Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Skutečného Karlovosyna ve filmu nespatříte, scénář totiž stoletému dubu předznamenal natolik složité fyzické kreace, jako chůzi, artikulovanou mluvu, močení se spuštěnými lacláči a žití, takže jej pro sichr v podobně vypjatých momentech dubloval padesátiletý kaskadér Zgustavasyn..... někdy to sedne, takové to severské zastření charakterů, jízda po povrchu a nenásilné čvaňhání v absurditách. Zde to sedlo jako Jonák do cely. Takže: chci slona, míti ufiknuté klenoty a bumpráskřachanda, stejně bude jen tak, jak bude, no ne? (26.08.2014)

Spíše než k Forrestu Gumpovi, který je zdaleka nejkompaktnější, bych Staříka přirovnal k Bejaminu Buttonovi. Ten koncept je krom mysteriózního nádechu Buttona podobný, bohužel ani jeden z filmů není dotažený k dokonalosti. A je to celkem haluz, protože Button mi přišel šíleně dlouhý a rozvleklý, zato Stařík se na dvouhodinové stopáži zdá být místy příliš zkratkovitý a dané flashbacky do historie vždy vybafne jakoby zpoza rožku. V paralele k současnostní dějové linii je škoda, že si Alan nebere vždy alespoň nějaké ponaučení ze své bohaté životní cesty, takže obě linky ani nepůsobí příliš provázaně. Je třeba ale dodat, že i přes zmíněné drobnosti jde o velmi zábavný film. 75% (29.03.2015)

Na severských filmech se mi moc líbí, že jsou reálné tak, jako samotný život. Žádná přehlídka metrosexuálů a modelek, ale hrají zde obyčejní, normálně vypadající lidé. Zcela odlišný styl a to je pro mě vždy příjemná změna a oddych. Stejně tak to bylo i u Stoletého staříka. Čekala jsem rozvláčný a milý příběh se speciální dávkou humoru a to jsem taky dostala. Je to neuvěřitelné a svým způsobem napínavé dobrodružství jednoho starého pána, který za svůj život zvládl těžko uvěřitelné věci a setkání, ale útěk z domova důchodců se mu vydařil. Já jsem spokojena. Dvě hodinky utekly jako voda. (12.11.2016)

Knihu jsem nečetl, ale filmová adaptace Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel, ze všeho nejvíce připomíná skandinávského Forresta Gumpa seniora natočeného ovšem formou šílené balkánské crazy komedie (a občas dokonce podbarveného i nefalšovanou šílenou balkánskou dechovkou). Takhle nějak by asi vypadal evropský remake Forresta Gumpa, kdyby ho v mezinárodní koprodukci točil Emir Kusturica. A možná by tam ještě propašoval špetku vypůjčených motivů ze Svérázu národního lovu (a rybolovu - kráva/slon v letadle, ruská atomová ponorka u skandinávských břehů etc.), jenomže s postavou svérázného amatérského pyrotechnika navíc. Hlavní hrdina se gumpovsky proplétá významnými událostmi 20. století, setkává se s diktátorem Francem, fyzikem Oppenheimerem, Stalinem, Reganem, Gorbačovem, a mnohými dalšími slavnými postavami světové historie v takové koncentraci, až to trochu připomíná našeho Járu Cimrmana. S ním má společnou individualistickou koncepci dějin - Allan (stejně jako Cimrman) je největším hybatelem dějinného vývoje. Vzpomeňme na film Jára Cimrman ležící, spící. Nejde ovšem o mystifikaci jako v případě českého zneuznaného génia, tvůrci si nepomáhají klasickou pseudodokumentární formou, a ač se Allan setká třeba také s fiktivním bratrem Alberta Einsteina, výsledkem je naivní, veselý, možná ale až příliš ulítlý film. To píši hlavně v korelaci s tím, že zásadní složkou díla je onen typicky skandinávský černý humor, který ovšem často umocňuje absurditu zobrazovaných faktů. A mluvíme-li o absurditě, hned tu máme další literární spojnici - haškovského švejkování. Na rozdíl od dobrého vojáka Švejka ale tvůrci nevybavili svého hrdinu nijakým hlubším poselstvím (alespoň co se filmové podoby týče), jeho postava není vykreslena na pozadí traumat světové války, je to ryze popkulturní záležitost. A tím se vlastně obloukem vracím k Forrestu Gumpovi. Stařík je svérázný film, osobně znám ale celou řadu lepších severských komedií... (29.05.2014)

O snímku "Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol" som hodne toho počul, väčšinou to boli kladné názory a pomerne nadšené reakcie. Vraj je to výborný, zaujímavý a nevšedný filmový počin. V roku 2013 ho natočil, v multieurópskej koprodukcii, švédsky režisér Felix Herngren. Nie som zrovna priaznivec európskej produkcie, tak mi trvalo viac ako osem rokov, pokiaľ som sa odhodlal si ho pozrieť. No priznám sa, že som ho zhliadol viac menej náhodou, keď to vysielali na jednom televíznom kanály. Dokázalo ma to vtiahnuť do deja, ktorý bol hodne uletený a dokázal som to dotiahnuť až do záverečných titulkov. Bolo to absurdné, zábavné a miestami aj dosť brutálne. Ale v nijakom smere ma to ničím neprekvapilo, neohúrilo a ani nešokovalo. Malo taký ten lacný televízny look európskych kino filmov, ktorý mi proste vadí. *** (11.03.2022)