Tobě hrana zvonit nebude

Eticky zvrácené, symptomaticky fascinující a z pohledu cynického diváka současnosti se jedná o nezáměrně geniální počin, dlouho jsem se tolik nebavil... Trapla mi je líto, nechtěl bych se narodit a myslet jeho hlavou, vidět svět jeho očima.... (14.10.2010)

Trochu jsem přemýšlel o vyšším hodnocení, protože mě tenhle film i něco naučil a leccos jsem se dozvěděl. Ale nakonec jsem se rozhodl hodnotit komunistickou propagandu jako komunistickou propagandu. (08.09.2019)

moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Prahe a Hradci Králové. (dyfur) (30.09.2014)

Sudruh neschopny "reziser" Trapl opat dokazuje, ze rezisersky talent nemal absolutne ziadny. A vo filme hrala prehliadka tych najvacsich normalizacnych hroz : 0 % (11.05.2013)

Ta první scéna, ve které delikventní mládež zblázněná jarem 1968 ohrožuje nějakou ženu s dítětem, slibovala dost dobrou zábavu, jelikož každá věta co tady padla, to byla perla a dostal mě i ten tramvaják, který absolutně neuměl hrát. Bohužel se v tom filmu objevil už jenom párkrát. Pak se tam objevila soudružka, která se na ni hodila už jenom ksichtem. Chodí někde po parku (což je motiv, který se v tom filmu opakuje) a v hlavě se jí objevují nějaká moudra. Následně začal příběh o tom, jak soudružka hledá pachatele, co tehdy tu ženu napadly a i když to, s odmyšlením všech těch propagandistických scén a hesel (a to se bez toho blbě představuje), nebylo úplně nejhůř vedené, ale stejně mě ten příběh nebavil. Mohl by se ale líbit feministkám, mají zde silnou hlavní ženskou hrdinku, co se nikdy nevzdá, ať se děje co se děje. Nudilo mě to, ale sem tam taky bavilo, takže to na ty 2* nakonec vidím. A za nejhorší československý film bych to rozhodně neoznačil - viděli jste Talíře nad Velkým Malíkovem? ----- Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to načrtne témata platná dodnes (davová psychóza i rostoucí tendence takové věci natáčet než pomoct, či nějak zasáhnout (ačkoli ani to není černobílé, ale v tom se teď nebudu pitvat)) a že by to dokonce jako čisté soudní drama mohlo fungovat, ale to by to nesměl točit vrchní soudruch Trapl, který by nedokázal nenatočil propagandu. Takže má vše politické pozadí, možné neutrální postavy jsou nakonec stejně svině (až na pana Kuchaře, který se přiklonil na správnou stranu - a dokonce zničehonic všichni zjistili, že úžasná a neomylná soudružka na něj žádný podraz neudělala!) a vše skončí tak, jako v každé správné agitce. A těch náhodných zvratů v závěru, co díky tomu přišly! Nádherné. Zábava to pro mě místy zase byla, ale zase ne až taková, takže hodnocení nezměním - a taky kvůli tomu, že jsem včera viděl Dvacátý devátý a oproti tomu tenhle film, ačkoli je filmařsky taky docela hloupý, aspoň trochu nějak vypadá a zapůsobí. Jen mě (znovu) zarazilo, kolik je tam zbytečných scén chození soudružky Oliny po parku a "filozofických" myšlenek o tom, že nikdo není ostrov sám pro sebe. Vlastně jsou tam jen dvě, ale zopakují se víckrát, asi abychom tu složitost všichni pochopili. 2* (02.01.2020)

Zrucne natoceny film, ktery krasne dokumentuje dobu, ve ktere se dej odehrava. Dobre vyobrazena obzaloba vs. obhajoba. Pro mapovani dejin 20. stoleti (z ruznych pohledu) velice hodnotny film. Herecke vykony velmi dobre (Ruzek byl vyborny herec), stejne tak i hudebni doprovod behem celeho filmu. Vzhledem k bidnemu hodnoceni pridavam jednu hvezdicku. (25.01.2012)

To sem se tenkrát chtěl vydat do Prahy a uškrtit TRAPLA holejma rukama, padoucha... (08.03.2011)

Úplná blbost. Schematické postavy, příšerná režie, nechutně normalizující. Škoda že jsem film neviděl na LFŠ, tam by se alespoň vrámci hromadné projekce dalo zasmát nad debilitou a neschpností zřejmě všech aktérů téhle pecky. Zaslouženě zapomenuto. (01.10.2011)

Dokumentární hodnota je tady obrovská, leč z druhé strany barikády. Přesto může tento film dnes sloužit jako oko tehdejšího "velkého bratra", jako snímek ukazující postoje a názory naší slavné KSČ na srpnové události roku 1968 (zde zakamuflované do soudního případu týkajícího se ženy, která byla napadena "bandou" demonstrantů). Rozdíl mezi agitkami z padesátých let a propagandou let normalizačních je především ten, že v těch padesátkách to mohl brát ještě kde kdo smrtelně vážně a mohl opravdu věřit, že komunismus spasí svět. Naopak v době normalizace muselo být jasné i nejzapřísahlejšímu straníkovi, že idea komunismu je již dávno mrtvá, a že se pokouší pouze uměle oživit. Takovéto filmy pak nemohly být brány vážně, ale přesto vznikaly (viz Vítězný lid, Julek, Hroch a mnohé další...). Tento film má narozdíl od ostatních podobných alespoň nějaký spád, dokumentární hodnotu, zároveň je však odstrašujícím případem - a měli by si jej povinně pustit všichni voliči komunistů, ať vidí, jakou zlovůli podporují. Výkony herců jsou pak různorodé, od dobrých, přes průměrné až po katastrofální (nejvíce zaujme výkon skvělého Martina Růžka, půvabem pak oslní Hana Davidová). Jedinou hvězdičku dávám kvůli tomu, že existují ještě horší propagandistické filmy - bohužel. (13.10.2013)

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. (03.06.2014)

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." (07.01.2013)

Nelze vůbec najít měřítka, která byl se k tomuto filmu dala přiložit. Pod dekl od kanálu, možná. (26.07.2010)

Snesu hodně, ale co je moc, to je příliš. Černobílejší ztvárnění postav v žádném jiném snímku československé kinematografie z období normalizace snad už ani nelze zhlédnout, pokud není režisérem Vojtěch Trapl či Karel Steklý. Udělat z novináře absolutního trotla, který předá prokurátorce důkazní materiál, jímž si sám na sebe uplete bič – idiotštěji to snad ani vymyšleno být nemohlo. Nepřesnosti ve jménech postav – pán, který tak miluje svou hospůdku, se nejprve prokurátorce představí jako Matěj Brebera, při přelíčení je z něj však najednou Viktor B... A jestli měl bejt vtípek to, že jeden ze svědků lynče se ve filmu jmenuje Karel Vochoč, zatímco skutečný Karel Vochoč zde hraje inženýra Balcara, no, nevím... A dále vše to, co zde zmínili už jiní, kteří film právem odsoudili do propadliště dějin. Schematismus nakvadrát, v mnohém snad schematičtější než v 50. letech. Never more!!! (09.11.2010)

Já se u toho vlastně výborně bavil. Ten film nebyl nebezpečný, protože ho nikdo nemohl brát vážně. Spíš mohl komunistům jenom ublížit :-) (14.02.2011)

Sebelepší umění tvůrců filmu jde stranou, když si neodpustí (nebo snad nemohli odpustit) vyhrocení děje - á la prozápadní nepřítel státu, který je ještě odhalen těžce uvěřitelným způsobem... Ideologie v závěru vítězí nad vším ostatním a nechává na to vše "lepší" zapomenout. (16.10.2006)

Geniální srágora. Propagandistický majstrštyk natočený bez špetky talentu. Ale je dobře, že existují bizarní tvůrci a jejich bizarní výplody. Toho si byl vědom už Rudolf II., který vedle sbírky hodnotných uměleckých děl měl i speciální kabinet kuriozit. Právník a režisér-diletant Vojtěch Trapl je takový český Ed Wood, na rozdíl od něho ovšem netočil z lásky k filmu, ale z lásky ke straně. Interiéry jsou zařízené tak uboze, že i televizní Bakaláři jsou proti tomu výpravným velkofilmem. Ale díky tomu je portrét Julia Fučíka od Maxe Švabinského v kanceláři hlavní hrdinky na té prázdné papundeklové stěně nepřehlédnutelný. A ta soudružka prokurátorka je poetická duše: když se prochází městským parkem, v hlavě jí znějí verše. Exteriérové scény jsou vůbec výživné, např. ta, ve které se pomýlení vlasatí mládežníci („vypadají všichni stejně, jsou zarostlí jako opice,“ říká o nich postarší uvědomělá svědkyně) srocují za účelem zlynčování soudružky Balcarové, která se bude vracet z pietní návštěvy hrobů rudoarmějců, a za zvuků maďarského bigboše si krátí čas demolováním zaparkovaných aut. Scéna z továrny, kde přesvědčují soudruha Balcara, aby podepsal prohlášení „2000 slov“, je trochu slabší, ale taky ujde. Soudruha Balcara hraje herec Karel Vochoč. A pak je ve filmu ještě jiná postava, která se jmenuje Karel Vochoč, ale tu už nehraje herec Karel Vochoč, tu hraje nějaký jiný herec. A hlavní soudružka všechno neochvějně ustojí, v závěru i za pomoci sekretářky s geniální pamětí, a ještě stihne vlepit morální políček svému oportunistickému manželovi. - Co s tím? Pět hvězdiček i odpad zároveň, záleží na úhlu pohledu. A ten by v případě takových bizarností asi neměl být jen striktně esteticko-humanistický, ale zároveň i historicko-sociologický. A jako dokument doby je toto dílo nenahraditelné. Ještě že byl JUDr. Vojtěch Trapl tak dokonale talentuprostý, jinak by jeho film upadl v zapomnění a nestal se málem kultovním. - A obžalovaný Brebera byl usvědčen, zamyslel se, konečně prohlédl a řekl: „Pane předsedo, jak jsem jen moh bejt tak blbej?“ (14.08.2012)

Nechutná propaganda... (22.12.2008)

Můj další ponor ke dnu filmového umění. Trapl, podivná figura, kterému normalizace přinesla šanci režírovat několik (hrozných) filmů natočil propagandu nejhrubšího zrna, zlou a pitomou (tak pitomou, že ve výsledku, předpokládám , kontraproduktivní). Těžko najit něco podobného, snad Za volantem nepřítel, která je až fyzicky nepříjemná. Na začátku filmu proběhne lynčování ženy funkcionáře, do toho dav kýve autem a rozhazuje ovoce (záběr na rozšlápnuté jablíčko), do toho cynický úšklebek chuligána: "To je taky demokracie, pane profesore". Odvážná prokurátorka se nenechá zastrašit výhružnými telefonáty a jde pravdě naproti. Herecké výkony jsou hrozné, dialogy příšerné, režie k smíchu. Petrovická ví, že "Bez Sovětů nejsme nic", v myšlenkách recituje Šrámka a deklamuje Hemingwaye, který se jistě při remiéře několkrát obrátil v hrobě : Proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. A co že dělá divadelně lynčovaná manželka funkcionáře, když je puštěna z nemocnice? Jde se svým synem položit kytku k památníku rudoarmějců. Chtěl sjem se podívat ještě na divadelní hru, ale myslím, že tahle traplovnina mi stačila. (13.07.2011)

Pro film velmi komplikované téma a výsledek tomu i odpovídá. Aby to dopadlo tak, jak mělo, objevují se tady docela podivné/nepochopitelné a ani ne úplně vysvětlené momenty, např.novinář se sám udá prokurátorce(?), snad ze strachu nebo z pohnutého svědomí? Prokurátorka sice správně odmítla věc odložit a začala složité vyšetřování téměř na vlastní pěst a z čisté vody, ale cesta vedoucí ke konečnému usvědčení pachatelů je divákům podána až příliš zjednodušeně. (30.04.2018)

Asi tak ve dvou třetinách filmu jsem přehrávání zrychlil, ve tří čtvrtinách ještě víc a pak jsem to proskákal. Nudné, lživé, propagandistické. (05.12.2019)