím Voskovcem a stejně starým Janem Werichem. Výsledek je zlatým pokladem pro historiky V+W, ale dnes mě už příliš neoslovuje._____ 3) Všechno, co bych dále chtěl uvést, již vyjádřil ve svém výstižném komentu gudaulin***. ()
K Hejrupákom ma dostali nekonečné chvály na adresu pána Wericha. Aký je (bol) bystrý, vtipný a podobné ekvivalenty. Al... nie, nakoniec za touto vetou nebude nasledovať žiadne ale, i keď som sa naň predpojato chystala. Pánom V a W to spolu klape, obzvlášť v hudobných scénkach, ktoré som tu ani nečakala. Je tu pár skutočne vydarených momentov a dojem kazí iba zlá kvalita zvuku, ale to 83-ročnému filmu nemôžem veľmi vyčítať. Ani ten trošku naivný sociálnodemokratický podtón, ktorého som sa značne bála. Čo musím vytknúť je rozhodne dĺžka, ktorá by sa dala osekať pokojne o dvadsať minút. Sčítané, podčiarknuté, nebránim sa ďalšiemu počinu Wericha, no ani sa za ním zrovna nehrniem. ()
Radek99 (předpokládám, že 99 je ročník) píše svoji skromnou recenzi takto: "Film tak levicový, že i automobily v něm jezdí vlevo..." Ano, je to tak, v té době jezdily automobily vlevo, ježdění vpravo zavedl až Hitler. Ale vážně. Jak se na to dívat teď, po tolika letech? A kdo to vůbec byl ten Voskovec a Werich? Koketovali s komunismem, ironizovali ruskou novotvarovou mánii, fandili chudákům, rádi se považovali za honoraci? Asi oba dva byli oním Simonidesem, napůl továrníkem a napůl nezaměstnaným - třetí půlka pro socialistu už není k dispozici. ()
V+W dali v tomto filmu hodně najevo své sociální cítění a zahráli si v komedii, na kterou se sice kouká, ale je idealistická. Škoda, že to takhle ve světě nechodí. ()