Ladíme!

Chuť přiživit se na Glee dorazila na velké plátno se zpožděním, ale stále ještě včas na to, aby se publiku alespoň částečně strefila do vkusu. Ona snaha nesměle parazitovat na populárním seriálovém dílku je ale spíš na škodu. Jakkoli se Pitch Perfect snaží přijít s absurdním humorem, vychází mu to jen občas a nečekaně laciné úlitby cílové skupině v podobě zvracejícího humoru vysloveně zarazí. O to větším překvapením jsou pak povedená aranžmá veškerého přítomného popu, na která chtě nechtě slyším a taková Just a Dream skoro vyrazí dech. Díky úsměvu Anny Kendrick se nakonec vyloupnu s průměrným hodnocením, a to i přes rozčilující nerozhodnost, zda film chce být parodií na filmy o cestě ke slávě nebo bude právě jedním z nich. V důsledku by vlastně ani nemělo jít o zklamání, protože snímek je čistou klasickou žánrovkou a je jen a jen mojí chybou, že jsem čekal něco víc. (17.12.2012)

celkově vlastně dost zábavná záležitost, ale někdy během druhé poloviny, kdy jsou ta pěvecká čísla už celkem ohraná, výplň mezi nimi za moc nestojí a vtipu je taky jako šafránu (to vlastně platí o celém snímku), se bohužel naplno projeví jakýsi typický syndrom tohoto typu filmů - trapné vtipkování, rádoby dojemné řeči, předvídatelné finále a tak dále, přičemž mi akorát není jasné, jestli to tvůrci neudělali všechno záměrně.. Anna Kendrick je každopádně k sežrání a většina těch pěveckých vystoupení je tak nějak vlezle chytlavá, takže nějaká nespokojenost není rozhodně namístě.. ačkoli je fakt, že když ve filmu krátce zazní Chelsea Dagger od The Fratellis, je to v té záplavě popových melodií moc příjemná změna.. celkově hodně sympatické 3 hvězdy ... P.S.: u těch hudebních scén jsem si mockrát vzpomněl na tuhle scénu z prvních Prciček :) P.P.S.: připojuji se k žádosti o unrated verzi scény ze sprch :) (11.12.2012)

No nečakal som takto dospelácky vedený teen rom - com. Sladkostí tam bolo minimálne, klišé dalo zabrať, ale malo svoje opodstatnenie a postavy, ktoré by sa v prevedení inými hercami stali hnojivom pre odcudzovanie, sú presne po chuti. Ja som akosi vygrcal komentár, ktorý nieje presným prevedením mojich pocitov, ale v skratke to zatiaľ stačí. (12.01.2017)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Nevím, co všichni pořád mají proti popu. Jasně, filmy jako High School Musical jsou skutečně hudební brak, ale tady se naopak můžeme zaposlouchat do kvalitně zazpívaných písniček. Dějově je to sice jen průměrný příbeh zasazený do prostředí vysoké školy, ale pokud jde o Acappelly, tak jsem pro všemi deseti. Obdivuju lidi, kteří dokážou tvořit plnohodnotnou hudbu pouze svým hlasem a právě z tohoto důvodu jsem si film celkem užila. Navíc jsem ráda za odkaz na Snídaňový klub, který jsem neviděla, ale teď mám další tip na film, na který bych se ráda v budoucnu podívala. ~(3,3★)~ (08.06.2013)