Hany

Prázdná prázdnota nevypovídající o ničem, ani o prázdnotě samé. Jestli tohle má být pokus diagnostikovat generační frustraci, vzniklo jen hezky nasnímané generační klišé. Scénáristické cvičení s mizerně vybudovanými charaktery, nezajímavě stagnujícími situacemi, které ani při snímání na jeden (tři) zátah(y) nevytvářejí dojem fluidnosti času a prostoru, ale spíš rozpačitého těkání od detailu k detailu a odtud k bezradně zacyklenému celku. Přirozenost hovoru neustále sráží to, že postavy vedle všedního blábolení zdůrazňují i nošení masek a exhibicionistické zakrývání vlastní bezvýznamnosti (je to místy tak úporně doslovné, až to působí naprosto nerealisticky). Podstata frustrace a agresivity tu nejspíš nezáměrně vystupuje jako něco, čeho se tvůrci zpoza bezpeční kavárenských výloh skrytě obávají, ale nejsou schopni tomu dát smysluplný tvar a motivaci. Při odkazu Samira na London Riots se mi ve vztahu k Hany vybavuje výsměšný refrén destrukční symfonie londýnského rappera Plana B: "Oiy! I said Oiy! / What you looking at you little rich boy! / We're poor 'round here, run home and lock your door / don't come 'round here no more, you could get robbed for." Od nejmladší generace bych čekal radikálnost, dráždivost, podvratnost, ne pohodlné neobjevné stereotypy. To si fakt můžu jít dřepnout do Hany Bany a tupě čumět na ulici, kde se už roky děje to samé prázdné, nepodstatné, zato notně uřvané nic. Dvě za odvahu zkusit točit jinak a celkem působivou Žiaranovu kameru. [40%] (28.04.2014)

Ten film mi je i přes řadu chyb sympatický, tak hodnocení proti vší přirozenosti nafukuju, co to jde. Především má být generační výpovědí, ač mám pocit, že vypovídá o generaci, která vlastně neexistuje - Samirovy zkušenosti z bouřícího se Londýna nejdou jen tak přenést do pražské kavárny, kde je největší vzrušení nedosolený kuřecí burger. Jeden záběr to ale táhne, koordinace (až na výjimky) dobrá a především skvělí herci - Kocman je buď sám kretén, nebo hodně schopný, protože z té postavy i přes poněkud banální snahu vložit "hloubku" scénou s otcem dostává něco opravdového. Vadila mi vložená hudba, která vyloženě neguje syrovost jednoho záběru. Dál mi vadila nevyprofilovaná karikovanost mnohých postav. Vlastně mi toho vadilo dost, přesto mám z nějakého důvodu potřebu jít do nadprůměru. Rozhodně je to o stupeň nad Bez doteku. Pokud to takhle půjde dál, další film už se opravdu nefalšovaně povede. 6/10 (28.04.2014)

V květnu mají premiéru dva nové české filmy, přičemž jeden z nich rozhodně stojí za návštěvu kina... a Olmerův návrat jím (nejspíš) není. HANY není typický HEČ (Hezký Český Film), přestože jde o místy vtipnou podívanou se stylizovanými dialogy, za nimiž se ale skrývá dobře odposlouchaný způsob vyjadřování určitých generačních a třídních skupin. Je také formálně výlučným, ale rozhodně ne divácky nepřístupným dílem, jehož - s výjimkou epilogu - zdánlivá jednozáběrovost není tím největším náporem na udržení pozornosti. Rytmu je dosahováno jednak auditivními flashforwardy, které člení dění do jednotlivých aktů, jednak pečlivě načasovanými příchody nových postav (v první půlhodině jsou nové postavy uváděny na scénu zprvu po sedmi minutách) či variacemi stylu (přechod ze steadicamu na ruční kameru ve zlomovém okamžiku v první hodině, který je zároveň příkladem díky postprodukci "neviditelného" střihu). Překvapivě na pozornost náročnější je vyprávění s několika protagonisty, které střídá ohniska zájmu, je uskupeno do vzorců a má metafikční rozměr. Rozhodně ale nejde o nic nepřístupného, protože sebeuvědomělé pasáže jsou v tomto velmi návodné (pokud Foll v cameo roli hovoří o A - B - A1, jde zároveň o strukturu na sebe navazující trojice scén, kdy v první je spor mladého páru /A/, v druhé je odbočka ke starší generaci s vysvětlením /B/ a ve třetí se dostáváme k dalším partnerům v krizi /A1/). A zmiňovaný metafikční rozměr není nic, co by stíralo hranice mezi klasickým a uměleckým vyprávěním, pouze umožňuje významům volně putovat a nabývat nové podoby (symbolika hnijícího království je, doufám, více než jasná, že?). Epilog pak tne do živého, když ukáže, že postavy obývají uzavřený mikrokosmos, z kterého nejsou schopni vystoupit ani umělci, kteří na tento problém svými díly poukazují. Více v exkluzivní kritice. (27.04.2014)

Český Birdman - ale jen tím, že vystihuje, jak hluboko je česká kinematografie pod světem. Mohl bych tak jako ostatní snaživě přičítat hvězdy, protože technická stránka nebo entuziasmus a formální ambicióznost jsou opravdu hodné úcty. Ale to bohužel nic nemění na tom, že Hany jsou bohapustě prázdným, blábolivým utrpením, které koncept naplnily podobně jako svého času Krysař. Katastrofa. Generační refelexe ale tam přeci jen je: Tak jako jsou postavy vesměs jen narcistními kecálky, kteří ze sebe chrlí emocionální i verbální skelnou vatu, tak... tak ani tvůrci toho mnoho smysluplného neřekli. (25.01.2015)

,,TAK MI, KURVA, ŘEKNI, CO TO JE, KDYŽ TO JE… A NE, ŽE TO NENÍ"... /// Mladí lidé vypouštějící z držky hrozný píčoviny (že by intelektuálové?). (Nebo sračky – jak kdo chce.) Po 20ti minutách se vobjeví Ondřej Malý – srdce mé zaplesá, ZBYTEČNĚ! Pavlačový sračky, na který navážou sračky vod jednoho hospodskýho stolu. (TADY NĚKOMU SLUŠNĚ MRDÁ V KOULI. NATOČIT TAKOVOUHLE … UMĚNÍ?…). Pak manželský sračky. Asi za to může hyperbolická elipsa, jenž svedla dohromady hromadu nesympatickejch lidí, pod taktovkou komunistickýho (sorry, ale jinýho člověka, si pod tímhle dílem nedovedu představit) rejži. Tenhle film MUSÍ do světa! Aby všichni viděli, že dokážem držet krok. Neuvěřitelnej PŘÍBĚH vo Praze (Plzni, Brnu, Liberci ... - dosaď si svýho nočního favorita) plný exotů, je opravdu pro silný nátury a nedá se nazvat sračkou. Von tady totiž ŽÁDNEJ NENÍ! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už si ze mě nikdo dlouho nedělal filmovou prdel. 2.) Chcu si pustit něco náročnějšího (ty vole, dej tam radši Goťáka!). /// PŘÍBĚH NE HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.09.2014)