Symfonie strachu

Pódiová budka aneb Frodo Pytlík hraje o život. Rychle odsýpající klavírní thriller, ve kterém má hlavní hrdina za úkol zahrát nezahratelnou skladbu a zachránit tím život nejen sobě, ale i své milované. A samozřejmě je tu ještě nějaké to mystérium navíc. Výborná hudba, dobrý námět a ucházející Wood. Nic víc jsem ani nechtěl. 80% (10.12.2014)

Vyborny bezvychodiskovy thriller, ktory je vlastne len konverzaciou medzi dvoma postavami v trocha nezvycajnej situacii za doprovodu nadhernej klavirnej hudby. Napad za sto bodov, prevedenie uchadzajuce, len za scenarom mohol sediet trocha odvaznejsi clovek, aby to nemuselo skoncit takto priemerne. Na konci ked tam spievala, to do nej mohol John krasne napalit... (05.02.2014)

Eugenio Mira. Hmm, to jméno si budu pamatovat. Grand Piano je vzdáleným příbuzným Telefonní budky Joela Schumachera a thrillerovým kamarádem snímků Briana De Palmy, jako třeba.........Hadí oči. U prvního příkladu vidím spřízněnost příběhovou. U druhého, způsob, jakým režisér a kameraman pracují v rámci omezeného prostoru, u Grand Piana konkrétně v prostoru koncertní síně. Napětí by se díky pečlivě zvoleným záběrům, v nichž kamera poletuje v prostoru, dalo doslova krájet. Ale nejen to, vše je výborně sestříháno, nasvíceno a celkově natočeno se zjevným potěšením v detailech, což poukazuje na profesionalitu tvůrců. Body strhávám za momenty, kdy film opouští koncertní síň a vydává se po ohraných thrillerových kolejích do sféry průměrnosti. Kdykoli tak učiní, atmosféra hustého napětí zmizí. A také za vyvrcholení příběhu, kde mělo napětí gradovat a nikoli stagnovat a upadat. V rámci žánrového cvičení byste tento film, nicméně, minout neměli. 7/10 (08.03.2014)

Námět na krátkometrážní film zoufale natažený na 90 minut (úvodní titulky - 4 minuty, závěrečné, velmi pomalé titulky - 12 minut (!), dalších 20 minut trvá, než se vůbec začne něco dít). I když jsou ve filmu dobré momenty, herci jsou nevýrazní, tempo uspávací a zápletka působí spíš jako parodie. Hlavní hrdina je tak fenomenální pianista, že zvládne jednou rukou hrát složitou skladbu a druhou rukou SMSkovat. Ze stropu spadne na jeviště tělo a několik stovek diváků a muzikantů uteče ze sálu, jako kdyby hořelo. Na Telefonní budku to nemá ani náhodou. Kritici Variety se teď moc nevytáhli a jsem rád, že jsem to viděl už před Varama a uvolnil jsem si tak místo pro nějaký lepší film. _____Elijah Wood ale hraje na klavír velmi přesvědčivě, zajímalo by mě, zda je to trik. (22.06.2014)

No jo, někdo si chtěl zkusit opajcnout Hitchcocka, to napětí se zazněním činelů, jenže se sám svázal tím, že pianista moc od piána běhat nemůže, aby se někde akčně snažil bojovat proti skrytému protivníkovi. A tak je z toho prostě jen koncert, pro někoho nudný, kde i přes tak jednoduchou, a v podstatě blbou zápletku, se člověk občas diví některým ne zrovna smysl dávajícím věcem. Navíc je to celé uměle natahované, viz první půlhodina, než se vůbec něco začne dít, a pak vše skončí strašně rychle. Poslední pointa se pak dala čekat, ale celkově je nic moc. (30.12.2014)