Fantomas

Nemám najmenšie pochybnosti o tom, že Fantomas je hlúpučký a nepodarený film. Stretol sa však s priaznivou odozvou a má dodnes neuveriteľných 85 % od 28 tisíc užívateľov. Dá sa to vysvetliť pohodlnosťou užívateľov, ktorí v mladosti, v iných konkurenčných podmienkach, film videli a pochopiteľne ich zaujal. Po pár desaťročiach sa už k nemu nevrátili a tak tie percentá ostali ako pripomienka inej doby a iných kritérií. Mne ostala iba nezodpovedaná otázka, či Myléne Demongeot mala vo filme tak šikovne ušité šaty alebo sa už v tej dobe odvážila ísť na pľac bez podprsenky. Ale netrvám na odpovedi. (18.03.2022)

Fantomas je najvtipnejší, keď sa Funes nepitvorí a vtipnosť situácie vychádza z dobre napísaného gagu. Ako v prípade rekonštrukcie tváre, alebo štuplov do uší. Hlavne je ale Fantomas výborným akčno-dobrodružným filmom, ktorý sa v tretej tretine rýchlo a zbesilo rozbehne. Totožnosť záporáka ostáva nevyzradená a je dobre, že sa tvorcovia snažili všetko zakryť do oblaku tajomna a jeho postupného odkrývania. Čiže jednoznačne úmysel príjsť s dalšími dielmi. (10.10.2012)

Kdysi jedna z nejoblíbenějších filmových sérií s tajuplným Fantomasem a kašparovským komisařem Juvem (De Funes) dnes působí místy už mírně trapně. Francouzský humor starý 40 let hold doba značně poznamenala a dnešní generace se smějí spíše obhroublým a nevkusným vtipům, které naopak za dalších 40 let budou vzbuzovat negativní emoce u další generace. (05.08.2002)

Snímok, ktorý v dnešnej dobe dosť zostarol. Úprimne povedané. Je však od začiatku do konca dejovo nabitý a v intenzite nepoľavuje. Proste čistokrvná oddychová zábava, ktorej ale vadia vrásky viac ako ktorejkoľvek inej klasike. A nebudem klamať, keď poviem, že tá piata hviezdička je pre duo de Funes - Filipovský, teda aspoň v našich československých končinách. (12.01.2011)

I když dost často váhám, zda se mám dívat na filmy, na kterých jsem byl jako kluk v kině u babičky na vesnici, kde promítání Fantomase zcela paralyzovalo všechny lidi a nebylo nikdo, kdo by váhal stát hodiny ve frontě, jen aby se na něj dostaly lístky. To byla svým způsobem jedinečná atmosféra, vystál jsem si frontu a za odměnu na mě z plátna kina vyskočil všemocný Fantomas. Mé váhání spočívá v tom, že si tuto klukovskou vzpomínku nechci nechat rozbít současným pohledem na obsahové či technické zpracování filmu. U Fantomase se mi to naštěstí nestalo a byl jsem tomu rád, byť některé fáze filmu jsou poněkud naivní, mnohdy až úsměvné. Ale bylo to milé setkání po letech a já jsem měl příležitost, abych se ve vzpomínkách vrátil do onoho vesnického kina u babičky a s určitou nostalgií na sebe nechal působit zbrklého policejního komisaře, senzacechtivého novináře a prohnaného Fantomase. (20.07.2009)