Focus

Konšpiračno-intrigárske predstavenie prvej ligy! Námet je neskutočný, nepredvídateľný a aj napriek tomu, že miestami si budete myslieť, že viete, čo sa stane v nasledujúcej scéne, tak tvorcovia vám túto domnienku veľmi rýchlo zrušia. Štýlová ukážka toho, že aj originalita má v hollywoodskom mainstreame ešte svoje miesto, čo vo filmoch podobného typu je už skôr výnimkou ako pravidlom, nech sa tvorcovia snažia sebe-viac. Film funguje v niekoľkých rovinách, tá heist pointa je znamenitá a je veľkým lákadlom, pretože podobné filmy sa netočia každý deň. Potom tu máme vzťahové limonády, ktoré na prvý pohľad brzdia film a ja som si v polke filmu hovoril, že tie dramaticko-romantické džúsy si mohli naozaj odpustiť. Avšak aj tu sa potvrdilo, že nie všetko je tak, ako sa na prvý pohľad zdá. V prvej polovici je film zábavnejší, funguje viac spôsobom klipov a jednotlivých scén, než príbehu samotného, čo sa v druhej preklopí a film dostáva kontúry a všetko do seba pekne zapadá. U mňa spokojnosť! 80%. (21.06.2015)

Focus je v klíčových zvratech nepředvídatelný, tedy jiný, než většina heist filmů, které mnohdy sází na vypiplaný vizuál a dobové vypalovačky, ale dopředu jdou s úsměvem a v jasně nalinkovaných kolejích. Tady je lesku rovněž habaděj, ale nikdy nevíte, jakou hlavní hrdinové otočí kartu. Škoda toho závěru, který je už příliš málo uvěřitelný. Protože dokud se to drželo v mezích, byla to skvělá věc s contemporary atmosférou/downtempo hudbou která na velkém plátně vypadá/zní fantasticky. (02.06.2015)

„Jůůůů, Vilíku, ty mi saháš na kundu! No konečně!!!“ „Ale kdepak, nedělej si plané naděje, snažím se ti šlohnout šrajtofli a jen odvádím pozornost.“ Čorkaření s panem Kovářem je veskrze sympatické a zábavné, až je mu člověk schopen odpustit i to, že je skoro totálně vykradené ze všech možných štípacích filmů, a dokonce i těch pár mimořádně projímavých momentů trampot s kýčovitou fixací na pochvu. Zvraty jsou sice předvídatelné, avšak milé, a těch zvratků tam zase tolik nebylo. Vidíš, Vilíku, učím se rychle. Když jsi mi tam šmátral, stáhla jsem ti s ní z ruky prsten a vůbec nic jsi nepoznal!“ „Ale poznal, a byly to hodinky! Jo, a na, tady máš zpátky dělohu :-I.“ (19.04.2015)

Filmy by sa nemali deliť iba na dobré a zlé, ale aj na príjemné a nepríjemné. Focus je extrémne príjemný film. Mohol byť však o dosť lepší, ale ako hovorím, pri kritériách príjemnosti to je jedno. Po dosť dlhej sérii art filmov a "art" filmov mi niečo takéto pohodové prišlo nesmierne vhod. Prekvapilo ma, že film nekončí žiadnym veľkolepým predstavením, čo bol určite zámer, ako sa od súčasného trendu odlíšiť a prichystať niečo menšie. Focus má nulové umelecké ambície, čo je tiež v porovnaní s momentálnymi CGI hrami na to, čo je a čo nie je realita a akú to má paralelu s dnešným svetom a neviem čo všetko ďalším plusom. (30.03.2015)

Já jsem si svůj vlastní hocus Focus prožil loni a bylo to takřka identické dobrodružství, jako zažili tady paní #TuBychPrcalDoKadaku a pan #TenNegrZmuzuVcernem. Byl jsem se svým kamarádem na poznávacím zájezdu v Benátkách, protože jsme si řekli, že by bylo moc milé, kdyby si dva dobří přátelé zajeli na nějaký hezký romantický výlet. Vše probíhalo relativně hladce, já užasle obdivoval zaoblené partie německých turistek s hutnými kníry a pomalu jsme se tak doplazili na náměstí hříšného Marka. Když v tom našinec ze zadních řad, jehož tvář se v okamžiku kratším než krátkém přetransformovala z bezstarostného výrazu profesionálního mámvpičisty na výraz posraného semvpičisty, na celou kolonii zmatených Čechů zděšeně zahlásil: "Já nemám peněženku!". Na to má bryskní mysl rozeného humoristy a nejlepšího baviče z celé směny zametačů chodníků obce Jebákov nezapomněla promptně zareagovat slovy: "Já už mám čtyři!". Ačkoliv jsem očekával neutuchající salvy hysterického smíchu, spustilo to spíše masivní vlnu nevole a rozpačitých reakcí. Upocený delegát svými prsty o průměrné tloušťce tří Javořických klobás do sebe v mžiku pojmul celý řízek s chlebem včetně sáčku a cedulky oběd pro Drobka, rukama si podebral parovodní potrubí, aby si při svižném olympijském běhu náhodou nevyrazil zuby, a rychlostí postaršího hlemýždě na invalidním vozíku se vydal za mnou. Zatímco můj spolucestovatel se mému náramně vydařenému džouku smál tak burácivě, až si omylem vysál ze zubu plombu, ostatní turisté na mě střídavě házeli pohledy spíše vražedné, jako by se právě stala katastrofa horší než Osvětim, Pompeje a Thor 2 dohromady. O dvě doby ledové později, kdy se ke mně s vypětím všech sádelnatých přelivů konečně dopotácel Drobek, nastala velice dramatická situace! Nejdřív jsem tedy musel počkat, než popadne dech, popadne naštěstí obrazně, ač i to pro něj byla disciplína veskrze atletická, a odčerpá galony nově se tvořícího potu do místní kanalizace, ale pak to přišlo! Zlovolným, ba až nenávistným pohledem na mě upnul svůj démonický zrak, pak si ještě asi čtyřikrát odkašlal a rukávem svetru z Lidlu otřel orosené čelo, a pověděl: "To si děláte prdel, nebo jste jen idiot?!". Já se za svoji veselou povahu samozřejmě pokorně omluvil, protože ten buřt by se na mě jinak určitě vymrdal a já umím italsky jen "No puedo nada", což je mimochodem španělsky a španělsky neumím taky, takže jsem to raději neriskoval a se skupinou nebývale humorných Čechů a jedním debilem, který prkenici záhy nalezl na dně batohu, jsme šťastně pokračovali v cestě napříč malebnou historickou Venezií! No a to je všechno. U filmu jsem asi čtyřikrát usnul, poněvadž to byla nudná předvídatelná sračka, takže čtenářům, kteří čekali postřehy z filmu a dočetli se až sem, bych rád vzkázal pouze strohé a výstižné - NASRAT! (22.04.2015)