Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Další italský spíše kriminální horor. Vrah v plášti vraždí ženy a k tomu rád telefonuje. Nic nového, ale svou atmosféru to má. Zvláště pak konec je překvapující, ikdyž pozorný divák asi vycítí kudy vede cesta. (10.02.2010)

Argentova hororová prvotina nedopadla úplně nejhůř, ale také zrovna dvakrát nevyděsila - přišlo mi, jakoby si teprve zjišťoval, co si může dovolit. Nicméně tyto detektivní příběhy mi v jeho podání vyhovují, škoda, že s absencí českých / slovenských titulků jsem občas trochu zabloudil (čímž nechci říct, že polština, kterou také často vyhledávám, nebyla důstojnou náhradou). Lekačky jsou celkem solidní (a vražda okolo začátku druhé třetiny patří mezi ty lepší, které kdy Argento natočil - pro představu se jedná o tu, která je vyobrazená na obalu DVD) a překvapilo mě, že děj byl vyprávěn trochu jinak než ve zbytku jeho filmů. Nepamatuji si žádného jiného režiséra, u kterého by bylo tak výrazně vidět, že svůj styl vyprávění příběhů de facto opakuje, tu je ale začátek a konec trošku jiný. Ale ani proto, ani kvůli fantastické Morriconeho hudbě (připomíná Suspirii a je podobně atmosférická jak ve Věci) nedám více, než čtyři hvězdy. Jak už tu bylo přesně poznamenáno, Argento se spíše soustředil na kriminální než hororovou zápletku, což u tohoto typu filmů rozhodně nedělá dobrotu. Ale i tak z těch sedmi filmů, které jsem od něj viděl, řadím tento na čtvrté místo, což je rozhodně slušné umístění. (10.08.2009)

Vadil mi naivni scenar, kdy si spisovatel hraje na detektiva... Film ma ale velmi zvlastni atmosferu, fantastickou Morriconeho hudbu a zajimave postavy. (19.03.2017)

"Itálie, to je taková pohodová země, tam se nikdy nic neděje." A proto museli Italové začít točit giallo. (01.12.2013)

Nevím, proč jsem si myslel, že to bude nějak souviset s nacisty, že by ten křišťál a teror v českém názvu? Ve skutečnosti normální zručně spíchnutá detektivka s docela svébytnou atmosférou. Plusy: velikej sympaťák Tony Musante (takový mladší, osmahlejší a souměrnější Peter Falk) a vůbec typově povedené obsazení, vizuálně atraktivní lokace a v nich zdatně komponující kamera, Morriconeho šuškavý soundtrack, zajímavá nit scénáře „vím, že mi ve vzpomínce něco nesedí, ale nemůžu si vzpomenout co“. Minusy: Nedotažená logika jednání postav v konkrétních scénách a s tím související pocit toporného vedení herců, úsměvně nereálné zapojení dobové výpočetní techniky do pátrání (i když ty řady páskových jednotek o velikosti skříně a kmitající křivky na osciloskopech vypadají vážně malebně), upachtěné vysvělovačky v kritických momentech, kdy to chtělo místo žvanění mluvit řečí filmovou, pseudopsychologizování na konci. — Je-li toto typický představitel žánru giallo, znamená to, že celý žánr giallo vypadá jako trochu krvavější variace na Zvětšeninu? (03.03.2016)

... vysklil Hitchcockovu výkladní skříň. Po střepech se valí žeň červené, zbytky křídel. Pro vaše oči. Zločin, co má jiný odstín. Tah temnem, rudý řez přes autoportrét ruměncem. Tak seká bolest, ničí noční smrt. (01.05.2019)

Tak ani legendárny vták ma v mene gialla nedokázal tak úplne okúzliť. Ono ten dojem realistického násilia, ktorý by na vás chcel preniesť režisér sa vôbec nedostavuje. Ruší ho v dnešnej dobe už dosť zlý zvuk (Zvuk a efekty, nie hudba! Tá je v podaní Morriconeho geniálna) a mizerné herecké výkony. Argento zatiaľ vo vedení hercov dosť zlyháva. Tie wannabe najnapínavejšie scény filmu (prvý pokus o vraždu, pokus o vraždu v starom dome a záver je tak strašne.... zlý. Keď si spomeniem na Normana Batesa, z ktorého išiel strach už v 1960tom, jednoducho nedokážem takéto zásadné nedostatky tolerovať. Aby som však nebol len kritický, mám dojem že Vták je jeden z veľmi mála filmov, kde je pomerne pôsobivo použitý transfokátor. Rovnako tak kreatívne sú zapracované aj mrtvolky. Argento je talentovaný tvorca, ale s mnohými nedostatkami. Vták nie je ani zrovna šokujúcim filmom vo svojej mysterióznej podstate. Nie že by ma rozuzlenie neprekvapilo. Pomerne jednoznačné náznaky, kto za tým stojí sú narušené asi dva, alebo tri krát v priebehu filmu, takže máte aj počas priebehu filmu nad čím premýšľať. Ako som však povedal. Rozuzlenie je síce zmysluplné, logické a motivácia je pomerne originálna, avšak prial by som si aby sa jej venovalo trochu viac času a vyznela tak uveriteľnejšie a zároveň efektívnejšie, prekvapivejšie... (28.11.2020)

Hlavnými devízami Argentovho debutu s decentnými gore prvkami sú barokový vizuál a tiež neobvykle veľké množstvo humoru - za všetko vraví sekvencia, kde mierne afektovaný, homosexuálny starožitník opisuje Dalmasovi jednu z vrahových obetí, svoju predavačku: »Hovorí sa, že dávala prednosť ženám. Je mi to úplne jedno - nie som rasista, preboha!« Jednoducho, nečakané zvraty, zaujímavé postavy a nekonvenčná hudba a farby, pri ktorých však máte pocit, že ste to všetko už niekde videli. Žeby u Maria Bavu? (17.08.2010)

Výborně odstartovaný debut. Černé rukavice,klobouk a kabát. Do toho všeho obraz, který je možným vodítkem k odhalení vraha. Spojení obrazu a hudby je zde naprosto geniální. A TO BYL TEPRVE ZAČÁTEK!! (13.11.2011)

Atmosferické a skvele pointované scény (galéria) pekné ženské s tragickým koncom a do toho Moriccone ..debut jako víno.. krvavo červený pochopitelne (27.05.2009)

Ja tam nevidim zadnej problem. A navic ta vyborne vymyslena muzika, ta tomu taky hodne pomaha. (03.04.2014)

V Argentově tvorbě sedmdesátých let nejsou známky nějakého vývoje a jeho vůbec první giallo je v podstatě stejné jako to poslední. Pták s křišťálovým peřím je zdařilý thriller, který nemá sice natolik vypilovanou hudbu jako Argentovy pozdější kousky, ale stejně jako ony má vynikající kameru a celkovou kompozici záběru. Doplňující point of view a skvělé panoramatické záběry dělají z Argentovy prvotiny stylovku jaksepatří. Bohužel nedotažený scénář (jaká to běžná věc v Argentových filmech) celkový dojem trochu kazí. Ale kvůli příběhu se na Argentovy filmy přece nedíváme. :-) 75% (09.06.2010)

Nepopiratelnou předností filmu je bezesporu hudba Ennia Morriconeho. Dalším zajímavým motivem je hra s pamětí hlavního hrdiny. Tento moment bych určitě zařadila do cyklu přednášek prof. Johna Seamona z Wesleyan University. Kolikrát se přece stane, že naše paměť na nás hraje triky! Jediné, co mě ve filmu neskutečně rozčilovalo, bylo hysterické panikaření partnerky hlavního hrdiny v závěrečných částech filmu. Myslím, že dnes by už nikdo tuto scénu takto nenantočil. (19.07.2017)

Výborná kriminálka která zdatně převyšuje i Argentovu profláklou DEEP RED...atmosféra je značně naléhavá a zdá se že když záhadný vrah dostane roupy tak nebude nikomu pomoci. (05.04.2009)

Trochu jsem si popkulturně zapátral a vyšlo najevo, že giallo, ač nutně upadlé, nemusí být pro udržení se v žánrových mantinelech zároveň scénáristicky jalové. Ptáka je tedy celkem škoda. Hitchcockovský případ sice v zásadě úplně blbý není, ale dialogy navozují v lepším případě rozpaky, v horším téměř hmatatelnou trapnost. Herecké výkony baví výhradně milou naivitou. Režisérské vychytávky trčí v ostrém kontrastu. Vymazlená první z vražedných sekvencí, jíž sobě [a nám] prkenný hlavní hrdina opakovaně, s postupným odkrýváním karet] přehrává v hlavě, a jež neurčitostí a napětím nechává vzpomenout i na fláky z jiné ligy, jakoby patřila ke skvělému filmu, jímž Pták bohužel není. Sním o němé verzi filmu, doprovázené jen rosemaryovským Morriconeho soundtrackem. (27.01.2015)

Hodnotit giallo z hlediska detektivkářské logiky je nesmysl. Výtvarno a napětí je jednoznačně za plný počet. (27.12.2011)

Mé druhé setkání s Argentem, a opět klasika ve svém žánru. Né tak tuctová jako jeho pozdější počiny, základní prvky stylu jsou však zachovány. Takže vizuálně opět na výbornou, kde to však pokulhává jsou pro mě dvě zásadní věci. Herci, a naprosto stupidní scénář, Argentova slabina. Pokud si pustíte film, protože hledáte giallo zážitek nemůžete být zklamáni, ostatní diváci by se mohli nudit, a v hlavě by jim běžela myšlenka podobná téhle: co to je sakra za sračku? Já šel pro giallo, a giallo jsem dostal. (15.04.2014)

Trochu naivný príbeh amerického spisovateľa s dobrodružnou povahou, ktorý sa na vlastnú päsť snaží vypátrať sériového vraha. Tá atmosféra (na spôsob Hitchcockových thrillerov) tam ale určite je, čo je pre źáner giallo to podstatné. Je tvorená najmä výbornou, štylizovanou kamerou a tiež priliehavým soundtrackom. Čo sa Morriconeho hudby týka, bol som mierne sklamaný, že pozostáva prevážne zo zvukov pre navodenie napätia (to spĺňa dokonale), takže žiadna ďalšia majstrova kultová melódia sa nekoná. Čo sa mi na filme ešte páčilo, bol spôsob zakomponovania humoru, najmä prostredníctvom krásne bizarných postavičiek (Mario Adorf ako mačkožrút vedie). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (24.02.2022)

S giallo subžánrem jsem se poprvé setkal teprve nedávno díky Mariu Bavovy. Jeho "Šest žen pro vraha" mě hodně bavilo. Předtím jsem o tomto subžánru nikdy neslyšel, ale jsem si jist, že uvidím ještě spousty dalších giallo filmů. Protože i tato prvotina legendy Daria Argenta stála za to. Vrah v černém plášti, super atmosféra, práce s barvami a kamerou výborná, hezké dívky, pro někoho možná ne moc dobrý konec, ale mě se líbil a klidně se přiznám, že jsem to neuhádl. Je pravda, že po herecké stránce nemůžu úplně nikoho pochválit, ale o to tady zase až tak úplně nejde, když to tak řeknu. Jo a super scéna s tím bizarním malířem, to bylo super. (27.08.2018)

Argentova giallo klasika, ktorá patrí k mojím najobľúbenejším z jeho tvorby. Je to atmosférické, ponuré a zimomriavkové, ale zároveň vyše 50 rokov od premiéry akosi spôsobuje, že to viac už pôsobí ako thriller,  a menej ako horor. Ale to vôbec nevadí. (20.02.2024)