César et Rosalie
É simpatico, ma gli romperei il muso
Cesar und Rosalie
César and Rosalie
Režie:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrají:
Yves Montand, Romy Schneider, Sami Frey, Bernard Le Coq, Isabelle Huppert, Gisela Hahn, Martin Lartigue, Serge Nubret, Umberto Orsini, Michel Piccoli (více)Obsahy(1)
Rosalie. Krásná žena, která po rozvodu s Antoinem žije s bohatým obchodníkem Césarem. Objevuje se ale její bývalý milenec David, který byl příčinou rozpadu jejího manželství. Rosalie odchází od Césara k Davidovi, César se ji snaží získat zpět. Rosalie váhá a tápe, miluje především svou malou dceru, svou matku, miluje moře a také svou svobodu...
Silný melodramatický příběh CÉSAR A ROSALIE vznikl v režii Claude Sauteta, který se vztahu mezi mužem a ženou úspěšně věnoval i jako scénárista. Brilantně napsanému lyrickému příběhu s temnými tóny dominují herecké výkony tří hlavních představitelů (Montand, Schneider, Frey), v jedné ze svých prvních rolí se zde ale výrazně prosadila také Isabelle Huppert. Film patří k nejlepším Sautetovým dílům a svým vyzněním evokuje tituly nové vlny o dekádu starší. Sautet natáčel v řadě exteriérových lokalit ve Francii, na filmu se podíleli také italští a němečtí tvůrci. Ve Francii měl film premiéru 27. října 1972 a jen ve francouzských kinech jej vidělo více než dva a půl miliónu diváků.
(argenson)
Recenze (24)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $55,642║ ()
V komentářích ostatních uživatelů tady čtu, že aby diváka film bavil, tak si musí nejdřív sám něco podobnýho prožít a kdesi, cosi... Já teda podobný šílený vztahy s podobně šílenejma lidma nikdy nezažil, takže film mě asi tak trochu minul. Romy Schneider se chová jako magor a postupně zamotá hlavu dvěma chlapům a ty se začnou chovat taky jako magoři. Ani jeden z týhle trojice mi nebyl nijak sympatickej a bylo mi dost ukradený, jak tenhle propletenec nakonec dopadne. Na druhou stranu musim uznat, že film ani přes poměrně dlouhou stopáž nijak nenudí a celkově se na to docela hezky kouká. Moc mě to ale nenadchlo - slabší průměr. ()
Tíma, které už bylo zpracováno u jiných autorů, ale nikoliv tak prezizně jako zde. Aby člověk pochopil chování jednotlivých postav, musí mít něco sám prožito, jinak bude asi nechápavě kroutit hlavou. Ve svém komentáři zcela vystihl Roman Albach. ()
Přesná, uvěřitelná a přesvědčivá studie žárlivosti. Skvělí Yves Montand a Romy Schneider, ostatní malinko průměrnější. ()
Můžu si říkat, že se mě to nedotklo, že to byla nuda, že mě to vůbec nebavilo a hráli tam DiCapriové. Jenže to si budu náramně lhát. On to vlastně není ani moc strhující snímek svým příběhem, ale tím jak postavy jsou. Herci nehrají, oni jsou těmi postavami. A já tomu skoro dvoumetrovému Montandovi věřím, že je křehký uzlíček nervů, když ho opustí Romina. A Schneiderové věřím, že neví, který z nich je ten pravý. Teda já bych věděla bez sebemenšího zaváhání, tuctového Freye bych ponechala okolojdoucím a hrábla bych po charismatickém šansoniérovi. ()
Mám veľmi dobrý pocit z tohto filmu a štyri hviezdičky dávam bez zaváhania. Prekvapilo ma jeho zaradenie aj medzi komédie. Ak by existovala žánrová skupina vzťahový film, tak César a Rosalie by bol jej dôstojným predstaviteľom. Pretože Claudovi Sautetovi je možné vyčítať kdečo, ale v komplikovanosti vzťahov medzi mužom a ženou sa vyzná ako málokto. A keď mu jeho predstavy stvárňuje Yves Montand, ako hyperaktívny alfa samec a moja obľúbená Romy Schneider tápajúca medzi dvoma mužmi ako Buridanov osol, výsledkom je zaujímavý film, ktorý vám dlho ostane v hlave. ()
Romy, zatiaľ je to s Vami strašná bieda, teda čo sa najmä týka toho, aké filmy si s Vami momentálne vyberám, s čím v podstate ani Vy sama vonkoncom len tak nič ne(z)môžete, keďže Vášho dvorného režiséra, ako by som to vlastne slušnejšie naznačil, skrátka, skrz jeho tri predchádzajúce počiny, nakrútené v rozmedzí rokov 1970-1972, čiže s týmito nasledovnými filmovými titulmi: Les Choses de la vie, Max et les ferrailleurs a aktuálne i recenzovaný César et Rosalie, ktoré som mimochodom zhliadol v úplne tesnej nadväznosti hneď za sebou, v ktorých ste súčasne aj Vy priamo účinkovali, tým pádom vnímam Claudeho Sauteta, ako nadmieru nadhodnoteného a preceňovaného, zároveň, lebo najnovšia snímka ma tak extrémne vytočila z rovnováhy, že som jej napálil neuveriteľné 2*, pričom toho vôbec neľutujem, ba práve naopak, som priam nadšený, že už konečne môžem ukončiť túto „strastiplnú odyseu” s týmto režisérom, ale zase s jeho predstaviteľkou Romy Schneiderovou, ešte určite nie, pretože ďalšie snímky by mohli môj doterajší, negatívny postoj, razantne zmeniť smerom k oveľa priaznivejším náladám, čo by už predsa napokon mohlo nastať s prichádzajúcimi počinmi... • Túto všestranne nadanú herečku, jednoznačne považujem za (multi)talentovanú, no v niektorých prípadoch si obzvlášť nevyberá najvhodnejší scenár, ako práve i v tejto možnosti, kde mi predstaviteľ Cézara - Yves Montand, tak extrémne liezol na nervy, najmä tá jeho psychopaticky-labilno-žiarlivá povaha, že som ho normálne väčšinou nemohol ani vystáť, a to ani nehovoriac o prichádzajúcom protagonistovi Davidovi, ktorý zo seba neustále činil akéhosi „fackovacieho panáka”, do čoho následne spadala i postava Rozálie, a tak sa tým pádom vytváral akýsi - zvláštny, milostný trojuholník, ktorého som bol očitým svedkom, až to pomaly začínalo byť hrozne neznesiteľné, čoho všetkého som mal byť ako divák, neoddeliteľnou súčasťou, čo ma nakoniec tak brutálne vyčerpalo, že som sa pevne rozhodol, že už s CT nechcem mať nič spoločného! Skrátka tri krát a dosť. • Spomínaný Montand bol naprosto vynikajúcim v legendárnej dráme - Le Salaire de la peur, tu sa bezprostredne jednalo o strhujúci, herecký výkon, po ktorom tu tentoraz nie je ani stopy, namiesto toho chrlil zo seba jednu divnejšiu repliku za druhou, a k tomu sa správal, ako zmyslov zbavený, za čo ani on taktiež nemohol, nakoľko bol tak debilne nastavený scenár, ktorý v podstate urobil zo všetkých postáv debilov. • Mimoriadne nadhodnotená záležitosť. ()
Tolik opravdových emocí, jako ve filmech Claude Sauteta, člověk jen tak neuvidí a neuslyší. ()
Velice příjemným překvapením byl pro mě dnes večer Yves Montand, domnívám se, že tomuto snímku vévodí právě on a bravurním způsobem, jeho milující César je zajímavá filmová postava a předvádí zde celou škálu emocí, což se mu beze zbytku povedlo a já mu uvěřila i ty cholerické výbuchy.. Romy Schneiderová tu stojí na pomyslné křižovatce, ocitá se mezi dvěma muži, svou první láskou a současným partnerem a tak nějak si neví rady.. Pozoruhodné je, že jsem v závěru našla pochopení pro všechny tři, i pro Davida (Sami Frey).. ()
Nádhera, pochoutka, laskomina. Hledám nějakou trhlinku na dokonalosti, beru si na to i lupu a zkoumám, ale nikde nic. Tedy něco přece jen. Ten konec. Ale čert ho vem; oproti celku to není ani ta trhlinka. Počáteční (zdánlivá?) idylka se mění v pořádné drama. V silně absurdní drama, které divákovi nedá vydechnout. Sautet, Sarde, Montand, Schneider, Frey. Ti všichni odvedli svoji práci na stodvacet procent a já chci více a více a více takovýchto dokonalých, silně vibrujících, dosti nepopsatelných, nezapomenutelných filmů. ()
Ke d uz muz a zena tak jedine Lelouch a jeho Muz a Zena 1966, Sautet na to nema, tuto temu . 35 % ()
Mám rád Montanda a ani snad proti jeho výkonu v roli Cesara nic nemám, Romy byla taky fajn, ale nebyla to úplně trefa do mého vkusu. Žárlivost v mužské podobě tu byla popsána opravdu geniálně, ale to je asi tak vše. ()
Lidi dělají z lásky pitomosti a ze žárlivosti ještě větší. Život je složitý, ale nejkomplikovanější věcí na světě jsou ženy. A každý, ať myslíme, že ho známe sebelíp, může překvapit. To jsou věci, které mě bezděčně napadaly během sledování filmu. Rosalie má ráda majetnického pracháče Césara i kluzkého umělce Davida a tak si pro jistotu drží na vodítku oba. Davidův ostentativní nezájem i Césarovy žárlivé výbuchy (kdo by to byl řekl, že se Yves Montand se svýma smutnýma očima a věčně unaveným výrazem dokáže tak rozparádit) ji přitahují i odpuzují. A nakonec přijde na to, že nejvíc ze všeho miluje svobodu, svou dcerku a sama sebe. Nebo ne? Strhující melodrama o složitosti i křehkosti lidské lásky, jemuž suverénně vévodí Romy Schneider, jakkoli se ji Montand a Frey snaží dohnat, jak jen mohou. ()
Tak tohle byla tvrda rana... neni to komedie a neni to ani romanticky. Je to dokonale realny film/drama o zivote. I v mem veku bych stale ocenil, kdyby nekdo chytry prisel, a vysvetlil mi chovani postavy, kterou dokonale sehrala prekrasna Romy. Stale jsem na to neprisel a uz to zacinam vzdavat. Videl jsem uz v zivote ledasco (ted nemyslim filmy), a tak vim, ze takhle to taky muze vypadat... Pro optimisty, kteri veri v bezproblemove souziti muz/zena, nedoporucuju... tem, kteri dokazi uz vstrebat a pripustit i fakta ktera se malokomu libi, naopak doporucuju vrele, protoze jde o vskutku genialni pocin. A ted se jdu projit ven a trosku to vydejchat... ()
Vysoká škola vztahů. Dva muži, jedna žena. Na začátku se vám chvíli bude zdát, že karty jsou rozdány. Ale to je velký omyl. Postupně chápete a obdivujete Césara, zamilujete si Davida a pochopíte Rosalii, která najde tu jedinou možnou cestu z jinak uzavřeného kruhu. Z mého pohledu jedna z nejlepších rolí Romy Schneider, která komplikovanou Rosalii uchopila svým neopakovatelným a jedinečným způsobem. Claude Sautet byl mistr v zobrazování vztahů mezi mužem a ženou. A tímto filmem nám to zase dokázal. Geniální dílo. ()
"Davide, César bude vždycky César a ty vždycky budeš David, který mě vezme, aniž mě odveze, kdo mě drží, aniž mě vezme a kdo mě miluje, aniž mě chce.."" ()
Romy Schneider tu září jako vždy Yves Montand také potěší, ale zajímalo by mě, jak Claude Sautet, který se v sedmdesátých letech obklopoval nejlepšími herci té doby, natrefil pro jednu hlavních rolí zrovna na Samiho Freye. Kdyby mi někdo tvrdil, že se jedná o jedinou roli vybočující z jeho kariéry softporno herce, na první dobrou bych tomu věřil. Jeho výrazový rejstřík a charisma tomu odpovídá a snímek César a Rosalie to bohužel docela sráží. Ono takový Yves Montand mi do role "velkého zvířete" zabývajícího se byznysem s kovy taky moc nesedí. Dost by podle mě pomohlo už jen to, kdyby si s Freyem role bývali prohodili. Yves coby sympatický umělec, Sami coby pohledný panák, který ženy okouzluje vzhledem a penězi. Každopádně i tento film (jako zatím všechny od Clauda Sauteta) mě potěšil (i když stačilo málo a mohl být o hodně lepší). Je to velice lidský civilní film ze života, o pocitech, o emocích. To mají všechny Sautetovy filmy, které jsem viděl společné. Měl pro to evidentně vytříbený cit. Ovšem podobné filmy jsou víc než které jiné o hercích. ()
Podobnost s "Jules et Jim" je opravdu čistě náhodná:) Výborný film. ()
A je tu také David a Rosalie/César, David a Rosalie/César a David. Zatímco pro Césara je Rosalie nezbytnou nutností a v mezních okamžicích vůči ní uplatnuje takřka vlastnický přístup, David na ni nahlíží s větším odstupem, jako na dokonalý tvar, který nelze vlastnit ani o něj bojovat do poslední kapky krve. Výlučně Rosalie, nejkomplikovanější z postav, o níž lze říci toliko, že je pro ni určující touha po svobodě, pak přísluší rozřešit otázku funkčního uspořádání vztahů v tomto trojúhelníku. ()
V milostných trojúhlenících mívá divák tendenci stranit jednomu nebo dvěma aktérům, tady musí po několika obratech fandit všem. Protože si vychutnávám vtipnou ironii, nejvíce jsem vítala detaily jako César a David ve žlutých pláštěnkách na rybolovu, překvapivě jediný nekuřák rybář, Davidův něžný pohled směřující na konci k Césarovi. ()