Alphaville

Godarda jsem nikdy moc nemusel. Zavedené kinematografické postupy sice boří hezky, ale koukat se na to nedá. A vyznavačem experimentů nejsem. Tady by se lineární příběhová linie hodila dodržet, potenciál tu je. Ale roztříštěnost, neskutečné hudební motivy a zvukové efekty, naprosto neatmosférická kamera, bez nápadu, to vše celý film jako film spíš ničí. (27.06.2011)

Agent Lemmy je mi sympatický jako neštovice, ty pravé. Ve filmu se citují celé básně, o tolik je nešťastnější, že jsou milostné scény mezi agentem Lemmym a krásnou Natashou bez jakékoliv vášně a pravost citů je uvěřitelná asi jako mnohonásobný orgasmus u pornohvězdy. V budoucnosti vzdálene stovky světelných let si v Godardově podání musíte zvyknout, že bude budoucnost vypadat, jako přežitá minulost. Prostě je to starý film, musí tedy táhnout myšlenkou, nikoliv exteriéry. Alphaville je představa vzdálené dystopické budoucnosti, ve které bude potlačeno vše co není exaktní a logické, podobně jako třeba ve filmu 451° Fahrenheita, který vychází ze známé knižní předlohy. Hlavní mocenskou entitou společnosti je superpočítač Alpha 60, který sbírá data, analyzuje a vyvozuje logické závěry, těmito závěry se pak musí společnostu řídit. V tomto filmu však počítač filozofuje o čase v metaforách a značně nevědecky! V první přednášce z Fyziky, kterou jsem měl, přišel pan docent Malinský a skoupě prohlásil: ,,Čas je kvantový a relativistický, plyne sám od sebe ze své podstaty!" Tak nějak by měl exaktní počítač mluvil. Pravidelně se ve filmu objevuje Einsteinova rovnice E=mc2, zajímalo by mě kolik diváků ví (bez googlování) co znamenají jednotlivé znaky v rovnici obsažené. Ta rovnice je tam z jediného důvodu - je totiž slavná. Snad to někomu způsobuje radost, že zachytil nějaký odkaz. Godardův film, U konce s dechem, mám v top desítce, na tomto krásném snímku mě zaujaly filmařské postupy, ale v Alphaville si je vychutnat nemohu, protože je všechno špatně. Láska působí pavlačově, poezie chladně a myšlenky jsou nesourodým slepencem impotentních výroků. Jde o exploitační film, taky si užijete pár bezvadně trapných akčních scén a dokonce jsem se dočkal automobilové honičky jako vystřižené z turecké detektivky Hadr . Kvůli této hromadě hoven musím být kritický. Nejlepší jsou uživatelé, které se v kometáři nezapomou pochválit za svůj vkus, protože tohle je přece film pro "náročné". Zlatej Solaris. Nebudu přemýlat o myšlenkách obsažených v tomto filmu, protože mě prostě nezájímají a chci na ně zapomenout. (09.01.2012)

Podobenství, které velice vzdáleně připomíná absurdní, lehce halucinogenní a těžce depresivní dílo Terryho Gilliama "Brazil" z roku 1985. Jenomže ostře kontrastní obraz sterilního města "Alphaville" s násilně vypreparovanými emocemi sice disponuje zdařilou a docela originální vizuální stránkou, ale navzdory tomu ho nedoprovází atmosféra koncentrovaná do té míry, aby mohla vyvolat nějaké intenzivnější pocity úzkosti nebo sounáležitosti. A osamělý pěšák s jednou směšnou malou pistolkou by ve skutečnosti mohl jen stěží vážně ohrožovat celý důmyslný systém řízený superpočítačem Alpha 60. Na druhou stranu bych chtěla nějak zohlednit rok vzniku, takže prozatím to vidím na 3,5* (01.02.2012)

Ufff ... ano to je to správné slovo, kterým by se dal shrnout celý film. Nejvíc mě zaujaly popravy v bazénu a creepy hlas hlavního počítače, určitý noirový feeling a některé záběry (třeba to parkoviště plné aut na konci), ale jinak prostě divnej film, u kterýho se ani nebudu snažit přemýšlet o jeho smyslu. (04.01.2020)

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)