Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

Ak si odmyslím trochu ťažkopádny scenár, občasné nelogické správanie hlavného hrdinu a na giallo príliš málo krvi a brutality, zostáva mi tu Argentov majstrovský vizuálny štýl. A to určite nieje málo. Dariov vstup do režisérskej elity sa určite podaril, aj keď... (31.08.2011)

Je to Argentova prvotina a naozaj som čakal či budem spokojný,keď som videl všetky največšie jeho skvosty Argentovej kinematografie.Vrah v žltej to bola náhoda alebo zámer?Vraždy boli slabo spracované a mínali sa účinkom a pomaly neboli ani vidiet,len parkrát vystriekne krv v tomto ohľade to bolo slabé.Ale atmosféra v niektorých prípadoch bola silná a tu už hrá film na krásny vizuál a aj kamera bola super. Hlavne ma potešila tá stara známa tajomnosť vraha,možete len premýšlať kto to može byt aj keď ako film išiel do finále tak to bolo jasné.Najlepším hercom bol ten strelený umelec ktorého zahral skvelí M. Adorf.A finále bolo jedno z najslabších z Argentoviek.Pre mna je to tak že Argento sa ešte len pripravoval na lepšie snímky. (25.04.2014)

Dlouho jsem to s nedůvěrou odkládal, ale zbytečně... Zase jednou téměř dokonalý Argento, kterýému podkopnul nohy až samotný finiš, který sice nebyl natočný špatně, ale vzhledem k tomu jak rafinovaně se celý film budoval, ta pointa vyzněla prostě kapku do prázdna.... Jinak ale fakt velká giallo paráda! (14.08.2015)

Ackoliv prubeh vysetrovani i zaverecna zapletka nejsou prilis uspokojive (libovolny dil CSI je v tomto ohledu o tridu lepsi), dobre budovana atmosfera to vse vynahrazuje. A Morriconeho hudba mimochodem dost sproste vykrada ustredni motiv z ROSEMARY MA DETATKO. (12.01.2013)

Pomaly, pomaly....smrť...základ gialla...a celkom dobrý...precíznosť talianských hororov, a zub času, ktorý sa vôbec neukazuje...ešte zlepšenie scenárov...a bolo by to super (05.04.2010)

Velmi povedeny Argentuv vstup na filmovou scenu. Uz od sameho zacatku mel jasno v tom, co ho fascinuje a ceho se bude drzet celou karieru - brutalni vrazdeni peknych zen. Jeste zde v podstate vubec nebrousi do sve osudove sfery hororu, brutalita jeste neni buhvijak vyhrocena i vizualni briliance jeho pozdejsich del jeste neprosvita tolik na povrch. O to vic se ale mohl soustredit na pribeh a rozvijeni chytlave zapletky, italske interiery i exteriery opet nezklamaly a v podstate uz zde zacal pokladat zakladni stavebni kameny zanru Giallo. Nemluve o tom, ze nez si nechal Argento dopovat sve filmy nekompromisni hudbou Goblins, neskladal pro nej nikdo mensi, nez Ennio Morricone a vysledek neni vubec spatny. 7/10 (28.10.2010)

v Dariove tvorbe jsem si jiz davno nasel to své a k prizraku teroru - jak zni dalsi z filmdegradujicich distribucnich titlů - jsem prisel jak slepy k houslim diky vsemocne reklame Ritkavideo :) Co se ale nestalo, premierovy argentuv zarez na pazbu gialla byl jiny, nez bylo me ocekavani; vubec by mne nenapadlo, ze se bude jednat o tak intenzivni zewl. Nulove napeti, šnečí, jak sopl natahovany dej s krkolomnym finale a film zcela udušený v topornosti herců. To vše jsem videl. Avsak ta lahodna hudba.. ,,ta hudba byla uzasna... unavena kriminalka, když už, tak Fulci rubal lepší kusy. (05.03.2013)

Argentovo ranné giallo, vynikající dokonalým vizuálem. Teď už klasika, která do mě nenápadně zasekla drápek:-) Za zmínku určitě stojí atmosférická scéna v mlze ze začátku filmu, to je paráda. 90% (15.11.2009)

Nebýt toho Argentova křiklavého vizuálního stylu, byl by jeho debut zcela průměrným (možná i lehce podprůměrným) detektivním příběhem. Nemohu se ani ubránit dojmu, že herecké výkony jsou prostě prkenné a celkový dojem zachraňují především mistři Ennio Morricone a Vittorio Storaro. Když ale přimhouřím všechny oči, tak je to jako režijní debut vcelku obstojné. [60%] (10.04.2021)

Zakladni kamen zacinajicich zlatych hororovych casu v evropskem (italskem) filmu, ktery vytycil nejen pro giallo rekvizity a postupy na mnoho let dopredu - kozeny prsiplast, cerne rukavice, tezky dech v telefonu.... Sice to jeste neni uplne 100% - vrchol tvorby nas jeste ceka, ale kez by natacel podobne kvalitni veci i v 21.stoleti. Atmosfera, ze by se dala krajet sekackem na maso, krasne baby, psychoAdorf, pro vetsinu sokujici konec... Co vic si prat? (19.02.2006)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)

Černý latex, nože na červené podušce, vraždění krásných žen, krev, přitažlivost hororu v ději detektivky, neskutečně mrazivé pohledy obětí do kamer. Jakože prvotní milník gialla se mi Crystal Plumage Bird líbil, ale musel jsem neustále překusovat nějaký nesmysly, jakože třeba hlavní hrdina neumí rozbít sklo a vlastně tam celou dobu jenom tak chodí a plytce vyšetřuje a kdyby jim vrah furt netelefonoval, tak na něj ani nepřijdou. A při scéně, kdy ho nějakej henchmen ve žlutý bundě nahání po městě, v jehož davu neskutečně dementně zmizí, jsem se hypertlemil. 3,5* (17.06.2012)

Tak jsem opet neveril svym ocim.Ani ne tak u filmu,ktery by svym pribehem a predevsim hereckymi vykony mohl skocit snad v zanru nepovedene parodie(kdeze horor),ale predevsim nad hodnocenim lidi,ktere jinak povazuji za soudne.To uz daleko vetsim a kvalitnejsim "giallem" je, zcela urcite, nase Černá punčocha.Tak zase jste me jednou dostali:) (28.12.2012)

Jakmile mne u gialla neosloví příběh nebo nepohltí atmosféra, jsou mi nějaké vizuální orgie víceméně ukradené. A to je přesně případ Daria Argenta a (nejen) jeho prvotiny. Co naplat, že tímto filmem inspiroval spoustu dalších režisérů, za to mu patří velký dík, ale jen proto nemohu dát jeho debutu lepší hodnocení. (21.05.2010)

Debutové Giallo Daria Argenta ma nesmierne prekvapilo. čakal som nejaký krkolomní debut určite nie natočený takou kvalitou a formou ako napríklad Profondo Rosso. No na šťastie som sa mýlim.. Hneď od začiatku nám tu režisér servíruje skutočnú lahôdku tohoto Talianskeho subžánru. čo je už v Gialle lepšie ako sledovať v širokouhlom obraze nádherné ženy ako kričia o pomoc ?..... no predsa nič ! A tu je toho neúrekom. Ako vždy ani v prvotine Argento nesklamal kamerou( na to sa pozerá jedna radosť) kontrast farieb interiérov a exteriérov, nasvietenie scénok proste ako Mario Bava(škoda prakticky žiadneho gore). A ako vždy nečakane dobrý koniec. Jednoducho povedané Argento si už od začiatku svojej režisérskej kariéry nastolil pekelné tempo... a to sa mu podarilo udržať do konca 80´s.. (17.07.2013)

Mňam.Argento. (05.06.2009)

Argentův debut na poli giallo už vykazuje styl legendy - důraz na vizuální stránku, fantastický soundtrack Morriconeho improvizujícího na trumpetu, labužnické pomalé vraždy žen a fetišistické záběry na černé rukavice a bodné zbraně. Pravidelné traumatické vzpomínky na událost navozují úzkost a chytrý koncept poukazuje na to, proč byl Argento v té době inovátor. Hodnocení je někde mezi 3-4 hvězdami, záleží na vašem rozpoložení. (11.06.2011)

Černé rukavice hned na počátku filmu jsou jasným znakem přicházejícího kvalitního giallo snímku. V dalších letech se giallo stupňuje a přicházejí vynikající dílka. Tohle je také ale velice dobře zpracovaný snímek s dobrou zápletkou a gradací vyšetřování v závěru. Tak jak to má být, přichází překvapení nakonec. Vždyť tam přeci od začátku bylo něco jinak než se zdálo, jak nás hlavní hrdina stále upozorňuje. Morriconeho hudba, jako vždy, dodává snímku to správné napětí a já kromě italské komedie dnes už "žeru" i giallo. (22.01.2013)

L´Ulcello dalle piume di Cristallo je filmovy debut Daria Argenta - a filmovym debutom davam len malokedy vysoke hodnotenie. Tuna sa vsak Argento ukazal ako schopny filmar, ktory sa rozhodne nevyziva v brutalnych sadistickych scenach ako to praktizoval uchylny Fulci. Kazdopadne zrucne dzallo, mam rad taliansku kinematografiu no a Argento tam je stalicou. A nie je to len obycajne giallo, ale aj mysteriozny krimi filma hlave horor. Kazdopadne na mna to funguje aj po takmer 50 rokoch od natocenia, scena s autobusmi sa mi videla, anoi som nedychal. Tony Musante /Anonimo veneziano/ - herec, ktory mal doma v USA malo prilezitosti hrat vo filmoch, sa tymto zacal presadzovat v Europe - este nemal svoj najlepsi film, ale slusne to tahal, videl som aj Maria Adorfa /Via mala, Milano calibro 9/ : 70 % (28.08.2018)