Jak jsme hráli čáru

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)

Nečakal nič, išiel som na prázdno. Čo som dostal? Ako prvé dvoch svojich obľúbencov (Lasica, Vetchý), a ako druhé príjemný rodinný filmík na nedeľné odpoludnie:). Netreba čakať nejakú veľkú výpovednú hodnotu, ale popri novo-chystaných bobovreskoch bude tento movie pán aka seňor aka gróf alebo hocikto s vyššou mocou:)! Išiel by som možno o trošku hodnotením nižšie, ale jebkať. Toľko málo sa tu toho deje, že slovenskú kinematografiu musíme oceňovať trochu inak:). PS: nezávidím bratom čechom že to dostali predabované, akože wtf:)!? Nazdar (19.01.2015)

Přiznám se, že jsem tušila, že film bude pouze odvarem Pelíšků a Báječných let pod psa. Ale chtěla jsem si připomenout Libušku i pana Lasicu. Příjemně překvapil malý Labuda a užila jsem si pár dalších herců, např. Tobias, Malého a Nogu. Vetchý mě v roli majora nijak nepřekvapil, zahrál ji dobře, ale pro mne už je dost "okoukaný". Doplnění o maďarštinu bylo oživením. Potěšilo mne, že alespoň druhá část snímku měla větší spád. (12.08.2021)

Jak Jsme Hráli Čáru je "mnoho věcí", ale rozhodně není "Pelíšky po slovensku". A těmi mnoha věcmi myslím to, že je velmi široce rozkročený nad řadou silných témat, z nichž většinu sice jakoby rozvine, ale jede epizodicky jen po povrchu a nikam se nedovine (mentálně zaostalý spolužák, šikana, smrt, ...). A hlavní linku, kterou zdobí mistrovští Milan Lasica (který se naštěstí zvládl sám nadabovat do češtiny) a Libuše Šafránková (v roli babičky, která mi nevím proč výrazem připomínala Stellu Zázvorkovou a herecky nejsilnější momenty Heleny Růžičkové - a navíc to s přehledem "dává" i maďarsky, což je vpravdě historický moment:)), scénáristi s režísérem kdo ví proč "přizdobují" nesmyslnými spinpointy a naprostými haluzemi, které se prostě stanou a vůbec nic z nich nevyplyne (ztracenou pistoli nikdo nehledá, ztracené udavačské svazky, které nikdo nehledá, a jejichž přečtení rezultuje v jedinou páně Lasicovu větu, načasování hlavních událostí, ...). Od starého harcovníka jako je Juraj Nvota bych čekal výrazně větší dávku tvůrčí jistoty. Film má své silné momenty, a závěrečná scéna je emocionálně jako něco z vrcholných chvil Smrti Krásných Srnců nebo Tiché Bolesti - nebo závěrečného voiceoveru z Pelíšků. Ale celkově dost trpí slabou dramaturgií, a aby toho nebylo málo, tak i pro českého diváka nepochopitelným dabingem ze slovenštiny, který je až příliš vidět (ano, vidět), aby se to dalo přejít mlčením. Takže je to ve výsledku tak na "čáře" mezi 60 a 70%. Ale za tu sehranou prarodičovskou dvojku se uvolím dát vyšší známku. 70% (14.06.2016)

Božinku taký pekný námet a takto to spackali !!! To sa zvuk nahraval posynchronne ??? Prečo s tými detskými hercami trocha viacej nepopracovali ??? veď to bol čítaný text a nie verbálny prejav chalanov !!!! A starý pán Lasica ??? kurnik, nech si už ide robiť "tolkšov" a nie takto hrať. Na Šafránkovú nemal (a mať nebude) Nebyť Vetchého, tam nebolo koho chváliť. Nvota Nvota, čakal som od režiséra viacej, tento film na Trojanov Občiansky preukaz veru nemá. Je mi to ľúto. (01.01.2016)