Naqoyqatsi
Režie:
Godfrey ReggioScénář:
Godfrey ReggioKamera:
Russell Lee FineHudba:
Philip GlassHrají:
Marlon Brando, Elton John, Julia Louis-Dreyfus, Madonna, Steven Soderbergh, Usáma bin Ládin, Fidel Castro, Bill Clinton, dalajlama Tändzin, Thomas A. Edison (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední část jedinečné filmové trilogie režiséra Godfreyho Reggia je završením filmových úvah o vztahu přírody a civilizace. Pro názvy jednotlivých filmů použil Reggio výrazy z jazyka arizonských Indiánů kmene Hopi: Koyaanisqatsi vyjadřovalo „život vyvedený z rovnováhy“, Powaqqatsi pak „život na úkor někoho jiného“. Naqoyqatsi znamená „život jako vzájemné zabíjení“, „válku jako způsob života“ či v přeneseném smyslu „civilizační násilí“. Režisér se tentokrát zaměřil na moc moderních technologií a na jejich vliv na lidstvo. V metaforickém smyslu technologické výdobytky začínají pohlcovat své stvořitele a uvrhávají lidstvo do válečných konfliktů… Na rozdíl od dvou předešlých snímků (a středometrážního dokumentu Anima Mundi) zvolil Reggio odlišné výtvarné pojetí: valnou většinu použitého materiálu tvoří archivní snímky. Prakticky každý záběr přitom prošel výraznou proměnou s pomocí počítačové animace, zoomu, kolorováni, prací s negativem, zmnožováním či dělením obrazu atd. Reggio se opět opírá o fenomenální hudbu newyorského minimalistického skladatele Philipa Glasse. Hudební doprovod tentokrát obsahuje sólové party, jejichž interpretem je světoznámý cellista Yo-Yo Ma. Některé záběry pocházejí i z českých archivů; pamětníci jistě ihned rozpoznají masové výjevy ze strahovských spartakiád. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Koyaanisqatsi: Největším dojmem z tohoto filmu, který ve mě zůstal po prvním shlédnutí bylo mé velmi časté kontrolování hodinek, jestli už se blíží konec. Proto předem říkám, že jsem ho zprvu nepochopila. Napodruhé mi ale představil neuvěřitelné (a hlavně neinscenované) vize režiséra. Pohled na opuštěný dům s vymlácenými okny byl záběrem hororu, který bych já označila písmenem A. Hudba, ač je sugestivní a k filmu se neuvěřitelně hodí, ve mě vyvolávala pocity hnusu, chaosu a beznaděje. I tak jí ale tleskám, protože hudba pro mě dostává smysl, až když ve mě nějaký dojem vyvolá a především zanechá. Pro teď sice k tomuto filmu říkám a nikdy víc ale sama tuším, že ve správnou chvíli na správném místě se na něj zase ( i když nemůžu říct s chutí) podívám. ()
Upoutat moji pozornost je složité, a bohužel mihotající se obrázky na obrazovce to mají ještě složitější. Některé animace jsou vážně povedené, ale ta stopáž ... na to nemám sílu.. nejvíce nadějí vkládám do prvního dílu, na více "reálné" obrazy, bez nějakých větších digitálních úprav. Zde jsem opravdu měl pocit, že sleduju plugin od winampu. Hudba je ale výborná, která mne u televize připoutala přecejenom na delší dobu, než by se to kdy povedlo tomuto .. dílu. ()
65%, úchvatné záběry nebo jen grafické orgie? geniální svědectví o stavu civilizace nebo jen prázdné obrazy? ()
Bohužel oproti Koyaanisqatsi jde autor s kvalitou dost dolů(Powaqqatsi jsem ještě neviděl(. Jako destiminutový klip by to bylo vynikající, hudba je opět nádherná, ale to je asi tak všechno. Žádné další sdělení se nekoná. ()
Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Budeme se rozplývat nad Reggiovou tvorbou (jejíž impakt by byl sotva poloviční, kdyby nebylo Glassovy hudby) a to je vše. Režisér má tudíž svědomí čisté (neb stvořil, k čemu byl vnitřně puzen) a divák má o čem přemýšlet (nebo alespoň předstírat, že tak činí). Je to dobré, je to zneklidňující a mnohé odhalující. Ale, že by zase až tak moc? A jsme na začátku:Všichni to víme a je nám to v podstatě jedno. Robert Holdstock kdysi použil metaforu seškrábnutí civilizace, bující na těle universa (vysávajíc a ničíc je) a vidlácká Pantera blahé paměti burácela: "Drag The Waters Of War Just Like Never Before" (spisovatel fantasy hororů i banda groove metalistů měli překvapivě pravdu a dokázali ji komunikovat účelněji než film cílený na mladé intelektuálské publikum). Agresivitu netřeba eliminovat, nýbrž transformovat. V intenzitu (třeba takovou jakou sluje Glassova muzika a na druhém konci spektra některé sludge kapely, či Killing Joke). V kreativitu. V hledání. V empatii. Bez uzardění i v charitu. V niterný pokoj přemáhající zlobu. V cokoli smysluplného. Toto je ryze osobní vsuvka a není míněna jako urážka Reggiových snah; prostě nesnáším ten všudypřítomný didaktický podtón (btw: Život je přece taky boj). Ale třeba se mýlím a Reggiovy pohyblivé obrázky mají větší sílu, než mi připadá. Peace. ()
Oproti prvým dvom dielom, kde išlo hlavne o zábery ľudí pri rôznych činnostiach, tu sa to zmenilo, a o ľudí v záberoch je skôr núdza. Ale keď sa objavia, tak v statických záberoch nechýba asi nikto zo svetových osobností. Dá sa povedať, že kompletne v negatívnom zmysle a ušetrený nie je asi nikto, okrem politikov a vedcov napríklad ani herci alebo speváci. Vo veľkej miere ide o trikové alebo špeciálne zábery a z filmu sa trochu vytratila prirodzenosť. Hudba sa často opakuje a nielen v rámci filmu, ale často aj z prvého dielu. –––– na-qöy-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi na každý + qöy zabiť veľa + qatsi život) podst.m. 1. život ako vzájomné zabíjanie 2. vojna ako spôsob života 3. (interpretácia) civilizované násilie ()
Po audiovizuální stránce téměř bezchybnaté, obsahově jsem čekal něco více šokujícího. ()
Naprosto nicneříkající změť na sebe nenavazujících obrazů podkreslená ucházející hudbou. Smysl tohoto díla mi uniká, stejně jako cílová skupina, na kterou Naqoyqatsi bylo směřováno. Tohle se u mě naprosto minulo účinkem. ()
Nevím co to vlastně bylo, každopádně já si z tohoto dílka nic neodnáším. Zkrátka mě změť obrazců nijak neuchvátila. A ta vyzdvihovaná hudba? Nic extra, abych si to kvůli ní shlédnul znovu. ()
Nejdřív mě napadlo, že kdyby dal kdokoli jiný do filmu tříminutový zpomalený záběr prostě na polorozpadlou budouvu, asi by to většinu lidí neoslovilo. V další sekvenci zas, že z těhle vizuálních efektů by se uživily počáteční titulky stovek amerických akčních filmů. A pak vojáci.. tenhle film má jasně za úkol vyložit myšlenku. PROČ??! Ve filmu by si měl každý dokázat najít svoje myšlenky, kdo tohle nedokáže, potřebuje filmy jako Nakoykatsi aby si nepřišel stupidní. Naštěstí to má dobrou kostru, zrovna když si člověk řiká, že by to po těch barevných šílenstvích chtělo odpočinek, film zpomalí. Přechody jsou vážně perfektní, timhle staví film moderní technice ultimátum. Ale zase, mimina. Sportovci sou daleko lepší. A zas pak ta část s lidma za tim, ježíši! Mam toho tuny před ksichtem denně, musim trávit ten zbytek volnýho času ještě abych na to zíral v bedně? Představte si že by v nějakym normálnim filmu byl pětiminutovej záběr lidem na ksicht. Ne, tohle je SYMBOLICKÉ, tudíž dobré. Dobré! Je mi to jasný. Tak, ńevydržel sem to a došel si pro pistácie, a film mě najednou začíná trochu víc bavit. Prosím, ať to skončí dřív než mi dojdou. Doprdele ty burgry tam! Parchante! Hej, před monitorem mi lítá moucha. Je leden ne? A co na monitoru? Nic, rakety, každému už snad dochází že exploze a násilí nejsou tou nejlepší cestou. To musí existovat FILM aby to lidem došlo? Ne, je to jasné, ale lidi to rádi poslouchají. A ještě radši to stále dokola řeší. Jako poselství. Protože jsou lidé co mají rádi poselství. Cítí se pak chytřejší a o mnoho rozumější než ostatní. Ale odkaz na Doom k tomu? Jsem nasrán! Vážně, teď jste mě pánové pěkně nasrali. Takový vymejvání, to neni dobrý ksakru. To je jako vinit Gigera za svý noční můry. Demence. Viňte náchylný blázny, ne produkty dohajzlu. A válečná oběť jedna, studiová verze. Jasný. Viděli ste Vrtěti psem? Já nedávno, jinak bych si na to asi nevzpoměl [ http://www.csfd.cz/film/5959-wag-the-dog/ ]. A ta hudbu už mě chvílema vážně vymejvá. Film se stává vítězem soutěže záběrů parašutistů s filtrem! Cože, je jediný? ASi proto že to vážně nikoho nezajímá. Vidim Nakoykatsi.. Co, film končí? Já to zvládnul! DOSLOV: Pokud to bude někdo číst, pravděpodobně budu zase poslouchat že jsem něco nepochopil. Právěže problém je v tom že to dobře chápu. A přesně proto mi přijde tak smutné, že myšlenky musí být podávány takovou formou, aby je pochopili i lidi, co pak mají tendence stavěj se co nejvýš nad ty, kterým to přijde samozřejmé. Přece víte proč jsou ty záběry tak dlouhé. Protože tvůrce vás má za debily. Chápete? Aby vám to došlo, opravdu každému. ()
Trošku slabšie 4*, ako za Powaqqatsi, no stále dobré. Ubrala by som z počítačových animácií, ako aj zo stroboskopických efektov. Ale zase na Mandelbrotovu množinu by som mohla pozerať aj hodinu, zvlášť s tou úžasnou hudbou. Celkovo to na mňa pôsobilo dosť depresívne. ()
efekty působí v dnešní době poněkud vyčpěle, líbí se mi spíš čísté záběry jak v předchozích quatsi. ale pořád je to skvělá sbírka! A ta hudba, ta je dokonalá, hlavně u sportovců. ()
Naqoyqatsi nedosahuje kvalit svých dvou předchůdců. První přibližně hodinu jsem se i trochu nudil. Půl hodiny před koncem jsem však byl digitálně pohlcen do strhujícího kolotoče digitálního poselství. Godfrey Reggio i Philip Glass opět nezklamali. ()
Výkladově roztříštěnějsí než Koyaanisqatsi, což obrazu a hudbě přesto neubírá na hypnotičnosti. Naqoyqatsi jsem přeskočil :) ()
... Videl som, páčilo sa mi. Toto nie je len komentár k práve záverečnému dielu Reggiových dokumentov , ale k trilógii ako k celku. Najspravodlivejšie hodnotenie by bolo asi 3,5* , ale za skvelý nápad, spracovanie a režisérov výklad k svetu , tak k 4* nie je cesty späť. ()
Po delší době jsem si zkompletoval tuhle pozoruhodnou trilogii (Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a právě Naqoyqatsi). Předchozí dvě části se mi líbily, dokázal jsem se s tvůrci naladit na stejnou vlnu a ponořit se do sledování. U poslední části tomu bohužel tak nebylo, líbila se mi nejméně a dodíval jsem se na sílu. Tvůrci se bohužel shlédli v technice a v různých obrazových filtrech. Místo úchvatných obrazů naší planety a společnosti, nabízejí rentgeny, ikony, různé technické detaily, portréty známých osobností a většinou je to v podivném filtru. Technická stránka mě extrémně rušila. Navíc opět platí, čím víc chtějí tvůrci být moderní, tím více jejich dílo zastará. Pohledy na moderní techniku o dvacet let později nikoho neuhranou. Vytratilo se pro mě tak to největší kouzlo - ponoření se do nádherných obrazů pospojovaných do fungujícího celku s výtečným vyzněním. To byla charakteristika prvních dvou snímků. Naqoyqatsi je pro mě sled odpudivých obrazů slepených do nefunkčního celku, který poselství autorů vyznít nenechá. No aspoň jsem u toho naloupal nějaké ořechy, slabé dvě hvězdy z úcty k předchozím dílům. ()
Veľmi pôsobivý dokument. Takto spracovaný dokument som videl prvý krát, takže spočiatku som mal pocit s otázkou: To je čo?, ale vtiahol ma do seba a pri každom náznaku, že by už mal skončiť som proste ešte nechcel aby skončil. Ide o množstvo snímkov viacmenej z 20. storočia graficky upravených a pospájaných k sebe. Takmer všetko je v inom farebnom spektre ako by sme mohli vidieť vlastnými očami. Dalo by sa to nazvať aj umeleckým dielom. Tak by sa dala nazvať aj sprevádzajúca hudba od Philipa Glassa, doslova geniálna. ()
Těžko ohodnotitelná vizuální haluz. ()
Tematicky pravděpodobně nejucelenější díl série, který poselství v něm skryté předává s noblesou a náležitým sebevědomím. Je na první pohled patrné, že režisér neustal ve vývoji a posouvá se někam dál. Dál do světa filtrů, efektů, smyček, větší filmové hravosti, originality a invence, ale i abstrakce. 4,5* ()
Zhruba polovica filmu je dosť nudná, druhá polovica je ale totálne strhujúca. Bez ohľadu na to je na plátne stále prezentovaný vrchol možností filmovej reči a výrazových prostriedkov, nehovoriac o úchvatnej hudbe Phillipa Glassa a Yo-Yo Movej majstrovskej hre na violončelo. ()