Un día perfecto
Perfektný deň
A Perfect Day
A Perfect Day
A Perfect Day
A Perfect Day
Režie:
Fernando León de AranoaKamera:
Alex CatalánHudba:
Arnau BatallerHrají:
Benicio Del Toro, Tim Robbins, Olga Kurylenko, Mélanie Thierry, Fedja Štukan, Eldar Residovic, Sergi López, Morten Suurballe, Ben Temple, Goran Navojec (více)Obsahy(1)
První obětí všech válečných konfliktů bývá zdravý rozum. A přesně to se stalo i skupince humanitárních pracovníků z mezinárodní organizace Aid Across Borders, která pomáhá ve válečné zóně kdesi na Balkáně. Sophie (Mélanie Thierry) je v partě nováčkem a chce spasit svět. Mambrú (Benicio Del Toro) už všechno viděl a chce domů. Káťa (Olga Kurylenko) kdysi chtěla získat Mambrúa a tlumočník Damir (Fedja Stukan) chce, aby válka už konečně skončila. „B" (Tim Robbins) ani neví, co vlastně chce. Teď mají na krku jednu z posledních studní uprostřed hor, která je zdrojem vody pro několik vesnic a právě teď v ní plave mrtvola, kterou tam někdo neznámý hodil. Vytáhnout tělo a vyčistit studnu je zdánlivě jednoduchý úkol, ale pro naše humanitární hrdiny se postupně stává neřešitelným úkolem s několika rébusy. Počínaje marným sháněním pevného provazu přes bloudění horskými cestami, na kterých leží zaminované krávy, až po nesmyslné příkazy od velitelů mírových vojsk OSN. Při řešení úkolů tak občas musí sáhnout k netradičním nebo rovnou šíleným řešením. Zároveň nesmí zapomínat, že jsou na území, kterým se prohnala válka a ta se může zase kdykoliv probudit. Prostě je to jen další Perfektní den z mnoha. (Cinemart)
(více)Recenze (285)
A Perfect Day vyznívá pro dlouholetého diváka dokumentů z Jednoho světa možná už krapet jinak. Ne proto, že bych tlačil tendenci rozlišovat mezi reálností a příběhem nebo se nějak snažil hyperrealisticky hodnotit příběh a lidi na plátně, ale spíše proto, že ty dokumenty mají prostě jiné kosti a jiné maso, protože jsou tak i točeny a zážitek z nich je prostě silnější. Každopádně se dá o Perfect Day říct, že co by černým humorem odlehčeným dramatem, je film hodně v pohodě a musí potěšit nejednoho diváka s otevřeným večerem a dobrou náladou. Už jen proto, že na rozdíl od americké produkce, ani jednou nepřetlačil scénář na pilu a nikdy nepřepnul napětí. Tu a tam tam lehké napětí nebo drama bylo, ale v klidu vyřešeno, bez stresu, celkem si to cením. A dobře jsem se zasmál, několikrát pokroutil hlavou, občas užasle zíral na magickou krajinu a příjemně se bavil s hlavními protagonisty, které režisér vybral dokonale, protože sehráli přesně, co se od nich očekávalo. Hodně jsem si to užil a jsem moc rád za doporučení ;) ()
Geniálne o najvážnejších veciach s humorom a o otrlosti bez straty citu. Akoby som tam bol... ()
hmm.... ()
Perfektní den na Balkáně ve společnosti perfektního hereckého obsazení v čele s Beniciem Del Torem. Nutno ocenit, že film má především zápletku, což je v dnešní době zcela výjimečný stav. Absurdní problém se zamořením jedné studny jednou mrtvolou brilantně vykresluje byrokracii zejména státu západního bloku. Vzhledem k tomu, že se jedná o značně závažný problém, je až k neuvěření, že film je prošpikován vtipem, který současně neubírá na vážnosti předmětného filmu. 80% Celosvětový příjem k 26. 9. 2018: $1,711,475 ()
Život humanitárneho pracovníka nie je jednoduchý. Pracujete s nekvalitným materiálom, obchádzate mrtve kravy na cestách, prichádzate do styku s vojakmi, pričom sami nemáte ani len pištol a ešte k tomu všetkému vám osud do tímu hodí vašu bývalku. A plaholčíte sa po rozvalinách dedín a uzkych, horských cestách. Herecky v pohode, obsahovo tiež, ale prevedenie ma nedokázalo strhnúť, iba zaujať. A hudbu, tú by som tiež vypichol. 3 z 5 ()
Mrtvé tělo, studna, lano a míč. Spolu se šesticí postav hlavní pojítka baladického, lehce cynického a sarkastického, příběhu, z válkou zničeného Balkánu. Bez přehnaného, trapného humoru, přesto však s nadhledem a zbytečného brnkání na emotivní strunu. Příjemné. ()
(23/2016) / Ťažká téma, hlavne s ohľadom na rozsah zápletky, lokalitu a obdobie. Zrealizované s úžasnou ľahkosťou. Na tak malom priestore skvele vyzneli herci a prirodzene pôsobiaci scenár na čele s dialógmi. Tim Robbins a Benicio del Toro dostali do rúk originálne postavy a výsledok stojí za to. Páčilo sa mi ako väčšinu filmu pomaly plynúce tempo dalo vyniknúť pár emotivnym okamihom, ktoré nútia sa zamyslieť nad osudom reálnych ľudí postihnutých vojnou na Balkáne a nad častokrát beznádejnými až "kocúrkovskými"situáciami. Celkom som bol rád, že film sa nebojí ani humoru a docela odvážneho soundtracku, inak by bol Perfektný deň hlavne hnusne depresívnym dňom. Mne tá kombinácia subjektívne sadla a aj si myslím, že filmu prospela. Záverečná obrazová koláž, ktorá pekne vypointovala zdanlivo nepodstatné dejové epizódky je takou malou čerešničkou na výbornom filme. (9/10) ()
Opravdu svérázný pohled na válku na Balkáně. Je to až překvapivě uvolněné a vtipné. K tomu fakt výborní Del Toro a Robbins a zajímavě vybraná hudba. ()
Povinný film pro každého, kdo se chce angažovat jako nějaký pomocník v rozvojových nebo válčících zemích... :) Slabé 4*... ()
Španělsko je prostě to nejlepší, čím se může evropská kinematografie chlubit. V posledních letech mě hned několik španělských tvůrců přesvědčilo o tom, že mají světové kvality. Nejspíš proto jim do filmů lezou i Holywwodská esa. Tento film není jiný. Skvělý příklad toho, jak se kolem jednoduché situace dá postavit celovečerák. Perfektní práce, ve které mi vadilo snad jen to, že se některé momenty daly ještě trošku dokořenit tak, abych je na dlouho nemohl vyloudit z hlavy. 7,5/10 ()
A opět, stejně jako v této komorní protiválečné perle i v tomto malém velkém filmu se autorům podařilo zobrazit absurditu a nesmyslnost války a byrokracie bez jediného výstřelu. A co víc, okořenili to neskutečně charismatickou partičkou humanitárních pracovníků a odzbrojujícím humorem a spoustou trefných hlášek, který mě fakt dostávaly do kolen. Málokterý film na tak vážné téma dokáže v jednu chvíli srdečně rozesmát a v druhou umlčet skličující scénou, která vás vrátí zpět na zem a když je to na balkánskou, tak pěkně nenávistnou i krvavou. Tento to ale dokázal! ()
Je zajímavé, že se španělský režisér a tvůrce dostane k něčemu jako je válka v Jugoslávii v rámci ještě ke všemu ne války jako takové, ale humanitární pomoci a týmu jako takového. Spolu s tím i docela hvězdné obsazení. A co víc i příjemný, nadlehčený a hlavně dobrý příběh. Originální ještě ke všemu. Setkáváme se zde s jednoduchou zápletkou, která ale v rámci války nemá zrovna jednoduché řešení a sranda pro mnoho lidí to taky nebude. Vy se ale bavíte. Protože vám to scénář nádherně umožňuje skvělými replikami, které mohou být v jistém ohledu nezapomenutelné a nesmrtelné. To vše je doplněno skvělý soundtrackem. Prostě perfektní den a skvělý film. "Kdo bude pomáhat lidem? Přemýšlel jsi nad tím? Ne! Jsi sobec! Musíš ji ošukat! Pro bosenský lid!" ()
Vojnový film z balkánu ani nie o záchrane života, ale o záchrane jednej studne jednotkami UN. Čo je síce tiež záchrana životov, ale bojuje sa s nezmyselnými problémami, ignoranciou a byrokraciou. Nekrvavý film, ale dosť znepokojivý. –––– Provaz tu je. Pes je váš problém. Nikola malý kluk. Máte pomáhat, tak pomáhejte. ()
Smutně veselá připomínka toho, jak si ještě nedávno kousek od nás sousedi navzájem podřezávali krky. Obsazení je hodně dobré, potěšil Tim Robbins, Olga Kurylenko naopak nepředvedla teda v podstatě nic, Melanie Thierry jí strčila do kapsy. Zaujal výborný soundtrack. Nemá to naštěstí plačtivou lacinost, naopak to zvýrazňuje absurditu některých situací, včetně chování Modropřilbáků, které skutečně v pořádku nebylo ani optikou tehdejší doby, ani dnešní. ()
Výborný drama s ještě lepším B. Del Torem a super soundtrackem. Tentokrát jsem si opravdu hudby hodně všímal, protože do toho skvěle seděla. A ještě zajímavější na tom všem je, na jak jednoduché zápletce (je potřeba sehnat lano) se může vystavět celej film. V podstatě se nedá najít hluchý místo, možná kromě nočního přespání v autech, tam se to malinko natahovalo, ale rychle to pak zase pokročilo dál. Pak je taky moc pěkně ukázaný, jak funguje byrokracie, politika a vojenský zájmy naproti zdravýmu rozumu a lidské pomoci, zvlášť ve válečné zóně, kde se každá pomoc počítá. A vůbec je machrovina natočit film z válečnýho prostředí, kde nepadne ani jeden výstřel. P.S.: Naivní blondýna leze na nervy, ale jelikož zastupuje složku naivity, dá se celkem pochopit, proč tam takovou roli měla. ()
"Řekni, že potřebujeme projet, že válka je u konce"...." co říkal?"..."že prý nemůžeme projet"..." tak mu řekni,že se musíme vrátit na základnu, že jsme humanitární složka".."co říkal?"..."že prý nemůžeme projet"..."tak se ho zeptej, proč nemůžeme projet"?...."co říkal?"...."že nemůžeme projet,cesta je uzavřená"..."hm,tak tím se všechno vysvětluje".....................černočerná břitká rádoby komedie z nelehkého prostředí humanitárních pracovníků, trojlístek Toro, Robbins a Stukan tu působí, jakoby spolu chodili do školy.............moje hodnocení = 7,5 z 10. ()
Veľmi príjemný film so skvelým kastingom. Hláškujúce nemehlo Tim Robbins a môj obľúbenec Del Toro kenečne vo filme, ktorý mu sadne ako uliaty. Maximálna spokojnosť. Silné 4*. 85 %!! ()
Tohle je hodně jinej film. Vlastně je celkem dost o ničem a ještě možná víc je nudnej, což je úzce spojený s tím, že je to o ničem :o). O jedný mrtvole ve studni, kterou se parta makačů snaží celej film vyndat a při tom si prožijou menši, ale nudný balkánský dobrodružství. Jediný, co tenhle film drží nad vodou, tak je dvojice Del Toro a Tim Robbins, který si ze svejch rolí udělali exibici. Párkrát sem se zasmál, což byl asi jedinej účel filmu, ale jinak nic. Takže o tomhle filmu už pozejtří nebudu vědět zhola nic... ()
Perfektní den je neotřelou, svižnou, zajímavou a zábavnou exkurzí na válkou zmítaný Balkán, kdy se divák zúčastní spolu s jednotkou členů humanitární organizace jednoho „téměř normálního“ dne, který ovšem dokáže naprosto detailně a věrohodně popsat prakticky veškeré tehdejší dění na tomto válkou zdevastovaném území a pocity přítomných obyvatel, a kdy je i po celou dobu převážně sarkastickým pohledem poukazováno na všudypřítomnou marnost oné doby a situace, a zároveň i na opět zcela nezřízeně úřadující byrokracii, která opět přináší přesný opak toho, co by přinášet měla. Každopádně je nutné zmínit, že celé zpracování, i přes nezpochybnitelnou závažnost zápletky, je odlehčené a vskutku úsměvné, a to jak díky svěžím a výrazným postavám, kdy především Tim Robbins hází perfektní hlášku za hláškou, tak i díky černočernému humoru, pocházejícího především z tradičního „když už se něco sere, tak se to sere pořádně“. Ovšem krom vtipných momentů tu je divák svědkem i scén emočně velice silných a vypjatých, stejně tak jako působivé a věrohodné atmosféry, napětí, ale bohužel i smutku a svědectví o totální hlouposti jakéhokoliv válečného konfliktu. Perfektní den tak disponuje zkrátka vším, co dělá působivou a záživnou podívanou právě tím, čím je, navíc je to zde namixováno v opravdu funkční podobě, za mě se tudíž jedná o vážně výraznou filmovou záležitost, která určitě neosloví davy, ale jednotlivce s rozšířenějším obzorem jistě. ()
Související novinky
VOD tipy na konec srpna
S příchodem druhé poloviny srpna se nám léto pomalu přehouplo do své finální fáze, a pokud už vám příležitostné deštivé počasí narušuje plány na rozverné venkovní aktivity, nemusíte klesat na mysli,… (více)
Budík řve a já se cítím ospaleji, než obvykle. Mechanicky vykonám několik nezbytných úkonů, aby se mi ta mizerná čarodějnice z přízemí (dříve osoba přezvědná) zase nesnažila chrstnout svěcenou vodu do xichtu. Vykročím z bytu a na poslední chvíli stihnu zamanévrovat pravým chodidlem tak, abych ušetřil podrážku zaplutí do čerstvého pozdravu psího mazlíčka některého z milých sousedů. Má záda, která se ještě zcela neprobrala, kvitují mou nadfekální akrobacii frenetickým praskáním a intenzivním pícháním v bederní oblasti. Dělám si poznámku, že nesmím zapomenout koupit dva špekáčky a jed na krysy. Tramvaj zavírající své dveře přesně v okamžik, kdy vcházím na refýž, mě nechává již zcela chladným. Prudce projíždějící nákladní automobil mě po nočním dešti pro změnu nechává od kolen dolů zcela mokrým. Blahopřeji si, že jsem se nenamáhal čerstvě vyprané kalhoty včera žehlit. Další tramvaj podezřele dlouho nepřijíždí. Kontroluji čas a zjišťuji, že jsem včera musel budík omylem instruovat, aby mě probral o hodinu dříve, než jsem měl v plánu. Po otevření dveří svého pracoviště si rozbíjím nos nárazem na neprostupnou stěnu vytvořenou něčím, co patrně zbrojní inspektoři OSN v Saddámových skladech krutě přehlédli a co se pro mě nepochopitelným způsobem dostalo do řvavě nalakovaných drápů drahé kolegyně, která tuto ženevsky zakázanou substanci začala využívat jako parfém. Během štěbetavého líčení jakéhosi velmi závažného problému jinou důležitou osobou z našeho ústavu, ve kterém se mi po deseti minutách konečně podaří zorientovat (v problému – pokusy zorientovat se v ústavu jsem vzdal z důvodu ochrany zbytků své příčetnosti už velmi dávno), se zaujetím pozoruji na stropě bezprizorně se vyskytující skobu. Přemýšlím, zda by v kantýně dopoledne nemohli krom ohřátých pochutin, které neuspěly jako včerejší oběd, mít tak metr a půl provazu. Pokračující štěbetání mě nutí s úsměvem sevřít prsty na stolním telefonu. Nenápadně vytahuji telefonní kabel na stůl. Štěbetavá je sice zcela v souladu s ústavními standardy hmotnostně nadstandardní, ale kabel snad pár minut vydrží. Nebezpečné přiblížení se chemické Alí mě ovšem na poslední chvíli nutí se stáhnout do bezpečného zázemí v blízkosti otevřeného okna, které je naneštěstí zamřížované a navíc nepoužitelně nízko. Zbytek dopoledne již míjí v poklidném tempu narušeném jen několika mylnými telefonáty cikánsky znějícího Dona Corleoneho, který se se zarputilou vytrvalostí zkušeného plenitele sociálních dávek, schopného prorazit i druhdy neprostupnou defenzívou naší post C und K byrokracie, dožaduje rozhovoru s „phanem Fhrábníčkem.“ Během oběda v sauně naší odérem zkyslých brambor a žluklého tuku provoněné stravovny v duchu blahořečím místním kuchařům, které jinak podezírám z tajného paktu s gastrology a pohřebními ústavy, že se jim podařilo mé chuťové buňky již před dávnou dobou kompletně vyvraždit. Odpoledne pak přichází zlatý hřeb dne v podobě několikátého mnohahodinového (a opět zcela marného) pokusu přesvědčit jednu z ústavních Sekt (nazývaných oficiálně ovšem zcela nevýstižně "Sekcemi"), že nahlašování problémů s tří a víceměsíčním zpožděním od okamžiku jejich výskytu nám poněkud ztěžuje jejich následné řešení. Po návratu z pracovního Tartaru nacházím přede dveřmi své oázy klidu důkladně rozpatlané a na troud vysušené zbytky ranní psí překážky, načež si uvědomuji, že jsem zapomněl na to nejdůležitější, tedy na koupi jedu na krysy. Při večerním sledování Perfektního dne se mi pak ve vykotlané lebce rvou Lou Reed a Thom Yorke (což pro mě není Žádným Překvapením) a já s Benýčiem souzním naprosto dokonale. P.S.: Bázed on a trů story. Vše. () (méně) (více)