Barva vítězství

Film o Jesse Owensovi nechce byť športovo úplne presný, takže mu nevyčítam, že napríklad taký fakt, že jeden človek za pár hodín zlomí niekoľko svetových rekordov, je tu zobrazený len málo dramaticky a tak trochu z rýchlika. Film sa snaží pochopiteľne zamerať na rasovú otázku, chce ukázať, aký rasizmus panoval v USA, hoci na druhej strane oficiálne kritizovali Hitlerov režim. Aj to by som spochybnil, veď s ním vo veľkom dlhé roky spolupracovali. Daný antagonizmus sa do filmu ale hodil a príbeh tohto muža bol zaujímavý. Zobrazenie Hitlera tu bolo podľa mňa nie najlepšie, ten herec sa na neho veľmi nepodobal, za to Goebbels bol perfektný. Celkovo je to ľahký žáner, ktorý poteší. (18.07.2016)

,,J.C., DĚLEJ JAK MYSLÍŠ, STEJNĚ NIC NEZMĚNÍŠ“… /// Atletická historie je plná výjimečnejch černochů, ale jen jeden dokázal fašistický elitě znechutit Olympijský hry… Film plnej sportovní a politický historie, životopis (vobčas trochu nuda), kterýmu vyšla sázka na atmosféru OH 1936. Dostaneme to, co známe z dokumentů… reálný silný okamžiky, třeba ze soutěže ve skoku, páč Carl Luz Long připomene olympijský ideály. Nacismu navzdory. Slušný multikulti, ve kterým se černí vobjímaj s bílejma (což je i na Ameriku silný kafe), plný sportovních emocí a politickejch pravd. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokument „OLYMPIA“ od Leni Riefenstahl mě minul. 2.) Jedu kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju černochy. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (27.03.2017)

Těch filmů o barevných sportovcích (a nejen sportovcích), kteří se dokázali prosadit navzdory rasové segregaci, už bylo mraky a ještě jich mraky bude a Race je v tom pytli podobně laděných snímků někde veprostřed. Ničím neuráží, ale ani ničím nevyniká. Ovšem ona je otázka, jestli se dá v téhle šablonovité tématice přijít s něčím novým, což je tak trochu paradox, protože Jesse Owens byl vlastně ten první. V první části filmu mě nejvíc bavily pasáže, které se netýkaly přímo Owense. Jednání v zákulisí amerického olympijského výboru, návštěva amerického emisara v Třetí říši a dohadování podmínek, za jakých by američtí atleti přijeli, to bylo fajn. Owensův příběh byl klasickým sportovním klišé, které sice nebylo špatně natočené, ale nijak mě neoslovilo. Samotné olympijské hry se celkem podařily, ačkoliv i tady to místy hodně smrdělo kýčem. Herecky celkem fajn, akorát ani tady se nepodařilo najít toho správného Goebbelse. 60% (24.05.2016)

Vždy jsem míval slabost pro sportovní filmy dle skutečných událostí a na tom se ani po letech nic nemění. Jednou za čas se vždycky rád podívám na příběh nějaké slavné osobnosti z minulosti, který se vzepřela osudu a soupeřům. Nejinak je tomu u příběhu amerického atleta Jesseho Owense, který si pro sebe ukradl Olympijské hry v Berlíně. Silný příběh, který by zasloužil možná trochu ikoničtější zpracování, ale i tak je všechno na svém místě. Přesně tam, kde byste to čekali. Bez velkých hvězd a filmových osobností. Ani víc, ani míǹ. Čtvrtou hvězdu přidávám diky svým osobním sympatiím k těmto filmům. (03.12.2018)

Přišlo mi to hodně jakože "velkolepé" - snažili se z toho udělat něco, co se mi ale moc nelíbilo a rozhodně se mi nelíbil ten "styl", jak se snažili klást důraz na to - černoch - nacisti - Goebbels a přísný výraz. Je to jako ve výsledku dobré téma - určitým způsobem v tu dobu pro nacisty dost potupné, ale styl, jakým to bylo natočené mi prostě nevyhovoval. Překvapil mě Sudeikis, který mi připomínal Kevina Costnera a jednoho, u kterého si teď už hodinu nemůžu vzpomenout na jméno :D :D Ale prostě mě to překvapilo v tom, že mi Sudeikis přišel takový "dospělý" a působil na mě hodně vyzrále :) :) :) Ale jinak to bylo takovéto, co si pustíte o víkendu na ČT1 či ČT2 a příjemně si u toho odpočinete...:) Nic víc :) (24.03.2017)