Fantomas

Fantomas je film, který se patrně tak trochu vysmekl z představ producentů, neboť mu nekraluje hrdinný a statečný Jean Marais ale komediant Louis de Funès. Samozřejmě, právě díky spojení romantického hrdiny s celoživotním komediantem se zrodila legenda, pohříchu ovšem nikoli nestárnoucí... Sledovat Fantomase téměř padesát letech od jeho natočení, znamená samozřejmě shovívavě přehlížet dnes už značně dřevně působící efekty a také docela vetchý a naivní děj. Zůstává Funesův bláznivý humor, který je ovšem v každém jeho filmu tak trochu na jedno kopyto, a kromě toho slušná atmosféra, velkoryse působící kamera v širokoúhlém provedení, chytlavý hudební doprovod a obstojné herectví... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Mr.Apache (06.05.2012)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)

Ačkoliv skutečně nepatřím do generace, která Fantomase zažila v době premiéry uprostřed normalizace, kdy tady snad ani žádné jiné fantasy filmy o super zloduších nebyly, ta  jsem v této oblasti ve své trochu generaci trochu  jinde a k Fantomasovi pociťuji jistou nostalgii jako k jednomu z prvních francouzských filmů, který jsem nadšeně sjížděl v době prvního objevování francouzských komedíí a Louise de Funése. Dneska už kritickým okem v něm vidím popravdě spíše zestárlou a vyčpelou záležitost, která žije hlavně (z patrně stále jakžtakž živého) odkazu legendárního Funése. Pro srovnání stačí podotknout, že Fantomas je v televizi reprízován pomalu každý rok, zatímco například komedie pod kterou je podepsaný stejný scénárista (Jean Hanalin) Krást se musí umět, nebyla reprízovaná již několik let a na ČT se neobjevila snad nikdy. Přitom je dle mého názoru zábavnější a všem ji doporučuji, pouze v ni nefiguruje tak znamé jméno jako Funés, jehož mnohé filmy dost uctívám a pokud si vezmu triumf ve stejném roce s Četníkem, tak to je pro mě pořád stále živý dobový film, ze kterého jen teče krásná atmosféra a optimismus 60.let.  Proč tedy stále dávám  Fantomasovi alespoň čtyři hvězdy? Jednak proto, že by si mě jinak v noci odnesl, za druhé proto, že mám rád písničku ,,neopouštěj staré znamé pro nové´´ a za třetí proto, že ačkoliv si již uvědomuji tu zkaměnělost, tak mě stále jistá dětinsknost a láska ke francouzským komedíím neopouští. Fantomas má přece jem unkátní dobovou atmosféru (i když jinou než Četník) a neméně unikátní je to spojení fraškoidní fantasy a fraškoidní komedie. Nemůžu si pomoct, tohle už by se v dnešní době nenatočilo a je to guity pleasure, jak vyšité. Tak blbý, až pořád jistým způsobem dobrý. K tomu si přičtěme stylovou hudbu Michela Magneho, i neméně stylový český dabing (září nejen tradičně František Filipovský, ale hlavně Miroslav Moravec coby Fantomas) a pořád se nemůžu na Fantomase úplně zlobit, byť už mě rozhodně nebere tak jako dříve. A kdyby něco, tak určitě upřednostňuji pokračování Fantomas se zlobi, kde dostal Funés více prostoru a šikovná udělátka. NO, TAK JE TO JASNÉ, JAKO NÁSOBILKA. VĚDECKY DOKÁZÁNO, ŽE JÁ MUSÍM BÝT FANTOMAS. KOUKNĚTE SE NA MĚ, JÁ JSEM FANTOMAS. (21.07.2021)

Louis de Funés povýšil z četníka na komisaře a tentokrát se snaží zatnout tipec své Nemesis, obávanému Fantomasovi. Bylo humorné sledovat, jak se nešikovná policie snaží dostat protřelého superzločince na lopatky v sérii bláznivých příhod. Vedle komické linie oceňuji práci s maskami a provedení akčních scén, které jsou na svou dobu uvěřitelně zahrané. (29.12.2019)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)