When the Wind Blows
Obsahy(2)
Animovaná adaptace grafického románu „Když vane vítr“ na jedné straně přiláká pozornost tím, že původní hudbu složil Roger Waters a ústřední píseň pro film složil a nazpíval David Bowie. To jsou ovšem jen dodatečné plusy úchvatného díla, které uhrane svou nekašírovanou dojemností a srdceryvností. Film vypráví o postarších manželích Jimovi a Hildě, do jejichž obyčejného usedlého života zasáhne atomová válka. Civilně pojatý film se v zásadě celý odehrává v malém středostavovském bytě manželského páru, který se postupně proměňuje přípravami na rádiem ohlášený konflikt, přesně podle pokynů autentického studenoválečného letáku. Když vane vítr vykresluje možnou hrůzu atomové války současně humorně i mrazivě, ale při tom také zůstává jímavým příběhem o lásce, vřelosti, lidskosti a naději. Film náleží mezi stěžejní díla světové animace jednak díky svému emocionálně silnému vyprávění, ale také pro svou unikátní kombinaci ploškové 2D animace a stop motion animace miniaturních objektů. (Aerofilms)
(více)Recenze (26)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,274║Tržby Celosvetovo $1,143,000▐ ()
"When the Wind Blows" můžeme popsat jako "Hrob světlušek" s důchodci a britským naturelem, ale byť to může dát určitou vágní představu, co od snímku čekat, zdaleka to nepopíše jeho hlavní kvality. Jádro filmu představuje jeho premisa převzatá z předlohy Raymonda Briggse. Ta pojímá téma atomové války a nukleárního holocaustu optikou obyčejného párečku důchodců žijících na venkově, jejichž vztah se za léta společného soužití ustálil do podoby drobných rituálů a přijatých rolí. Od nich se pak odvíjí jejich bezprostřední přístup k hrozbě, která je tak devastující, že ji postavy ani nedokážou pojmout v celé její závažnosti. Co do konceptu vlastně můžeme "When the Wind Blows" označit jako protiválečnou travestii, kde je tradiční obraz atomové války rozkládán obyčejností a lidovostí ústředního páru staromilských důchodců, kteří novou válku neustále naivně poměřují s tou, kterou přežili a z níž se v souladu s dominantní ideologií otřepali. Nicméně postupem času se lehkovážností začnou pronikat hořké až depresivní tóny, když z prvních náznaků začne být jasné, jakým směrem se bude osud stařečků ubírat. Při tom ale film nikdy nehraje prvoplánově na city, ale opět svou působivost staví na kontrastech a diváckém uvědomování si důsledků věcí, kterým postavy nerozumí, případně které si nechtějí připustit. ()
Mně film nesednul. Postavy mi byly protivné, vizuál mi vadil. A bylo mi to líto, protože téma je slibné jak blázen a například Vlákna, která hrají na podobnou strunu, můžu hodně. Závěr, kdy už opravdu začíná jít do tuhého, můj dojem trochu spravil, ale nemohl smazat roztrpčení z předchozí hodiny. ()
Opět jeden z těch polozapomenutých filmů, které si to vskutku nezaslouží. Už jenom kvůli tématu, které, ač dnes ne tolik viditelné, je stále přítomno. - Postarší manželé se poklidným způsobem připravují na možnost jaderného útoku. Manželce se příliš nezamlouvají zásahy do její domácnosti, ale její muž metodicky postupuje podle vládní příručky. Žádná příručka vás ale nepřipraví na to, co je za její poslední stranou. V takovém případě je totiž lepší číst Blbli. ()
Dalsi genialny dospelacky animak. Tentoraz na temu nuklearnej vojny. A uplne ma to zmietlo. Pribehovo, myslienkovo aj formalne. Ta kombinacia stareckej naivity s neuprosnou realitou je spociatku mila, po vybuchu kruta a vo finale emocne zdrvujuca. Velka pecka a ako bonus hudba od Rogera Watersa. 10/10 ()
Príbeh o dvoch dedinských vidlákoch, ktorí si doma stavajú bunker z matracov proti výbuchu atómovej bomby. Je až neuveriteľné že sa film dokázal natiahnuť do 80 minút len pri dvoch postavách v jednom rodinnom dome. Samozrejme, všetko je to tu smerované proti Rusku, dokonca je prirovnávané často k nacistickému Nemecku, ktoré si staroch často pri svojej senilite zmýli. Film bez vysvetlenia, čo sa vlastne stalo, čo nasledovalo a čo sa stalo s dvojicou v závere filmu. Nápad veľmi dobrý, ale potenciál nevyužitý. Pochválim prechody medzi kreslenou animáciou a reálnymi zábermi zničeného interiéru domu. ()
Příprava a přežívání atomového konfliktu po (staro)anglicku. Jestliže se Vlákna zaměřila na dopad nukleární katastrofy na celou Británii (popřípadě Zemi a lidstvo), WtWB se snaží s lehkou nadsázkou zobrazit to samé v mnohem menším měřítku - zde je použito příkladu stárnoucího páru žijícího kdesi na anglickém venkově. V první polovině se odráží lpění na tradicích, britská "suchost" a cyničnost. V té druhé (po výbuchu bomby) však rapidně přituhne a i když celkový efekt na diváka nelze srovnávat s ultradepresivními Vlákny, depresivní pocity a mrazení v zádech se alespoň v mém případě v hojné míře dostavily. 8/10 ()
Postarší manželský pár Jim a Hilda se ve svém domku někde na venkově za Londýnem připravují na jadernou válku podle příručky, které si Jim vypujčil z knihovny. Neberou to nijak zvlášť dramaticky, takže jejich hovory působí docela vtipně, protože naivní manželé si to představují asi jak Hurvínek jadernou válku a nebo třeba vzpomínají na "staré dobré časy" za druhé světové kdy měli pěkně na zeleno natřený bunkr a pěstovali tam zeleninu :). Tahleta naivita trvá celou dobu, což jenom prohlubuje emoce takového smutného příběhu, co asi dětem nepromítali, i když jsou postavičky namalované roztomile dětsky k prohloubení jejich vlastního naivního chování. Upoutá pozornost taky ta zvláštní věc, že v některých záběrech jsou animované postavičky kombinované s reálným prostředím a modely předmětů. A že se na hudbě podíleli David Bowie a Roger Waters je tak asi to poslední kvůli čemu by tenhle animovaný film měl být zajímavý, mě to nepřišlo jako něco příliš podstatného a ani to tam žádný velký prostor nemá. Každopádně ale i přes určitou vleklost v druhé polovině, kdy manželé jakože žijí normálně i v radiací zamořeném rozpadlém domku bez elektřiny a vody, je to působivý film o dopadu jaderné bomby na člověka umocněný tou svou dětskou naivitou a výtvarným zpracováním. ()
Přiznávám se, že jsem nebyl dojatý k slzám jak ostatní. Ale jedná se o velice zajímavý a povedený experimet. Už samotné spojení animovaného filmu a nukleárního holocaustu zní zajímavě. Navíc se tu střídají kreslené pasáže s hranými, předměty jsou jednou opravdové, jednou kreslené. Celou dobu si jen povídají dva ne příliš vzdělaní důchodci ale z každého slova, vyzařuje láska k tomu druhému. Jak řikám, moc povedené, ale něco tomu chybí. 70% ()
Asi před pěti lety mne má velká obliba skupiny Pink Floyd přivedla k tomuto filmu. Řekl bych, že jsem byl určitě jedním z prvních lidí u nás, kdo ho viděl. Po pravdě jsem až do té doby žil v mylné představě, že animované filmy jsou pouze pro děti a že jsou vždy veselé a končí dobře. U tohoto filmu je opak pravdou. Začíná jako pohodový, nikým a ničím nerušený vztah dvou stárnoucích lidí, který se pomalu začne proměňovat v peklo za zvuku hudby jedněch z nejrespektovanějších hudebníků všech dob. ()
Objeveno náhodně díky jednomu z miliónu "top" listů. Nepřekvapila mne spolupráce Rogera Waterse na tomto snímku, který opravdu zpočátku vypadá jak oficiální vládní výukové video. Možná i díky tomu bylo pro mne těžké si najít k postavám cestu. Všechny pochyby a nedorozumění však odvál vítr, stejně tak jako odvál svět Jima, Hildy a vlastně i můj. Vysoká laťka Vláken zůstala nepokořena, nicméně husí kůže posledních 30 minut spolehlivě ukázala, že Murakami si pět hvězd zaslouží. ()
Očividná reakce na Vlákna, která asi Británií solidně zamávala, a asi nejdrsnější animák, co jsem kdy viděl (Hrob světlušek je oproti tomuhle slabý odvar). Od páté hvězdičky to dělí velmi málo, třeba interakce postav s širším prostředím, ale dohromady solidní nářez a místy mě mrazilo až běda. 90% ()
K tomuto animáku jsem se dostal díky skladbě When the Wild Wind Blows od Iron Maiden, která je do značné míry inspirována neveselým příběhem ústřední dvojice. Ke shlédnutí zde. ()
Animovaný film, skôr taká satirická verzia britského filmu Vlákna, o jednoduchosti postaršieho páru na prahu senility - akurát že oni seba naivne zaradujú ešte do stredného veku. Pád atómovej bomby riešia po svojom, naivne a len na základe vládnej priíručky, ktorá však neodpovedá na všetky okolnosti, ktoré atómovku sprevádzajú. Animácia je veľmi jednoduchá a musím priznať, že sa mi ani nepáčila. Starecká zábudlivosť a naivita (nespomínam ju toľko veľakrát nadarmo) dodáva filmu kúsok humoru (spomínanie si na staré "zlaté" časy počas 2. sv.v, neustále mýlenie si Rusov s Nemcami). Ale celý čas som očakával, že ich naivita už raz konečné narazí na tvrdú realitu a bol som zvedavý, ako sa s ňou vysporiadajú. Bohužiaľ ona neprišla, a tak aj kvôli tomu, aj kvoli animácii, musím íst s hodnotením nižšie. Každopádne je to zaujímavý námet. Hodnotenie: 65% ()
To byla síla! Málokdy dávám experimentům vysoký počet hvezdiček, ale tady to jinak nejde! Úplně z toho dýchají emoce, člověka to zasáhne přímo do srdce a srazí na kolena... Sladká nevědomost postaršího páru žijícího pravděpodovně spoustu let ve šťastném manželství v kontrastu s neodvratným brzkým koncem utváří neopakovatelnou atmosféru a já můžu jen říct - tohle se FAKT povedlo. 92% ()
Hudba - Roger Waters (ex-pink floyd) ()
Sice vím, že vládní příručky obsahovaly spoustu blbostí, ale silně pochybuji, že by jejich vydavatelé jaksi opomněli zmínit, že radioaktivní spad není vidět a že pít déšť po pádu vodíkových bomb je asi jako cumlat arsenik. Jinak bych příběh naivního manželského páru přijal velmi rád a nechal se dojmout. Ale právě díky nevěrohodnosti obsahu na mě film působil spíše jako absurdní satira než depresivní balada. Kombinování různých druhů animace je skvělé, hudba výborná a obsah naléhavý. Tvůrci s ním však mohli naložit o poznání lépe. V tomto případě tak, aby osud důchodců závisel na skutečné beznadějnosti jaderné zimy a nikoli na jejich vlastní neznalosti. Nicméně závěr, který věrně ilustruje zoufalý útěk k iracionálnu, je skutečně skvělý. 65% Should we pray, dear? ()
Jde o důležité dílo v historii animace. Zabývá se jako jedno z mála v tomhle žánru nukleární katastrofou. Pokud vím, tak atomovou bombou v animaci se zabývalo z celovečeráků jen tohle a Barefoot Gen. Narozdíl od vzpomínek na mládí v Hirošimě, je to o páru důchodců, kteří si s katastrofou neví rady. Více než protiválečná satira je to o metafora toho , že hrdinové - běžní staří Britové - si nedokáží poradit se současnými problémy. Nukleární válka je to podle mě spíš jen způsob, jak to ukázat. Takový kontrast velkého, neřešitelného problému a staré generace, která je nějak zvyklá "jak to funguje" a nechtějí to změnit. Hrdinové řeší vytváření krytu za pomoci kutilství ve stylu Pat a Mat, používají vládní příručky a největší starost je, že se jim připálí koláč, když budou v krytu. Hlavně si dát čaj o páté. Je tu taky dost vzpomínání na druhou světovou a "jak to bylo o dost jednodušší". Animace skvělá, je tu kombinace modelových prostředí a kreslené animace. V něčem je to trošku frustrující - kvůli naivitě hlavních postav, ale o tom to prostě je. A konec je prostě fakt depka. ()
Krásný ale bolestně tragikomický film spojující jaderný holokaust s mentalitou ukázkového anglického důchodce a jeho naivitou a optimismem (a ignorací) čerpaných ze zkušeností minulé války proti Frickům. Aneb když mě hoří obývák ale já si na gauči stále říkám, že je vše v pořádku. Nakonec musím vyzdvihnout kombinaci kreslené animace a reálných objektů. ()