Domácí péče

Příběh o alternativní medicíně? Už předem jsem se ježila. Nepovažuju se za jejího skalního odpůrce. Jsem její železobetonový odpůrce. Na cokoli alternativního reaguji stejně jako na budík, účty, hvízdání a střevní chřipku. Nakonec jsem ale u Domácí péče vydržela do konce. Ne že by byť v nejmenším změnila můj názor. Ale poněvadž je to hezký a uvěřitelný lidský příběh, který si na nic nehraje. Ani na heroickou statečnost, ale ani na slzavé údolí. (02.01.2017)

Já vás všechny mám taky v péči, tak běžte do péče ti, co se vám to nelíbilo! Komedie tam moc nebylo a když jo, většinou u toho musel být Polívka. Bylo to totiž spíš dráma a to takovy, že to bylo cely dost smutny. Nejen kvůli tomu, jak to chodí v našem zdravotnictví, ale hlavně kvůli rozežranosti rakoviny. Tomu se holt nedá moc smát. Sledujeme poslední pokusy zdravotní sestry, která to má za pár, zvrátit osud a zkusit konečně trochu žít. Spoiler: Jo a nakonec asi pěkně všechny nasere, když posere svatbu. Dobře to Mihulová zvládla, Bolek klasicky- Morava mu holt jde - a Vilhelmová jako vždy pěkná a taky dobrá. Není to ale žádnej velkej příběh, kterej bych musel nějak zvlášť opěvovat... (03.01.2017)

Fandím a upřímně přeji premiérové ovace, nicméně film bohužel nijak výrazně nepřekračuje stín českého filmového stereotypu, první polovina filmu ničím nepřekvapí, expozice a stavba příběhu je nanejvýš klasická a filmu podráží nohy neustálé pokusy o vtipy, které oslabují jeho vyznění. Nicméně světlých momentů je stále dost, příběh je dojemný a herci (většinou) hrají. Jen jsem asi čekal větší vymezení se, větší odvahu. Toto je další sázka na jistotu. Otázka je, zda je nutné se vymezovat. Jen si řikám, proč neumíme v Česku natočit světovej film v dobrym slova smyslu, v čem to tkví. A kdo to zase dokáže. (08.07.2015)

Já bych to neviděl tak slavně jako slovutní recenzenti. Vzít sociální pracovnici a obdarovat ji nevyléčitelnou nemocí není zrovna kumšt. Kumštem je zabezpečit symbiózu s manželem, která je vynikající. Pokud by si někdo dal více práce se scénářem (tj. méně Wilhelmowé), byl bych spokojený jako zrovna nažraný pes. 49 % Celosvětový příjem k 17. 4. 2019: $20,200,000, což je 1,84 násobek rozpočtu (17.04.2019)

Také zo života, ako sa vraví. Prirodzené, rozumné, na precítenie a zamyslenie. A akademikom sa takéto námety a prevedenia desne ľúbia. Ale pre bežného diváka to nie je to pravé orechové. Lepšie ale ako ostatné filmy v tomto žánri hlavne tým, že to nenudilo, až tak. 3 z 5 (17.11.2015)

Smutný film, který držely nad vodou střety humorného nadhledu Bolka Polívky s odhodlaným bojem proti osudu Aleny Mihulové. Kupodivu bylo obojího tak akorát, takže člověk se mohl chvíli smát a hned nato zamýšlet. Nejen Stanislav Gross nám z plakátů kdysi sděloval, že to myslí upřímně, ale to samé jako by říkali i filmaři Domácí péče. Ty potřebné emoce se u mě během filmu bohužel pomalu rozplývaly a zbylo jich tak na tři hvězdičky. (17.11.2015)

Jako protipól k celkem slušnému hereckému výkonu Mihulové se jeví otřesná Vilhelmová a její úsměvoškleb. Normálně bych jí profackovala, za to, jak se tam dementně sluníčkově usmívá. (10.05.2016)

S tímto obsazením jsem od filmu čekala víc.. špatné to nebylo, ale příběh se rozbíhal ve všech směrech a nějak podle mého neměl moc ucelený koncept (zaměření na jedno konkrétní téma) a tím to celé pro mě prostě dostatečně vyhroceně nevyznělo.. Bolek film spíše přežíval a Alena Mihulová se mohla do role kapku více opřít.. (01.12.2015)

Velice rozporuplný film, který má své silné momenty, ale vzápětí je převálcuje až nechtěně parodickou scénou. Od režiséra, který tu vyrostl, jsem také očekávala víc než jen hromadu klišé a lidového folklóru ve znázornění "typické moravské nátury". Každý Moravák si ráno dává stopečku slivovice (a pak autem odjede do fabriky, že?), zakopaný demižón se slivovicí vždy rozkopne krumpáčem, je až chorobně šetřivý, ale ke svým kamarádům je velkorysý. Je to prostě takový hodný, i když trochu omezený, hňup...Líbila se mi herecky Alena Mihulová a potěšilo mě vidět na plátně místa, která tak dobře znám a kde jsem doma. (05.03.2016)

Pozoruhodný scénáristický i režisérský debut Slávka Horáka. Příběh ze života dává díky skvěle vykresleným ústředním postavám vyniknout i jejich představitelům. Možná životní role obětavé zdravotní sestry pro Alenu Mihulovou, o tom, že Bolek Polívka není zdaleka jen hercem komediálních rolí se ví už zatraceně dlouho, hodně zajímavě napsané role pro Táňu Vilhelmovou i Zuzanu Kronerovou a spousta dalších zajímavých postaviček i jejich osudů a životních peripetií v celkovém součtu dává hodně zajímavý obraz obyčejných lidiček, jejich osudů, životních priorit i osobních vlastností (v dobrém i v tom horším smyslu). Trochu mne překvapuje dost nízké hodnocení, myslím, že se jedná o jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Jen jestli to není také trochu tím, že v současné společnosti jsou ty původně samozřejmé vlastnosti (pokora, obětavost, skromnost i vstřícnost, láska k bližním, schopnost naslouchat i nezištně pomáhat) postupně "odsouvány na vedlejší kolej" a na tu "hlavní" se dostávají např. rvavost, bezohlednost a bezcitnost, samostřednost i velkohubost včetně "kecálismu" i "jájínkysmu". Možná, že většina společnosti si opravdu žádá spíše hrdiny akční, mediálně známé i zpráv z kategorie bulvárních. Ale možná ti "největší hrdinové" jsou zrovna ti nejskromnější a v mnoha případech se o nich ani neví. A třeba i o nich pojednává tento film... (23.06.2017)

Dobré herecké výkony dvou hlavních protagonistů jsou málo. Škoda. Potenciál by byl, ale z hlediska scénáře a konfliktů nepromyšlený, nedotažený a dle mého i málo pravděpodobný. (05.01.2019)

Film je opravdovym pohlazenim na dusi. A krome toho si myslim, ze cesky lev za herecku v hlavni roli je letos jasny - protoze Mihulova je zde bezkonkurencni. Ale tech pouhopouhych 67% nechapu - film si zaslouzi minimalne o deset procent vice... (03.12.2015)

Že nepůjde o ohranou komedii z moravských vinic je patrné nejen z obsazení, ale hned po několika scénách. Hlavním pozitivem filmu je výborná Alena Mihulová, která konečně přebila svou třicetiletou nálepku "sestřičky" ještě kvalitnější sestřičkou. Hromada mrazivých scén je vyváženou spoustou jemného humoru a skvěle to funguje. Svým vyzněním se ale bohužel stává naprosto zbytečným, což je škoda a je to ta hvězdička dolu. Jinak velké plus za představení skoro celého ansámblu Zlínského divadla. ;-) (11.01.2016)

U mě to přes to všechno lidské na ty tři hvězdy nemá. Příběh je o člověku, který by se pro druhé rozdal, načež seznává, že není prakticky nikdo, kdo by se rozdal pro něj. Smutné. Legrační byla scéna s vykopáváním svatební slivovice a jejím následným sháněním. Taky společná manželská štamprle ráno a večer. (14.05.2016)

Z obyčejných exkrementů české kinematografie tento počin pořád vyčnívá, ale ne tolik, jak bych si ideálně přál. Domácí péče je na jednu stranu celkem zajímavá ukázka práce sestřiček a opatrovníků, kteří se musí kodrcat od jednoho důchodce ke druhému, vytírat jim zadky, vařit, dát jim prášky a další ne zrovna líbivé úkony a to jak v pozitivních (nějaká morální lidská integrace), tak negativních (zneužívání těchto služeb poťouchlými osobami) konotacích. Na tento aspekt se nějakým způsobem narouboval příběh o těžké nemoci s jasně určeným zbývajícím časem a hlavní postava se skrz stopáž s touto diagnózou rve. Pojetí snímku kolísá na hranici šablonovitého průběhu této premisy (postava mění svůj světonázor a ukazuje velkého fakáče ku celému světu) a trošku odlišnější linky (až nesnesitelně velká pozornost pro přírodní léčitelství, jež je pojmuto ze strašně ambivalentní stránky a neříká to, co asi říct mělo), kdy pořádně funguje prvek první a ten druhý ho zbytečně potápí k zemi a dělá z toho akorát překombinovanou splácaninu jen s malým podílem emocí, jež v těchto snímcích mají hrát prim. Nebýt Polívky a Mihulové, tak jdu ještě níž, tentokrát do dopadlo za 6/10. (05.09.2020)

Lidi, kteří se obětují pro ostatní, ale mnohdy zapomenou na sebe sama. I takový je tento příběh. O tom, že není třeba jen všechno dávat, ale nechat si i něco dávat. Vše civilní, uvěřitelné, jak herci, tak samotné postavy. Hlavně je vidět, že nic není černobílé, a nic není dokonalé. Ani klasická medicína, ani všechny možné alternativní metody, jsou prostě věci, se kterými už si nedokáže poradit vůbec nic. (08.02.2022)

Alena Mihulová se po 30 letech vrátila jako sestřička (Český lev by měl být jasný - zazářila). Bláto života ve starých Sestřičkách bylo veselé, ale tady je to těžce depresivní. Nějaký ten úsměvný moment nemůže změnit všeobepínající žalostný pocit. Velmi nekomfortní je hlavně vymodelovaná životní situace a zní vyplývající dojem. Ten nám říká, že život vyjebe s těmi (jak to tak bývá), kteří si to zaslouží nejméně. Domácí péče může uspět i v zahraničí. Sílu na to má. 74% /Kino Krnov/. (25.07.2015)

Tohle mi přijde přesně jako jeden z těch klasických českých filmů, který je skoro všude u těch nadmyšlenkářů brán jako nebe a je hlavně neuvěřitelně přeceňovaný. Což se poté pozná i na samotném ohodnocení těch skoro tří tisíc lidí. Film se na nás snaží nějak apelovat, ukázat nám příběh slabé ženy s pochopitelně nepochopitelným mužem, která věří na vědecké zásady a tak jim věřit přestane, aby se nakonec ztratila v překladu. Tohle je ten film, který všichni chtějí vidět, ale nikdo by ho vidět neměl. (29.02.2016)

Keď opatrovateľ potrebuje opatrovateľa, ale nechce ho potrebovať. Trochu dokumentárnou formou podaný príbeh, alebo skôr úryvky z príbehu života, ktorý sa chýli ku koncu. Aspoň podľa doktorov, ktorí všetko presne vedia, len nevedia vyliečiť, iba navrhnúť morfium. Uchyľovanie sa k pochybným liečiteľom tiež nie je žiadna výhra, ale aspoň prináša smutno-vtipné momenty. Mihulová bola výborná v každom momente, rovnako aj Polívka ako nechápajúci manžel. Film svojou zvláštnou formou nemusí sadnúť každému, ale kto aspoň tuší, o čom to je, nebude váhať nad hodnotením. –––– Už sa musíte len šetriť. – Šetřit na co? (12.12.2016)

314. Onemocnění a jeho zásah do našich životů bude v příbězích vždy nosné téma, vždyť mění často velmi mnoho a někdy ohrožuje samu naši existenci, je však jen reflexí našeho života, odráží náš nesoulad s námi samotnými, naše přetrvávající negativní postoje a naše nesprávné jednání, vše se v nás postupně sčítá a hromadí, bez očistné proměny se tak měníme postupně ve skládku emocionálních jedů, bez ustání otravujeme a vnitřně rozkládáme sami sebe, vše má původ v nás a vše můžeme důsledně léčit jen my sami, tak hluboké poselství je vloženo do velmi drobného a skromného díla, v české kinematografii jednoznačně ojedinělého, odvážně se odchylujícího od dějových schémat, která jsou s takovým tématem vždy spojována, pro mne znamená velký ideový průlom v nahlížení na strasti našeho života obecně, že vše leží na našem udržovaném nebo naopak zanedbávaném vztahu k nám samotným, mít se rád, přijmout se a žít pro své štěstí, nežít životem druhých, nechat jejich život na nich samotných, ano, tolik podnětů k přemýšlení ve filmu čekal patrně jen málokdo a svou závažností by se mohl stát takovým ozdravným průvodcem do dalšího života každého z nás, společnost se probírá k vědomí a právě toto dílo je jedním z důkazů, doporučuji každému, kdo hledá cestu k uzdravení!! (19.08.2015)