Mami!

Súčasná inkarnácia Xaviera Dolana musí byť veľmi stará duša, inak si neviem vysvetliť, ako môže 25-ročné režisérske ucho takto hlboko chápať vzťah matka-syn. Takmer nepozerateľný film. Vôbec nie preto, že by bol zlý. Práve naopak, je úplne skvelý. Jeho sledovanie ale naozaj v mnohých pasážach spôsobuje ťažký diskomfort. (16.12.2016)

Mno byl jsem na to zvědavej, ale moc mi to nesedlo. Originální? No možná originální formou provedení, ale obsahem už nikoliv. Pro mě dost klišoidní. Synek je až moc velkej čuráček a jeho máma to střídavě zvládá až nezvládá někdy až z nepřirozenou grácií. Jako neříkám, že pár scének mě vulgaritou a jistou ujetostí nezabavilo, ale jako celek mě to nic nedalo a ta zbytečně přehnaná délka tomu taky zrovna nepřidala.40% (26.06.2015)

"Mami, zaslúžiš si niečo lepšie, nie retarda ako som ja..." Uff, tak toto bol silný zážitok, ktorý na to spočiatku vôbec nevyzerá. Psycholická dráma, to je môj obľúbený žáner a toto bola dokonalosť a ukážka toho ako dnes robiť moderný a silný film, ktorý diváka osloví. Silné herecké trio odviedlo maximum a silná kamera vás bez problémov vtiahne do deja i života mami a jej syna, ktorý s ním nie je jednoduchý a pri troche nepozornosti môžte prísť i o život. Mrzelo ma jedine , že sexi koktajúca kámoška od vedľa, sympatická neznáma Suzanne Clémentová, nedostala o čosi väčší priestor. Niektoré otázky neboli z jej strany zodpovedané, ale je možné, že na ne nechcela odpovedať. K silnému zážitku veľmi pomohol veľmi vkusný soundtrack a napr. tanečná scéna z kuchyne bola úplne úžasná a s radosťou som si ju pridal medzi svoje obľúbené na youtube. Nezvyčajný obrazový formát som začal vnímať až pri scéne kde Steve obraz natiahne rukami na širokouhlý. A záverečná scéna so songom od Lany Del ray? Neskutočne silná... Tak mladý režisér a tak vyspelý a kvalitný film? Nech sa ti darí bratu...Celkovo silný a nezabudnuteľný film, akých potrebujeme viac. 100%. (04.06.2017)

Občas fakt parádne, ale často neznesiteľné, neúprimné a dramaturgicky nešťastne ošetrené cvičenie v pózerstve. Herci vynikajúci. 7/10 (21.01.2017)

[SFF 2014, Sydney] Nefalšovaný a vyčerpávajúci emočný uragán od Xaviera. Najprenikavejším kúskom u mňa stále pretrváva jeho trojhodinová freska "Laurence Anyways", ktorá (mimo iného) umne balancovala medzi zložitou vzťahovou drámou a extravagantnými režisérskymi finesami, ale toto formálne svieže, scenáristicky kvetnaté a čo do štýlu intenzívne prepracovanie mustru z "J’ai tué ma mère" ma tiež zasiahlo presne mierenou ranou. Nie že by nebolo čo vyčítať, soundtrack sa spočiatku síce zdá byť reprodukčne nosným nástrojom v druhom pláne, ale až na zopár výnimiek, pôsobí skôr prehnane páčivo a takisto súhlasím s tým, že ten flashforward tam byť vôbec nemusel a vyhli by sme sa tak obvineniam z gýčiarstva. S čím sa už stotožniť nedokážem je názor, že Dolanove postavy sa správajú afektovane a ich interakcia je prepálene chcená. Akokeby nebolo už od prvého snímku tohto talentovaného kanaďana jasné, že ona "ukričanosť" je len úprimným odrazom autorského zápalu pre vec - vyváženým mixom divadelných a filmových postupov a to neprestajné zavádzanie o údajnom afekte je len výsledkom neochoty si pripustiť, že by možno mohlo ísť aj o expresívnosť. Podstata prístupu k médiu ostáva stále rovnaká, nič sa nikomu zadarmo nedáva; dochádza však k vzostupnému a zcela iste svojbytnému experimentovaniu, ktoré si u menej tolerantného diváctva pochopenie hľadá dosť ťažko. Ďalším relevantným dokladom budiš "Mommy", búrlivá terapia o iskrivej nádeji, dôležitých maličkostiach, ale aj o nešťastnej predestinácii a nutných zmenách; inými slovami vzťahy skúšané životom a neustály rozpor medzi premennou a konštantou. Ďalej len Lana Del Rey a jej "Young and Beautiful". (10.06.2014)

Hmm, nebylo snadné se rozhodnout s hodnocením tohoto počinu. Nemohu mu upřít, že měl v mnoha scénách velikou sílu a dokázal patřičně zapůsobit a zanechat stopu v divákovi, avšak jako celek mě Dolanův film neoslovil tak moc jako mnohé jiné kolegy uživatele. (26.03.2017)

"Nezapomeň na to, co říkal táta: Chyť budoucnost za koule, a ojebej minulost zezadu." ___________ Asi nejintenzivnější emocionální jízda jakou jsem kdy zažil, audiovizuálně pohlcující vztahový coming-of-age drama, a v neposlední řadě nejupřímnější filmová výpověď o tom, že život je nelítostná kurva. Výpověď je to mimořádně drsná, a přitom tak neobyčejně subtilní. Xavier Dolan ve vrcholný formě – natočit takový mistrovský a esteticky opojný dílo ve 24 letech chce koule ze železa.... redefinice poetry in motion. (02.01.2020)

O tom, jak se agresivní nezvladatelný spratek a jeho čúzovitá matka neustále posílají do prdele. První hodina mi přišla vyloženě čistě o vulgarismech (kanadská reakce na South Park?), nicméně čím dál víc ke konci vyplouvají na povrch charaktery postav a snad i důvody, proč těmhle nesympatickým postavičkám trochu fandit. 7/10. (10.07.2014)

https://www.youtube.com/watch?v=2dTvuOWazhE (17.01.2020)

Čím viac Dolanových starších filmov vidím, tým viac mi príde Mommy len ako nabubrelý exhibicionizmus a úplná zbytočnosť. 40% (19.11.2014)

Dolan zpracoval kontroverzní a nesporně zajímavé téma vztahu matky vdovy s nezvladatelným psychicky nemocným adolescentním synem. Někdy až hyperrealistická autenticita je budována velmi racionálními prostředky (výrazná kanadská hovorová francouzština, obsazení postavy se silnou vadou řeči nebo změny formátu filmové pásky). Zamrzí proto několik ne zcela uvěřitelných náhod (sousedka býv. učitelka v domácnosti, nápadník Diany právník apod.). Tyto scenáristické boty však Dolanovi lehce odpustíme s ohledem na vpravdě úchvatnou vizuální a hudební stránku filmu. Hudba je velmi často zprostředkovaná a navzájem se překrývá, pracuje se se změnami hlasitosti a s provázáním hudby s tancem. Autorská hudba Noii je příhodně melancholická, ale při představě matky o možné pozitivní budoucnosti života jejího syna skvěle graduje. (21.11.2014)

Xavier Dolan se tematicky vrátil ke svému debutu Zabil jsem svou matku (2009) a natočil svůj nejlepší a nejvyzrálejší snímek Mommy. Neskutečně silný film s úžasnou hereckou chemií (bonusem je Anne Dorval, která opět hraje matku). (10.07.2014)

Další film o postiženém dítěti, tentokrát ovoněný ještě linií ženského přátelství. Sentiment je zde přebíjen slovní sprostotou - a funguje to. (28.10.2018)

Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-) (30.10.2014)

Pre mňa zatiaľ to najlepšie od tohto režiséra. Zostal síce pri svojej obľúbenej téme a nepriamo sa dotkol i tej druhej, ale bolo to divákovi veľmi zaujímavo podané, miestami to dokonca zašlo až do príjemnej poetiky. Tiež tu zvolil parádny soundtrack, ktorý niektoré scény po dramatickej a pocitovej stránke ešte viac vyhrotil. Nuž čo, deti sú vo veľkej miere len také, aké ich naučíme byť. A tá matka mala evidentne tiež problém. 75/100 (12.12.2016)

Natočit celý film na čtvereček s kompozicí všechno na střed je polopatická hipsteřina na kvadrát. Sice i zajímavý experiment, ale každopádně on je to stejně docela kýč plný přestřelených emocí a postav na zastřelení, který by se dal s klidem zkrátit tak na polovinu, a jen by tím získal na údernosti a zábavnosti. 6/10 (30.10.2014)

Proste silný film... po všetkých stránkach. Dolan je veľký človek vo svete filmu a fandím mu stále viac a viac. [Videl v Kine] + [10. MFF Cinematik 2015] (28.01.2015)

Inu nevím, rozumím tomu, že formátem obrazu se dá něco vyjádřit, ale nerozumím tomu, proč prakticky celý film musím koukat na miniaturu. Umění za každou cenu mi připomíná „nechci tu slevu zadarmo.“ Což je škoda, protože jinak by to bylo hodně drsné drama, které bych si dokázala určitě lépe užít, kdyby na něj bylo vidět. (28.03.2018)

Niečo mi na tomto filme vadilo... Asi outfit hlavných hrdiniek (na toho debilka som si kupodivu zvykol ihned'), ako i ony samotné. Ale zase si neviem na druhej strane predstaviť v ich roliach niekoho iného! Tie úlohy im sedeli ako prdel na šerbli a scénka, kedy mladý nabehne do kuchyne s namaľovanými očami a všetci traja to tam roztočia, nemala chybu... Dolanov výber muziky do svojich filmov je zaujímavý. Niektoré songy akoby sa do jednotlivých scén absolútne nehodili a tým tam práve perfektne sedia! (17.03.2015)

Mommy v nás evokuje ten romantický dojem z amerického malomesta, kde sedíme pred svojim papundeklovým domom na terase a zdravíme suseda. Tým však závisť končí, inak by sme s postavami asi nemenili nič. Dolan je v niektorých aspektoch, ako napríklad réžia a vedenie hercov absolútne sebaistý, v iných však cítiť jeho vek a neskúsenosť. Možno aj so životom, myslím že sa ešte bude výrazne zlepšovať a bude to najmä vekom. Jeho scenáre budú pôsobiť celistvejšie, ako napríklad ten k Mommy, bude menej formálne machrovať, pokiaľ sa ale na tento film budeme pozerať optikou nadšenia nad mladým talentom, tak film jednoznačne víťazí. Je to však najmä vďaka hercom, predovšetkým výkon Anne Dorval by si zaslúžil nejakú tú independent cenu. Iný Dolanov film som ešte nevidel, zaujíma ma vlastný názor na tento film aj v kontexte jeho zvyšnej tvorby. (16.02.2015)