Muž bez minulosti

Jak bývá u režiséra Aki Kaurismäkiho zvykem, opět se věnuje lidem na okraji společnosti. Tentokrát sledujeme příběh muže, který kdovíproč přijíždí do Helsinek, hlavního města Finska, ale sotva večer vystoupí z vlaku, je v místním parku přepaden a okraden. Po ráně do hlavy však ztratí paměť. Najde útočiště v komunitě dělníků, kteří bydlí v plechových a unimo buňkách na kraji města u přístavu, ale brzy si musí najít práci, aby si vydělal na nájem. Brzy poznáme životy dalších „místních“ obyvatel, ale také jedné členky Armády spásy, do níž se muž bez minulosti zamiluje. Když už to však vypadá, že našel ve svém novém životě jakousi identitu, objeví se informace o jeho dřívější totožnosti a on musí čelit jak minulosti, tak současnosti a vybírat. Jak je u Kaurismäkiho zvykem, obejde se bez mnoha dialogů, vypráví spíše obrazem, gesty, pohledy, detaily, takže divák sám si skládá mozaiku pocitů a příběhu samotného. Ne každému t může vyhovovat, pokud však na podobný způsob vyprávění přistoupíte, zjistíte, že máte stále co nového objevovat – a možná popřemýšlet i o sobě a svém životě. Bohužel se nám nedostává na DVD obrazově plnohodnotného produktu. Jde o pouhý letterbox, který sice v sobě ukrývá širokoúhlý přepis 1,85:1, ale celkový formát je 1,33:1 (4:3), takže při zvětšení na obrazovku televizoru se kvalita výsledného obrazu zhorší. A přitom všechna tři další světová vydání mají obraz anamorfní širokoúhlý... Zvuk finský a český mají však již kvalitu Dolby Digital 5.1. Titulky si pak jde vybrat české. Ani bonusů moc nenajdeme. Hned po vložení disku se automaticky spustí trailer na film Věčný svit neposkvrněné mysli, v docela mizerné obrazové kvalitě, v nabídce bonusů samotných najdeme ještě trailer na tento film a na odvarový snímek Nikde v Africe. Kromě kompletního českého menu již na disku najdete jen fotogalerii. Škoda. (09.08.2019)

Na Kaurismäkiho nezvykle "mnohomluvný" a "dějem nabytý" film. I tento film však staví na typických Kaurismäkiho kvalitách: minimalistickém a histerie zcela prostém hereckém projevu. Jak říká můj kamarád Mazzi: "Říkají jen to podstatné." Kaurismäkiho postavy toho mnoho nenamluví, o to důležitějším se však jeví co řeknou, když se k tomu konečně odhodlají. Kaurismäkiho filmy jsou všechno jen ne lacinou podívanou. A tak ani příběh muže, který se ocitne v důsledku přepadení a ztráty paměti na sociálním dně, není žádnou socio-politickou kritikou. Spíš jde o studii toho, jak se s danou situací může člověk vypořádat. Muž, který byl zbaven své minulosti, dokázal ze své situace vytěžit příležitost k novému-lepšímu začátku. (31.01.2004)

Ve filmech Aki Kaurismäkiho se často objevují rozličná společenská témata a problémy. Ve snímku MUŽ BEZ MINULOSTI se tímto tématem stává bezdomovectví - téma dost citlivé na to, aby se dalo profesionálně zprznit. Aki Kaurismäki se však svého úkolu zhostil na jedničku, a to i přesto (resp. i právě proto), že Aki Kaurismäki na to šel po svém, značně svojském způsobu. Nezaměnitelný rukopis, u kterého mám pocit, že jakákoliv kritika na formu je stejně bezpředmětná jako kritika kubismu či impresionismu. Díky Kaurismäkimu vzniklo neobyčejně citlivé, křehké, vážné a přitom s lehkostí (a s neskutečně jemným humorem) podané dílo, které je navíc jaksi více přístupné široké divácké veřejnosti. Aki Kaurismäki se dotkl i řady jiných témat: byrokratizace a složitost společnosti, ve které je jedinec bez pomoci "odborníků" víceméně ztracen atd. Shrnuto a podtrženo: Imho jeden z nejpřednějších zástupců toho nejlepšího z evropské nezávislé tvorby. Na závěr jedna zajímavost: V tomto Kaurismäkově snímku z roku 2002 se mezi herci objevuje také jméno Matti Pellonpää, a to i přesto, že Matti Pellonpää byl v té době již 7 let po smrti. Aki Kaurismäki tak činní z úcty ke svému příteli. V tomto snímku je možné vidět fotografii Matti Pellonpää na stěně jednoho baru. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál. (03.09.2003)

Zpočátku se mi film příliš nelíbil. Nehezčí, nesympatičtí herci na okraji společnosti a navíc ještě dost chladné a nevtipné dialogy. Jak však film plyne postavy se stávají zajímavými a i ten minimalistický humor mi ke konci dokázal vyloudit mírný úsměv na rtech. Rozhodně pěkný film plný mírných kontrastů odskakující od brutality k komičnu. A taky dost zajímavý finský rock. 70% (30.05.2013)

hovorte si čo chcete, mne sa tento spôsob filmu páčil, a zabavil som sa. Dej, .... postavy... dialógy .. ba i samotný príbeh ... všetko tak nejak navodené do zvláštneho až absurdného stavu .. čo napokon filmu dalo charakteristicky rys - a charakter. Film odporúčam sledovať s titulkami a užijete si "dokonalost absurdity! .... hihi ... a na záver .. taká milá spomienka na ... "Smúti snáď strom za svojim opadaným lístím? " :) (29.01.2015)