Strach nad městem

Standardní francouzská kriminálka se dvěma plány - snaha o dopadení vraha Belmondova kolegy (vpodstatě pomsta) a hon za psychopatem vraždícím ženy, co v jeho očích zhřešily. V jisté chvíli si musí komisař vybrat, koho dopadne jako prvního...2* si však zaslouží Belmondovy tělocvičné kousky. Z jeho lezení po střechách mě brněly nohy, jízda na střeše metra mi přivodila mrazení všude. Chvíli jsem litoval, proč je vrah divákovi ukázán tak brzy, jelikož větší anonymita (jako v mnohých giallo) by možná stupňovala napětí, pak jsem ale pochopil záměr tvůrců: vrahova drzost neměla hranic. Škoda, že namísto škrcení nevzal do ruky břitvu... Kdysi se mi líbilo více, ale i po letech příjemná podívaná... (21.07.2014)

No tak toto dílo slavné "drsné školy" francouzské kinematografie je zaručeně jedno z nejpovedenějších ve svém žánru. Brilantní scény plné brutality a olova. Geniální Jean Paul a jeho kolega Denner. A opravdu strašlivý vraždící "kyklop", jež pod jménem Mínós likviduje lehké "nečisté" ženy v městě Paříži. Verneuil ve spojení s Belmondem jsou opravdu nezničitelní!!! A do toho ještě s geniálními protáhlými tahy smičce Maestra "M"...Díky pánové... (14.12.2006)

Místy nelogické, místy hloupé a amatérské - nebýt Belmonda, tak nedokoukatelne. Velký respekt před kaskaderskymi kousky Jean-Paula, to běhání po střechách či vagónech metra působivé ....ostatní uz spíš vytěsňuji (16.09.2023)

Táta mi vždycky říkal, že kožené boty na střechu nejsou moc ok. A ten chlápek si zase měl vzít lapačku na to svoje oko. Jinak výborný film, špičkový Belmondo a pěkný trik s připálením cigarety. (29.11.2008)

Po včerejšku je mně jasné, kde bral Dalibor Janda inspiraci při skládání Kaskadéra. Ono ale nejde jen o to, že si tu dvaačtyřicetiletý Belmondo skáče po střechách jako kamzík ve vysoké trávě nebo že přišel na způsob, jak pohodlně jezdit v přecpaném metru. Jde o atmosféru francouzského filmového rukopisu, o půvab Paříže a o vznášející se strach nad městem, který by měli všichni grázlové světa cítit v každé dědině. Jenže to bychom tu nejdřív museli mít víc komisařů Tellierů... (13.04.2013)

Po letech jsem si včera na čété dvojce zopákl tuto klasiku, no za mlada mi připadala trochu serióznější, svému názvu odpovídající. I přes Belmondovu zdejší superhrdinnost, namyšlenost a ignoranství, stejně tak přes záporákovu nebetyčnou oprsklost, se jedná od nadprůměrnou (akční) detektivku, u které jsem se nenudil, ale mýlil jsem se, když jsem si říkal, že bych mohl po letech přehodnocovat směrem nahoru. 70% (21.07.2014)

Merli je dokonale slizký Minos, kterému bych s chutí vypíchla to zdravé oko. Jinak se jedná o klasickou Verneuilovku s notnou dávkou dobrodružství v podání jeho oblíbeného Belmonda. Morricone napsal skvělou hudbu, trošku se inspiroval de Roubaixem a jeho nápadem pro hlavního záporáka napsat samostatnou melodii. Minosova znělka si kvalitou nezadá s tou Jeffovou z Poslední adresy. To se ještě Morricone nevykrádal. Ráda bych vzkázala všem, kteří kritizují francouzský film za českou chybu, že vrtulník samozřejmě slyšet je a Verneuil nemůže za pitomce, který spáchal špatný český dabing pro VHS. (21.06.2014)

Jednu hviezdu navyše pridávam za dabingový skvost a za nezameniteľný štýl , akým sa vtedy filmy natáčali. To, ako sa zachovávali hlavní hrdinovia a záporák, to nemá jednoducho obdoby. Mrzí ma, že tá doba je už nenávratne preč. (28.08.2020)

Belmondovy "vážné" kriminálky (Dobrodruh, Samotář) mě nikdy moc nebraly. Tato je po boku Profesionála čestnou vyjímkou, protože má kromě ultra drsného Jean-Paula (minimálně v jedné scéně je tu dost hustě předvedeno, jak je jeho postavě celkem jedno, kolik lidí okolo něj zemře, jenom když dostane zločince, jehož pronásleduje) také nápaditý a svižný děj s řadou opravdu povedených (nejen) akčních scén, ale jeho hlavní devizou je perfektní hyper slizký hlavní záporák (pro mě osobně se záběry z jeho pohledu staly tak trochu kultovními - viz "oko"). 70 - 80 % (05.02.2005)

Prekvapivo akčná kriminálka starej francúzskej školy. Režisér si dal záležať okrem príbehu aj na naháňačkách po strechách, prestrelkách a naháňačkách v autách. Asi to nebolo jednoduché, takto v Paríži niečo podobne náročné natočiť. Zase sa mi raz vybavilo Bourneovo ultimátum a jeho kvázi originalita. Tvorcovia polemizujú nad prudérnou spoločnosťou, neschopnou akceptovať ľudskú sexualitu, zároveň odsudzujú prehnanú nahotu (plagáty, program kina) a úpadok morálky. Ak jednooký zločinec, tak by ho mal naháňať jednooký policajt (Colombo). Ale tentokrát vystačil aj Belmondo. (12.08.2012)

Namiesto toho, aby som si pozrel film z preplneného disku rekordéra, zízal som na film o zbytočnosti kaskadérov, ak je k dispozícii Belmondo. Neurobil som dobre, pretože to bol skôr film o zbytočnosti nakrúcania takýchto filmov. Ale tabakové koncerny určite vrneli blahom. (30.03.2010)

Zběsilá belmondovina, kde se skáče po střechách, vozí na střeše vlaku, střílí z jedoucích aut, proskakuje okny a ani pěstní souboje nejsou samosebou zapomenuty, škoda jen, že tak strhující děj je korunován tak slabým závěrem. (28.01.2013)

Jak vyšetřuje Belmondo, tak nemám strach, že by zločince nenašel. (07.08.2010)

První a zároveň nejlepší film, kde se Belmondo objevil v roli komisaře. Parádní kriminálka s výborným Belmondem, slizkým záporákem, skvělými kaskaderskými kousky (honička po střechách, scéna v metru) a výbornou hudbou od mistra Morriconeho. Jediné co mi trochu vadilo byl zdlouhavý konec, který se k předchozímu dění moc nehodil. Ale i tak to je pro mě nejlepší detektivka s Belmondem. (14.02.2008)

Stylová krimi, kterou vhodně uvádí i ukončuje dobová hudba (škoda že se nedočkáme výraznějšího hudebního motivu i v průběhu děje). Film, o kterém si díky drobným detailům (kutálející se skleněné oko, prozrazení vraha hned v úvodu) budete matně pamatovat, že jste ho "kdysi viděli", přestože podle dostupných informací v televizi nadabovaný nešel dřív než v polovině devadesátých let. I přes počínající nešvar dabování více postav jedním hercem ještě stále solidní dabing (ČNTS Nova 1995) s Jirkou Krampolem a Michalem Pavlatou. (05.05.2012)

Charizmatický francúzsky herec s veľkým H, Jean-Paul Belmondo, totiž nie je len takým obyčajným hercom, on je predovšetkým i „kaskadérom”, a to celým telom a dušou, čo priam najlepšie pozorovať pri strhujúcej sekvencii s metrom, kde sa môže snáď úplne naplno realizovať, až tým doslova riskuje svoj vlastný krk (lepšie povedané svoju hlavu), rovnako ako i jeho postava komisára Jeana Letelliera, pričom tu sa akurát spája realita s fikciou, čo vnímam, ako rušivý element, ktorý mi následne trochu prekáža... Na jednej strane som určite nadšený z toho, aký je mimoriadne flexibilný, trebárs v predchádzajúcej pasáži, pre zmenu zase behá a skáče po strechách galérie Lafayette, hádam pomaly lepšie, ako taký akčný hrdina Jason Bourne, no zároveň sa tým pádom zrejme príliš tlačí na pílu, čím by som chcel ďalej naznačiť najmä to, že sa týmito „cirkusovými kreáciami” rozhodne nešetrí, až sa možno naštrbujú výsledné dojmy z pozerania filmu, ktorý si inak celkom obstojne udržiava svoj stanovený rytmus a štandard, pretože je rozdelený na dve etapy. Hneď vysvetlím, čo mám tým vlastne na mysli: „Totižto by som rád pochválil scenáristický nápad, nie však scenár ako taký, spočívajúci skrátka v tom, že snímok obsahuje ("až") dvoch antagonistov”, kvôli čomu býva divák nielen veľmi často zamestnávaným, ale súčasne si k tomu ani nemá poriadny čas kedy oddýchnuť, no na druhej strane sa miestami zas čuduje, ako tento príbeh zvláštne funguje... Obsadenie talianskeho herca Adalberta Mariu Merliho, vnímam celkovo pozitívne, keďže podáva zaujímavý herecký výkon, ktorý ma absolútne nenechal na pochybách, že by jeho angažovanie nebolo dobrou/vhodnou voľbou. To je vôbec asi najväčšie plus, čo ma na tomto thrilleri najviac zaujalo. A na záver : Mal som proste väčšie očakávania ohľadom ďalšej "verneuilovky", ktorá ma síce až tak nestrhla, ako som si zo začiatku naivne myslel, že by ma mohla počas sledovania strhnúť, a to i napriek tomu, že je doslovne „nasiaknutá” samými, krkolomnými situáciami, pri ktorých by sa očividne červenal i taký »klasický akrobat Buster Keaton«, no podotýkam, že niekedy menej znamená viac, t.j. Bébel sa mal viacej držať na uzde, čo by asi  z jeho strany nebolo možné, a tak preto bol i "recenzent" neoblomným pozorovateľom... (28.07.2022)

Tentokrát jsem nemusela příliš krotit nadšení z francouzské kinematografie let sedmdesátých - kaskadérské předváděčky bez hudebního podkreslení měly přednost před rozvíjením napětí, děj byl předvídatelný, skleněné padouchovo oko děsivé (v maskérském slova smyslu) a Letellierův kolega podivně statický. Všechnu tíhu musela nést Belmondova široká ramena a je štěstím, že se díky nehodám při nebezpečných scénách nestal zrovna tento film jeho posledním, to by si JPB nezasloužil. (02.04.2010)

Příběh je takový nijaký a záporák tak nějak unylý mi přišlo. Ale honička po střechách patří dodnes k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru natočilo. Film má i slušnou atmosféru, kterou podtrhuje hudba Ennia Morriconeho. ----- V roli policejního komisaře musí vypátrat muže, skrývající se pod přezdívkou Minos. Ten obtěžuje telefonáty ženy a dívky, co se nechovají zrovna morálně. Pátrání je zdlouhavé a čas běží. Navíc mají komisař i pachatel své tajné zbraně, ale také nedostatky. Disk opět kromě dvou stereo zvukových stop (originál, dabing), průměrného obrazového a animovaného (velmi efektního) menu nepřináší žádné bonusy. (16.03.2012)

Z Belmondovy honičky na střechách by si mělo vzít hodně filmařů příklad. (12.03.2009)

(Nějaké spoilery) Kvalitní francouzská kriminálka s hutňáckou atmosférou, kterou zajišťuje psycho ženiální hudba mistra Morriconeho. Ta je opravdu nezapomenutelná a zneklidňující. Belmondo tu jako v některých dalších snímcích ztvárňuje komisaře s poněkud drsnými a nekonvenčními metodami...tentokrát je v roli dost cynický a spíše vážnější, i když nějakou tu klasickou vtipnou vsuvku zde taky najdeme. Vrah je takový slaboch, ale pro mne dostatečně děsivý. Jeho tvář známe od počátku a vidíme tedy, jak po něm Belmodo jde a jak případu nejdříve nepřikládá takovou hodnotu, protože chce dostat jiného zločince, se kterým má nevyřízené účty. Pamatuju, si jak mě to oko ve scéně na začátku filmu děsilo. Dnes už mi přijde trošku legračně namaskované, ale stejně...atmoška prostě dobrá. Plus já nevím nějaké to retro kouzlo sedmdesátkové Paříže, ty moderní věžákové byty a vybavená kriminálka. :) Kdo čte filmové zajímavosti nebo jako já přečetl nějakou tu knihu o Belmondovi :) ví, že kaskadérské kousky, které zde předvádí, byly skutečně nebezpečné a na střeše galerie LaFayette se při jednom z nich tak tak zachytil za okap, aby nespadl dolů. O tom metru už ani nemluvím. :) https://www.youtube.com/watch?v=jZs9WaSKhu4 (04.04.2017)