Není čas zemřít

Neříkám poslední slovo, 3 mi přijdou málo, protože jsem si to relativně užil v daném momentu a ani příliš necítil tu délku. Je to v mnoha ohledech strašně přihlouplé, Malekovy monology jsou něco šíleného a Bondova "rodina", kvůli níž je ochotný obětovat vše, je neskonale nudná. Většina "chyb" je ale v rámci žánru snesitelná a mnoho takových, které bych považoval za neodpustitelné, bych vyjmenovat nedokázal. Zároveň to ale příliš nepřekvapuje na nenachází zajímavá řešení. Pokud Spectre bylo selhání neskromně fascinující ambice, je No Time To Die účinné naplnění skromné ambice. Já se vždycky přikloním k tomu prvnímu.  Celý film působí dojmem, že opatrně recykluje předchozí filmy téhle 007 epochy (někdy protiřečícím si způsobem) jen proto, aby se Craig mohl rozloučit - jako by existovala nějaká potřeba, aby se bondovský herec najednou "loučil". Není třeba! Další! PS: Jak kontroverzní je tvrzení, že když se na to podívám z odstupu, tak žádní dva Bondové k sobě nemají tak blízko jako Brosnan a Craig? Craig má o něco míň nadsázky a o něco víc kontinuity, ale v obou případech jde o sebereflektivní tázání se po místě Bonda v dnešní společnosti, které nemá žádnou jasnou odpověď, tak se série radši opájí odkazy na vlastní minulost. Myslím, že když si vezmu jakoukoliv jinou dvojici Bondů, najdu mezi nimi víc rozdílů než mezi Craigem a Brosnanem (snad jen Dalton a Craig, i když Dalton toho nestihl dost, aby to bylo jasné), což nepůsobí, že by mohlo být správně, když si vezmu, jak moc se Craigův nástup tvářil, že staví Brosnana na hlavu a 007 vstupuje do nové éry. Přitom jsme teď ve stejném bodu, na jaký si stouplo Zlaté oko. (29.09.2021)

Rise of Skywalker bondovskýho vesmíru. Nesmyslný, překýčovaný melodrama, ve kterým nefunguje chemie klíčových postav a ve kterým se zahazuje vše z minulosti ve prospěch generickýho finále s tragicky směšným Malekem. Jediný záběr na fotku Vesper a slovní výměna s Felixem vydají emocionálně za hodinu s capartem a uplakanou pipinou, co má školy, ale ne antikoncepci. (02.10.2021)

Bond pro maminky. Špičková rozlučka Daniela Craiga s rolí agenta jejího veličenstva, bourající poslední pilíře, na kterých 007 stál. Ana De Armas je fantastická. Akce je ještě trochu pompéznější než posledně, zároveň umí být řádně zemitá. Naháněčka v norském lese je jako z jiného filmu. Stylová zabití i chytlavé dvojsmyslné hlášky, zároveň citové ždímání i dumání nad důvodem pro žití. Rami Malek (obsazený kvůli svému divnému ksichtu) hraje typického bondovského vykuka se zdravotním postižením a i když je upozaděný svoje si uhraje. No a zápletka s vybíravým virem ukazuje, že povídačky o původu Covidu mohly být vládou mnohem stylověji podány. A ptáte se jestli 007 skočí Bondovi do postele? Nechte se překvapit. P.S: Zimmmer si plní sen a je ve svém živlu! (04.10.2021)

Ta ženská posila ve scenáristickém týmu je tam hodně cítit. Nejemotivnější bondovka, která ambiciózně uzavírá vývoj hlavní postavy a člověk na ni může vzít partnerku, které jinak bondovky nic neříkají. Není mi to proti mysli, ale ve výsledku mě to nechalo překvapivě chladným. Zbytek je krásně nasnímaná špionská dějová vata se slabým záporákem a pár výživnými akčními scénami (úvodní honička, přestřelka s Anou de Armas, jejíž postava by si zasloužila spin-off). (01.10.2021)

Dosud mě bavilo, že 007 není jen tím nezranitelným bourákem. Právě poloha Daniela Craiga, kdy byl jeho agent unavený, zatrpklý, špatně střílející, chybující v úsudcích a s několikadenním strništěm, mi byla ve všech předchozích nadprůměrných dobrodružstvích blízká. Tady je hrdinou z masa a kostí jen co se emocí týče. Zbytek pokulhává. Respektive já viděl spíš snahu o citlivější než civilnější pojetí Bonda. V dlouze odkládané oběti koronavirové pandemie mu nicméně tvůrci nabídli řadu hereckých výzev. A ty Craig chytil za pačesy. Celé to začne u hrobu milované Vesper Lynd, skončí s rovněž milovanou Madeleine při telefonickém hovoru, u kterého zaslzí nejedno oko. Mezitím vším se skládají starší zápletky s novými, řada starých postav dostává svých pár minut slávy a upřímně jsem se ve všech těch spikleneckých liniích místy ztrácel. Navíc Rami Malek na záporáky Javiera Bardema a Christopha Waltze nenavázal, nepomáhají mu s tím hlavně věty, které rvou za uši. A za těmi velmi málo joky evidentně stojí Phoebe „Potvora“ Waller-Bridge. Problém jsem měl i s akcí. Ano, kamera se mazlí s velkorysými scenériemi a hned hororový prolog pod ledem velmi potěší, ale třeba při akci v Norsku v autě prchající Bond třikrát totožně žďuchne do svých pronásledovatelů (potřetí jsem už vážně skoro zívnul), naštěstí vzápětí leccos vynahradí štvanice v lese utopená do mlhy. Finálové střílení po chodbách (prásk – padající žoldák – prásk – padající žoldák) opravdu nápadité není. Čekal jsem víc. Slabé čtyři hvězdy. (21.10.2021)