Mezi náhrobními kameny

Druhý díl filmu Non-Stop nám ukazuje hrdinu ve zcela jiné situaci, nikoliv však úplně jiné, než jsme viděli prvně. Liam Neeson je již na odvykačce a dokonce to s ním vypadá nadějně. Nyní mu někdo porcuje manželky dealerů přímo před očima a on se ne a ne hnout z místa, dokud mu s tím nepomůže malý černoušek, který však vždycky v dešti nastydne, což je prý jeho obrana proti malárii, ovšem zcela kontraproduktivní, neboť v New Yorku spíš stokrát chytí rýmu než malárii. Liam tak díky pomoci onoho chlapce bez domova najde první stopu a s tím už se dá nějak pracovat. Brzy na vše přijde a tak udělá pro dealery drog dobrý skutek. A to zcela zdarma, neboť je to zkrátka charakter. On stejně vše vypátrá ten nemocný černoušek, tak by od něj nebylo pěkné vzít si špinavý peníze. Prostě hepáč jak má být. Chybělo už jen náhlé uzdravení všech mrtvých, návrat manželky, usmíření s dcerou a odevzdání majetku kostelu, kam chodil na odvykačku. Stejně to ale byla po čertech příjemná podívána, která chvilkami přepouštěla atmošku Mlčení jehňátek, čepovala tmavé Zmizení a filtrovala ponurost Sedmičky. Prostě ani dobrý ani špatný. Spíš ale dobrý, než špatný. (05.01.2015)

Liam Neeson je opět prvotřídní ass-kicker, jen oproti Billu Marksovi už zdolal svůj alkoholismus (akcentovaný zde přesto víc než v knize) a oproti Bryanu Millsovi dává větší prostor dušezpytu a diplomacii. Okem diváka chtivého další zběsilé akční rubačky by to dokonce mohlo vypadat, že Oskar Schindler bude tentokrát násilnické psychopaty ukecávat k smrti. Osobně jsem ale důslednost hard-boiled stylizace uvítal, třebaže s sebou nese zredukování žen na pasivní oběti. Poté, co jsou na nich napáchány brutální sexuální zločiny, je muži mohou pomstít a v jistém smyslu se tím vykoupit (dost násilně je motiv vykoupení popostrčen do popředí ve finále, kdy si musíme vyslechnout všech 12 kroků Anonymních alkoholiků). Ženské utrpení tak slouží pouze jako záminka k hrdinským skutkům a mravní očistě (po)chybujících mužů. Jediná aktivnější ženská postava z knihy (Scudderova přítelkyně Elaine) byla v zájmu plynulejšího vyprávění vyškrtnuta. Jistě, klasické noirové filmy nebyly v nakládání se ženami ohleduplnější, ale nestačilo zůstat u klasiky na rovině stylu? Právě ten vyvolává delšími, z velké části statickými záběry a klaustrofobními kompozicemi spolu s odtažitými barvami a ponurým soundtrackem potřebu úniku do jiného, barevnějšího a milostivějšího světa. Předkládaný obraz zkažené společnosti s převrácenými hodnotami je ale prohnilý do takové hloubky, že nejlíbivější scény filmu jsou zvrácenými fantaziemi sériových vrahů (první vidíme během úvodních titulků). Podobně naladěný film přirozeně nebylo lze zakončit happy endem, ačkoli tak poslední scéna napoprvé může vyznít. V kontextu bezprostředně předcházejícího dění, nejzásadněji se odchylujícího od knihy (zřejmě kvůli přisouzení aktivnější role Scudderovi, jehož postava je jinak paradoxně založena na pasivním přijímání násilí), však „superhrdinská“ tečka budí hlavně znepokojení, zda z věčného cyklu násilí, které inspiruje jen další chování podobného typu, existuje východisko. 75% (30.10.2014)

Nevím, jak to ten Liam Neeson dělá, ale od momentu, co skončily Hvězdné války si rozjel role toho nejdrsnějšího a nejpřímočařejšího chlápka ve filmovém průmyslu. Nejdřív to bylo Taken, pak Neznámý, následně Mezi vlky a Non-Stop, aby u mě koncem roku 2014 přistál s postavou Matta Scuddera, kterej je lautr némlich to samý, co v předchozích filmech a mně to vůbec nevadí. Občas bych totiž potřeboval i já jednat tak, jako jedná Liam ve svých filmech. Jeho filmy tak pro mě budiž velkou školou. Mezi náhrobními kameny, ale nesedí jenom na postavě jednoho člověka. Také je to naprosto poctivá kriminálka, která skončí přesně tam, kde si dle názvu dokážete představit. A natočena je tak parádně, že pět hvězd by na ní bylo málo. Mimochodem taky mám radost, že prostor dostal skvělej Islanďan Ólafur Darri Ólafsson. Jeho role sice nebyla kdoví jak velká, ale účel splnila na sto procent...a to se sakra počítá. (31.12.2014)

Co naplat, současné století krimi filmům příliš nepřeje. Možná je to tím, že se vyrojilo takové množství seriálů, že po nich v Americe vychází na jednoho obyvatele dva zavraždění, ale pokud máte už plné zuby opálených metrosexuálů za mikroskopem a chodících wikipedií v terénu, je tu pro vás instinkt, zabejčenost a silný měchýř Matta Scuddera. Možná se mu nemusela většina svědků svěřovat jako by byl kněz a tvůrci si mohli odpustit těch tucet mouder ze sedánků Nepodepsaných Notoriků, ale ta forma vyprávění, zasazení do minulého století a koneckonců i hudba tomu dodali prvotřídní patinu a jedinečný neo-noirový duch. Suchý zákon Neeson tradičně velmi přesvědčivý, D.Harbour (chvíli jsem myslel, že je to oplácaný C.Elwes) slizčí než podomní prodejce energií. Zkrátka jsem z toho cítil levný bourbon, déšť, prach střelný i ten z náhrobků a nad tím vším jak černý mrak se táhl smrťák zabiják a to mi v poslední době tak nějak stačí ke štěstí.. P.S.: Kdyby Liam dělal v oblasti telemarketingu, koupím od něj i to, co nepotřebuji a hovor by byl na účet volaného.. (14.01.2015)