La Vie d'Adèle - Chapitres 1 et 2
La vida de Adèle
Život Adéle
Blue Is the Warmest Color
Blue Is the Warmest Color
Blue Is the Warmest Colour
Blue Is the Warmest Colour
VOD (1)
Obsahy(2)
Film se silným tématem o milostném vztahu mezi dvěma mladými ženami natočil tunisko-francouzský režisér Abdellatif Kechiche a hlavní role ztvárnily mladé herečky Adele Exarchopoulosová a Léa Seydouxová. (oficiální text distributora)
Recenze (480)
Adele žere s otevřenou pusou, chodí, kouká, spí. Adele žere s otevřenou pusou, chodí... tak tohle jsem vážně nedávala. Tři hodiny jejího tupého pohledu. Je mi úplně jedno, jestli tam byla nějaká pointa, nic tak nudného jsem už dlouho neviděla. Jednu hvězdu dávám ani nevím za co. ()
Film z kolekce "život - jaký je". A tato kolekce začíná být velmi fajn, počítá mezi sebe totiž stejně jako Adèle i první díl Nymfomanky. Tyto hrdinky je potřeba milovat. A projít si s nimi kus vlastního života. Na opačném konci spektra stojí pak apel života vyplývající z mládí hrdinů Klipu. Je nepodstatné odkud tito hrdinové jsou, ale čím nám nastavují zrcadlo. A i kdyby nic jiného, oblíbený problém vášnivých vztahů vždycky bude o tom, co s načatým večerem, když se nám naše polovička dostatečně nevěnuje? Stojí nám to zahýbání a rozchody za ty chvilkové pocity uspokojené marnivosti? Zároveň musím dodat, že mě velmi mile překvapil i původní comics, který se dá přečíst v anglickém překladu jako Blue Is the Warmest Color. Předloha je něžnější a zároveň chmurnější, Adèle má jiné jméno a filmový přepis se vědomě vzdal některých detailů a motivů z jejího života. Toto zrcadlení ale velmi přirozeně ponechalo comics žít si svůj vlastní svébytný život a pokud vás tedy filmový Život Adèle byť jen trochu oslovil, přečtěte si jeho předobraz, stojí to za to. ()
Možná vůbec první film, který je pro mě pětihvězdičkový a přitom jsem si u něj dvakrát zívl a jednou zkontroloval čas. Způsob jakým si mladičká, sotva dvacetiletá herečka Adele Exarchopoulos, poradila s touhle epickou sondou do duše jedné dospívající holky, je zkrátka úchvatný. Kamera je 95% stopáže filmu přilepená na její tvář, která nám slouží jako brána do jejího vnitřního života - a Adele (herečka) nám jej svým mistrovstvím v minimalismu prodává za hubičku. Nechápu, jak se v závěrečných titulcích mohlo její jméno vyskytnout až po o něco slavnější Lée Seydoux - její Emma je sice také komplexně zahraná, charismatická a hluboká jako studně, ale oproti portrétu, který vedle ní předvedla její kolegyně hraje sotva vedlejší roli. No, zpět k filmu - dají se o něm rozhodně říct čtyři věci. Je dlouhý - a to i pro většinu těch, kterým se bude upřímně líbit. Je francouzský - čili hodně ukecaný, v tom dobrém slova smyslu. Je smyslný - a nemyslím tím jen živočišné, pro film a příběh zcela zásadní, až organické, sexuální scény, ale třeba i mnohé gastronomické rozkoše. A je úžasný. Tečka. 90% ()
Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% ()
Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. ()
Díky detailům velmi osobní, ale stále roztahaná a zbytečně dlouhá pseudosonda do života nudné a lehce retardované Adele. Neuveřitelně ploché charaktery a přehnaně dlouhé porno promo nudí, nepřehledné skoky časem taky nepomáhají. Hype roku. (ale teda horší než teplá hora to není) ()
Už když jsem viděla upoutávky, tak nějak jsem tušila, že tento film nepotřebuju vidět. Jenže pak přišla Challenge tour 2018 a já hledala nějaký africký film ... Živod Adele není africký film, je spíš ryze francouzský, b\ť od tuniského režiséra. Ale tak nějak jsem překonala počáteční nechuť a podívala se. Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, erotické scény ve filmech mi nevadí. Ale že bych potřebovala vědět do podrobností, jak to dělají holky, to zase ne. To byl právě ten důvod, proč jsem s filmem váhala. Na druhou stranu byl zařazený mezi 100 nejlepších francouzských filmů, takže se dala očekávat slušná úroveň. Když pominu onu příliš na obdiv postavenou intimitu, objeví se mi Adéle se svým hnědě zvědavým pohledem. Holka, která se hledá, trochu labilní, trochu si nerozumí, trochu se nachází. Jako protipól kumštyřsky založená spontánní Emma. Ta je pro změnu rozhodná a pevná. Vztah, který vypadá zpočátku idylicky dostává brzo trhliny. Myslím, že panu režisérovi nešlo o to natočit holčičí porno nebo psychologický film. I když Adéle se v těchto dimezích opravdu pohybuje. Přesto je film spíše civilní, umělecky ladění, barevný se zajímavou kamerou. Stopáž mě zpočátku trochu děsila, ale záhy se ukázalo, že je příběh natolik dobře vystavěný, že nenudí. Vztahy jsou komplikované a když se povedou, není to nikdy zadarmo. Ať už homo, bi či hetero, myslím si, že máme nad čím přemýšlet. ()
Tak procítěný herecký výkon, že jsem se díky němu na tři hodiny ocitl v úplně jiném těle... Intenzivní fyzická i duševní intimita. ()
Asi nebude veľa chlapov, ktorí by sa do Adele nezaľúbili, naozaj veľmi sympatické dievča. Prežívame s ňou bežný život od A po Z. Adele sa napchápa, rozpráva, číta, varí, sexuje...Už keď sme pri tom, sexuálne scény sú veľmi odvážne, také tu už boli, ale tak dlhé?? Keď to nazveme pornom, nebudeme ďaleko od pravdy. Adele je pekná ok, ale určite nepotrebujem vidieť tak detailné a už vôbec nie tak dlhé scény. Pomôže to filmu, príbehu?, určite nie. Pomôže to šokovať divákov, návštevnosti, klebetám, určite áno, tak to tam dajme. V zaujímavostiach čítam, že natáčanie sex. scény trvalo 10 dní...To klobúk dole pred herečkami,že sa tak dlho nechali vodiť za nos a neviem, či režisér nebol úchyl a naťahoval to čo to šlo. Film bol celkom fajn, herecké výkony, precítené, civilné, no ako som písal, menej je niekedy viac. 3 hodinový film s 20 minútami sexi scén. Teraz už viem, že film by som skrátil min. o 18-19 minút... 80%. ()
Zase budem trošku za hovado ale čo už. Prvá dajme tomu polovica je fantastická. Super natočená, krásne nasnímaná a dokonale zahraná. Bohužiaľ neskôr sa už film točí v kruhu a aj napriek občasným záchvevom geniality sa vkráda hrozná nuda a film začína pripomínať lesbickú verziu Núdzového východu so zle namaskovanými ( resp. nenamaskovanou osemnástkou, ktorá sa snaží hrať tridsiatničku) hercami. A tie kecy o tom, že "to je život " nekupujem, pretože to čo sa Kechiche snaží povedať v dĺžke 3 hodín sa Kevinovi Smithovi podarili dvoma scénami ( prvá je hádka gayov v Zack a Miri a druhá Bansksyho monológ z Chasing Amy na tému Everybody need a cock), ktoré boli úprimnejšie a zábavnejšie. U mňa hlavne vďaka prvej polovici 7/10, ale pre milovníkov klubových filmov prišla desiatková udalosť. P.S. tie erotické scény sú super :) ()
Alespoň mě nikdo nemůže obvinit z toho, že jsem se šel koukat jenom na lesbické porno, když je tu okolo toho na tři hodiny dialogů ... Je to dobrej film, většina dialogů je zábavná a má výborný náboj a působí reálně, což nabourává jednak slabá poslední část filmu (tohle že se má odehrávat mnoho let po té první části? To jako fakt? Nezvládnuté herecky ani maskérnou) a fakt, že scéna, kterou tvůrci evidentně chtěli jako vysoce dramatickou, vyzní spíš humorně - kamarádka Adele pojme podezření, že je Adele lesbičkou a začne ji nadávat, přitom se k ní přidá xy lidí a nadávají Adele, přestože jejich gay kamarád je pořád.. No, jejich v pohodě gay kamarád, tahle scéna je naprosto zbytečná, nefunkční a místo ní bych si dokázal představit víc scén o coming outu, už jenom proto, že takhle je to v základu děje úplně obyčejná artová (něcojako)romance. Se slušně natočeným lesbickým pornem, které ovšem není samoúčelné, jak by se mohlo zdát. ()
Trpké. Tak bolestivě trpké. A krásné. A teatrální a ve své teatrálnosti v mnohém uvěřitelné a pravdivé a pro mě osobní. Život Adele byl nečekaně intimní a hlavně kontaktní. Po moc dlouhé době u nějakého filmu můj žaludek svíral strach a smutek a nedosažitelné se, proti "mé" vůli a z celkem všedních důvodů, vytrácelo spolu s pitomě naivní vidinou štěstí, které tu bylo jen prchavý okamžik, a o kterém bylo příliš snadné uvěřit, že bude věčným. Nerad bych spadl do ještě hlubší stoky patetického žvanění - což se mi nejspíš nepodaří ani v šedesáti -, ale ona posedle labilní pubertální láska je pro mě jedním z nejopravdovějších, lépe snad řečeno nejintenzivnějších, prožitků, kterých je člověk schopen, a kterému se toho v životě zkušenostmi deformovaných dospělých lidí moc nevyrovná. ___ Kechiche mě okouzlil svou citlivou precizností, s jakou dané téma uchopil, Adéle a Léa tím, jak se svými rolemi splynuly. Celou dobu mluvím o rovině tragické a osudové lásky - která mimochodem byla samozřejmě tragickou a osudovou vnímána pro někoho snad naivní a hloupou Adele, což ale napovídá o předkládané perspektivě, nikoliv o přepálenosti filmu jako takového. ___ Co se týče zobrazení vztahu dvou žen obecně, nejsem si tak úplně jistý, jestli až příliš okatě nejde na snímku vidět, že jde o dílo heterosexuálního muže (a tedy pro heterosexuální muže). Docela mě pobavila představa gay barů a průvodů, kde se úplně všichni pořád vášnivě líbají. Stejně tak si nejsem jistý, jestli bylo nutné dát takový prostor sexu. Na druhou stranu: nemá snad sex v životě člověka výsadní postavení a to zejména v této fázi života? A není trochu pozérské očekávat od filmu méně sexu? Sex, chtíč a fyzická přitažlivost měli v jejich vztahu, tedy ve vztahu partnerů z odlišných sociálních i generačních vrstev, výsadní postavení. V takovém přpadě tedy nevidím důvod upozadit roli sexu jen kvůli podprahovým morálním (?) očekáváním diváka. Sex, stejně jako jídlo, své výsadní místo ve filmu zkrátka měli. ___ Život Adele ve mě zasáhl správný struny. Nejsilnější zážitek za hodně dlouhou dobu. ()
Láska je láska, když choděj holky s holkama...... Strhující sexuální epopej, renesance svýho subžánru, etalon queer cinema, a jakási pomyslná bible LGBTQ komunity. 9,4 klitorisů z 10 [#PRIDE2020] ()
Málokdy je nějaká festivalovka natolik vtahující a její umělecké volby naprosto přesně podporují sílu sdělení a emocionální účinek. Tříhodinová série detailů na tváře herců, jejichž dialogy i všední činnosti záměrně neodbočují od samotného procesu hrdinčina vývoje, má možná několik až zbytečně zdlouhavých pasáží, ale i ty by si režisér dokázal bez zaváhání obhájit. My Adele jen nesledujeme, my jsme Adele a prožíváme s ní vypjaté momenty tak zúčastněně, jak je to v rámci filmového vyjadřování vůbec možné. Sexuální scény možná až příliš dlouhé, ale vzhledem k důslednosti sledovacího procesu vnitřního a právě sexuálního vývoje křehké hrdinky nevyhnutelné a pro mužského diváka koneckonců nefalšovaně příjemné (obě herečky nejenže skvěle hrají, ale i vypadají). Sexualita může být tuhým břemenem a zde to vidíme nepřikrášleně a vysoce realisticky. 85% ()
Kdepak. Porno s dějem, to prostě není ono... Ale skript bych tady dělal rád. ()
Filmový voyerismus budovaný rafinovanými prostředky. Ačkoliv poznáme Adele prakticky dokonale (a to psychicky i tělesně), nevcítíme se do ní. Divák je spíše zaujatým pozorovatelem. Zejména díky (možná až příliš) explicitním sexuálním scénám má film našlápnuto na kultovní status. Neskrývaná sexualita není hlavní devízou snímku, kterou je bezpochyby pečlivě konstruovaná realičnost. Tu podporuje specifické použití hudby. Ve filmu hraje pouze diegetická hudba (ať již živá nebo reprodukovaná), se kterou se autorsky pracuje. Často ji vnímáme dříve, než poznáme její zdroj (který není nikdy opomenut), místy se nelogicky mění její hlasitost. Zvláštní význam má hudební produkce pouličního muzikanta hrajícího na hang (zvláštní druh perkusí umožňující zahrát velkou škálu tónů na jednom nástroji). Skladba hraje ve dvou klíčových momentech filmu (možný spoiler): když Adele na přechodu poprvé střetne Emmu a posléze v samém závěru filmu snímku, kdy Adele odchází z vernisáže - tedy v okamžiku, kdy si uvědomí, že se musí posunout dál. V závěru je skladba nediegetická, čímž režisér porušil pečlivě budovaný koncept, což je jenom důkaz důležitosti této skladby pro celý film. ()
Bez debat film roku. Chemie mezi oběma herečkami je něco úžasného a unikátního. Tohle musíte vidět, i kdybyste nechtěli. Viděno v české premiéře na queer filmovém festivalu Mezipatra 2013. ()
Naozaj ani neviem ako tie tri hodiny ubehli. Do života mladej Adéle som sa už za krátku chvíľu plnohodnotne vžil a prežíval som s ňou jej radosti, ale taktiež strasti. Vzťah s Emmou na mňa pôsobil viac než autenticky, a tak som nemal problém dievčatám uveriť všetky kladné i negatívne emócie, ktoré k sebe ich postavy pociťovali. Ako sa hovorí, film ma vtiahol a nepustil až do konca, takže s plným počtom určite neváham, ale úplne chápem, ak niekto dá o jednu či dve hviezdy menej. ()
Film očividně do posledního detailu plnící vizi jeho režiséra. Každá vteřina má svůj význam, každý záběr hodnotu a Adèle Exarchopoulos podává herecký výkon hodný všech palem, medvědů i Oscarů. ()
Související novinky
23. ročník festivalu Mezipatra se blíží
Queer filmový festival Mezipatra nabízí pokaždé to nejlepší z queer světové kinematografie. Desítky filmů a doprovodných akcí na týden ovládnou Prahu a Brno. Letošní už 23. ročník si klade za cíl… (více)
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)
Přehlídka Crème de la Crème II
Druhý ročník přehlídky francouzských filmů Crème de la Crème se uskuteční od 13. do 17. 5. v pražských kinech Lucerna, Evald a Mat a poprvé vstoupí do regionů. Do kin za nevšedními zážitky mohou… (více)
Známe první novou bondgirl?
Zatímco agent 007 mění tvář jen jednou za čas, jeho dámská společnost je pokaždé čerstvá. A stejné to bude i ve čtyřiadvacáté bondovce, kterou začne Sam Mendes (Skyfall) točit už letos v prosinci.… (více)
Klíčové slovo je tu časovost. Tři hodiny, a nespustíte oči z plátna, ale nebudete se většinou cítit příjemně, jen fascinovaně, a privilegovaně, že smíte cítit, jak noblesně a nenápadně snímek dokáže navodit až fyzické stavy (divákovi!), kdy je nám vnímání času nejvíce nepříjemné - jak v řádu vteřin, tak i celých let a desetiletí. *** Prožívání bolestivě natahovaného času (v poměru 1:1 budete místy opravdu počítat vteřiny, minuty, a ošívat se, z vlastní zkušenosti), drtivou většinou ve chvílích, kdy si postavy neuvědomují svoji trapnost, a divákovi-voyeurovi je trapno za ně, za to, že se dívá, jak hloupě vypadají (když spí s křivou, odulou, zarudlou tváří, když srkají špagety a mluví s plnou pusou v domácnosti, kde mezi sebou členové přestali dbát na kulturu) a, jak se nevhodně snaží, jak beznadějně usilují o něco, co jim nemůže přinést uspokojení (určitý vztah, určitá práce, pozice mezi umělci etc.) - o imaginární vybalancovanost mezi tím udržet si tvář a zároveň neudusit tu doutnající jiskérku vlastní osobnosti, živé touhy, zájmu, originality, při naprosté nechuti či neschopnosti si důsledně porozumět - o kompromis, kterého v životě právě nelze dosáhnout, poněvadž už první krok k němu je rezignací a pádem po příkré skluzavce do kontejneru s ostatními zaprodanými a zapomenutými dušemi, smířenými konzumenty, kteří vzdali svůj potenciál a za snesitelných podmínek čekají na konec... A čas na pozadí pořád odbíjí, nehlasně tiká, plyne, zatímco postavy se v sobě osudově a povrchně pletou a míjejí, a zatímco se na sobě navzájem snaží o to surověji a zoufaleji v námluvách, rozmíškách, bojích, milostných pokusech a společenských tenatech vydobýt své vlastní, ale názory druhých už k nerozeznání pokřivené sny a představy, a ono to nejde, nejde, nejde... a vy jste přítomni, každou vteřinou, a mimo jiné i znovuprožíváte vlastní osahávání světa, omyly, vlastní stud, boje i prohřešky, špatně upínané touhy a (ne)smiřování se se stavem věcí... a kamera nic neodpouští... každý fald, špek, zkřivená tvář, nevkusné oblečení, hloupá poznámka, plná ústa, trapno, trapno, a z filmu dojemné mrazení - protože jste zároveň, třeba i nechápavě, blažení, že to smíte cítit, že se smíte dívat, že se vás to dotýká... a zatímco oni všední, korumpují se, vy o ně krásníte svou citlivou, živou zpřítomnělostí, jihnete vděčností, že i jen dívat se, zblízka vidět a chápat, je krásné.... a tak oni svou trapností činí vás vědomými krásy, dodávají vám vědomí vlastní živosti, a možná ještě i životnosti... Jejich ještě pubertální nerozvážnost, od počátku už nasáklá citovým kalkulem a společenskou korupcí, a odsouzená k zoufání (ještě nikdy jsem neviděla na plátně tak zoufalé milování, když se po sobě ty dvě vrhají a chtějí se přesvědčit, že se chtějí, a lapají se a nutí do vášně, a potlačují cizost a rozpaky, protože ony se musejí osudově milovat, jinak co by byl život za bídnou bažinu, nepřehledný a jalový citový močál... a pár let jim to pak vydrží, ten omyl, ta past, do které se spolu vehnaly... )... *** A na druhou stranu - dějinnost. Ani se nenadějeme (ono opravdu, za dvě tři hodinky, kdo by se nadál), a to milostné pubertální klání těch trapných a zároveň dojemně krásných (co už je přece život, než krása nových a nových omylů na cestě za chimérou) pokusů s někým být a někým být se překlopí do hořké bilance, co všechno se z koho po letech nestalo... *** Adele je citlivě a rafinovaně vymodelovaná postava: je to průměrně ošklivá, průměrně sympatická, ne moc bystrá dívka bez obzorů, ale když už se na ni díváte, když už vám ji okolnosti postavily do života, není těžké si ji soucitně oblíbit, oblíbit si tu její psí oddanost, nešikovnost, tupost a o to větší ochotu, poctivost a pomalu rostoucí, leč o to důkladnější a nevykořenitelnější náklonnost vůči relativně nadanějším - Adele je na rozdíl od ostatních postav jediná k sobě poctivá (ale ne dost inteligentní, aby se chápala, natož aby se chápala v kontextu druhých), a když na konci snímku bilance ukáže, co se stalo se všemi těmi budoucími génii a umělci, ona odchází ze scény stejně jako na začátku filmu - nevkusně oblečená, obtloustlá, nepříliš přemýšlející, a sama, zmatená, pomýlená ve svých citech a upínáních, ale jediná nezaprodaná, jediná si neomlouvá žádný kompromis, nevzdává se své bolesti z nešťastné lásky, když už se jí nedovede zbavit - jenže právě, možná na to prostě jen není dost chytrá. To je další silný moment filmu, nikdo z něj nevychází černobíle, cítíte, že nejlepší životní čas právě minul v přípravách a pomýlenostech, a místo tušené velkoleposti přišla jen nutnost se nějak zajistit, a kdo to nedokáže, zůstane trčet jako v poli orvaný strom. *** Jak se ošklivé káčátko i přes polibek prince(zny) proměnilo v hloupou husičku a nekonformní princezna v úplně obyčejnou mamku v sice lesbické a umělecko-filosofické, ale jinak úplně obyčejné a trapné domácnosti. Sny? Pára nad hrncem, kterou rozptýlí čas... *** () (méně) (více)