Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Chápu fanouškovské nadšení do subžánrů, ale každý druhá krimoška s Hrušínským mi proti tomu přijde jako zlatý fond. Označení horor mě také poměrně šokuje, ale třeba bychom mohli považovat za horor i pár dílů ze seriálu Malý pitaval z velkého města. Já se fakt omlouvám všem fans Giallo filmů, ale já prostě nechápu jak se může z podprůměrné detektivky stát takto nadhodnocený (pro některé dokonce kultovní) snímek. (16.03.2010)

Pěkný retro s talentovanou kamerou, hudbou a režií. (12.08.2019)

Giallo molto buono! (20.06.2014)

Giallo ma moc nikdy nebralo, cest vynimkam. V tomto pripade sa jedna o slabsi odvar giallo zanru, kde ma to obcas aj bavilo, ale aj obcas som sa tiez utapal nudou. Na moj vkus sa tam toho moc nedialo, aby som cumel na bednu v uzase. Velkou skodou bola nevyuzita sanca ukazat toho viacej, ako vrazdil samotny vrah. Obcasne zablesky na cakance krvi na stene neni to prave, co by ma vo filme prekvapilo. V tomto smere ma to sklamalo a preto film patri medzi moje slabsie, ktore som mal moznost vidiet. (13.02.2014)

Svět gialla se počítal před Argentem a po něm. Argento naprosto změnil přístup k giallu, které do té doby připomínalo thriller o několika hercích. V Argentově podání má záhada ryze reálné kořeny a ani se neznaží hrát si na něco fantaskního. Detektivní motiv je přenesen do popředí a přibylo tudíž i podezřelých, stop a vyšetřování. Přesně tenhle rozvoj giallo potřebovalo a následná 2. nejslavnější giallo vlna kopírovala už výhradně Argenta. Pták s křišťálovým peřím není jen přelomovým dílem, ale současně to je i jedno z nejlepších giall vůbec. Úžasná kamera, hudba (Morricone!!!) i vynikající herecké výkony (strohý Salerno, naštvaný Musante, bláznivý Adorf, psychotický zabiják ). Jedinou malou výtku mám k uspěchanému vysvětlení motivů vraha, které je shrnuto během několika sekund. Po desítkách viděných giall nicméně musím zvednout hodnocení na 5 hvězd, protože naprostou většinu o třídu kvalitativně převyšuje. (03.04.2015)

Debut, který může Argentovi každý závidět. Většina filmu je mysteriózní thriller, jemuž sice musíte odpustit, že policie přibere civilistu k vyšetřování, ba co víc, nechává ho volně nahánět vraha po Římě a ještě mu jde na ruku, ale jinak to šlape parádně. Ještě to není tak snové jako Argentovy pozdější filmy, ale audiovizuální onanie to už je dostatečná, má to skvělou atmosféru a ve vyhrocených scénách je to napínavé jako máloco. A závěr – ten je dokonalý. Sice ho tak napůl ho čekáte, ale z úplně jiných důvodů, takže když přijde, stejně je překvapivý a jakmile dojde k odhalení vraha, zhoupne se to na těch posledních pár minut do pořádně intenzivního hororu. Dal bych pět, ale – no, Suspiria, takže druhé místo. (22.10.2017)

A přichází éra 70.let a k nim také přichází debutující Dario Argento a jeho první film giallo-horror The Bird with the Crystal Plumage ukázal světu jaký to je šok, noční můry, strach, diskofilnost, křik zoufalých žen prosící o pomoc, vražedné zbraně, krev a to všechno je v tomto snímku. Na to že je to první film od Argenta, je to dost výborné na začátek jeho rané kariéry. Stylové, suggestivní ale hlavně je to zatraceně výborný giallo horror. 100%. A abych nezapomněl, je tu přece ještě výborná hudba Ennia Morriconeho. (25.12.2008)

Oceňujem atmosféru, skvelý výber lokalít na točenie a ústredný hudobný motív. Príbeh pôsobí značne naivne a vykonštruovane, dialógy detto - čo je u Argenta vlastne celkom bežné, avšak v nadprirodzenej Suspirii a Phenomene to zďaleka nebije do očí tak, ako tu. Každopádne sa na film díva príjemne, vyslovene neotrávi ani človeka, ktorý o sebe vie, že giallo nie je jeho srdcovým subžánrom :) (16.03.2012)

Trochu slabší Argento. To čo ma bavilo pri jeho novších filmoch (hudba, farebnosť, šialenosť) je tu prezentované v decentnejšej podobe. K vraždám sa hádam ani netreba vyjadrovať, to je ako keď sa povie "krvi by si sa nedorezal". V tomto prípade to však platí o to viac, že sa tam tej krvi teda naozaj veľa nenareže. V celku je to ale celkom poctivá práca a príjemné sledovanie. Keď sa však chcete báť, toto asi nebude správna voľba. (29.06.2013)

Debut mne zklamal hlavně slabými hereckými výkony a špatným vedením herců, a to hlavně vyštřujícící dvojice, kdy oba protagonisté působili zcela prkenně. Mé nízké hodnocení nezachránily ani dechberoucí scény z jeřábu a barevná stylistika, které je vždy předností pana Argenta. Tady ještě hodně ladil formu, kdy slovo kult byl použil značně rezervovaně. (22.04.2014)

Klasika giallo, tak na 70% (28.03.2010)

Morriconeho hudba vytvara skvelu atmosferu v inak (pod)priemernom filme. 3,5* (10.06.2010)

Amík se náhodou připlete k nedokonané vraždě a sám se pak aktivně účastní vyšetřování. Napínavé momenty. (10.03.2018)

Další legendární slabota. (15.07.2018)

podprůměrná slabota (22.01.2021)

Tři hvězdy za režii a kameru. Scénář je směšný a naivní. (29.01.2021)

Copak nám to pan Dario předvedl?? Pro mne neskutečně nudnou detektivku s podivným ozvučením a Morriconeho "hudbou“. No, pro mne jen děs a utrpení. 201209079113/9242 (27.02.2014)

Obrazově mistrné a jedno z nejefektnějších giallo. Sladění barev, kompozice záběrů a celková stylizace je i na poměry žánru, který na obraz důraz klade, překvapující. Vrah se sice snaží, ale míra zobrazovaného násilí je v porovnání s obvyklým průměrem celkem při zemi. (26.03.2021)

-1) Autobusova honicka. -2) debilni pritelka ktera neni schopna oknem zavolat pomoc, tak se plazi po zemi (26.03.2022)

Režisérský debut Daria Argenta v podobě žánru giallo, který je zde prezentován svými naprosto typickými a klasický prvky, které tento žánr obsahuje. Detektivní příběh s kombinací šokujících krvavých scén je z dnešního pohledu velmi banální a již velmi dobře známá záležitost, navíc námět v podobě vraha vraždící nevinné ženy je bezpředmětný a ani L'uccello dalle piume di cristallo nepřináší v tomto ohledu nic nového a příkladem je například závěrečné rozuzlení příběhu, které ničím nešokuje a je více než dopředu jasné. Navíc některé scény se snaží působit až moc dramaticky a děsivě, což má ve skutečnosti za následek naprosto opačný efekt. Naopak to, co dělá žánr giallo tak skvělým a působivým zážitkem, je jednoznačně atmosféra, která je skutečně opravdu skvělá a to především díky kombinaci stylové kamery Vittoria Storara a hudby Ennia Morriconeho, kteří se společně s Argentou a jeho citem pro kompozici scén, jenž nabízí impresionistické obrazy a hrátky s barvami, podílejí na na tom, že L'uccello dalle piume di cristallo patří mezi nadprůměrné filmy. Po technické a filmové stránce velmi pozoruhodný krimi thriller s prvky hororu, který nabízí mnoho skvělých a děsivých scén. "I can hear it now: "Go to Italy. It's a peaceful country, nothing much ever happens there." (14.03.2020)