Strach a hnus v Las Vegas

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

Nevím o nějakém pořádném důvodu, jak bych zkritizoval tento film. Prostě se mi nelíbil, a to tak že moc. O tom jak jedou dvě sjetý fetky sejmout nějakýho vidláka do Las Vegas je uhozený, a jak je to šíleně natočený, já z toho měl až husí kůži. Z toho jak jsou oba šílení, z toho jsem měl uplně šíleně hnusný pocity. Možná jako bych byl na drogách, jako oni, ale já nebyl, já to viděl v té skutečné realitě, která prostě skutečná je, ačkoliv si myslí, že k realitě jim dvoum drogy dají něco navíc, nedají. Chvíle, kdy jsem se měl smát mi to neuvolnili, a bylo mi ještě hůř. Tenhle film se snaží být vtipný, jindy bych se tomu smál, ale tady to dost dobře nešlo. Nevím proč, prostě bylo hrozné na to koukat, ale ne že by filmařinu režisér odbyl, jen jsem z toho měl šílený pocity, a jak Johnny Depp mluvil, jen všecko potvrzelo. Ono teda jde asi o to, že to tak chtěl, ale já jsem u toho pořádně nedokázal vydržet, bylo toho na mojí hlavu v jednu chvíli až moc, což se na filmu docela radikálně podepsalo. Je to šílenost, zběsilost a ujetost toho největšího formátu, kde droga bude jiná dimenze, asi tak jako pochopení tohoto filmu. (21.08.2008)

Jeden pořádný drogový trip, jeden velký červený bourák, Amerika plná naivní naděje, snaha napsat reportáž a někde vzadu jízlivě potrhlý režisér Terry Gilliam. Dvě hovada vyrážejí s kufrem plným rozmanitých drog vstříc novým zážitkům, užívají si hotelových služeb, pokoje ničí a mění v odporná doupata, všelijak ovlivňují několik vedlejších postav a opakovaně překračují zákon. Výsledkem je barvitý tripový guláš, který divákovi buď sedne, nebo jej dokonale otráví. Bohužel patřím spíš do druhé skupiny. Měl jsem v téhle záležitosti letitý rest, první minuty jsem jen zíral s tím, že si na zvolený styl a šílenou mysl zúčastněných zvyknu, ale neuběhla ani polovina stopáže a já tuhle podivnost začal krapet nesnášet. Zlověstný a toho času neokoukaný Benicio Del Toro je fajn, Johnny Depp (vím, že jdu proti převaze) mi naopak úplně nesednul. Spíš jsem si užíval jednotlivé vedlejší party, slavných tváří se tady vystřídá skutečně dost. Za mě „nuda“ mezi dvěma a třemi hvězdami, která se mi do žil opravdu nedostala. (28.07.2022)

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. (26.06.2012)

Děkuji za podrobný popis toho, kterak jednotlivé drogy působí na lidskou trosku, ale na instruktážní film to bylo příliš dlouhé. Příště dám na radu svého právníka a na podobnou hovadinu se budu dívat až ve chvíli, kdy se všichni kolem mne promění v ještěry a vzory na koberci se vydají nerovnoměrným neuspořádaným pohybem do obou tří světových stran. (25.02.2014)