Útok na Bílý dům

Na mnoho rejžů, tím více na Emmericha, je tohle omezený prostor, takže snímek čím dál víc s přibývajícími minutami upadal do stereotypu. Zda je film pro či protiamerický je zbytečné hodnotit, ne proto, že se jedná o akčňák, ale obě strany mají svůj prostor a tak si zastánce té či oné může v klidu vybrat. Ke konci na mě té střelby bylo už poněkud moc...asi stárnu. :o) (21.11.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)

"Prezident chce udělat tamto." Chvilku jsem se bál, že Maggie bude Jamiemu utírat zadek, ale nakonec jediný, kdo tu něco posral, zůstává Roland. Takhle bizarní hříčku filmového řemesla jsem dlouho neviděl a něco mi říká, že do dalšího výplodu Emmerichovi bujné fantazie zase neuvidím. Kdybych měl býval tlesknout při každé hovadině, kterou uvidím, celý film by provázel mohutný aplaus. Vážně, někdo by už konečně měl nechat zřídit nový oficiální filmový žánr - žánr Emmerich. Vymazlená kamera, nádherné nadhledy, podhledy, vhledy, super jízdy, vyvedená muzika, vypečená herecká sestavička, čupr námět, spousta vtípků, ale obsah stejně pochybný, jako pod kapotou ojeté škodárny. (13.08.2013)

Nejpoctivější a zároveň nejzábavnější akčňák posledních let. Na rozdíl od jiných snímků pomrkávajících po akční slávě let minulých má White House Down jednu velkou výhodu - působí úplně přirozeně, nenuceně, v každé druhé minutě se nám nesnaží říct: "Koukněte, tuhle scénu jsme si půjčili odtud, tuhle zase odjinud, smějte se." A natočil ho Roland Emmerich, což je možná poslední člověk, od něhož by kdekdo čekal tak výborné a nápadité přestřelky (které tentokrát hrají větší roli než mamutí digitální destrukce)... Ale stačí si vzpomenout na jeho Univerzálního vojáka a rázem je jasné, že i tady je režisér jako doma. Kromě akce ale vytáhl ještě jednu důležitou zbraň - humor. Spoustu humoru. Perfektně načasované gagy (zombíci v limuzíně), slovní přestřelky, vtipné postavy, které nejsou stupidní (průvodce Bílým domem). Jedinou výhradu nemám ani k hercům počínaje Channingem Tatumem (McClaneův nátělník si zasloužil) a konče Jamesem Woodsem a celou tou charizmatickou záporáckou bandou. A to se ani nezmiňuji o mazaně napsaném příběhu, který dovede překvapit. Dávám pět hvězd a líbilo by se mi, kdyby Roland Emmerich zfilmoval Rainbow Six od Toma Clancyho. (23.07.2013)