Bunker Palace Hôtel
Režie:
Enki BilalScénář:
Pierre ChristinKamera:
Philippe WeltHudba:
Philippe EidelHrají:
Jean-Louis Trintignant, Carole Bouquet, Maria Schneider, Roger Dumas, Jean-Pierre Léaud, Svetozar Cvetkovič, Mira Furlan, Ljuba Tadič, Hans Meyer (více)Obsahy(2)
Postapokalyptická futuristická vize totalitního státu, ve kterém se schyluje k občanskému převratu. Vládnoucí vrstva proto hledá bezpečí v úkrytu podzemního hotelu, který byl před mnoha lety vybudován právě pro tyto účely. Do jejich bunkru však pronikne špiónka z řad povstalců, která se díky své nátuře záhy stane podezřelou. I přesto je jí však umožněno pozorovat běsnění upadající vládnoucí vrstvy, která si láme hlavu nad osudem svého vůdce, jenž se v úkrytu vůbec neukázal. (Cinemax)
(více)Recenze (28)
Já musím dát plný kotel, protože tohle je jeden z nejtěžších filmů na pochopení, který jsem viděl. Aby to celé člověk lapil, je opravdu potřeba seriózně zapojit tu věc za očima, protože bez velké dávky přičinění nemá šanci pochopit do detailu, o čem vlastně celý film byl. Já sám si nejsem jistý, jestli moje interpretace je jediná možná. Jedná se o film z fiktivního totalitního státu, kde se zdá být revoluce proti vládní garnituře ve finální fázi. Papaláši se tedy odebéřou do podzemního luxusního komplexu, kde mají přečkat nejhorší chvíle. Celý úkryt i s jeho "zasekaným" personálem a režimem je velmi bizarní. Do komplexu se dostane taky mladá odbojářka, která se pokouší zjistit co nejvíce informací o Prezidentovi a hlavně získat "nějaký důkaz". Také je zde další odbojář, který se se změněným obličejem pokouší Prezidenta zabít. Není divu, že atmosféra zanedlouho zhoustne, což je částečnou vinou i podivné nepřítomnosti Prezidenta. Tu podporuje popudivá hudba, znepokojující zvuky a podivné úkony či chování postav. Dále už spoiler: Poté co se za sílícího vzdáleného rachotu situace promění z pohodičky na studenou díru v zemi, se do bunkru provrtá sofistikovanej železnej krtek s bombou, a všechny zabije. Zachrání se jen mladá odbojářka, kterou již odhalenou ve výtahu nahoru přivítá sám totalitní Prezidnent s tím, že starý svět právě skončil smrtí elity a že už buduje nový, lepší svět. Podstatná informace je však ta, že celá právě pohřbená elita byly Prezidentem dokonale sestrojení roboti, kteří vládli státu a lidem, o čemž chtěla hlavní hrdinka pravděpodobně celou dobu získat důkaz. Co nelze odhalit je fakt, zdali je sám Prezident perfektní autoritářský robot, tedy zdali robot nabízí příměří jen v podobě výměny figurín, nebo zdali je člověk, který se zmýlil ve využití robotů ve vrcholných postech státní moci. KS. Haluz jaká se jen tak nevidí! Doporučuju k poškrabání na hlavě! ()
Hutnej atmosférickej bizár. Divák se toho dozví tak málo, že i překvapivé rozuzlení, které pravděpodobně staví vše, co si divák o daném fikčním světě dosud myslel, na hlavu, člověka příliš moudrým neudělá. Každopádně je to film podnětný a dá se o něm následně dlouze uvažovat a rozebírat jej. Ale prim hraje ta atmosféra. Už opravdu dlouho jsem neviděl film s tak koncentrovanou atmosférou totálního zmaru, špíny, konce civilizace. Povinnost pro nemainstreamové fanoušky temných koutů kinematografie. ()
Film se soustředí na atmosféru a dělá to moc dobře, sice mě v tom příběhu unikala řada souvilostí, ale díky těm kulisám, obrazu a hudbě si mě na hodinu a půl dokázal hravě přidržet a udržet mou pozornost a zvědavost. ()
Megapodivnost, kde děj naprosto nedává smysl a tak jsem ho vesele ignoroval. Bavil jsem se sebejistým výkonem Trintiganta, ale hlavně totálně depresivní atmosférou. Vše je šedé a absurdní. Nejvíc mi utkvěla tlustá dýchavičná robotka. Byla opravdu veskrze znepokojující. A ty postapokalyptické omalovánky ve scénách na povrchu byly také pěkné. ()
Orwellovské téma pro francouzsky. Z filmu srší atmosféra 1984 na sto honů... pardon framů, i když se jedná o jiné téma. Enki Bilal s česko-jugoslávskou krví dokazuje, že v malém prostředí s několika herci jde odehrát zajímavý příběh s "šokujícím" závěrem. Navíc nejen, že má režijní talent, ale literární a malířský. Další tvůrce, jehož uměleckou kariéru bude zajímavé sledovat. ()
Někdy mi zkrátka jen atmosféra nestačí. 3,5* ()
Dosť bizarné, ale svojim spôsobom aj originálne a lákavé, a to z mnohých dôvodov. Jedným z nich je napríklad absencia akýchkoľvek prostriedkov a pomôcok potrebných na pochopenie hlavnej pointy, alebo aspoň k ucelenejšiemu pochopeniu postapo prostredia, v ktorom sa aktéri pohybujú. Nie je jasné čo je to presne za revolúciu, prečo, načo, začo, kedy.... jediné čo je jasné je prítomnosť akéhosi hnutia, ktoré bojuje proti súčasnej prehnitej vláde a veľmi zlý stav životného prostredia (hrozne kyslý dážď). Hlavu sa snaží zamotať aj mindfuckové zamiešanie kariet v podobe robotov, kde na to, kto je robot a kto nie, príde divák až na samotnom konci, to kvitujem. V rámci konca prišlo však jedno veľké sklamanie. Hlavným dôvodom je, že divákovi nebolo umožnené prísť celej veci na koreň, bez poznania obsahu tej správy, ktorú hlavná hrdinka dostala v bunkri, a ktorú mala predať ďalej to asi ani nie je možné. Avšak odhliadnuc od negatív má film jedno obrovské pozitívum - depresívnu atmosféru a prostredie, ktoré pocitovú stránku diváka môže ovplyvniť dosť nepríjemne. Ja mám niečo také veľmi rád, takže týmto mi film náramne ulahodil. 70/100 ()
Hele, neboli tí roboti metafora? ()
Bizarní snímek odehrávající se v nedefinované minulosti/současnosti/budoucnosti, který ignoruje strougyho touhu po informacích o důvodech tristního stavu světa, ilustrovaného hned zpočátku na triviální předpovědi počasí, a místo toho ho nechává sledovat několik bývalých členů vlády, skrývajících se v postupně se rozpadajícím podzemním bunkru, kde čekají na příchod prezidenta. A tak strougy sleduje sofistikované opravy kazících se robotů ve stylu majznout ho po palici činkou, "rafinované" svádění do podzemí se infiltrované rebelky či do nikam se vytrácející rozmluvy postav, založené na událostech, které se evidentně staly v době ve filmu nezobrazené a nebohému strougymu tak mnohdy nedávající pražádný smysl. To vše pozvolným tempem směřuje ke konci, který následně celý film převrátí vynalézavě na hlavu a přesto se strougy nic významně předchozí události vysvětlující nedozví. A co následně udělá zmatený strougy? Nadšeně zatleská, udělí lepší 4* a zvolá:"Jen více podobných filmů, prosím!" ()
Celková výstavba příběhu, mírně mimózní jednání postav, hra s jazykem, postupná zkáza bunkru i mezilidských vztahů je na velmi solidní úrovni. Zpočátku mi chybělo víc naznačit něco o odboji a něco více o Holmovi, abych byl stoprocentně spokojený. Ale SPOILER!!!!! když jsem uvědomil, co vlastně film naprosto nenápadně říká, že totiž jde o válku robotů proti lidem a vyhlazení i té nejmenší skupinky z řad vlády, která přežila, KONEC SPOILERU musel jsem zvednout i hodnocení. Ten film nemá chybu. ()
Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. ()
Úvod pekne vtiahne diváka do svojich osídiel, po výtvarnej stránke nabudí na skvelý postapo a dá nádej, že sa budeme baviť. Možno trochu ináč, ale predsa len. Po premiestnení deja do titulného priestoru, film spadá do neidentifikovateľnej zmesi komédie, špionážneho thrilleru a sci-fi a pekne budovaný záujem zmyslov nás divákov, hádže do pisoáru. ()
Podrobná studie řízené (auto)destrukce.. Hodně těžká atmosféra, nápaditá alegorie a divnost s koncem, který lze vyložit na několik způsobů..... Nevšední zážitek. ()
Bunker Palace Hotel, film, jehož fikční svět vyvolává spoustu otázek, ale neodpovídá na žádné, a ne tak, že neodpovídá explicitně, ale nevypomáhá ani s jakýmikoliv náznaky, umožňující lépe pozorumět specifikům daného světa. Cílená snaha neinformovat jako by byla vůdčím principem, v tom by ostatně ležel i kámen úrazu ve srovnávání s orwellovským 1984. Film Enkiho Bilala není oproti Orwellovi vůbec explikativní a tam, kde Orwell vysvětluje zákonitosti totalitního světa, Bunker Palace Hotel jen nezúčastněně sleduje skupinku lidí před rozsáhlými změnami (revolucí?). Chybí v podstatě jakákoli souvztažnost – a to kauzální (co se vlastně (nahoře) děje a proč se tak děje) nebo časová (co se dělo předtím a proč to vedlo k této situaci). Vyprávění rovnou rezignuje na komunikativnost a možnost jej šířeji kontextualizovat. Snímek lze tak považovat za otevřené dílo, nezabývající se divákem, jinak řečeno nejdoucí mu vyprávěním naproti. Radikálně sevřený film vybízející k intepretacím o zákonitostech zobrazovaného světa. ()
Pochmurná nuda. ()
Enki Bilal sa zase hra na artovych velikanov ako bergman, Tarkovsky, Fellini alebo Antonioni .. najviac ma dostala veta, ze upadajuca vladnuca vrstva si lame hlavu nad osudom svojho lidra, ktory sa vobec neukaze. Na zaklade coho vieme ze vladnuca vrstva upada, co to sposobilo, preco upada, ako a kym boli nastrartovane procesy udajneho upadku tej vladnucej Vrstvy ? Odpovede na tieto otazky nepozna nielen divak, ale ja myslim, ze ani scenarista! 45 % ()
To aké ma Bilal výtvarné cítenie je obdivuhodné, a svet ktorý stvoril je bez debaty fantastický, jedna z najlepších totalít aké som kedy videl. O to viac zamrzí, že hoci film nie je zlý, s takým výtvarne krásnym svetom by sa v rukách nadanejšieho režiséra mohlo jednať o film na úplne inej úrovni. Takto je to iba zaujímavé. 3,5*. ()
Snímok na mna neurobil velký dojem, okrem začiatku a konca je to len skrývanie sa v akomsi bunkri, bez nápadu, bez myšlienky spolu s divnými až hlúpymi dialógmi. Maličké plus za obsadenie chorvátskej herečky Miry Furlan. Hodnotenie: 50% ()
Na konci by se hodilo nějaké vysvětlení co jsem za tu hodinu a půl viděl, protože z děje se dá poznat jen velmi těžko. Respektive možné verze jsou dvě, jedna depresivnější než druhá. Postavy sice hodně mluví, ale nic podstatného neřeknou. Nesouvisející dialogy ještě víc matou a překrásný vizuál a vypiplané aranžmá scén svádí pozornost na formu a upozaďuje obsah. Režisér nehraje s divákem fér hru, neodhaluje mu ani motivaci postav, ani mu nedává klíč k pochopení reálií. Převládajícím dojmem je pocit bezútěšnosti a podivně hysterické bizarnosti. Ale i to stačí, zvlášť když je prostředí tak neodolatelně atmosférické, jako tady. ()
Já nevím. Po stránce atmosféry mě to zas tolik nechytlo (dle komentářů jsem evidentně v menšině), byť musím uznat, že některé scény, kamera a hlavně výběr hudby (to byl snad největší klad celého filmu) se povedly. Jo, a hraje tam můj oblíbený francouzský herec, Jean-Pierre Léaud. Ale co se příběhu týče, tak si vůbec, ale fakt vůbec nejsem jistý, jestli jsem to pobral správně. JAK JSEM TO TEDA POCHOPIL JÁ - V postapokalyptickém světě se vláda schovává někde pod hotelem, ale netuší, že se blíží převrat a že se je snaží vybít skupina povstalců. Protože se film odehrává v budoucnosti, máme tu roboty, kteří prostě slouží, ale jak o nich mluví, jsou to všechno staré verze (tady mě napadlo, jestli náhodou "starými verzemi" nemyslí lidi, kteří pro vládu otrocky makají, slouží jí a celkově jsou jako roboti, jenže lidé dělají chyby a oni chtějí služebnictvo, které by bylo bezchybné). Nakonec se ale dozvíme, že povstalci jsou ve skutečnosti vyvinutější verze robotů, která přišla vyhladit vše, co zbylo z lidské existence, zbaví - Starý - svět lidské vlády a s jejich vyhubením začne Nový svět - svět, kde vládnou roboti. Úplně na konci se hlavní hrdinka dostane k prezidentovi, kterého ale nezabije - soudě z toho, co se při jejich dialogu dělo v obraze byl buď celou dobu robot a nebo se jaksi "uprgradoval", hlavně aby mohl být u moci i v novém světě. Jenže nevím, která z těch dvou možností je ta správná a ani nevím, jestli ta holka byla robot taky. Evidentně jo, ale nikde jsem to neviděl naznačené. Ale taky je tu možnost, že to tam bylo a nevšiml jsem si toho. A myšlenka je tedy taková, že když se budeme snažit vytvořit něco dokonalého (robota), může to v budoucnu zničit nedokonalé (lidi). KONEC MÉHO VYSVĚTLENÍ. Tím pádem ta myšlenka není bůhvíjak přelomová, protože zde už mnohokrát byla. Jak jsem ale psal na začátku, sám si nejsem jistý, jestli to tak fakt bylo, tak se mnou moc neřiďte, přece jenom, já nejsem zrovna inteligentní člověk. Evidentně se v tom skrývá něco víc, něco hlubšího, co mi prostě uniklo. A jestli tam šlo o něco úplně jiného, tak jsem totální debil. Každopádně film je to zajímavý, musí se u něj fakt přemýšlet a já takové filmy mám moc rád, byť ne je vždy pochopím úplně dokonale. Ale jde to snad? Copak zrovna tenhle typ filmů musí mít přesně jen jednu interpretaci? Co se hodnocení týče, tím, že se u toho musí přemýšlet, bych to trochu nadhodnotil a místo silných 3* dal slaboučké 4*. Jenže když tenhle film srovnám s jinou hodně divnou francouzskou sci-fi, u které se taky musí přemýšlet - Black Moon - tak se mi Black Moon líbil víc, jelikož podle mě líp fungoval v symbolech a jeho finální myšlenka byla podle mě o něco méně používaná a snad i víc k zamyšlení. Jenže Black Moon ode mě dostalo 3* a jestli se mi tenhle film líbil míň, tak bych musel oběma dát 4*. A mě prostě Bunkr hotelu Palace nepřišel tak dokonalý a geniální, abych mu tu 4* nakonec přidal. Takhle mu dám ale silné 3*, což i tak není špatné hodnocení. A co se Black Moon týče, tam ty 4* možná nakonec dám i tak, protože přece jenom, udělal na mě dojem a byl dost promyšlený. To už sem ale nepatří. Silné 3* () (méně) (více)