Barva vítězství

Amerika byla, je a bude rasistická. Tady je jasně ukázané, že nebyli o nic lepší než nácci, pokrytci toho největšího zrna. Tohle je ostuda, jak takhle talentovaného člověka, s takovými zásluhami odkopli, jak kus hadru. A uznání se mu dostalo, až po smrti. Pěkně mě to nakrklo a jestli to byl záměr filmu, tak se mu to fakt povedlo. Jo Amerika země snů :-)!!!! (16.03.2017)

Že Jesse Owens dokázal získat před očima Adolfa Hitlera v Berlíně v roce 1936 zlatou olympijskou medaili, to víme. Že získal ty zlaté olympijské medaile dokonce čtyři, to asi taky většina z nás ví. Ale jaká byla jeho cesta za medailemi, průběh olympiády i život tohoto atleta po jejím skončení? To už nám prozradí tento film, který mapuje život a cestu jednoho fenomenálního atleta za sportovní nesmrtelností. Je fascinující zjistit, jak to vlastně tehdy mohli mít sportovci těžké, a ještě více znepokojující je zjištění, že jeden černošský běžec mohl být Američanům dost dobrý na to, aby pro ně získával zlaté olympijské medaile, ale ne dost dobrý na to, aby byl vymaněn z rasové segregace, která v Americe vesele bujela. Každopádně film jako takový má bezesporu své opodstatnění a já jsem vděčný, že jsem se opět dozvěděl něco více z historie olympismu. Tento velikán sportovní historie si bezesporu svůj film zasloužil a já doufám, že se někdy dočkám filmu o dalším čtyřnásobném olympijském vítězi v běhu, našem legendárním Emilu Zátopkovi. Tento film každopádně hodnotím jako povedený, zajímavý, a kvalitní, a jako nadšenec do olympijských her jsem za něj vděčný. Je to za čtyři hvězdy. (05.02.2017)

Stephen Hopkins sa pochlapil a 20 rokov po slusnom filme Lovci Lvu prisiel s dalsim namkanym filmom. Je to pribeh cernosskeho bezca, ktory sa zucastnil olympijskych hier roku 1936. Dzes Ouvns, taxa volal ten cernossky bezec, no a teda aj par slov k nemu. Nejde tu ani tak o pripravu, i ked ta je drsna, to jo, mne ide o par slov k nackom. Ja je vseobecne znamo, hysteriu, teda pardon, historiu pisu vitazi, a Hytler osobne odmietol podat ruku Dzesovi Ouvnsovi. Hytler sa osobne zucastnil prveho dna zvedavo, dna 2. 8. 1936, a osobne zablahozelal Hansovi Wollkeovi, ktory ako Prvy Nemec ziskal zlato na Olympijskych Hrach od 1896. Potom uz neblahozelal nikomu, teda ani cernosskemu bezcovi : 95 % (29.08.2020)

Film tak čierny, že vám ukradne peňaženku. Dá sa z neho vyextrahovať veľa zaujímavých informácií o živote tohto slávneho bežca. Technológia išla taktiež dopredu a od Hindenburga až po štadión všetko vyzerá skvelo. Taktiež skvelo dobre zachytená atmosféra a ukázané fragmenty života, o ktorých sa veľa nevie. Škoda len tej nadmernej černoty. 3 z 5 (22.12.2016)

Najprv by si mal každý pozametať pred vlastným prahom, až potom strkať nos do cudzích záležitostí a kritizovať ich... O tom, aj keď sa to tak na prvý pohľad nejaví, je celý film. Kostra dejovej linky sa zaoberá príbehom prvého černocha-športovca, ktorý sa dokázal medzinárodne presadiť aj napriek krajne nepriaznivým podmienkam. Námetovo teda výborné, ale samotné spracovanie ma po dramatickej stránke až tak nechytilo. Zbytočne naťahované pasáže ubíjajú takmer celý stred filmu. Netvrdím, pohľad do zákulisia príprav na olympiádu s prímesou politiky a pár intríg bol celkom fajn, ale bolo toho na mňa moc. Ani postava Goebbelsa ma nijak zvlášť nenadchla - herec typovo úplne mimo, priam až rušivo. Naproti tomuto všetkému ma ale podstatne viac zaujala myšlienka, ktorá sa tu vlastne tiahne celým filmom o tom, ako sa vtedajšia americká verejnosť pohoršovala nad hitlerovskou fašistickou politikou a pritom u nich doma chodili afroameričania takmer po kanáloch, v lepšom prípade vchodom pre personál. Prišlo mi to smiešne. Páčilo sa mi ako boli americkí černoškovia po pricestovaní do Berlína prekvapení, keď sa dozvedeli, že nebudú žiadne separátne miestnosti len pre bielych a len pre čiernych. Všetko to bolo podtrhnuté nevinnou poznámkou jedného z nich, že nacisti majú asi len takú zlú povesť, ale že inak sú celkom fajn - poznámka, ktorá povie všetko a je minimálne na zamyslenie. 70/100 (07.06.2016)